S jízdním řádem, který si před pár minutami vytiskla v pracovně, která patřila k jejímu pokoji, sešla schody do přízemí. Původně plánovala jít rovnou za Deanem, ale po uvědomění si, že vše, co o jeho pokoji věděla, bylo to, že je o patro výš než ten její, se raději rozhodla zkusit štěstí v přízemí. Opravdu nehodlala riskovat, že v oné ohromné budově zabloudí. Nebylo by to poprvé. Ano, vždycky dokázala trefit zpět do svého pokoje nebo najít přízemí, ale málokdy doopravdy dokázala najít to, co hledala. Ačkoli zde byla už více jak měsíc, stále byla dezorientovaná.

Dítě štěstěny očividně nebyla. Kdyby ano, nalezla by v kuchyni nejstaršího z bratrů Robertsových, popřípadě Masona. Ale ne, ona musela mít tu smůlu, že narazila na Bena, jak vrakuje ledničku, Dashe, který stál vedle něj a přebíral si od něj pochutiny, jež jeho nejlepší kamarád vybral a ženu, jež stála opřená o kuchyňskou linku a se smíchem je pozorovala. Byla to právě ona, kdo si příchozí brunetky všiml jako první.

„Jak to šlo ve škole?“ optala se Georgia své dcery s širokým úsměvem.

„Nikdo nezemřel,“ odpověděla Vicky, když se protáhla kolem dvojice mladíků u lednice, aby si natočila sklenici vody.

„Nebuď zklamaná, Vicky. To přijde až začnou Králové školy,“ ujistil ji s úšklebkem Ben.

„Škoda, že tebe tam loni nezabili,“ protočil očima Dash, čímž rozesmál nejen brunetka, ale i její matku.

„Tys byl Princ?“ vyvalila oči, když jí došlo, co Dashova slova znamenala.

„Byl,“ přitakal Ben, „ale skončil jsem druhý.“

„Prohrál proti Ianovi,“ doplnil jej jeho nejlepší kamarád.

„Počkej. Proto tomu Ianovi, co dneska pronášel uvítací řeč u nás na fakultě?“ zajímalo Vicky.

„Jelikož nejsem ze stejný fakulty jako ty, tak jsem tam nebyl, abych ho viděl,“ pokrčil Ben nezaujatě rameny.

„Ale je to víc než pravděpodobné, Bene. Ian má jako obor Zpěv, takže je ze stejné fakulty jako Vicky," připomněl mu Dash, načež se obrátil na brunetku. „Uvítací řeč mají obvykle Princové a Princezny z předchozího roku. U nás ji měl tedy s naší Princezničkou tady Ben. No a jelikož Ian byl minulý rok Princem Fakulty umění a designu, určitě mluvíme o tom samém Ianovi,“ usmál se na dívku.

„Nezapomínejte, že už to není Princ. Je to Král,“ odfrkl si opovržlivě Ben. Jak se zdálo, ani on neměl onoho Iana v lásce.

„To ho všichni tak moc nesnáší? Mentoři Malby ho ani jeden podle všeho nemusí,“ optala se mladíků, zapomínajíc na přítomnost Georgie, jež na ně překvapeně, ale potěšeně hleděla.

„On je hodně sebevědomý a už poslední měsíc minulého semestru, kdy už výsledky byly venku, dával ostatním dost najevo, že je lepší než oni. On vyhrál, oni ne,“ odpověděl Dash upřímně.

„Idot,“ vypustil z úst Ben, když konečně zabouchnul dveře lednice. „Jen málokdo s ním vyjde,“ dodal, když vytáhl z jedné police tác a položil na něj vše, co předtím naskládal svému nejlepšímu kamarádovi do náruče.

„Upřímně lituju Princeznu a Prince, které bude mít na starost,“ uchechtl se Dash, kterému se očividně ulevilo, že už nemusel držet vše, co Ben plánoval sníst na posezení.

„On bude mít na starost nové Prince a Princezny?“ zamračila se Vicky. Nepamatovala si, že by se Vernon nebo Beverly o něčem podobném zmiňovali.

„Princové a Princezny, co jsou teď ve druhém ročníku, dostanou na starost Prince a Princeznu své fakulty. Mají jim být k ruce, pomáhat naučit se tradice školy, připravit je na kvízy a tak podobně. Takže Ben bude mít na starost Prince naší fakulty. Zatímco Ian by měl pomáhat Princi Fakulty umění a designu,“ pustil se do vysvětlování Dash.

„Ian je ještě ke všemu Král. A ten má spolu s Královnou na starost celou soutěž. A do toho spadá i došlápnutí si na loňské Prince a Princezny a postarání se o to, aby všichni současní Princové a Princezny byli po celou dobu v pořádku,“ doplnil jej Ben. „Jelikož je ale Ian pitomec, pochybuju, že to dopadne dobře,“ s tím vzal do jedné ruky tác s jídlem, druhou chytnul Dashe za předloktí pravé ruky a už ho táhl pryč z kuchyně.

„Spřátelili jste se.“

Vicky se rukama opřela o pult, jež se nacházel za ní.

„Do háje,“ vydechla polekaně. Úplně zapomněla, že Georgia byla ještě v kuchyni.

