K zimě neodmyslitelně patřily krátké dny a dlouhé noci. Jinak tomu ani nebylo během vánočních prázdnin, kdy studentka prvního ročníku oboru Malba seděla na posteli se svým notebookem, jehož obrazovka byla rozdělena na několik částí. V každé z nich mohla spatřit tvář jednoho ze svých přátel z Fakulty umění a designu. Jediné dvě dívky byly jediní dva členové partičky, jež byli upravení. Všichni přítomní mladíci vypadali, jako kdyby teprve vstali, ačkoli už bylo odpoledne a slunce se za okny chystalo pomalu zmizet z dohledu. Překvapivě nejčileji z nich působil Joshua. Brunetku hřálo u srdce, že alespoň o prázdninách se mu dostávalo dostatečného množství spánku. Obávala se však toho, že jakmile přijde nový měsíc a s ním i začátek zkouškového období, dopadne na mladíka zase únava.

„Chystáte se někam na oslavu Silvestra?" optal se skupinky Mateo.

„Děláš, jako kdybys chtěl Silvestr strávit s náma," ušklíbla se blondýnka. „Neříkal si náhodou, že budeš u toho svýho kamaráda z Fakulty informatiky?"

„To už neplatí," vyvedl ji Maty z omylu. „Tonyho pozval Ben k nim a já ho donutil jít. Napadlo mě ale, že bychom mohli všichni slavit u nás. Rodiče se ségrou jednou k babičce a mně se nechce jet s nimi."

„V tom případě jsem pro," souhlasila s jeho nápadem Isabella.

„Já to musím probrat s tátou. Určitě půjdou s mamkou na nějaký večírek jednoho z obchodních partnerů, tak snad mě nebude nutit jít s nima," ozval se Joshua.

„Moji rodiče na jeden takový jdou, ale já jsem doma. Takže bychom mohli být klidně i u nás," Ronanův hlas byl jako obvykle tichý.

„Takže já, Maty a Ronie můžeme. Joshua se zeptá. Co Tobísek?" snažila se to dát dohromady blondýnka.

„Přidám se rád," usmál se široce jediný člen skupinky, který studoval obor Klavír.

„Paráda. Zbývá V," uculila se spokojeně Bell.

„Tak co říkáš, Vicky?" optal se Maty.

„Vicky?" zkusil to Joshua, když se brunetka stále neozývala.

Ta mlčky hleděla na svůj mobilní telefon, na jehož displeji bylo jméno dívky, jíž dlouhá léta nazývala svou nejlepší kamarádkou. K vlastnímu překvapení a zděšení zároveň ji ani nenapadlo hovor přijmout. Její prioritou byla skupinka šílenců, s nimiž si právě volala přes notebook. A právě proto odmítla příchozí hovor. Chtěla svou plnou pozornost věnovat těm, kteří ji věnovali jí. Tak to v pravých přátelstvích totiž funguje. Není to tak, že by jedna strana dávala a druhá jen brala. Praví přátelé se dělí. O vše. O radost, ale i o smutek. O smích, i o pláč. O dobrodružství, o potíže. Jsou spolu přes všechny překážky. Drží při sobě ať už stoupají vzhůru nebo je čeká volný pád. I když se život stává horskou dráhou, od které nevíme, co máme očekávat, jsou s námi. Drží nás za ruku a mnohdy křičí a brečí spolu s námi. Protože někdy s námi podstupují i to, co je děsí až do morku kostí. Pro nás to ale vydrží. A my to na oplátku vydržíme pro ně.

„Vicky, stalo se něco?"

Tichý, starostlivý hlas ji přiměl zavrtět hlavou a usmát se. „Ne, promiňte. Nějak jsem se zamyslela."

„A co říkáš na můj plán?" chtěl vědět Maty.

V odpovědi brunetce zabránilo zaklepání na dveře. „Dejte mi vteřinu," požádala, načež vypnula mikrofon a vzhlédla od svého notebooku. „Dále!"

„Neruším tě?" nakoukl dovnitř Dean.

„Tak trochu," uchechtla se. „Volám s lidmi z ročníku. Řeší se plány na Silvestr."

