S polovinou února začal sníh poměrně rychle ustupovat. Chodníky byly v jednom kuse mokré, stromy ještě nezačaly obrážet, tráva vypadala bledě. Vše se zdálo pochmurné. I přesto se na tváři dívky, jež před vstupem do budovy Fakulty umění a designu začala ze svých bot oklepávat břečku, jež ještě nedávno bývala sněhem, držel mírný úsměv. Dobře se vyspala, a tak ji nemohlo rozhodit ani to, že ji odpoledne čekala schůzka Králů školy. Do třídy dorazila těsně před začátkem přednášky, za což nemohl nikdo jiný než Ben, který jí a Masonovi předchozího dne slíbil, že je ráno hodí na přednášky, přičemž mu nedošlo, že zatímco jemu první přednáška odpadla, Vicky a Masonovi ne. Brunetka teda okamžitě poté, co to zjistila, napsala Deanovi, který byl sice už na cestě, ale naštěstí jí poradil, aby zkusila štěstí u Samuela. Onen světlovlásek se akorát chystal vyrazit, takže je rovnou nabral. Nebýt jeho, nepřišla by téměř pozdě, ale pravděpodobně by propásla minimálně polovinu přednášky.

„Kdo tě pořád otravuje?“ zajímalo Tobyho, který seděl spolu s Vicky, Joshuou a Ronanem u oběda. Zbývající dva členové jejich skupinky nebyli přítomní.

„To je Sam. Nabídl mi, že mě odpoledne hodí domů,“ odpověla brunetka s úsměvem.

„Nemůžeš jet s Benem?“ optal se Ronan s pohledem upřeným na kresbu, na níž právě pracoval.

„Můžu,“ pokrčila rameny Vicky. „Jen navrhnul, že bychom mohli po škole ještě do kina.“

Jako na povel se světle modré oči odtrhly od skicáku, aby zkontrolovaly rozpoložení hnědovláska, který na pár vteřin zavřel oči ve snaze se přimět k vlídnému úsměvu.

„Dávají novou komedii. Viděl jsem ukázku. Ta by se ti mohla líbit,“ mrknul na Vicky Joshua, načež vstal od stolu, aby odnesl nádobí od oběda nejen po sobě, ale i po dívce, která mu věnovala vděčný úsměv.

Ronan nepochyboval, že jeho kamaráda stálo hodně přemáhání dívku v něčem takovém podporovat. O to víc ho překvapilo, že ji na onu komedii upozornil. Ráno, předtím než Vicky dorazila do třídy, vykládal o onom filmu Joshua Ronanovi. Měl v úmyslu Vicky navrhnout, že by na ni odpoeldne počkal a mohli by na něj zajít spolu. Bohužel ho předběhl starší student Lékařské fakulty.

„Mohl nám říct název té komedie než odešel,“ nakrčil Toby zamyšleně obočí. „Myslíte, že ho něco trápí? Vypadal smutně.“

„Asi zase nespal,“ povzdychla si dívka, natahujíc se po svém telefonu, který akorát cinknul.

„O tomhle Josh mluvil. Pouštěl mi to ráno,“ objasnil blonďáček, co dívce právě poslal do zpráv, načež si začal balit své věci. Obědová pauza se chýlila ke konci a on se potřeboval ještě stavit ve skříňce.

Tik, tak, tik, tak... Přísahala by, že se ty zatracené ručičky hýbaly mnohem pomaleji než by měly.

„Tím, že na ty hodiny budeš zírat, je neposuneš dopředu,“ upozornil ji Joshua, jež spolu s Ronem pracoval na náčrtu jejich skupinové práce.

„Jenže mě už nebaví se na vás jen dívat,“ postěžovala si.