„Promiň,“ zasmála se žena. „Každopádně jsem ráda, že si s kluky rozumíš.“

„Jak kdy, jak s kým,“ pokrčila Vicky rameny, pokládajíc prázdnou skleničku do dřezu, otáčejíc se na svou mamku. „Jsi doma brzy.“

„Ano, přišla jsem z práce dřív. Paul má později pracovní večeři a já mu budu dělat společnost, tak jsem odešla z práce brzy, abych se stihla připravit,“ vysvětlila.

Brunetka mlčky přikývla. Jistě. Opět na ni neměla Georgia mnoho času. Stále ale bylo ještě brzy, takže minimálně tu hodinu by na sebe mít mohly.

„Přemýšlela jsem nad tím, jestli bys se mnou nechtěla jet příští měsíc na víkend do lázní? Mohly bychom vyrazit už v pátek po škole,“ navrhla žena.

Ačkoli ji to velice lákalo, nebyla si Victoria jistá, jestli bude moct. „Ještě nemáme stálý rozvrh, a taky záleží, jestli nebudu mít hodně učení,“ přiznala posmutněle.

„Chápu. Domluvíme se, až budeš vědět rozvrh a termíny odevzdání prací a dalších věcí, co se tak běžně na univerzitě dělají,“ zasmála se.

„Platí,“ přikývla Vicky, z kapsy vytahujíc mobilní telefon, jež se dožadoval pomocí vibrací její pozornosti.

„Noví přátelé?“ zajímala se Georgia.

Vicky zavrtěla hlavou. „Tess,“ vydechla překvapeně. „Nemluvila se mnou od chvíle, co jsme se odstěhovaly.“

„A s ostatními jsi v kontaktu?“

„Hlavně s Biancou. S Piper jsem mluvila, když Bianca uspořádala společný hovor. Tess se mnou nemluvila ani tehdy. Úplně mě ignorovala,“ přejela si rukou po tváři,bve snaze se uklidnit.

„Copak takhle se k sobě chovají kamarádky?“ pokroutila Georgia nechápavě hlavou.

„Opustila jsem je, mami. Co si čekala? Že budou nadšené?“ uchechtla se Vicky sarkasticky.

„Opustila? Odstěhovala ses, budeš studovat v jiném městě. To ale neznamená, že jsi to tak chtěla. Prostě se to tak stalo. Měly by pro tebe mít pochopení. Je to koneckonců tvůj život,“ namítla žena.

Její dcera to však viděla jinak. „Nevidí smysl v tom, proč tu chci zůstat rok, když se pak stejně vrátím zpátky. A já jí chápu.“

„Vrátíš zpátky?“ povytáhla tázavě obočí.

„Tak zněla naše dohodla“ odvětila dívka pohotově.

„Ne, tak to není, Vicky. Ty se máš pokusit fungovat tady, a pak se na konci roku rozhodnout, jestli je pro tebe lepší tu zůstat nebo se vrátit. Máš životu a studiu tady dát šanci. Ne to brát tak, že si to tu odrtrpíš, a pak si zabalíš a vrátíš se za holkama,“ chytila se Georgia za hlavu. Nechtěla se se svou dcerou hádat. A už vůbec ne v její první den na univerzitě. Někdy se nám věci vymknout z rukou dřív, než si stihneme uvědomit, že naše kroky směřují ke katastrofě. A když si toho všimneme, je už pozdě na to, zvolit jiný směr.

„Víš, kde má pokoj Dean?“ optala se Vicky roztřeseným hlasem.

„Cože?“ vydechla zaskočeně Georgia, které trvalo několik vteřin, než se vzpamatovala a zavrtěla hlavou. „Neměň téma, Victorie.“

„Víš, kde má pokoj nebo se mám jít zeptat někoho jiného?“ zeptala se paličatě.

Podle jejího pohledu bylo Georgii jasné, že teď už s ní nepohne. „Jako ty ale ve druhém patře,“ odpověděla na dívčinu otázku.

„Díky,“ s tím se k ženě otočila zády a rychlým krokem zamířila k Deanově pokoji, aby jej požádala o pomoc.

Potřebovala najít co nejlepší autobusové spoje k univerzitě a od ní zpět k domu Robertsových, aby se nemusela stále spoléhat na to, že jí někdo odveze.

Zatímco ona si to rázovala po schodech nahoru, snažíc se nemyslet na slova své matky, Georgia se posadila na jednu z barových židliček. Přemýšlela nad tím, zda odvést Vicky z města, ve kterém vyrostla a měla své přátele, byl dobrý nápad. Kdyby tak však neudělala, neměla by její dcera možnost vyzkoušet studium na univerzitě, jež jí lákala, ale nikdy by si jí nevybrala, jelikož byla až příliš vzdálená od všeho, co znala. Nyní byla Victoria možná nešťastná, ale po čase mohl přijít okamžik, kdy by si uvědomila, že nyní je právě tam, kde má být, i přesto, co všechno musela nechat za sebou. Každý z nás má ve svém životě kapitolu, kterou odmítá ukončit. Často proto přehlíží fakt, že ať se mu to líbí nebo ne, dávno už sama skončila. A právě to mohl být i Vickyin případ.