Šaty odhodila na zem a vydala se ke dveřím, za těmi už na ni čekali ostatní. Všichni si ji prohlédli. Jejich nová budoucí královna. Se zahaleným obličejem, oblečená jen do černá působila naprosto odlišně, než ta dívka, která se choulila v rohu pokoje, ještě dva dny zpátky. Stála vzpřímeně s hlavou vztyčenou. Na své spolubojovníky tou proměnou zapůsobila. Nebyl však čas se tím dál zabývat. Společně se vydali do hlavního sálu. Tam seděl současný král Dokaru na svém trůnu. Jen on, několik spoře oděných tanečnic a pár strážných včetně Daviana.

"Toto je vzpoura a v jejím jménu zabíráme tvůj trůn pro naši novou vládkyni, Černou královnu. Poklekni nebo zemři," vykřikl Kaden, jakmile vstoupili do sálu.

Raven se líbila přezdívka s jakou ji představil. Ocenila, že přihlédl na její obavy ohledně toho, že by ji podle jména mohl někdo poznat. Ostatně nechtěli, aby se Sabian dozvěděl, že stále žije. Vystupovat jen pod přezdívkou, být královnou beze jména, tohle bylo něco, co musela přijmout, jako opatření.

Král se však jeho slovům pouze vysmál. Byl přesvědčen, že jsou to blázni, když si troufají napadnout jej v jeho paláci a myslí si, že jim jen tak přenechá svůj trůn, co hůř, aby ho přenechal nějaké děvce. Pokynul Davianovi a strážným, aby se o ně postarali, zároveň okřikl dívky proč přestaly s tancem. K jeho překvapení se však Davian ani nehnul. Někteří strážní zmateně pokukovali po králi a po Davianovi, jakožto svém veliteli. Jiní jen stáli, jako kamenné sochy, očekávající rozkaz.

"Neslyšel jsi snad, co jsem řekl?" Okřikl král muže po své pravici. To už ale Davian předstoupil před něj a tasil svůj meč.

"Poklekni nebo zemři," zopakoval Kaden a postavil se vedle Daviana.

"Vy jste se snad zbláznili!" Zuřil král. "Okamžitě je spoutejte a nechte popravit!" Rozkázal.

Několik strážných se vydalo splnit rozkaz. Nelíbilo se jim, jít proti svému veliteli, ale rozhodně si nechtěli proti sobě poštvat krále. V tu chvíli se strhla mela. Strážní bojovali jeden proti druhému, někteří ve jménu krále, další zase pro nový začátek, pro své království. Spolu s Kadenem a jeho přáteli popravoval Davian a jeho přívrženci ty, kteří se ani po domluvě nechtěli přidat na jejich stranu. Jen pouhé oběti nutné pro vyšší dobro. Ta slova si Raven neustále opakovala v hlavě, zatímco sledovala ta jatka. Jsou jen dva druhy obětí: ty správné a ty Sabianovi. Na tváři stále udržovala kamenný výraz. V očích se jí leskly slzy, avšak nedovolila si uronit ani jednu. V jejím nitru se mísilo tolik pocitů, že je nedokázala, ani rozeznat.

"Královno," oslovil ji Kaden a tím stáhl zpět na pevnou zem z její zmatené mysli. Bylo po všem. Na zemi ležela spousta mrtvých těl, včetně krále.

Raven přešla až k trůnu. Pomalu, sebejistě a hrdě kráčela uličkou mrtvol až k místu, kde měla započít její pomsta. Posadila se na něj a pohlédla na Nica, který ji podával korunu.

"Asi bych ji měl nejdřív dát vyčistit," lehce s ní ucukl. Raven mu ji však vzala z rukou. Snažila se nemyslet na to, že je poseta čerstvou, prolitou krví. Uchopila ji do holých rukou a beze slov si ji nasadila na hlavu.

Na znak oddanosti a loajality všichni přítomní, před svou novou královnou poklekli. Následně poslal Davian zbylé stráže uklidit mrtvoly ostatních strážných a krále.

"Lituješ toho?" Zeptal se Kaden. Kvůli závoji neviděl Raven do tváře a nedokázal odhadnout, jak se cítí.

"Jsem královna. Moje koruna byla ukována krví, krutostí a temnotou. Nelituji ničeho," odvětila. V jejím hlase se odrážela bolest a temnota, která prostupovala jejím nitrem. Pomalu naplňovala její útroby a hlavně srdce.

"Ať hra započne," dodala ještě tiše, sedíc na trůnu s krvavou korunou na hlavě.

"Nejspíše to ode mne bude znít dost troufale, ale smím se zeptat, nač ten závoj?" Díval se Davian střídavě z jednoho na druhého. 

Byl rád, že konečně nastane v království změna, a pokud Kaden věřil, že tahle žena může Dokaru pomoci, pak nepochyboval. Chtěl však mít jistotu, že jsou jejich zájmy opravdu jednotné a ona jen neobelstila jeho přítele.

"Víš, tady naše KRÁLOVNA, má pár menších vad na kráse," pronesl Nico šepotem stejně hlasitým, jako troubení lesního rohu. Nezapomněl dát přitom velký důraz na slovo královna. On té ženě pořád úplně nevěřil.

"Krása může být nebezpečná, ale inteligence je smrtící," nedala se jeho slovy rozhodit Raven, přestože uvnitř to stále bolelo. Nikdy nebyla marnivá, avšak ty jizvy na její kůži se propily hluboko do jejího těla i duše.

"Anonymita naší královny je důležitá pro pokračování plánu," dodal vzápětí Kaden. "Zařídil jsi, co jsem požadoval?" Obrátil svou pozornost na Zeana.

"Neboj předal jsem informace o králově smrti a nástupu nové královny té správné osobě. Do zítřejšího rána o tom budou vědět v celé zemi. Klepy se šíří rychle," usmíval se spokojeně tázaný.

"A není to trochu nebezpečné? Přece jen, když dáte světu vědět, že královna převzala trůn i celé království silou a prolila krev, budou se ji lidé bát," nezdálo se Davianovi.

"O to nám přesně jde. Chceme, aby se lidé báli. Pokud o naší královně bude kolovat, že je nebezpečná, nevyzpytatelná a tajemná, budou se před ní mít na pozoru i vysoce postavení lidé. To je náš cíl. Obyvatelům Dokaru se nic nestane, královna jim neublíží, to ti můžu zaručit," vysvětlil Kaden.

Davian jen přikývl, jeho odpověď jej uspokojila, alespoň prozatím. Zatímco ostatní pobíhali po paláci, Raven plánovala další kroky. Rozehrála novou hru. Figurky jsou na hrací ploše a už záleží jen na ni a Sabianovi, jak ji budou hrát. Královna působila na první pohled naprosto klidně, vyrovnaně. Uvnitř ní však probíhala naprostá bouře emocí. Ona sama nedokázala přesně specifikovat, co vlastně cítí. Byla to zloba? Vztek? Nebo snad lítost? Možná strach? Neměla nejmenší tušení. Jedno však věděla jistě. Nesmí na sobě dát ani jednu z těch emocí znát. Přetvářka nyní byla důležitější víc, než kdy jindy. Bude hrdě nosit Sabianovu zradu, jako závoj a stane se tou zlou, záporákem, pokud to bude nutné. Nedovolí, aby ublížil dalším dívkám. Nenechá zemřít další nevinné oběti jeho intrik.