„Navrhl bych, že se můžeme prohodit,“ mrkl Joshua na hodiny, které dívka hypnotizovala, „ale končíme za deset minut, přičemž za pět si začneme balit, takže mi to přijde zbytečné.“

Zbytečné to bylo. To musela uznat i znuděná Victoria. Místo prohození s Joshuou se tedy předem pustila do úklidu pomůcek, co hnědovlásek s blonďáčkem vytáhli, ale už nepotřebovali.

„Zítra!“ houknula na své dva kamarády ze třídy těsně předtím, než se od nich oddělila. Zatímco oni směřovali na parkoviště, její kroky vedly k místnosti, ve které se odehrávaly schůzky vysloužilých Princů a Princezen s jejich svěřenci.

Hned co vstoupila dovnitř, jí bylo jasné, že tahle schůzka bude větší utrpení než ty předchozí. A to z toho důvodu, že ji už u dveří odchytla o rok starší studentka s tmavými vlasy a chladnýma očima. Brunetka se jí pokusila obejít, ale Bliss jí v tom zabránila popadnutím za zápěstí.

„Potřebuješ něco?“ zajímala se Vicky, snažíc se na sobě nedat znát své otrávení.

„Chci mluvit o Benovi,“ odpověděla na rovinu Královna univerzity.

„Víš, že mluvit o někom za jeho zády, není zdvořilé?“

Její poznámka byla odmávnuta a okamžitě zapomenuta.

„Nechápu, proč se kolem tebe všichni Robertsovi tak motají,“ pokroutila hlavou ve snaze dodat svým slovům na síle. „Stejně tak nechápu, jak si může někdo myslet, že bys mohla vyhrát. To, že si ustála jeden kvíz, neznamená vůbec nic. Zábava teprve začíná.“

„Beru na vědomí,“ odvětila Vicky, snažíc se dívčinu ruku setřást a nezpůsobit při tom zbytečnou scénu.

„Ještě jsem neskončila,“ namítla Bliss.

„Ale já jo,“ vydechla Victoria, která už toho měla dost.

„Jenže ty tu nevelíš, holčičko,“ uchechtnula se starší studentka. „A ani nebudeš. Vždyť co na tobě je? Vzhledově si průměrná. Moc vychování si taky nepobrala, a že bys byla fotogenická, to se taky říct nedá.“

Šedé oči se upřely do zelených. „Předtím než mě odsoudíš, by ses měla ujistit, že ty jsi dokonalá.“

„I kdyby ne, pořád jsem lepší než ty,“ prskla dívka s tmavými vlasy v odpověď.

„Co se tu děje?“

Ona otázka donutila Vicky pohlédnout za sebe. Ve dveřích stál Ben, který ji a Bliss zmateně pozoroval stejně jako zbytek přítomných. Brunetka byla tolik rozptýlená urážkami, jež na ní Královna univerzity sypala, že si ani nevšimla, že k sobě přitáhly nežádanou pozornost.

„Bene...“

Zatímco Bliss pustila brunetčino zápěstí, aby se mohla rozejít k právě příchozímu studentovi Fakulty informatiky, oplatila jí Vicky její stisk kolem zápěstí vší silou, co v sobě našla.

„Já tě poslouchala doteď, tak teď ty poslouchej mě, Bliss,“ přitáhla k sobě zpět pozornost Královny univerzity. „Možná nejsem lepší než ty, ale pořád nejsem tebou. Takže bych řekla, že jsem na tom ještě dobře,“ mrknula na ní těsně předtím než pustila její zápěstí a obrátila se na Bena mávajíc na něj rukou, aby ho přiměla k pohybu.

Ani jeden z nich nemínil jít nyní ke stolu své fakulty, protože by to znamenalo, že by se museli rozdělit. Místo toho se společně zastavili u studentů Fakulty tělesné výchovy a sportu.

„Je pěkně napružená už od chvíle, co sem přišla,“ informoval je vysloužilý Princ, jež měl na starost Masona.

