Vždy, když přišel čas koupání, odvedl poslepu Callan vězně do příslušné místnosti. Postavil ho rovnou před vanu a teprve tam přepojil pouta tak, aby se Eric mohl v klidu umýt. Rozvázal mu jednu ruku a druhou naopak propojil řetězem ke své. Neměl pak žádný ochranný nástroj, jen sebe. Původně staršího k sobě přivazoval už před opuštěním malé podzemní místnosti, ale připadalo mu to zbytečně zdlouhavé, takže ho odváděl jen za spoutané ruce.

Zatímco postával u vany, poslouchal tmavovlásek známé zvuky ve stejném pořadí jako vždycky. Když mladší upevňoval vázání na jeho levačce, vyhrnul si pravačkou pásku z očí. Snažil se dýchat klidně. Callanovi jeho částečné osamostatnění nevadilo. Nechával ho se i svlékat – bylo to jednodušší a rychlejší. Možná si ani nevšiml, že už se Eric rozkoukával... Oknem dovnitř proudil mírný vánek. Brunet sledoval, co jeho ostraha provádí. Takřka nemrkal.

Kov se mu přitiskl na zápěstí a Callan ručkoval na řetězu k druhému konci. Uchopil ho a už si ho nasazoval. Najednou mu však v rukou nezbylo nic, a než se vzpamatoval, Eric se protáhl oknem ven. Zatočila se mu hlava, ale sebral se a pádil trávou pryč. Zatuhlé svaly ho začaly poměrně rychle pálit a nabrat dech se zdálo nemožné. Podlamovala se mu kolena a párkrát klopýtl jako polekaný jelen.

Callan ho rychle dohnal a zezadu sejmul. Zasedl ho kousek nad zadkem a silně přitlačil jeho ruce k měkké zemi.

„Mám tě omráčit, nebo už ses proběhl dostatečně?" prskl jedovatě. Celé paže mu zohnul za hlavu k zádům. Eric stačil jen syknout bolestí a už nemohl zápěstí oddělit.

„Zvedej se," nekompromisně mu poručil muž s tmavší blond a slezl z něho. Ericovi dopadly paže na zem, zapřel se o předloktí a pomalu vstal. Ačkoliv se mu točila hlava, udělal kvapný výpad, jako by se chtěl znovu rozběhnout. Učinil sotva jeden krok, než ho zastavil silný stisk u lokte.

„Ericu, rozhlédni se!" trhnul jím k sobě a rozešel se zpět k domku.

„Dívej, podle slunce: východ, západ, sever a jih," ukázal mu všechny strany polopatě, „všude les. A můžu tě ujistit, že nekončí za pár stromy. Vždyť ani nevíš, kterým směrem je tvoje království! Kam chceš běžet? Myslíš, že ti někdo pomůže?" Prořezal se do čokoládových očí zostra a Erica z toho zabolelo uvnitř hrudě. Tak tohle byla ta bojeschopná část Callana, slyšel vlastní myšlenku.

Dál se nevzpíral, nechal se odvést dovnitř. Kupodivu se s ním blonďák zastavil v provizorní kuchyni, kde ze skříňky vytáhl alkohol. Nakapal trochu na kus látky a vyčistil mu skupinu škrábanců u oka, kterou způsobil kámen v trávě. Eric ho nechápal. Navíc jasně viděl, ač se díval jen chvilkami, že Callanovo obočí bylo celou dobu stažené. Použitou látku nechal na stole a beze studu si z lahve několikrát loknul. Staršího to překvapilo, přestože by bylo zvláštnější, kdyby se mladý muž alkoholu vyhýbal.

Těžké dveře byly pro jednou zase důkladně uzamčeny a Eric zůstal sám. Jeho únosce se vrátil nahoru a posilnil se ještě jedním douškem, než tekutinu uklidil a umyl onen kus látky. Už pár dní si v hlavě přepočítával, kolik je v domku zásob a kdy bude třeba dojít do nejbližšího města. Takový výlet většinou trval tři až čtyři hodiny, pokud člověk klusal alespoň na cestě tam a u obchodů se zdržel co nejméně. A tak bylo rozhodnuto. Callan opravdu potřeboval na pár hodin vypadnout a utříbit si myšlenky. Dát si oraz.

Přesto nemohl přestat myslet na Erica. Možná se uvrtal do příliš hlubokých ran. Do takových, které se už zahojit nedají. A co když brunet vůbec nekolísá mezi tím hezkým, které se čas od času odrazí v jeho očích, a tím krvelačným? Co když je to jen nějaká hloupá hra? Callan nepředpokládal, že by všechen ten pláč a bezmoc měly ošidný účel, to rozhodně ne. Jenže možná v Ericovi prostě víc než agrese a poranění všeho druhu není...

