„Vejdu se vám do kufru," řekl Harry, strkaje hlavu neustále mezi Severuse a to, na čem zrovna pracoval. „Budu vážně, vážně potichu a nikdo se o mě ani nedozví."

Severus s povzdechem odložil svitek s domácím úkolem, který se snažil opravovat. „Cokeworth odsud není daleko. Kdybych tě chtěl vzít s sebou, mohl bych nás oba jednoduše přemístit. Na konferenci o lektvarech se mnou nepůjdeš a tím to hasne."

Harry s ušima spadlýma na ramena začal protestovat: „Ale já jsem váš asistent!"

Severus obrátil svou pozornost od Harryho zpátky k pergamenu před sebou. „Zaregistroval jsem se na tu konferenci dávno předtím, než jsem si pořídil tebe. A stejně by ses tam nudil."

„Ale já lektvary miluju!"

Severus se ušklíbl a odvětil: „Ne, ty miluješ čas strávený se mnou. Já ovšem budu během konference příliš zaneprázdněn teoretickými diskusemi s dalšími podobně smýšlejícími jedinci." Také by se rozhodně rád obešel bez Harryho rozptylování. I když se mu vlastnictví antropolága jindy líbilo, nemohl se dost dobře připravit na svou prezentaci o správném použití fénixova trusu v léčivých lektvarech, když ho Harry bude několikrát denně otravovat se sexem. A protože přes den měl většinu času strávit na konferenci, viděl by ho Harry buď jen pozdě večer, nebo brzy ráno. To znamená, že by se mistr lektvarů ve výsledku vůbec nevyspal, kdyby vzal Harryho s sebou.

„Ale to vy vždycky říkáte, že s Weasleyovic dvojčaty jsou jen samé problémy... Kdo ví, do jaké šlamastyky se tu ve vaší nepřítomnosti kvůli nim připletu?"

Severus na Harryho vrhl zdrcující pohled. „Ty se budeš chovat dokonale slušně. Weasleyovi tě nemůžou dostat do problémů, když jim k tomu nezavdáš příležitost." Weasleyovic dům rozhodně nesplňoval Severusovu ideální představu místa, kde Harryho nechat, aby tu strávil velikonoční prázdniny, ale Malfoyovo sídlo nepřipadalo v úvahu už vůbec a Bradavice byly příliš riskantní. Nejenže na tento týden připadal úplněk, ale Hagrid si také nedávno pořídil za mazlíčka draka. Když si Severus před časem Brumbálovi stěžoval, že Hagrid dovoluje Harrymu jezdit na Klofanovi, kdykoli se mu zachce, Brumbál jen nazval hipogryfy překrásnými tvory a vyzval Harryho, aby se proletěl kolem okna jeho kanceláře.

Harry si vylezl na Severusův klín a zašvitořil: „Jenže oni jsou dost vynalézaví."

Severus pevně sevřel svitek a medově protáhl: „Pokud nejsi dost chytrý na to, abys jejich intrikánství prohlédl, pak zcela jistě nejsi dost chytrý, abys mohl jít na konferenci se mnou jako můj asistent."

„Jsem dost chytrý." Harryho prsty si razily cestu nahoru k Severusovým stehnům. „Budu ten nejlepší asistent, jakého jen mistr lektvarů může mít. Nebudete toho litovat."

Severus odhodil svitek na stůl a popadl Harryho nenechavé ruce. „Nic takového. Máš domluvenou hodinu se slečnou Grangerovou."

„Ale až za patnáct minut!" zakňučel Harry.

„Deset z toho ti zabere jenom cesta do knihovny."

Harry si olízl rty a přišpendlil oči k Severusovu klínu. „Můžu popoběhnout."

Severus moc dobře věděl, co by se stalo, kdyby Harrymu dovolil přístup ke svému rozkroku. Spojil Harryho zápěstí k sobě a jednou rukou je přidržel na místě. Uchopil Harryho za bradu a přitáhl si ho k sobě, aby ho jemně políbil.

Harry vydal jemný, potěšený zvuk a hladově se přisál k Severusovým ústům. Mistr lektvarů však věděl, jak moc Harryho dokáže vzrušit i jen prostý polibek, proto ho ve vteřině odstrčil a na cestu ještě plácl po zadku. „Běž na hodinu."

I když se Harry zamračil, Severus věděl, že to nemá nic společného s tím, že by Harry na své lekce nechodil rád. I když se zpočátku zdráhal trávit s Grangerovou svůj volný čas, nakonec se z nich stali dobří kamarádi a Severus je často nacházel v knihovně s hlavami přitisknutými k sobě nad knihou.

