Fňukání. Nejstarší z bratrů Robertsových musel uznat, že právě na to měla Princezna Fakulty umění a designu skutečně talent. Málem se nad ní slitoval a otočil auto, jak několikrát navrhla. Věděl však, že by jí čekala nekonečně dlouhá přednáška od Iana a pravděpodobně spousta křiku od Bliss, kdyby na onu akci Králů školy nedorazila. Kvíz byl jednou z nejlepších příležitostí, jak si získat náklonnost studentů nejen z fakulty, které byla Vicky součástí, ale i z těch zbývajících. A to z toho důvodu, že nejen, že byl záznam později nahrán na stránky školy, ale také proto, že se do tělocvičny, kde probíhal, mohl přijít podívat kterýkoli student.

„Myslela jsem, že jsme rodina!“ postěžovala si dívka, když po mladíkově boku kráčela s nafouklými tvářemi ke dveřím budovy Ekonomické fakulty.

„Bojíš se?“ odtušil o čtyři roky starší mladý muž.

„Ne, tenhle vyděšenej výraz mám na tváři pořád,“ rozhodila Victoria frustrovaně rukama. „Strašně moc se bavím!“

„Čeho přesně se bojíš?“ vypálil další otázku, když jí podržel dveře vedoucí do majestátní budovy. „Myslíš si, že se jim nebudeš líbit?“

„Je mi fuk, jestli se jim budu líbit nebo ne,“ zamručela. „Nechci ze sebe ale udělat totálního pitomce. Ty přípravné otázky, co jsem o prázdninách dostala od Iana na procvičení? Jeden velký hnus,“ vyplázla dětinsky jazyk.

„Opravdu vás nečekají žádné záludnosti,“ trval na svém Dean.

„Jak to můžeš vědět? Psal si je snad?“ protočila očima, načež přimhouřila oči, když si všimla, jak Dean během jejích slov ztuhl. „Neříkej mi, že si je vymýšlel,“ zakňučela. Pokud složení kvízu vymýšlel někdo s tak velkým mozkem, jaký Dean nepochybně měl, mohla si být jistá, že nepůjde o nic triviálního.

„Nevytvářel jsem ten kvíz celý, ale pár otázkami jsem přispěl,“ přiznal Dean. „I proto jsem si jistý, že to zvládneš.“

„Deane, jestli tam jsou nějaké fakty o zdraví, nemocích nebo tak něco, tak jsi mrtvej,“ pohrozila mu prstem těsně předtím, než dorazili k šatnám vedle tělocvičny, kde si dívku přebrala vysloužilá princezna se zrzavými vlasy.

Nervózně přešlapovala z nohy na nohu. Čím déle musela čekat, tím nervóznější byla.

Bianca si chce večer volat. Přidáš se?

Ona zpráva ji zaskočila. Bylo to už nějaký ten čas, co se svými třemi dlouholetými kamarádkami pořádně mluvila.

Neměla bys čas teď?

Bez odpovědi. Nestála Piper ani za jedno slovo v odpověď. No, alespoň se jí ozvala. Ne jako Tess. I tak ale měla dojem, že to bylo na popud Bianci. Ta jako jediná měla totiž snahu s Vicky udržovat kontakt. Proto byla brunetčinou další volbou. Než však stačila byť jen najet na danou konverzaci, zastavila ji právě příchozí zpráva. Zatímco stále hledala podporu u svých třech kamarádek, se kterými si společně již před několika lety naplánovala budoucnost, byli tu lidé, u kterých se o ní nemusela hlásit. Při pohledu na fotografii, kterou jí zaslala blonďatá studentka prvního ročníku oboru Fotografie, se jí v očích odrážela radost, na tváři měla šťastný úsměv a jejím tělem se rozlila úleva. Studenti a profesoři, kteří jí toho dne viděli vstoupit na pódium, jež vzniklo v tělocvičně, přišlo, že v soutěži Králové školy spatřili pohlednou brunetku s dlouhými vlasy, která, se posadila na židli po boku Prince své fakulty a s širokým úsměvem odpověděla na první otázku. Co vidět nemohli, byli všichni ti lidé, kteří za ní stáli a bez nichž by onen upřímný úsměv, díky němuž mnohým lidem ukradla srdce, nikdy nedokázala vykouzlit.

S těžkým výdechem se opřela o futra dveří, jež vedly do šatny, kde se momentálně nacházela pouze zrzavá dívka, jež hned, jak ji spatřila, začala tleskat.

„Šikula,“ pochválila ji.

„Takže jsem ze sebe neudělala totálního blázna?“ ušklíbla se brunetka.

„Dneska bylo oficiálně spuštěno hlasování, takže zítra se uvidí, jak sis vedla podle ostatních, ale podle mě si byla skvělá,“ ujistila ji.

