„Možná bych neměla jezdit," kousnula se dívka přešlapujíc z jedné nohy na druhou provinile do rtu.

Student jejího ročníku a partner na několik skupinových projektů, ji konejšivě pohladil po vlasech. „Domluvili jsme se ve skupině, že se sejdeme jako vždycky na obědě. Napíšu ti, jak jí je."

„Do oběda nevydržím. Asi napíšu Matymu, aby mi dal vědět, jestli dorazila do školy," zašátrala v kapse po svém mobilním telefonu, který, jak se během pár vteřin ukázalo, nepotřebovala.

„Jestli dorazil do školy kdo?"

Polekaně se přitiskla na hnědovláska, jež na okamžik ztuhl. Když se však chtěla odtáhnout, objal ji jednou rukou kolem ramen ve snaze dodat jí pocit bezpečí.

„Bella, kdo jiný? Kde ji máš? Normálně chodíte spolu," zamračila se starostlivě.

„Cože?" nechápal Mateo.

„Nečetla skupinový chat," došlo Joshuovi, jež začal jemně masírovat rameno, na němž měl ruku. Byl si totiž jistý, že na to, co mělo přijít, nebyla připravená.

„Jo, takhle," přikývl chápavě Maty. „Já a další tři studenti z naší třídy jsme byli vybraní, abychom jeli s vámi jako fotografové," na důkaz svých slov pozvedl pouzdro, v němž se ukrýval jeho milovaný fotoaparát. „Zbytek, včetně Bell, má normálně přednášky a cviko."

„Nikam nejedu," vzhlédla brunetka k Joshovi, který s úsměvem zavrtěl hlavou.

„Ale jo, jedeš. Máme to s Ronem a Tobym pod kontrolou. Napíšu ti hned jak ji uvidíme na obědě," ujistil ji.

Brunetka byla i tak na pochybách. Přeci jen ani jeden z mladíků s ní nebyl předchozího dne v kontaktu. To ona u ní strávila celou noc. To ona ji viděla zhroucenou a na pokraji sil. A taky to byla ona, kdo jí ráno pomáhal nanést korektor na kruhy pod očima a viděl, jak nasadila falešný úsměv ve snaze přesvedčit brunetku, že je v pořádku, aby už konečně vyšla na autobus, protože se ještě potřebovala doma vysprchovat a převléknout do uniformy, která byla nedílnou součástí Králů školy.

„Mám jen strach," přiznala s očima plnýma obav.

„Já vím," přisvedčil Joshua, když ji krátce objal a následně se jí zahleděl do očí. „Ale ty teď musíš jet do toho útulku a pomoct opuštěným zvířatům, dobře? Bell přenech pro dnešek mně."

Nezbylo jí nic jiného, než odevzdaně přikývnout. Josh měl pravdu. Musela jet. I kdyby ne kvůli pomoci zvířatům a majitelům útulku, tak proto, aby se vyhnula problémům. Nepochybovala, že by si ji Ian pořádně podal.

„Dohlídni na ní," požádal Joshua Matea, když dvojici na rozloučenou mávl a vydal se směrem ke dveřím.

„Nikdy jsem Berta neměl rád, aby mezi náma bylo jasno," to bylo vše, co o blondýnčině zlomeném srdci prohodil. Pro oba to totiž bylo dost citlivé. Mateo se sice často tvářil, že pro něj byla Isabella osinou v zadku, ale pravda byla taková, že ji měl rád. Od střední byla jeho dobrou kamarádkou a po nástupu na Univerzitu Nelsola Rotchilda byla jednou ze dvou, se kterými zůstal i nadále v kontaktu. Vědět, že byla nešťastná, z něj vysávalo energii stejně jako z Vicky.

Pět princů, pět princezen, dva studenti prvního ročníku oboru Fotografie. Celkem dvanáct mladých lidí stálo před každým ze dvou autobusů, čekajíc na Krále a Královnu. Místo nich se však dočkali vysloužilých Princů a Princezen.

„Jak se má Princezna UaD?" optala se poměrně vysoká zrzka své svěřenkyně.

„UaD?" podivila se tázaná.

„Umění a desing. Zkratka naší fakulty," objasnila Sage, obracejíc se na studenta, který stál po Vickyině boku. „Ty budeš jeden z fotografů," usmála se.

Mladík okamžitě přikývl a s širokým úsměvem se představil. V tomhle si byl s Isabellou hodně podobný. Ani jeden z nich neměl nejmenší problémy s tím najít si nové přátele.

„Ještě by tu ale měl být jeden," rozhlédla se Sage kolem. „Támhle je. Ve spárech svých bratrů," zasmála se, ukazujíc Vicky, kde se mladík nacházel.

A opravdu. Jednalo se o studenta prvního ročníku oboru Fotografie, který byl svou třídou zvolen jako kandidát na Prince Fakulty umění a designu. Jeho tvář si pamatovala z profilu, který jí ukazovala jednou při obědě Isabella. O tom samém chlapci mluvila také společně se Sage. Fillin byl mladším bratrem dvojčat Colina a Awstina. Sage tyto tři bratry přirovnala k Robertsovým s tím rozdílem, že zatímco Mason se stejně jako jeho starší bratři stal Princem, Fillin skončil pouze jako kandidát.

