„Zase prší," postěžoval si Erik na uvítanou. Rád brával Callana ven na piknik. Sednout si na deku do trávy, po soustech ujídat a dívat se kolem po vrabcích, nebi a stromech, jejichž listy se rozechvívaly ve větru a hýbaly tak svými děravými stíny. Dnešní počasí nic z toho neslibovalo.

„Na to, že už je skoro listopad, je stále teplo," pozastavil se nad tím jevem krátce blonďák, zavřel za sebou dveře a přisedl si na desku stolu, shlížeje na krále. Ten zanechal veškeré práce, opřel se do židle a příchozího si prohlédl. Miloval, když ho měl u sebe. Stačilo se na něm zaseknout očima a v hrudi cítil příjemné teplo, které se postupně rozlilo celým jeho tělem. Ačkoliv se cítil dobře většinu času, s Callanem ve své blízkosti se všechno zdálo přímo perfektní.

„Barrett mi tvůj příjezd oznámil už před půl hodinou. Zase jsi šel nejprve do kuchyně?" zeptal se černovlasý. Stoupl si, rukama se opřel o stůl, nahnul se blíže a zvolna druhého políbil na rty. Udělal to tak jemně a pečlivě, že se jeho milenec na chvíli ztratil, a když konečně otevřel oči, skoro jako by se probral.

„Na trhu jsou maliny?" upřímně se udivil Erik, když je z mladšího ucítil. Ten se nadšeně usmál a zakýval hlavou. „A nevzals mi ani jedinou?"

„Jsem snad sluha?" zasmál se Callan, ale přece jen si pomyslel, že ho to mohlo napadnout. Aby mu to vynahradil, zatáhl ho kolem stolu až před sebe a propojil jejich rty. Hned se mu jedna paže vkradla kolem pasu a druhá na krk. Obě na jeho tělo vytvářely mírný tlak směrem k Erikovi. Když se oddělili, menší seskočil na zem. Nikdy v pracovně nezůstávali dlouho.

„Teď mám na ně chuť," poznamenal Erik polohlasem. Stačilo to k tomu, aby se místo vlevo dali na druhou stranu, ke kuchyni.

„Jak se ti vede?" zajímalo Callana. Vídali se jednou za čas, takže vždy bylo o čem mluvit. Ne vždy to samozřejmě znamenalo, že si spolu budou celou dobu jen povídat.

„Skvěle!" vypadlo hned z tmavovláska a jeho dlaň usedla na rameni jeho společníka. Naklonil se k němu a cosi pošeptal. Dostalo se mu uchechtnutí. Muž s pochcanou slámou už ta slova znal. Pokaždé se dozvěděl, že jeho přítomnost předčí vše. Rád si to pokaždé poslechl znovu.

„Také jsem se těšil," zamumlal a krátce na vyššího upřel oči. Těšil se, a jak! Byl zvyklý zůstat vždy klidný, patřilo to mezi jeho nejcennější vlastnosti. Zůstal v klidu, přesto moc dobře vnímal, jak pluje na obláčku kdykoliv, kdy se se svým milencem vidí. Bylo to něco, co sám pořádně nechápal. Byl si jistý, že Erik zažívá v podstatě to samé. Jejich vztah oplýval jakousi magií. Ne špatnou, milou. Nebyli začarovaní, byli okouzlení. A jestli Erik v něčem vynikal, bylo to okouzlování Callana těmi svými... praktikami. Světlovlasý nedokázal pochopit, odkud někdo natolik drsný a polámaný jako zdejší král pochytil tak nádherné způsoby. Jen jeho rty dělaly divy. Nebylo výjimkou, že mladší přišel o dech i slova. Každý jeden dotek ho zbavil všech strastí světa.

Erik si hned všiml košíčku s růžovými bobulkami. Pozdravil kuchařku, která mu stále ještě tak úplně nevěřila a držela si od něj odstup. Poklonila se, a zatímco král uždiboval z lesního ovoce, prohodila pár milých slov s jeho přítelem. Poté se vypařila tak prozíravým způsobem, že mužům až po deseti minutách došlo, že jim ve skutečnosti vědomě dopřála soukromí.