Zatímco se sunul ze Severusova klína dolů, řekl Harry: „Pospěšte si, abyste tyhle eseje stihnul oznámkovat, než přijdu! Už to trvá moc dlouho."

Severus vyklenul obočí, ale Harry už mávl na rozloučenou a pospíšil si ze dveří. Ve skutečnosti to byly jen tři hodiny, co spolu naposledy spali. Harry byl naprosto neukojitelný.

Později toho večera, když se Harry vrátil do Severusových komnat, měl Severus pro něj přichystaný dárek.

„Co je to?" zeptal se Harry, zatímco obracel těžký krychlový předmět v rukách.

„Je to těžítko," vysvětlil Severus. „Umístíš ho na pergamen, aby se znovu nesvinul."

Harry zmateně nakrčil nos. „Ale pergameny se samy od sebe nesvíjejí."

„Některé starší ano, když z nich vyprchá kouzlo, které tomu zabraňuje. Nicméně, to ani není pravý účel toho těžítka. Vyslov před ním moje jméno."

„Profesor?" zeptal se Harry se zjevným zmatením přetrvávajícím na jeho tváři.

„Ne. Přilož si ho ke rtům – jinak to nebude fungovat – a vyslov moje celé jméno."

Harry se držel instrukcí, přimkl těžítko ke rtům a téměř uctivým tónem zašeptal: „Severus Tobias Snape."

Těžítko se pohnulo a Harry překvapeně zalapal po dechu a málem ho upustil, když se černé mramorové těžítko proměnilo v dildo s jemným, lehce lubrikovaným povrchem. Byla to téměř dokonalá kopie Severusova penisu, i když s širším kořenem a bez varlat. Harry na něj zíral s takovým výrazem úžasu v široce rozevřených očích, že se Severus nemohl ubránit smíchu.

„Vyzkoušej to."

„Mám to vyzkoušet?" Harry obrátil oči zvětšené jako talířek k Severusovi. „Co s tím mám dělat?"

„Cokoliv, co bys udělal s mým. Je to pro tebe."

Na okamžik Harry jenom zíral na napodobeninu penisu ve svých rukách. Pak si ho prudce strčil do úst a jazykem ho sál se stejným nadšením, s jakým rád kouřil Severusův penis.

Severus se posadil na pohovku a sledoval jej; jeho vlastní erekce při tom pohledu začínala pomalu tvrdnout.

Poté, co Harry falešný penis vykouřil podle svého názoru dostatečně důkladně, si dychtivě sundal oblečení. Zatímco se svlékal, jeho ústa stále pilně pracovala.

„Pojď sem a lehni si na podlahu přede mě," řekl Severus. „Chci vidět, jak ho použiješ."

Harry dychtivě přispěchal a odstrčil konferenční stolek, aby si udělal prostor. Pak se položil na záda s nohama daleko od sebe a třesoucíma se ušima. Jednou rukou si přidržel půlky rozevřené, druhou uchopil dildo a přitiskl si ho ke vstupu. S tím, jak zavřel oči, ho protlačil skrz těsné sevření svalů a vydal povzdech, jak ho postupně zasouval hlouběji do svého těla.

Potěšení, které Harrymu problesklo tváří, bylo dost na to, aby Severus úplně ztvrdnul a musel se v těsném oblečení trochu upravit. Když byla hračka v Harryho těle ponořená tak hluboko, jak jen to šlo, nařídil Harrymu: „Řekni ‚Ošukej mě!'"

„Ošukej mě!" zaprosil Harry. Hračka začala pomalu a hluboce klouzat tam a zpět. Harry zalapal po dechu, jak se jeho boky s každým přírazem dovnitř napínaly.

Tiše, aby svými příkazy neovlivnil hračku, Severus udal Harrymu další instrukce: „‚Rychleji' znamená rychleji. ‚Pomaleji' znamená pomaleji. ‚Přestaň' zastaví jakýkoli pohyb a ‚Jsem hotov' tu věc přemění zpátky na těžítko." Už hlasitěji přikázal: „Rychleji!"

Hračka nabrala rychlost a Harry dlouze zasténal, prsty přitom zatínal do koberce pod sebou. Jeho naběhlý penis se pohupoval, jak sebou škubal v bocích a zoufale vycházel vstříc umělému penisu, který jej vyplňoval. Harry už byl plně vzrušený, ale Severus věděl, že ho dokáže postrčit na samé hranice šílenství.

