Věnec na vstupních dveřích, stromeček uprostřed prostorného obývacího pokoje, nazdobené větvičky ve vázách téměř v každém rohu, vůně vánočního cukroví a barevná světýlka. To vše dodávalo jakési sváteční kouzlo domu Robertsových. Klidnou atmosféru narušovali pouze neustálé hádky nejstarších dvou bratrů, kteří snad nedokázali vést normální konverzace, a fakt, že Paul byl téměř od rána do večera zavřený v pracovně. Čtyřem studentům, jež v domě žili, se však dostávalo pozornosti od Georgie, takže nijak nestrádali. Žena se rozhodla nechat veškerou práci ležet ladem alespoň na čtyři dny, které plánovala strávit z velké části se svou dcerou a třemi chlapci, které brala jako své vlastní syny.

„Nejsem si jistá, jestli tomu rozumím správně," přiznala, když do trouby vsunula další várku cukroví. „Princové a Princezny teda plní nějaké zkoušky?"

„Přesně tak. Koneckonců Vicky s Masonem ti to můžou potvrdit. Už mají jednu za sebou," odpověděl ženě vřele Dean.

„Ten útulek byl fajn," poznamenal Mason, který se neklidně vrtěl na židli. Victotia odhadovala, že mu chyběl pohyb.

Brzy ráno nahnala Georgia Vicky, Masona, Bena a Deana do obývacího pokoje s tím, že jí pomohou s dokončením příprav na Vánoce. Jediná dívka měla spolu s nejmladším z bratrů Robertsových pomáhat v kuchyni s plněním cukroví, zatímco zbylí dva mladíci se měli postarat o osvětlení brány před příjezdovou cestou. Nebyli by to však Dean a Ben, kdyby se nepohádali, a tak se nejstarší z bratrů brzy přidal ke skupince, jež okupovala kuchyni, s tím, že Ben se prý o osvětlení postará sám.

„Útulek byl fajn," souhlasila Vicky. „Ale ten kvíz, co nás čeká po Vánocích už tak moc fajn nebude," zaskuhrala.

„Nejsou tam nějaké záludnosti," pokusil se ji utěšit Dean.

To mu ovšem překazil jeho o tři roky mladší bratr, jež akorát nakoukl do kuchyně.

„Mluv za sebe. Mně se loni málem zavařil mozek," odfrkl si Ben. „Ne všichni totiž ležíme od rána do večera v knížkách, chytráku."

Nejmladší z bratrů Robertsových se neubránil zaúpění. „Můžete toho nechat? Alespoň dneska? Prosím?"

Že pro Masona měli oba jeho starší bratři slabost, věděla brunetka, jež právě smazávala dvě placičky k sobě marmeládou, už dávno. I tak ji však překvapilo, že Dean a Ben okamžitě zmlkli, vyměňujíc si provinilý pohled.

„Promiň, zapomněli jsme, že je tu naše dětsko," natáhl se Dean k Masonovi, cuchaje mu vlasy.

„Dětsko? Možná jsem mladší, ale pořád jsem vyšší než ty," nedal se tmavovlásek.

„Jsou praštěný, co?" ušklíbl se Ben při pohledu na své sourozence.

„O nic víc než ty," šťouchla jej brunetka loktem do žeber, když se kolem něj protáhla ven z kuchyně, v ruce svírajíc mobilní telefon, na němž se před pár vteřinami objevilo číslo jejího kamaráda.

„Kam jdeš, Vicky?" houknula za svou dcerou Georgia.

„Volá jí potencionální přítel."

Ben si pravděpodobně myslel, že už ho dívka nemohla slyšet. To se ovšem šeredně pletl. Brunetka se to však rozhodla nechat být. Nebylo to poprvé, co si do ní někdo kvůli Joshovi rýpnul.

S povzdechem si prsty zajela do svých dlouhých vlasů. „Proč jsi nic neřekl?" z jejího hlasu bylo znát, že ji to ranilo. „Nemusel si to říkat mně, ale mohl si to říct třeba Ronanovi, Matymu, Bell nebo Tobymu. Kdokoli z nás by tě vyslechl..."

„Já vím," skočil jí mladík do řeči. „Vím to, Vicky. A právě proto jsem nic neřekl..." povzdychl si. „Nechtěl jsem, abyste si mysleli, že si stěžuju. Koneckonců na to nemám právo. Sám jsem si tohle zvolil."