Callan obhlížel různé mísy a nakukoval na poličky. Dělat to v přítomnosti kuchařky by si nedovolil, ovšem zajímalo ho, jestli se tu něco výrazně změnilo od doby, kdy tu pár dní pracoval. Všechno zůstalo při starém. To platilo i pro pomůcky pro první pomoc v rohové skříňce. Blonďatý si byl jistý, že na ně nikdo nesáhl už přes půl roku, aspoň ne kvůli jeho milenci.

Erik ho při prohlídce pozoroval opřený o zeď vedle košů s ranním nákupem. Lupl si do pusy už asi dvanáctou malinu a hledal očima něco sladkého, čím by svačinku zakončil. Viděl, že se připravuje těsto, ale nic hotového tu patrně nebylo. Nu což; nařídil neplýtvat zbytečně jídlem a ze včera už nezbyl ani drobek buchty.

„Budeš vůbec večeřet?" obrátil se k němu Callan, když skončil své porovnávání kuchyně se vzpomínkami, a všiml si, jak se malinový vrcholek košíku oploštil. Vydal se za Erikem a přijal několik kousků nabízeného lesního ovoce.

„Myslíš, že mě zaplní pár malin?" odfrkl si usměvavě král a s pohledem na tvář svého kamaráda se nevědomky lehce vyprsil.

„Myslím, že je nemusíš snít všechny," zasmál se Callan, „prý je koupila od malého klučiny. Jen si představ, jak dlouho je musel sbírat!"

„Jistě dostal dobře zaplaceno," mávl Erik rukou, ale už si další malinu nedopřál. Když opouštěli kuchyni, něco ho napadlo.

„Nechtěl bys do lesa na lov?" vyhrkl radostně, „když se pořádně oblečeme, nebude vadit, že prší." Jemu osobně déšť při výletech do lesa nepřekážel. Když si tam jezdíval řešit niterní trable, nesešlo mu většinou na tom, je-li dostatečně oblečený. Právě naopak. Někdy se to jevilo jako součást celého procesu. Když mu byla zima, aspoň něco cítil. Tím si vybudoval odolnost vůči nepříznivým venkovním podmínkám.

„To chceš vyjet ještě teď?" zamyslel se Callan. Byl podzim a stmívalo se čím dál dříve. Navíc už dnes seděl na koni cestou sem...

„Proč ne?" mykl rameny starší. A jeho nadšení druha přesvědčilo velmi rychle. Nakazil se jím, a tak nakonec souhlasil. Kvapně se přichystali a vydali se ven. Jako zázrakem přestalo mezitím pršet, avšak všechno bylo stále mokré.

Spatřili sice lišku, dva kance a spousty ptáků, ale nic z toho neukořistili. Ptáci je moc nebavili a na čtyřnohé narazili v hustější části lesa, kde s velikými koňmi neměli možnost se za nimi pustit. Erik tedy sice zasáhl většího z kanců, ale musel ho nechat utéct. Ani jemu, ani jeho společníkovi to však nevadilo. Jen se tak potulovali provoněným lesem a mluvili.

„Konečně teplo," vydechl Callan, když ho tmavovlásek doprovodil do ložnice pro hosty. Oba ze sebe počali svlékat navlhlé studené oblečení. Jakmile se mladší jal sundat svou košili, Erik chytil příležitost za pačesy a pomohl mu. Díky tomu se na něj mohl vzápětí nalepit a rovnou mu dát i pusu.

„Jsem celý promrzlý," uchechtl se muž se světlými vlasy poté, co na polibek sotva dokázal odpovědět namodralými rty. Chtěl ještě něco dodat, vyšší ho však beze slova pořádně objal, čímž mu vzal slova přímo z úst. Sám si totiž tělesnou teplotu udržel obstojně. Jeho kůže oproti té studené skoro žhnula, takový kontrast tvořily.

V objetí Erik milence navedl k posteli, a jen co se vyšplhal nad něj, se k němu zase přitiskl. Callan se sice ještě nestihl zbavit nasáklých kalhot, ale to nevadilo. Erikovi to nemohlo být víc jedno a muž pod ním už se soustředil jen na to, jak ho na krku hladí horké prsty a rty. Ten večer poprvé uslyšel Erika šeptat ta dvě kýčovitá slova. Zněla tak bezchybně, že si musel vyzkoušet, jak zní z jeho vlastních úst.