„Otoč se na kolena," řekl Severus mezitím, co si rozepínal kalhoty.

Harry poslechl, přetočil se a vystrčil zadek; ocásek se mu nadšeně chvěl.

„Rychleji," rozkázal Severus. „Rychleji. Tvrději." Harry rozkoší zavzlykal, když do něj hračka tvrdě přirazila a zhoupla ho směrem vpřed.

Severus se při tom svépomocí laskal a čekal, až se Harry přiblíží k vyvrcholení. Pak řekl: „Vibruj!"

Harry se s výkřikem udělal, zacukal boky vystříkl perleťové stužky semene na podlahu. Severus hračku ještě chvíli nechal, aby do něj přirážela hlava nehlava, než řekl: „Přestaň." Pobaveně sledoval, jak se Harry zhroutil na podlahu a lapal po dechu. Poté, co dal Harrymu minutu na vzpamatování, přikázal: „Ošukej ho. Pomalu a jemně."

Hračka se znovu probudila k životu, tentokrát ale klouzala dovnitř a ven v pomalém, smyslném tempu.

Harry si olízl rty, otočil se a doplazil se k Severusovi; vibrátor se v něm stále pohyboval. „Je to dokonalé," řekl, když odstrčil Severusovy ruce a políbil špičku jeho napínajícího se penisu.

Severus pohladil Harryho po napnutých uších, uvolnil se na pohovce a nechal Harryho, aby mu demonstrativně poděkoval za dárek.

Protože Harry byl odhodlaný dostat ze Severuse co nejvíc sexu, než se budou muset rozloučit, Severus tu noc vůbec nespal a následující ráno strávil ve spěchu.

„Tady," řekl roztržitě, když Harrymu strčil do ruky brýle. „Budeš si je muset nasadit."

„To mám nosit brýle přes brýle?" Harry si předtím balil oblečení velice pomalu na to, že do jejich odjezdu zbývala pouhá hodina, a teprve teď se dostal do laboratoře.

„Vymyslel jsem nový způsob, jak schovat tvoje uši a ocas," řekl Severus, když sbíral potřebné svitky a házel je do kufru. „Sešlu na tebe kouzlo, jehož účinek si pak uchováš pomocí lektvaru stálosti." Mávl neurčitě rukou směrem k lahvičkám seřazeným na pracovní polici.

„To jsou lektvary pro vaši prezentaci," řekl Harry, když si je prohlédl.

„Ty úplně vpravo jsou tvoje," řekl Severus a sebral z police několik sklenic. „Ty modré lahvičky. Vezmi si je. Budeš muset vypít celý obsah jedné lahvičky každých dvanáct hodin. Nezapomeň na to. Jednu lahvičku nech venku, aby sis ji mohl vzít teď ráno, ale zbytek si ulož do brašny. Řekl jsem Weasleyovým, že je to na tvé astma."

„Moje cože?" zeptal se Harry, zatímco si lahvičky začal cpát do tašky.

„Problém s dýcháním." Poté, co Severus umístil své poznámky navrch všeho ostatního, co předtím naskládal do kufru, seslal na Harryho příslušné kouzlo. Huňatá ouška se přeměnila na větší množství vlasů. Harryho už tak divoká kštice byla nyní tak hustá, že pod ní Severusovy prsty stěží nahmataly skalp. Ocas se proti tomu zploštil a ustoupil natolik, že z něj zbyla kostrč jen o něco delší, než u běžného člověka, a Harryho pozadí bylo následkem kouzla o něco chlupatější, než by se u chlapce jeho věku dalo očekávat. Severus k sobě přivolal krém na odstraňování chloupků a vtiskl ho Harrymu do dlaní. „Ať tě nikdo nevidí, jak ho používáš," řekl.

„Dobře," potvrdil Harry a zabalil krém do jednoho z triček.

„A Harry –" mládě k němu vzhlédlo; vypadalo teď přesně jako lidský chlapec. „Za žádných okolností nedovol, aby někdo viděl tvůj speciální dárek nebo se jej dotkl."

Harry si s heknutím přehodil tašku přes rameno. „Nikdy bych se o něj s nikým nedělil."

Tak to sice Severus nemyslel, ale tak jako tak pochyboval, že Harry někomu dovolí se byť jenom ochomýtat poblíž něj.

Se zpožděním, které nabrali, přestože vynechali snídani, Severus vystrčil Harryho ven, nasedli spolu na koště a letěli k okraji bradavických ochran. Odtud se pak přenesli do Doupěte.