„V jednu chvíli jsem měla chuť odtamtud utéct,“ uchechtla se Vicky. „Potom co jsem slyšela odpovídat ostatní holky a došlo mi, co za bláboly říkám já...“

„Tak to nesmíš brát,“ zavrtěla hlavou Sage. „Na první otázky si odpověděla bez chybičky. Co se týká té poslední,“ nadechla se zrzka, „tak tam v podstatě neexistuje žádná správná nebo špatná odpověď,“ pokrčila rameny. „Poslední otázka měla každého z vás donutit se zamyslet a i tak bylo znát, že v jedné Fakultě došlo k úniku minimálně téhle otázky, protože odpovědět oněch zástupců se podle mě až příliš schoduje s odpověďmi, které podávala jejich zástupkyně minulý rok. Ale to je jen můj názor.“

„Takže říkáš, že jsem to nezvorala?“ blýskla se v očích dívky naděje. Sice neprahla po výhře, ale stále si přála alespoň trochu uspět. A to právě kvůli o rok starší studentce, jež ji měla na starost. Sage se o ní starala jak nejlépe dokázala a ona ji nechtěla zklamat.

„Co jsem tím chtěla říct, je to, že možná některým tvá upřímnost a otevřenost může připadat na škodu, ale podle mě si tím prokázala, jak moc dospěle dokážeš uvažovat a nedržíš předsudky,“ přistoupila ke své svěřenkyni blíže, načež jí položila jednu ruku na rameno. „A já jsem na tebe za to pyšná.“

Uklízení nikdy nebylo něco, čemu by zrovna dvakrát holdovala. Místo přednášky od Iana by ovšem mnohem radši byla se studenty, kteří měli na starost úklid tělocvičny. Král Univerzity Nelsona Rotchilda se vztekal kvůli tomu, že Princezna s Princem Fakulty umění a designu spolu nepromluvili ani slovo, zatímco na pódiu byli společně. A co víc, Victoria mu nevěnovala ani jediný pohled. Na to neměla brunetka co namítnout. Ještě před kvízem se Emmetovi vyhýbala, jak jen to šlo. A když se náhodou ocitla poblíž něj, jednoduše ho ignorovala. Samotné jí to bylo proti srsti, protože byla vedena odmalička k tomu, aby i ty, které nemá v lásce, respektovala a chovala se k nim zdvořile. Ignorací se však snažila předejít hádkám, které byly pro ni a světlovláska tak typické.

„Pokud budou mít lidi pocit, že se nesnášíte, snížíte si tím šance na výhru,“ peskoval dvojici studentů prvního ročníku Král univerzity.

„Ty a Sage se taky nemáte moc v lásce a vyhrál si,“ opáčila brunetka.

„Victorie...“ pronesl Ian varovným hlasem.

„Nemůžeš je nutit, aby se milovali,“ protočila očima zrzavá dívka. „Navíc bys měl jít zkontrolovali své otroky do tělocvičny. Já dohlídnu na to, aby se tihle dva nepozabíjeli,“ kývnula hlavou na Vicky a Emmeta, kteří stáli vedle sebe a doufali, že už jim mladík dá pokoj.

„Je mi fuk, jestli se nesnášíte. Koukejte alespoň před ostatními spolupracovat a podporovat se. Pokud chcete vyhrát, pomůže vám to,“ s tím místnost k úlevě všech přítomných opustil.

„Slyšela si? Máme spolu vycházet. Ne se ignorovat,“ obrátil se světlovlásek na brunetku.

Ta se neubránila uchechtnutí. „Nechci vyhrát,“ pokrčila bez jakéhokoliv zájmu rameny Vicky. „Takže s tebou nepotřebuju vycházet.“

„Ty mi odpovídáš?“ vykulil Emmet oči, překvapen, že mu poprvé toho dne nebylo odpovědí pouhé ticho.

„No, jo. To je tak nějak princip komunikace,“ odvětila dívka, načež si pobrala své věci a s pokýváním hlavy na rozloučenou, jež patřilo vysloužilé Princezně, se vydala přes tělocvičnu na chodbu, následně na vrátnici a nakonec na parkoviště, kde na ní čekala trojice tmavovlasých mladíků.

Vedla sis skvěle, V!

Bella má pravdu. Jsme na tebe pyšní.

Zprávy ve skupinové konverzaci, jež byly od blonďaté dívky a Matea, jí vrátily na tvář úsměv, který jí předtím zmizel během Ianova domlouvání. Schválně se podívala ještě na další konverzace. Jedinou další zprávu obdržela od Joshe. Piper se stále nenamáhala odepsat. Právě to brunetku přimělo k myšlence, jež nebyla úplně šťastná, ale za to velmi důležitá proto, aby si dívka byla časem schopná uvědomit, kdo při ní skutečně stál, a kdo se tak jen tvářil.

Mám pocit, že ne všichni, kterým říkám přátelé, jimi doopravdy jsou.