Tmavovlásek zůstal sám se svými myšlenkami. Nejdřív se jeho rozpoložení přelévalo mezi uražením a nezájmem, ale čím déle čekal na čísi příchod, tím více začínal litovat. Odvodil si, že Callan je jistě naštvaný. Proto ani nepřinesl jídlo a ani si nepřišel povídat. Mohl klidně plánovat, jakým způsobem chce Erica zabít za to, že se mu opravdu pokusil pláchnout. Bylo to jasnější a jasnější. Eric ho zklamal. Proto už nebude žádné kuře, žádný chléb, žádné konverzace o všem možném.

Prohlížel si vadnoucí květiny v rohu. Soucítil s nimi. Bylo těžké přežívat v temném prostředí. Hledat sluneční paprsky v bouřkových mracích. Navíc v takových, jichž se nelze zbavit. V mračnech, která sužovala Erica, se nedalo dýchat a nešlo dohlédnout na jejich konec. Ani teď. Nebylo cesty ven, pokud se nepodařilo tyto oblaky přimět k dešti. Převtělit je do něčeho, co se dá zpracovat a přejde to. Eric nechtěl mraky v hlavě, stokrát raději by cítil déšť na rukou...

Callan vzhlédl k nebi. Krápalo. Přidal do kroku a po chvilce už opět klusal. Nesměl se nechat unést, aby mu z plných košů nepraktické velikosti nezačaly vypadávat pečlivě naskládané věci. Zároveň se nechtěl zdržovat v dešti, který měl potenciál znehodnotit, co Callan za vlastní mince koupil. Poprchávání postupně nahradil lijavec. Do domku tak vběhla postava promočená jako mlýnské kolo a utahaná jako pracovní kobyla po náročném dni. Postavila koše na zem a strhla ze sebe vršek oblečení. Pak na chvilku zamrzla v pohybu. Eric. Musí ho zkontrolovat. Jestli se mu podařilo utéct, znamenalo by to honičky po lese. Snad jen spí...

Tmavovlásek neutekl. Avšak ležel schoulený v klubíčku a plakal objemné, těžké slzy do svých dlaní. Skoro vypadal, že se svíjí z bolesti, ale Callan už to znal. Pohledem zavadil o převrhnutou sklenici a umírající květiny poházené kolem. Jedna zmačkaná ležela u Ericových nohou. Blonďák přidřepl ke klubíčku a pohladil tmavě hnědé prameny vlasů. Jejich majitel se pokusil obličej zakrýt úplně a převalil se čelem ke zdi, neustávaje v pláči. Snaha přestat se objevila, ale nebyla k ničemu.

Callan ho dál hladil, převážil se na kolena, přikrčil se a věnoval staršímu laskavé obětí. Nakonec si k němu lehnul stejně jako pokaždé a zkrátka čekal. Mumlal milá slova, objímal a laskal roztřesené tělo. Vždycky mu při tom utěšování připadala místnost buď nadměrně rozlehlá, nebo úzkostlivě smrštěná. Každopádně mu tam s takovou atmosférou nebylo vůbec do smíchu.

Když se Eric vyčerpal, což trvalo asi o hodinu a půl déle než minule, Callan se opatrně posadil. Zkontroloval, že je vězeň v pořádku a vážně spí. Byl celý ušmudlaný a vlhký z těch všech slz. Světlovlasý se zaměřil na jeho pouta. Zbavil jich ho a pomodlil se, aby se mu nepřetrhly svaly. Teprve pak něžně volné tělo podebral a s občasnými problémy ho nakonec vynesl nahoru a položil do své postele. Nebylo kam jinam ho dát, ale jemu to nevadilo. Ačkoliv už dávno po denním světle nebylo ani stopy, spát Callan zatím nešel. Zajistil brunetovi jednu končetinu, aby ho nemotivoval k dalším hloupostem. Až poté konečně mohl roztřídit a uklidit onen nákup. Trvalo to, protože toho moc neviděl a nesměl dělat hluk. Z toho všeho mu nakonec vyhládlo, takže si připravil zasloužené posilnění. K tomu navíc zjistil, že mu došla voda, a vydal se tedy nabrat novou do zásoby. To už procházel křišťálovým lesem, s ranní rosou. Při návratu ho ohřívaly první paprsky slunce.