„Vítejte!" švitořila paní Weasleyová, tisknouc Harryho vřele k hrudi a objímajíc ho tak pevně, až Harry se zmateným překvapením pohlédl na Severuse.HHarryho vř

„Jsem tak ráda, že tě konečně poznávám, Harry! Tolik jsem toho o tobě slyšela... Ale mám bohužel špatné zprávy. Obávám se, že dvojčata vyhrála v tombole volné zápisné na famfrpálový tábor, takže se tu do konce prázdnin neobjeví."

„Je to zvláštní," řekl pan Weasley zamyšleně. „Nevzpomínám si, že bychom je tam zapsali."

Harryho oči, stále ještě upřené na Severuse, se zúžily; Severus dělal, že si toho nevšiml. Ve skutečnosti si nemyslel, že by tento malý trik mohl vyjít, ale možná kouzlo na úpravu paměti, které seslal na přijímacího úředníka, aby ho přesvědčil, že se Weasleyovi zúčastnili tomboly, zapůsobilo lépe, než předpokládal.

Ačkoli původně chtěl Severus před svým odjezdem prozkoumat, zda v Doupěti nejsou nějaké smrtící pasti, a dát Harrymu poslední přednášku o tom, jak se má způsobně chovat, neměl už času nazbyt, a tak se brzy přemístil pryč, doufaje v nejlepší, ale zároveň připraven na nejhorší.

*

Lektvaristická konference Severuse zaměstnala natolik, že si první den svého spánkového deficitu z předchozí noci ani nevšiml. Byla tu řada známých, s nimiž bylo třeba se pozdravit, ale i nekompetentních patlalů, které někdo musel po zásluze akademicky zcela znemožnit, a především pak řada fascinujících workshopů a panelových diskuzí, do nichž se Severus přihlásil.

Enitan Gazini, starý přítel a zkušený lektvarista, trval na tom, že Severuse pozve na večeři. Jakmile dorazili do místní kouzelnické restaurace a zajistili si soukromí, Enitan se naklonil přes stůl a zeptal se: „Tak kde máš tu svou ramlici?"

Severus úlekem málem vyplivl svůj nápoj. „Co prosím?"

„Nedělej ze mě hlupáka, Severusi," řekl Enitan spíš zvědavým než konfrontačním tónem. „Vím o něm. Jeden člen Rady se chtěl ujistit, jestli je možné, aby sis za svůj plat mohl dovolit antropolága, aniž by ses uchýlil k prodeji pochybných lektvarů na černém trhu. Samozřejmě jsem zalhal a řekl mu, že ano." Jeho černé oči se pevně upřely na Severuse. „Oba víme, že to není pravda. Jak se ti proboha podařilo ho získat? Ona snad má... nebo on... nějakou vadu? Chybí jí nějaká končetina?"

Ačkoli Harryho černá srst a malý vzrůst byly považovány za vadu, i tak stál Severuse mnohem víc, než by mu jeho hrdost dovolila přiznat. Nechtěl Enitanovi vykládat, že si nikdy nebude moci dopřát jinou dovolenou než účast na konferencích o lektvarech, kde je většina jeho výdajů hrazená z fondu Bradavic. Ani to, že si nikdy nepořídí žádnou lepší nemovitost než svůj skromný dům. A nakonec ani to, že si už nikdy nebude moci dovolit ve svém volném čase experimentovat se vzácnými a nákladnými lektvaristickými přísadami. Místo toho tedy zavrtěl hlavou a řekl: „I kdybych nějakého antropolága skutečně měl, proč si myslíš, že bych ho – nebo ji – přivedl s sebou?"

Enitan překvapeně rozšířil oči a opřel se v křesle. „Jeho? To snad nemyslíš vážně. Co jsi proboha musel udělat, aby sis mohl dovolit samce?"

Severus neodolal. „Proč tě hypotetická možnost, že vlastním samce, šokuje víc než představa, vlastním antropolága obecně?"

Enitan po Severusovi střelil pohledem, jako by nemohl uvěřit, že je někdo schopen takovou otázku vůbec položit, a řekl: „Čaroděj, který nakřížil tenhle druh, tušil, že samice budou oblíbenější. Aby si nahrabal co nejvíc, vyšlechtil je tak, aby produkovaly víc samic než samců. Když se k tomu připočte vybíjení vadných kusů a nedochůdčat, samců je nyní akutní nedostatek. A teď mi konečně řekni, jak sis mohl antropolága z platu mistra lektvarů dovolit."