„Nevíš proč, Coline?“ zajímalo nejmladšího z bratrů Robertsových. K jeho zklamání vysloužilý Princ zavrtěl hlavou.

„Ale já to vím,“ upozornila na svou přítomnost zrzka, jež ke stolu Fakulty tělesné výchovy a sportu zamířila hned, co si všimla, že se právě zde nacházela její svěřenkyně. „Podívejte se sami,“ podala Vicky svůj mobilní telefon.

Studentka prvního ročníku oboru Malba natočila ono zařízení tak, aby na jeho displej viděl i Ben. Jednalo se o jakési pořadí, jež Vicky donutilo nakrčit obočí.

„Průběžné výsledky,“ oznámila Sage ve snaze urychlit myšlenkový pochod své svěřenkyně.

„Je první?“ vykulil oči Mason.

„Nejsem,“ vyvedla ho Vicky z omylu. „První je Tamara z Právnický.“

„Potom tomu nerozumím,“ přiznal Colin, který vypadal ještě více zmatený než Vicky a Mason.

„Ale já jo,“ uchechtl se Ben, který jako jediný pochopil, na co Sage narážela. „Ty jsi druhá a teď koukni, kdo je pod tebou,“ ukázal na displej mobilního telefonu.

„Bree z Ekonomky,“ přečetla dívčino jméno Vicky, jíž stále nedocházelo, co to mělo znamenat.

„Přesně tak,“ potvrdila Sage. „Stále to nechápeš?“ široce se usmála. „Máš jen o pár hlasů míň než Tamara, zatímco svěřenkyně naší Královničky za váma slušně zaostává.“

„Sage má pravdu. Navíc Právnická a Ekonomická fakulta mají často dobrá umístění, zvlášť co se Princezen týká,“ souhlasil se zrzavou studentkou Fakulty umění a designu Ben. „Vaše falkulta ne.“

„Vidíš?“ drknula zrzka do své svěřenkyně. „Pochybuješ o tom, že bys mohla vyhrát, zatímco jiní se bojí toho, že bys to opravdu mohla dokázat.“

Jakoby den nebyl už tak bláznivý, čekala jí ještě návštěva kina po boku o čtyři roky staršího světlovláska. Ačkoli během schůzky uvažovala, že by onu akci zrušila, když vystupovala z jeho auta před bránou vedoucí na pozemek Robertsových, nelitovala, že s mladíkem ono pozdní odpoledne strávila. Přišla díky němu na jiné myšlenky a byla za to ráda. Jen co se dostala do svého pokoje, zkontrolovala svůj mobilní telefon, kterého se po celý čas, jež se Samem strávila, nedotkla.

Jaké bylo rande?

Zajímala se ve skupinové konverzaci Isabella, jíž nepochybně informoval Toby.

Nebylo to rande! Bylo to ale fajn odpoledne. Ačkoli film za moc nestál...

Odpověděla upřímně.

A já si myslel, že by tě ta komedie mohla bavit. Promiň, špatně jsem to odhadl.

Brunetka se neubránila pokroucení hlavy.

Na tu komedii jsme nešli.

Najednou jako kdyby šlo o soukromou konverzaci mezi Joshuou a Victorií. Ostatní členové si netroufali jakkoli zasahovat.

Aha... Ron říkal, že ti poslal tu ukázku a že si říkala, že ten film vypadá dobře, takže jsem myslel, že na něj půjdete...

Nebylo pochyb, že byl mladík zmatený. A nebyl jediný. Sama Victoria byla svým rozhodnutím překvapená.

Z togo kousku, co jsem viděla, se mi líbil. Dokonce hodně.

Skutečně. Už od začátku ukázky věděla, že ona komedie byla přesně tím typem filmu, který se hodil na odpoledne po náročném dni ve škole.

Proč jste na něj teda nešli?

Odpověď na onu otázku nacvakala tak nějak automaticky, aniž by nad tím přemýšlela.

Protože na něj chci jít s tebou.