Ve snu nevnímal jemný dotek na stehně, krku a ruce a chladivé účinky hojivé masti. Ericovi už prosvítalo okny světlo přímo do očí. Když nabral dostatek vědomí, dal se do pohybu k přetočení se na levý bok. Zastavil ho však silný stisk na zápěstí pravačky.

„Ne, prosím, nech to působit!" vzbudil ho Callanův hlas, „bylo to drahé." Dva páry očí se krátce střetly, než král rychle přejel zrakem místnost. Vyděsilo ho, že ji nepoznával. Chtěl se posadit, ale přivázaný kotník ho příliš daleko nepustil.

„Klid, nejsme nikde daleko, koupelna je támhle, vidíš?" ukázal Callan kousek od sebe a Eric poznal onen vchod bez dveří. Pravda, byl jen o deset kroků dál, než posledně. Na tvrdé posteli, uvědomil si, stále však hodnotnější než zem ve vězení. Blonďák se mu zadíval na sevřené zápěstí a nejistě, pomalu ho pustil. Eric si prohlédl odhalené předloktí. Většina jizev na sobě měla tenkou vrstvičku nějakého léčiva. Pár jizev ji postrádalo a brunet si všiml, že jeho společník stále čeká s další dávkou na konečcích prstů jedné ruky.

„Potom ti namažu ještě tu jizvu na zádech, vůbec se ti nelepší," promluvil klidně Callan, „nejdřív ale ruce." Starší trošku zakřiknutě poslechl, lehl si zpět na záda a položil nedokončenou ruku vedle sebe. Zhluboka vydechl, zavřel napuchlá oční víčka. O to víc cítil na nerovné kůži dotek, kopírující zoufalé činy v lese u jeho pevnosti. Takový pocit nezaznamenal už hodně dlouho – bylo to příjemné. Dokonce se mu zvedla husí kůže, když si to uvědomil... Mladší byl hotov příliš rychle a Eric k němu zvedl zrak.

„Chvíli klidně lež, než se to vstřebá," poplácal ho jemně po tváři a pousmál se. Moc rád by si po nekonečném bdění odpočinul, ale nejdříve se chtěl ujistit, že jeho dobroty tmavovlásek nezneužije. Hledal odpověď na svou otázku v jeho očích a v těch nejmenších z jeho gest. Spatřil především zmatení, rozčarování. Zážitek z nového přístupu. Ale i to bral Callan jako dobrá znamení. Nedokázal prostě nad brunetem zanevřít. Doufal v to a moc si přál, aby trocha vstřícnosti dovolila Ericovi zavřít jednu kapitolu života a otevřít novou.

A Ericovi to v hlavě opravdu začalo šrotovat. Ještě chvíli tedy dospával. Když se ale po vyzvání obrátil na břicho a sledoval jizvy na předloktí se zaschlou mastí a mezitím vnímal jakési lechtání na zádech, kde si Callan dával záležet, přišel na nové myšlenky. Uvědomil si, že leží na jeho posteli. Byl to pro něj symbol a ptal se sám sebe, proč si ho mladší pouští tak blízko k tělu. Ani na vteřinu ho nenapadlo, že by z toho něco vytěžil. Nedokázal se soustředit na nic jiného než na to, jak moc... hezké to vlastně bylo. Působilo to jako sen. Ne noční můra, na něž byl Eric zvyklý. Sen z nebes, naděje na něco lepšího. Pocítil ten pohnutek hluboko v duši, v niž ani nevěřil. Dosud. Do doby, než se Callanovi podařilo mu vštípit, že mu nechce ublížit. Naopak. Dokonce o něj nadbytečně pečoval. Vždyť mu zrovna mazal jizvy tak staré, že by je nezahojil sám bůh.

Ericovi se udělalo zle, když si vzpomněl, jak se ke svým zajatcům choval on. Příležitostně je mučil, aby jim ukázal, kdo je tady pán. A přitom si obyčejný hoch, s pochcanou slámou na hlavě, vydobyl respekt od samotného krále nikoliv přesilou a mocí. Jen trpělivostí a opravdovostí.

„Hotovo," dřepl si před Ericem Callan a s upřímným úsměvem mu rozcuchal vlasy. Udělal to jen proto, aby se rozhodl o jedné důležité věci...

„Ach jo," usmál se nazpátek Eric mírně a lépe se uvelebil, aby si vynahradil příjemné pocity z jemného dotyku, o něž právě přišel. Oba z úsměvu druhého vyvodili, že si mohou důvěřovat. Callan se tím pádem rozhodl, že je správný čas opustit alespoň částečně vězení a za pár dní třeba Erica pozvat na souboj. Postupně ho připravit na návrat do života tam za lesem...

.

Stejně jako děti pozorují chování svých rodičů, i tmavovlásek vlastně většinu času jen opakoval, co viděl u Callana. Pokoušel se o úsměvy, z nichž některé svou strnulostí mladšího rozesmávaly. Občas ho také pohladil na hlavě, ač se cítil velmi zvláštně a přestože tomu většinou předcházelo několikavteřinové přemítání, má-li to opravdu udělat. Jednou Callana dokonce i objal, což překvapilo oba dva. Následoval trapný moment plný omluv, odkašlávání si a pohledů přeskakujících na náhodné předměty v místnosti. Blonďák celý zčervenal, jak úporně se snažil dát druhému najevo, že se mu to líbilo, ale ne tolik, jen to nebylo špatné, nebyl to špatný krok, akorát to nečekal, což samozřejmě nevadí, prostě to bylo v pořádku, ano?

A ačkoliv Eric měl, co se vyjadřování svých pocitů týče, ještě mílovou cestu před sebou, Callan ho už do vězení zavíral pouze na noc. Chtělo to čas, než se úplně zbaví pout a sklepení. Starší potřeboval sledovat, jaké ústupky jsou pro něj konány, ne je dostat všechny naráz a znevážit je při prvním přešlapu. Proto řetěz na kotníku přetrvával a na noc se dveře zamykaly jako doposud. Jinak měl Eric svobodu. Snad i díky tomu se jeho stav zlepšil. Jeho styl bojování také zaznamenal změnu. Tedy kromě počátečního oslabení. Callan ho bral jednou denně ven, aby zápasili. Zatím jen holýma rukama, takže trénovaný zvěd a bojovník měl jasně navrch. Vždycky ale příteli poradil a nebyl příliš drsný.