Severus zvedl sklenici svařeného vína a pomalu se napil, než odpověděl: „Pokud se mi podařilo antropolága získat prostým prodejem lektvarů, proč bych se o strategii, díky níž jsem takový kapitál získal, dělil?"

„Ani se starým přítelem?" zeptal se Enitan toužebně.

Severus si zlehka pohrával se sklenicí. Mohl by z toho hodně vytěžit, kdyby své karty rozehrál uváženě. Mírně se usmál a řekl: „Enitane, žádná strategie neexistuje. Prostě jsem šetřil."

Enitan se ušklíbl a Severus věděl, že se ho druhý muž bude po několik dalších měsíců pokoušet uplatit, aby mu tajemství prozradil.

Poté, co se mu podařilo vymanit se z Enitanovy přítomnosti, zamířil Severus zpět do svého hotelového pokoje. Právě si svlékal svrchní plášť a začal si vybalovat, když uslyšel zaklepání na okno.

Klepání na okno ve dvanáctém patře.

Severus vytáhl hůlku a opatrně ji namířil na závěs. Mávnutím hůlky závěs odhrnul a Severusovi se naskytl pohled na letící Ford Anglia a Harryho, který radostně mával ze sedadla spolujezdce, v ruce svíral balíček. Dveře auta na jeho straně byly otevřené.

Severus se vrhl k oknu, rozrazil ho dokořán a zařval: „CO SI SAKRA MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ?!"

Harry se pohnul a Severus se naklonil dopředu dřív, než se stačil zamyslet. Rozpřáhl ruce a zachytil Harryho se srdcem prudce bušícím v hrudi, když současně zahlédl zem pod sebou; dolů to byla velmi, velmi dlouhá cesta. Protáhl Harryho oknem dovnitř, bezpečně ho položil na koberec a okamžitě zkontroloval, jestli není zraněný, načež se začal chystat k povinné zdrcující přednášce.

Severus se nadechl, aby se připravil na jeden z nejdelších a nejrozzlobenějších proslovů, které kdy pronesl, ale přerušil ho znuděný hlas Draca Malfoye.

„Pospěš si," zavolal Draco zpoza Harryho. „Otcův večírek začíná v deset."

Severus se odvrátil od Harryho, aby si mohl lépe prohlédnout obsah auta, a zjistil, že Draco poklidně seděl za volantem, zatímco Ronald Weasley se se sinalým obličejem strnule tiskne k zadnímu sedadlu. Z výrazu čiré hrůzy v jeho tváři Severus usoudil, že auto patří jeho otci. Mistr lektvarů si nebyl jistý, co je působivější – jestli to, že se Harrymu podařilo sehnat létající auto, nebo to, že se mu podařilo dostat Malfoye a Weasleyho do téhož stísněného prostoru, aniž by mezi nimi došlo ke rvačce. Ať tak či onak, byl si jist, že tohle je jedna z historek, kterou od něj Lucius neuslyší.

„Omylem jsem vám vzal jednu z vašich přísad do lektvarů!" Harry držel v rukou malý balíček. „Byla také v modré lahvičce, hned vedle mých léků."

Severus beze slova vzal balíček, otevřel ho a našel v něm konžský pot. Omylem ho stočil do vialky, která vypadala podobně jako lahvičky s Harryho lektvarem stálosti. „Nemohl jsi mi prostě poslat sovu?" povzdechl si.

Harry zamrkal, jako by ho taková myšlenka ani nenapadla. „A riskovat, že se lektvar poškodí?"

Z logického hlediska to byla celkem správná připomínka, ale rozhodně to nebyla správná reakce na tak kritickou situaci, do níž se Harry kvůli tomu dostal. „Ne, hlupáku – poslat mi po ní vzkaz, abych si pro lahvičku přišel. Dovol, abych ti připomněl, že se umím přemisťovat."

„Aha," řekl Harry a jeho vítězně rozjařená tvář posmutněla.

Kdyby se Draco a ten Weasleyovic potěr nedívali, Severus by Harryho nejspíš už dál netrápil a poplácal by ho po rozcuchané hlavě. Místo toho zachoval přísný výraz a řekl: „Už tě tu nikdy nechci znovu vidět. Zůstaneš v Doupěti, dokud se pro tebe nevrátím. Je to dostatečně jasné?"

Harry uvnitř viditelně pěnil, ale poslušně přikývl. Severus téměř viděl, jak mu neviditelné uši spadly na ramena.