„Sage, můžeme s Vicky na chviku ke druhému autobusu?" zeptal se Maty poté, co na jejo tváři vykouzlil široký úsměv mladík, jež na něj mával z druhého konce parkoviště.

Po obdržení svolení odvlekl student oboru Fotografie svou kamarádku na druhou stranu a to přímo k místu, kde stál osamocený student z Fakulty informatiky.

„Vicky, tohle je Easton. Můj dobrý kamarád," usmíval se Mateo jako měsíček na hnoji, což mu druhý mladík váhavě oplatil.

„My se známe, Maty," mrknul na svého kamaráda. „Victoria je sestra Bena, bývalého Prince mojí fakulty."

„Nejsem tak úplně jeho sestra," vyvedla mladíka z omylu. „Moje mamka chodí s jeho taťkou. Žijeme všichni pohromadě, ale nejsme prokrevní příbuzní."

„To zní, jako kdyby ses za mě styděla a snažila se si vymyslet nějakou pitomou výmluvu, abys se mnou nebyla spojovaná, sestřičko," ozval se jí dobře známý smích.

Tys tu chyběl...

Se sluchátky v uších a hlavou opřenou o okno autobusu se snažila ignorovat světlovláska, který seděl vedle ní. Doufala, že po dobu cesty bude moct sedět s Matym nebo Masonem. To jí však Ian okamžitě zatrhl. Jelikož v autobuse bylo dost volného místa, posadila se tedy sama. Tak to ovšem dlouho nezůstalo. Téměř okamžitě se vedle ní uvelebil dlouhán s látkovou členkou ve svých světlých vlasech, které mu sahaly po ramena. Pricnezna Fakulty umění a designu měla okamžitě chuť nadávat, ale jelikož jí bylo jasné, že by si tím nijak nepomohla, zůstala raději zticha.

Opatrně proklouzla do jednoho z kotců, aby jeho obyvatelé nevyběhly ven. Jeden ze dvou zlatých retrívrů k ní okamžitě přiběl, šťouchajíc ji do nohy. Brunetka se smíchem stiskla misku se žrádlem pevněji, aby jí neupustila.

„To je Sam. On a Satt jsou bráchové, proto jsou spolu. Jako štěňata je jedna rodina našla vyhozené v krabici u kontejneru," sdělila dívce jedna ze zaměstnankyň útulku.

„Řekla jste Sam?" ujišťovala se brunetka, že slyšela správně. Záchvat smíchu, jež se ozval ze sousedního kotce ji ujistil, že ji sluch nešálil.

Tmavovlásek stál uprostřed kotce, před ním z misky hltala konzervu trojice menších psíků, jednu ruku měl položenou na hrudi, druhou spuštěnou podél těla a od srdce se smál. „To snad není možný," vydal ze sebe těžce.

„Hele, ještě to mohl být Dean, Lee nebo Tin. A to se nestalo," upozornila Masona s cukajícími koutky, když položila misku na zem, za což si vysloužila olíznutí tváře od jednoho z retrívrů.

„Zdá se, že se Samovi líbíte," usmála se zaměstnankyně útulku na dívku předtím, než se vydala zkontrolovat další studenty.

Masonem otřásla další vlna smíchu. „Myslím, že to trefila."

„Dej pokoj," uchechtla se Vicky, sklánějíc se k pejskovi, jež se dožadoval její pozornosti, nevšímaje si misky s granulemi. I přesto, že už měl být dospělý, stále měl ten úchvatný stěněčí pohled, který na oněch zvířatech milovala.

„Myslím to vážně. Přemýšlel jsem nad tím a proč myslíš, že ti brácha několikrát tvrdil, že nejede rovnou domů?"

„Má mě plně zuby?" navrhla Vicky.

„To by měl plné zuby i mě a mě normálně odvezl," zamítl její návrh tmavovlásek. „Spíš si myslím, že si hraie na dohazovače."

„Blbost," odfrkla si Vicky, ale v hlavě se jí mladíkova slova několikrát za sebou přehrála. Opravdu neexistovala šance, že by se jí a Samuela snažil Dean dát dohromady nebo si to jen ona odmítala připustit?

„Mám ti něco přinýst?" zeptal se brunetky světlovlásek, který ji poslední hodinu nedal pokoj.

Nacházeli se akorát v menší restauraci, kam je Ian vzal na jídlo po cestě zpět k budově Fakulty umění a designu.

„Peníze, čokoládu a pistoli, abych se tě rychle zbavila," odpověděla mu bez zaváhání Victoria.

„Na co potom ta čokoláda a peníze?" podivil se Emmet.

„Čokoláda na nervy a peníze na dlouhou dovolenou. Nehodlám se totiž nechat zavřít za vraždu," s posledním slovem si do úst vložila hranolku, která se na talíři zdála být opuštěná, a zvedla se od stolu, plánujíc počkat na ostatní v autobuse.