Lesem se nesla tichá ozvěna odrážejících se holí a občasných výkřiků nebo heknutí. Hlavně z Ericovy strany. Jen o malík se vyhnul dřevu, než do něj mladší rukou strčil.

„Teprve dva týdny od toho, co jsme začali s klacky, a už tě přestávám stíhat," ocenil soupeřovo zlepšení Callan a podal mu ruku. Vytáhl ho na nohy a poplácal po rameni.

„Nepřeháněj," odmítl lichotku starší zatvrzele. Když šlo o boj, potřeboval se cítit nejsilnější. Slitování nepřítele ve válkách neexistuje, proto musel být lepší než všichni ostatní. Zlepšoval se, ale ne dost! Když mu poprvé blonďatý poskytl krátkou větvičku místo nože, sám si nevzal nic a stejně na plné čáře vyhrál, Ericovi se udělalo fyzicky špatně. Naštval se a odešel zpátky dovnitř. Callan ho udiveně sledoval, ale když pochopil, že starší nikam neutíká, nechal ho na pokoji. Sám měl naopak dojem, že postačí málo a brunet bude zpátky ve hře. Bylo znát, že přikládal soubojům velký význam celý svůj život.

Proto už za osm dní na scénu přišly trošku delší klacky. Neplnohodnotné meče. Tak jako tak často končily zahozené v trávě a muži zaklesnutí do sebe. A nyní už mladší přemýšlel o dalším posunutí laťky. Vždy ji posouval tak, aby byl o krok před Ericem. Aby z něj vytáhl to nejlepší. A tak tahal a tahal výkony, až jednou...

Dopadl na záda a v následující vteřině cítil studené dřevo hned pod čelistí. Štípalo ho skrz vousy. Eric na něho chvíli udýchaně hleděl, než povolil. Blonďák se zašklebil.

„Hezky jsi zabral," pochválil ho a přijal nabízenou paži. Mile ho překvapilo, že tmavovlásek pochytil jeho způsoby a respektoval tak svého protivníka.

„Taky jsi bojoval důstojně," vrátil mu kompliment s potěšeným úsměvem zpocený Eric. Nato mu dokonce opucoval záda od suché trávy a poplácal ho po rameni. Callan jen stěží zadržel radostná slova o Ericově zlepšení. V útrobách se mu rozlilo hřejivé nadšení.

.

Povídali si už bezmála tři hodiny, z toho dvě se neustále smáli. Seděli venku na trávě, na dece od Erika, který tu svou nabídl a dobrovolně přinesl. Nutno dodat, že tráva byla ještě z rána pokryta rosou. Callan s sebou vzal mast a znovu pokoušel její účinky. Tvrdil, že jizvám doopravdy pomohla, ale Eric mu to nežral.

Nejčerstvější jizva mu přetínala kůži na lopatce. Podle slov jejího majitele tahle jizva stála tři lidi život. Muže, který provedl zářez, nováčka, jenž vyrobil královo brnění, a jednoho sluhu, který s tím neměl nic společného. Chtěl jen pomoct, zašít rozdrásanou kůži, nebo ji alespoň omýt. Jenže Eric tehdy slyšel něco jiného. Kdo si nedokáže pomoct sám, je moc slabý, aby si zasloužil žít. Zpětně některých svých činů litoval, bylo to při jeho vzpomínání znát. Ale neurčil přesný rozsah lítosti – na kolik procent jeho monstrozit se vztahovala. Callan doufal ve většinu, protože to byl ten dojem, který z podobných konverzací získal. Chvílemi mu činilo problém ukázat tu správnou míru odporu spolu s dostatečným pochopením.

„Možná je načase..." chopil se slova ve vhodnou chvíli a ihned tím mezi ně vnesl seriozitu tématu, „tě nechat jít." Eric na něj otočil celou hlavu.

„Jak to myslíš?" zamrkal a už dopředu se připravoval k opozici. Callan si prohrábl vlasy a zadíval se na své prsty. Loketní jamky si podpíral o kolena, takže ruce měl ve vzduchu.

„Myslím, že už je ti líp, nemám pravdu?" opatrně se mu mladší zadíval do obličeje. Odpovědí mu bylo ticho, a tak se dal do trpělivého vysvětlování. Nechtěl druhého poděsit.

„Zaručil jsem se králi, že se dostanu až k tobě a ty zmizíš. Dál jsem měl na výběr. On osobně byl pro variantu tě zabít, ale já se spíš přikláněl k téhle možnosti," ukázal paží kolem sebe, „z tajných zdrojů se mi doneslo, že možná nejsi tak špatný, jak se prezentuješ... Že se možná jen nevybíravým způsobem snažíš o něco, co jsi nikdy nedostal." Položil mu ruku na stehno v přátelském gestu. Král se na něj stále pouze nechápavě díval. Nebyl si jistý, jestli to brát jako zradu. Ačkoliv chápal Callanovy důvody, přál si od něj víc upřímnosti. Připadalo mu to sdělené trochu pozdě.

„Prokázal jsi mně a snad i sám sobě, že nejsi někdo, kdo potřebuje pouta, aby se ho nebáli. Že dokážeš být lepší než ten pacholek, který si mocí a přesilou snaží nahradit své nedostatky. Jsem ochotný riskovat svůj krk a dát ti ještě jednu šanci," soukal ze sebe blonďák. Poslední větu však vyztužil rozhodností, aby vyzněla tak, jak měla. Bývalý král se naopak váhavě rozhlédl kolem, než se jim propojily oči. On však hned zase uhnul.

„A co když si nejsem jistý, jestli se chci vrátit tam, odkud jsem přišel?" obešel přesné pojmenování Eric.

„Nechceš zpět do pevnosti?" podivil se mladší.

„Nejsem si jistý..." odkašlal si tmavovlásek, „nadělal jsem si spoustu nepřátel, a když přijdu oslabený, smlsnou si na mně." Skoro to vypadalo, jako by prosil o pomoc. Vážně se toho bál. Callan silně zavrtěl hlavou.

„Co se fyzické síly týče, jsi na tom snad ještě lépe než předtím," podpořil ho jako muž muže, „uznávám, že se mi úplně nechtělo ti do rukou dávat těžké zbraně, na které jsi byl zvyklý, ale na cestu ti klidně nějaké seženu!"

„Já nevím..." kroutil se Eric v nejistotě.

„Já věřím, že to zvládneš," poplácal ho po rameni Callan.

Poradil mu, ať vytvoří kompromis mezi chladem, s jakým dříve přistupoval k lidem, a ohleduplností, které se naučil. Když bude působit schopně a odpovědně, jistě získá respekt mladého zástupce a snáze se vrátí na své místo.