„Právě o těch jsem s tebou chtěl mluvit. Chystáš se někam?"

„Buď k Matymu nebo Ronovi. Oba mají volný dům, tak bychom to mohli oslavit u nich," odpověděla. „Myslím si, že nakonec skončíme u Rona, protože snad všichni se chtěli podívat k němu domů. Není tajemství, že jeho rodina je zazobaná," zasmála se.

„Ne víc než ta naše," mrknul na ni Dean. „Navíc můžete být tady, pokud budete chtít."

„Já myslela, že něco budete pořádat, tak jsem nechtěla rušit," odvětila.

„Rodiče se chystají na dva dny někam na hory, takže budeme," přikývl Ben. „Ale zvaní jsou všichni naši kamarádi. Nenutím tě, aby sis své přátele vzala sem, ale někteří už tu byli a bylo to naprosto v pořádku. Navíc rádi poznáme zbytek tvých přátel."

Pravda byla, že když zde byli někteří z jejích přátel, docela si s bratry Robertsovými a jejich přáteli rozuměli. Trochu se obávala, jaký zmatek v domě rozpoutá Bella, ale vždycky měla po ruce Matea, který blondýnku dokázal poměrně rychle uzemnit. Navíc onen mladík by tak mohl přeci jen strávit Silevestr se svým nejlepším přítelem, Eastonem. O Joshe starost neměla, ten velkou část při své poslední návštěvě strávil povídáním s Benem. Co se týkalo Tobyho tak ten neměl se svou přátelskou a pozitivní osobností problém vyjít téměř s kýmkoli. Jediný, o koho by si měla dělat starosti, byl stydlivý a plachý Ronan. I ten však návštěvu u nich přežil bez újmy na zdraví. Teoreticky by tedy společná oslava v domě Robertsových mohla proběhnout bez nějaké větší katastrofy.

„Zkusím se jich zeptat,“ rozhodla se nakonec. Nemohla nic slíbit, dokud neznala názor svých přátel.

„Pak mi přijď prosím říct nebo mi napiš,“ mrknul na dívku nejstarší z bratrů Robertsových, načež její pokoj opustil.

„Mám takový návrh,“ oznámila svým přátelům, když si zapnula mikrofon a poposedla si na posteli.

Jak předpokládala, Mateo souhlasil okamžitě, následován Bellou. Proti nebyl ani Toby s Ronanem. Poslední člen skupinky však váhal.

„Joshuo, netrhej partu,“ zaprosila blondýnka.

„Kdo všechno tam bude?“ zeptal se zvědavě Mateo.

„Mason tu bude mít určitě Thea, Ben Dashe a Eastona. Jestli si sem vezmou ještě někoho, to nevím. No a od Deana to je Tin, Lee a Sam,“ zakončila.

„Sam je ten, co tě bere občas ze školy, že?“ vzpomínala blondýnka.

„Mohl bych jí brát já, kdyby mě nechala,“ zamumlal otráveně Joshua.

„O tom jsme mluvili už několikrát,“ připomněla mu Vicky. „Bydlíš na opačné straně od naší fakulty.“

„Víš, že mi nevadí si trochu zajet.“

„Proč ti tak moc vadí, že ji bere ten Sam?“ nechápal Mateo.

„Že by tu někdo žárlil?“ zavtipkovala blondýnka.

„Nežárlím," odmávl její poznámku a rychle změnil téma, doufaje, že si nikdo nevšiml, jak ho Bella svou otázkou rozhodila.

Jeden člověk si jeho podivného rozpoložení všiml. Jenže ten už dávno věděl, proč hnědovláskovi Samuel vadil. A o to víc se bál toho, jak bude mladík reagovat až se dozví, že se Victoria plánuje odstěhovat zpátky, odkud k nim přišla. Nechtěl, aby měl jeho kamarád zlomené srdce. Zároveň měl ale pocit, že čím déle před ním a zbytkem jejich skupinky přátel Vicky tajila pravdu, tím horší to bylo. Nemohl však brunetku nutit říct jim pravdu dřív než na to byla připravená. A tak dělal to, co obvykle, když ho něco trápilo. Mlčel.