Raven mezitím stále běžela lesem. Snažila se monstrům uniknout. Kličkovala mezi stromy. Postupně ze sebe odhazovala kusy oblečení a šperků, aby na sobě měla co nejmenší zátěž a byla rychlejší. Bosá, v roztrhaných a zablácených šatech. Vlasy rozcuchané, plné mokrých listů a větviček. Za nehty špína, krev a hlína. Obličej zamazaný slzami a krví. Ona stále bojovala o život. Její srdce ještě stále tlouklo. Ve stejnou chvíli ji však již král Sabian dávno považoval za mrtvou. Oběť byla vykonána. Monstra dostala, co jim bylo přislíbeno. Zbývalo už jen jediné. Zatímco Raven utíkala lesem, Sabian nechal přes její portrét přehodit smuteční závoj. Jeho partie byla u konce. Královna se obětovala, aby zachránila krále a jeho království.

Ve chvíli, kdy už Raven začali docházet síly ji něco silou strhlo z její cesty. Myslela, že to jsou ta monstra. Chtěla znovu křičet, bojovat o svou svobodu. Silná a hrubá dlaň ji však zakryla ústa. Nemohla vydat ani hlásku. To, že šlo o ruku lidskou, nikoliv příšery, v tu chvíli ani nedokázala rozeznat. Byla tak vystrašená, traumatizovaná, že to ani nevnímala. Někdo ji obmotal ruku kolem jejího pasu a přitiskl na své tělo. Snažil se ji uklidnit. Nepodařilo se však. Někdo další ji chytil za paži a na dlani vytvořil ostrým nožem další řeznou ránu. Jakoby jich už tak neměla na těle dost. Znovu ze všech sil zakřičela, avšak její hlas tlumila dlaň přitisknuta na jejich ústech. Stále měla krev a špínu v očích, takže viděla jen rozmazaně. Sledovala, jak kapky její krve dopadají na něco, co připomínalo srst. 

Následně ji někdo zranění na dlani ovázal kusem látky. Ruce ji pak stáhl za její záda a svázal. Raven neměla sebemenší tušení, co se to děje. V uších ji stále pískalo a sotva popadala dech. Ve stejnou chvíli však uslyšela i ten nervy drásající zvuk. Monstra si pro ni přišla. Znovu zařvala. V lese však bylo hrobové ticho. Během sekundy dlaň na jejich ústech zmizela a vystřídal ji kus látky, který ji narvali do pusy, aby byla ticho. Něco proletělo vzduchem. Pak už jen Raven sledovala s vytřeštěnýma očima a děsem, jak ta monstra cupují na kusy něco, co připomínalo mrtvé zvíře. Tohle měla být ona. Takhle by skončila, kdyby ji dostala. Zabodávaly by do ní své drápy, drásaly ji, trhaly na kusy. Viděla, jak jedno z nich odtrhává své oběti nohu, jakoby to byla jen hadrová panenka. Na Raven to už bylo příliš. Temnota ji pohltila ve stejnou chvíli, kdy ji Kaden spolu se svými přáteli spěšně odnášeli pryč z lesa. Ztratila vědomí.