V letošním roce jsem chtěla objevit tradici vánoční Snapíškovské nadílky ve skupině Snarry CZ/SK, a protože vím, že nejcennější „komoditou" jsou pro většinu členů povídky, pustila jsem se po dvou letech do překladu dalšího rozsáhlejšího díla od starcrossed.

Co čert nechtěl, před Štědrým dnem – doslova několik hodin předtím, než jsem se chystala si všechny příspěvky připravit ke zveřejnění – mi umřel zdroj k úložišti, na kterém jsem všechny připravené „dárky" do nadílky měla uložené, a tak ze Snapíška nebylo nic. Co čert nechtěl podruhé, zdroj nebyl nikde k sehnání, takže trvalo několik týdnů, než jsem se k nějakému dostala. Jenže dělejte pak Vánoce v lednu, kdy je na to asi ta nejblbější a nejtrapnější doba... Na druhou stranu do „letních Vánoc" daleko a zveřejnit povídku o několika desítkách tisíc slov jen tak se mi také nechtělo.

Shodou okolností jsem ale přeložila povídku, která byla původně velikonočním speciálem. S Velikonoci nesouvisí nějak moc, vlastně jen tím, že v ní vystupují antropolágové – antropomorfní druh králíků –, takže by její původně plánované zveřejnění na Vánoce nevadilo, ale paradoxně díky tomu, že se to v průběhu tak (ne)šťastně zamotalo, je nakonec všechno tak, jak to být má: a tak tenhle velikonoční speciál opravdu začne vycházet na Velikonoce.

Králičí příběh sestává ze 3 částí (4, 5 a 6 kapitol), které starcrossed zveřejňovala mezi lety 2008–2010: každý rok vždy na jaře jednu část. Jde tedy o dílo starší, než je její opus magnum, série Noci v zahradě Getsemanské. Přesto však v této povídce již můžeme pozorovat některé zárodky Nocí – především existenci tzv. Valpuržiných rytířů, radikálnější a zlověstnější frakce Smrtijedů. Shodné jsou ale i drobnější detaily, které se v pozdějších povídkách staly svým způsobem „podpisem" této autorky: např. Severus trpící náhlými záchvaty prchlivosti a zprvu hloupý Harry, který v povídkách pod Severusovým vlivem roste do velikosti i určité zmijozelské prohnanosti; propracovaný koncept lektvaristiky zahrnující Severusovo vymýšlení nových lektvarů, zejména léčebných a sexuálních; a když jsme u toho, tak samozřejmě hodně sexu – a hlavně hodně vynalézavého sexu.

Na své si tu přijde – možná na rozdíl od Nocí, které jsou skutečně temné – opravdu každý, protože Králičí příběh se stejnou měrou věnuje traumatickým zkušenostem, jako je zneužívání a sexuální otroctví magických tvorů, kteří jsou považováni za druh podřízený kouzelníkům, i čím dál hřejivějšímu rozvoji vztahu mezi morousovatým, postupně roztávajícím Severusem a naivním, sotva zletilým králíčkem Harrym, na kterého má Severus (ne)blahý vliv. Králičí příběh je zkrátka kongeniálně milý i depresivní. Pohodlně se tedy usaďte a zkuste se do něj začíst – myslím, že budete mile překvapeni.