„To není pravda. Ty sis nezvolil, do jaké rodiny ses narodil. Nezvolil sis, že budeš nejstarší a zdědíš po otci jeho společnost. Podle toho, co si řekl, o to ani v nejmenším nestojíš."

„Jo, jenže to tátu nezajímá. Dřel celý život aby tohle všechno vybudoval. Je to jeho život. Podle něj by to pro mě měla být čest, že mi to plánuje předat," chrlil ze sebe hnědovlásek.

Jeho kamarádka seděla na posteli ve svém pokoji a pozorně poslouchala každé jeho slovo.

„A ona by to čest i byla, ale to bych tohle všechno musel chtít."

„Jenže ty nechceš. Zkoušel si mu ti říct?" optala se opatrně.

„Jasně, že jo. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali," odpověděl Joshua posmutněle. „Nakonec mi mamka pomohla přemluvit ho, aby mě nechal studovat obor, který jsem si sám vybral. Měl ale podmínku, že mu budu pomáhat při studiu v jeho společnosti. Doufá asi, že se mi to zalíbí a nechám školy. Jenže já chci malovat ne sedět u tuny papíru za stolem v nějaký úchvatný kanceláři a šéfovat stovkám lidí. To bych nebyl já."

Nebylo těžké představit si, jak krčí čelo a má přivřené oči. Dělal to vždy, když ho něco rozrušilo.

„Promiň mi to, Vicky. Svátky jsou od toho, abys byla se svou rodinou a ne abys poslouchala moje problémy," ozval se provinile.

„Jsem ráda, že si mi to řekl, Joshi, Teď už alespoň chápu, proč jsi pořád tak unavený. Navíc až sem slyším, že jsou Dean a Ben zase v sobě," uchechtla se. „A to je Mason prosil, aby toho nechali. Pitomci."

„Ti pitomci jsou teď tvoje rodina."

Rodina. Joshova slova se jí opakovala v hlavě. Mezi dvojicí nastalo ticho. Brunetka potřebovala přemýšlet. Uvědomit si, jak blízká si s těmi třemi bláznivými tmavovlásky byla, jaký s nimi měla vztah, co pro ni znamenali a co ona pravděpodobně znamenala pro ně. Joshua mlčky čekal až si urovná myšlenky. Ačkoli to sám nepoznal, dokázal pochopit její zmatenost. Přeci jen byla ještě před několika měsíci jedináček. Nikdy nepoznala, jaké to je mít sourozence. A nyní měla po svém boku tři šílence. Nebylo ojedinělé, že je někdo nazval jejími sourozenci. Jejich rodiče spolu chodili, žili všichni pohromadě. Kromě toho se k ní mladíci chovali jako ke své mladší sestře. Zbývala tedy jediná otázka. Jak je vnímala ona?

„Máš pravdu," ozvala se po několika minutách napjatého ticha. „Jsou moje rodina."

Joshua měl pravdu. Nebyl důvod zapírat. Ačkoli si to dříve neuvědomila, brala ony tři blázny jako součást své rodiny. Právě s nimi trávila nejvíc svého volného času a to z vlastní vůle. Nikdo ji k tomu nemusel nutit. Ba naopak. Sama jejich společnost vyhledávala. Jako právě nyní, když se po oznámení své mamky, že je čas rozbalit si dárky, posadila na koberec hned vedle Masona.

Právě teď a tady. Na chlupatém koberci vedle vánočního stromečku. V jejích očích se odrážela světýlka, v rukách svírala hrnek s horkou čokoládou, jíž několikrát málem vylila, když se její tělo otřásalo smíchy. Vedle ní seděl nejmladší z tmavovlasých bratrů, ukazujíc jí nové hry, které dostal. Ačkoli v nich Vicky byla špatná a on to moc dobře věděl, nemohl se dočkat, až je společně vyzkouší. Dean odložil stranou svou seriózní tvář a místo obvyklých hádek s Benem, se se svým bratrem bavil o všem možném. Georgia s Paulem v seděli v objetí na gauči a pozorovali své potomstvo. Právě tady a teď. Právě tady a teď byla Victoria šťastná tak jako už dlouho dne. Kéž by šel zastavit čas...