„Ty umíš číst, že?" podíval se na Erica Callan, když si se zprávou v ruce přisedl. Starší si odfrknul, jako by čtení zvládal už od narození. Krapet nedůvěřivým pohledem projel polštář, který mu světlovlasý odložil u hlavy.

„Zpráva o tvém království," přiblížil mu ten a pozorně se na útržky vět zadíval, „no-vý pa-nov-ník..."

„Ne," vydechl polohlasem Eric se staženým obočím, „to bude určitě–"

„Sy-no-vec," odříkal Callan, „vál-ka u se-ve-r-ních hra-nic..."

„No tak co???" naléhal Eric nedočkavě. Věděl, že jeho bratr, a tudíž i synovec, nezastávají podobné názory jako on sám. Neznal ani jednoho, soudil jen dle spravování menší země kousek na západ od jeho území.

„Je to nějaké rozmazané," postěžoval si blonďatý a obrátil papír k vězni.

„Proboha," zašklebil se po chvilce nesouhlasně na papír Eric a jeho čokoládové oči po stručných zápiscích přejely s lehkostí, jakou Callan obdivoval. „Zničí všechno, o co jsem celou dobu usiloval!"

„Doslechl jsem se, že máš hodně sourozenců," nechal zprávu zprávou mladší, ač si ji plánoval ještě dočíst. „Prý ale neudržujete vztahy."

„V životě jsem je neviděl," zavrtěl hlavou Eric a pokusil se posunout blíž k tomu polštářku. Callan mu jím beze slova podložil hlavu.

„Nepoznal jsem ani své rodiče. Sám jsem si vybudoval, co mi patří!" pochlubil se pyšně a zároveň trochu uraženě.

„Jak?" zajímal se Callan. Díval se na druhého klidně, ale bylo vidět, že je opravdu zvědavý.

„Nic ti nepovím," uzavřel se hned zase Eric, „zneužiješ všeho, co ode mě uslyšíš!" Ještě aby král důvěřoval vetřelci a únosci! Callan netečně pokrčil rameny.

„Pozítří tě umyjeme a asi už dáme pryč ty obvazy," najel na novou notu a jemně ho poplácal po rameni. Pak mu odhrnul prameny vlasů z obličeje a jeden promnul mezi prsty. „Jsou moc dlouhé, někdy je ostříháme."

Eric se mu pokusil uhnout. Namítal, že jemu ale nevadí, ani v obličeji ne. A ať ho už nechá na pokoji. Callan se však nevzdal a nadále vedl víceméně jednostranný hovor. Šlo mu to dobře, protože zůstal klidný, i když mu došly nápady na další témata konverzace. Chvíli vyčkal a témata přišla sama.

Už další den král pochopil, že ho u sebe bude muset trpět každičký den. Poslouchat jeho monology a být připravený hájit svou čest. S hodnocením šancí na úprk musel ještě den počkat, avšak čím víc světlovlásek mluvil, tím víc klesal v Ericových očích. Předtím působil chladněji, perfektní voják. Jako by vyměkl.

.

„Zavážu ti oči," upozornil Callan ospalého zajatce. Omylem zapomněl, že mu slíbil koupel, a tak přišel později večer. Eric se co nejrychleji probral, aby mu neunikla jediná příležitost k útěku. Cítil, jak věznitel hýbe s kovem, který mu tiskl zápěstí k sobě už několik dní. V noci ho bolívalo celé tělo a těžko se mu spalo. Těšil se, i kdyby se mu nezdařil únik, jen aby se alespoň protáhl.

Chvíli to trvalo, ale nakonec mu Callan pomohl vstát na nohy, konečně zbavené provazů. Oprášil ho a mrmlal zbytečnosti, zatímco dával ztuhlému tělu čas se zahřát.

„Jdeme," zavelel nakonec a začal odemykat těžké dveře, „zkus nedělat hlouposti. Jsem k tobě přivázaný, takže mi stačí málo a ležíš na zemi." Varování podpořil zvednutím pravačky, které za zápěstí pohnulo s Ericovými pažemi. Zkušeně ho provázel úzkým schodištěm a schválně chodil zvláštním způsobem, aby si vězeň nebyl jistý napočítanými kroky. Tak jako tak se nakonec dostali do skromné chladné místnosti. Vchod do ní postrádal dveře, zato tam bylo okno. Eric to poznal, protože mu začala být zima. Callan ho svlékl a postavil do vany plné teplé vody. Teprve v tu chvíli mu neznámo jak uvolnil jednu ruku z pout. Eric byl tak napjatý, že se mu zatočila hlava, a místo aby se rozběhl – kamkoliv – ztratil rovnováhu. Napřáhl ruku tak daleko, že se dotkl ledové stěny za sebou. Callan ho přidržel a pomohl mu si sednout a opřít se tak, aby se neutopil. Do volné dlaně mu vtiskl hrubé mýdlo.

„Jakkoliv jsi zvyklý," nechal mu prostor.

„Nic nevidím," sjel ještě hlouběji starší, aby mu odhalená kůže nezmrzla.

„Své tělo snad znáš," odvětil nekompromisně blonďatý a opřel se za vanou o stěnu. Čekal velmi dlouho a nudil se, tak prostě povídal. Ptal se také na otázky, na většinu nedostal odpověď. Pak už voda vystydla a Eric sám naznal, že mu to stačilo. Callan ho usušil nepříjemným kusem látky a oblékl ho do obyčejného oblečení. Obyčejného, ale čistého. Odvedl ho zpátky, převázal a počkal, než usne. Nahoru si sebou nesl jeden z provazů, který původně utiskoval Ericova kolena.