Odvedl Harryho k oknu a vyčaroval pro něj neviditelný chodník. Poté, co Harrymu bezpečně pomohl zpátky do auta, seslal všechna ochranná kouzla, na která si vzpomněl. Jejich následkem Harry celou další hodinu nemohl auto opustit a byl dostatečně chráněný, aby přežil jakoukoli případnou nehodu, která se jim na cestě mohla stát. Jakmile byl Harry usazený na svém místě, obrátil Severus pozornost k ostatním dvěma chlapcům. „Vaše matka předpokládám ví, o co se tady pokoušíte, že ano?" zeptal se Weasleyho medově.

Weasley, který se bořil do sedadla, jako by se toužil v jeho čalounění rozplynout, slyšitelně polkl a řekl: „Ne, pane."

Severus pokračoval tímtéž tónem, který méně odolným studentům způsoboval nezvladatelnou třesavku. „A kde tedy vaši rodiče jsou právě teď?"

„Spí, pane," vypískl Weasley.

Paní Weasleyová byla dokonale způsobilá, aby svého syna potrestala mnohem hůř, než by to kdy dokázal on sám. Severus tedy pozvedl obočí a přikázal: „Postarejte se, abyste jí o této epizodě stihl říct dříve, než tak učiním já."

Weasleyho sinalá tvář rychle přikývla.

Draco netrpělivě poklepal na volant. Severus podle znuděného výrazu v jeho tváři uhádl, že je chlapec sám se sebou velice spokojený. Jen Draco měl dostatek schopností a magického nadání, aby dokázal provést složitá kouzla, která mu momentálně pomáhala auto ukrýt před zraky mudlů.

„Ví tvůj otec, kde jsi?" zeptal se ho Severus a upřel na něj chladný pohled.

„Ne tak docela," přiznal Draco. „Byl jsem si na famfrpálovém tréninku na Nottově panství, když mě dostihl Harryho dopis," ušklíbl se samolibě.

„Bylo rychlejší poslat sovu jemu než vám," začal se hájit Harry.

Severus ani na okamžik neuvěřil, že to byl hlavní důvod, proč dostal sovu Draco a ne on, ale nechal to být.

„Shledal jsem," pokračoval Draco, „že ten lektvar zřejmě potřebujete neprodleně, tak jsem sovu sledoval zpátky do Doupěte a potom zorganizoval zbytek."

Draco byl ten typ člověka, který si přisvojí zásluhy i tam, kde mu žádné nepřísluší, ale tentokrát Severus celkem nepochyboval o tom, že to skutečně byl on, kdo za jejich malý výlet nesl převážnou většinu odpovědnosti.

„Vezmi Weasleyho a Harryho okamžitě zpátky do Doupěte. Ať tě ani nenapadne udělat si cestou ještě nějakou další zajížďku," přikázal mu nesmlouvavě.

„Neudělám," slíbil Draco. „Stejně už se musím vrátit, abych se stihl připravit na otcův večírek."

„Kterého se zúčastníš pouze ty," doplnil jej Severus.

Draco zakoulel očima: „Jako by někdo Weasleyho a an... a Harryho někdo zval."

Severus mu medově ohlásil: „Uvidíme se příští týden ve škole. Zatím vrátíš Harryho a to auto, kam patří."

Draco zúžil oči, ale na zastřený příslib budoucího trestu jinak nereagoval. Místo aby se normálně rozjel, odpíchl to od okna pěkně pod plynem. Pár dní by mělo být víc než dost času na to, aby se Draco tím, co si pro něj Severus naplánoval, trápit začal. Lucius ho sice požádal, aby veškerou odpovědnost za Dracovu kázeň a její případné korekce přenechal jemu, to však chlapec nevěděl. Severus navíc mohl udělat spoustu věcí, které technicky vzato nebyly tak docela kázeňskými korekcemi.

Severus se odvrátil od okna a zatáhl závěsy.

Jen málokdy se teď stávalo, že se svlékal bez Harryho dychtivé pomoci, a ještě zvláštnější pocit byl, když se uložil do postele sám. Ačkoli spal sám tak dlouho, jak jen si pamatoval, nyní mu nějak nepřipadalo správné nemít k sobě přitulené Harryho teplé tělo. I když si občas až příliš bolestně uvědomoval, co všechno by býval mohl udělat s penězi, které by měl, kdyby si tenkrát mládě nekoupil, Harry mu na konci dne stál i za ten poslední svrček, který za něj zaplatil.