Místnost se naplnila tlumeným skřekem sluhy. Jeho pán tlačil ostrý nožík k desce stolu a znemožňoval mu tím odchod. Díval se mu do očí, čímž ho vyzýval ke zpytování svědomí. Jen proto, že mu služebník nedokázal na místě popsat zobrazení na mapě, kterou měl za úkol přinést, mu probodl hřbet ruky. Sluha byl už tak vytrénovaný a zdeptaný podobnými testy, že se nebránil a pouze čekal, až bude propuštěn.

„Pane," zaskuhral a snažně se mu podíval do očí, protože jinak by mu mladý král vynadal, že ho neslyší. Ty zlé, čokoládové oči měl vryté do paměti takovým způsobem, že to lépe nešlo. Strašily ho ve snech.

„Nový pomocník z kuchyně by rád," silně sevřel oční víčka, když se nůž vedoucí skrz jeho dlaň pohnul, „povýšil na Vašeho blízkého služebníka. Místo mě." Nůž se prodral masem zpět a pán svého sluhu osvobodil.

„Ať přijde rovnou sem," položil se do židle krutý vládce a sledoval zkřehlou postavu muže středního věku. Zošklivěl, co pro něj začal pracovat.

„Ty, kluku," zahalekal na mladého pomocníka v kuchyni, jenž míchal jídlo v hrnci, protože jeho nadřízená byla zaneprázdněna šitím sluhovy hluboké rány, „víš, kde má král pracovnu?" Jemně působící, přesto urostlý a schopný chlapec zpozorněl a pokýval hlavou.

„Jdi za ním, ty blázne," vysmíval se jeho pošetilému přání, „ale věř mi, že já vím o něm ze všech nejvíc, a podívej, jak kvůli tomu vypadám. Jestli chceš skončit jako já, budiž, ale varuju tě, nebavíme se o člověku. Tahle nelidská zrůda nemá v sobě ani náznak srdce! Ani špetku slito- au! Ouvej!"

„Už to bude, vydrž," uklidňovala ho kuchařka a letmým pohledem zkontrolovala, jestli se ten klučina nepoflakuje. Stále míchal a dohlížel na jídlo.

„Eric je jako saň!" zrudl povadlý obličej plný jizev všeho druhu. Celé jeho tělo bylo natisíckrát pochroumané, ze všech stran zlámané. „Všichni jsme tu šťastní, jen když alespoň jednou do měsíce zmizí."

„Kam?" zajímal se mládenec. Ve skutečnosti vypadal ještě o něco mladší, než byl. Perfektní zvěd pro tuto akci. Nevinný, poměrně hloupý hoch, který jen hledá práci, pod maskou však bojovník nejvyšší kvality. Velmi moudrý a ctěný člověk. Rozvážný, klidný jako krajina v zimě. To byl Callan.

„Nikoho to nezajímá, ani nevíme-" zadržel bolestivý projev, „kudy se odsud nepozorovaně plíží ven a kudy se vrací. Je to vždy na pár dní. Dva tři, přinejlepším čtyři. Pak se vrací celý od krve nebo od bláta, s novými ranami. Má jich více než od bojů pro podmanění všech těch krajů na mapách, kterým ani za mák nerozumím."

„Jste dobrý muž," na chvilku odložil nadrozměrnou vařečku pomocník, aby ho poplácal po rameni.

„Já už nikde nemám smysl," povzdechl si ten s pohledem na svou ovázanou dlaň, „z téhle práce není cesty zpět, dobře si rozmysli, do čeho jdeš."

„Brzy bude líp," pousmál se místo odpovědi mladík a už si rozvazoval zástěru. Kuchařka si pro sebe zavrtěla hlavou.

.

„Víš, jak jsem přišel ke svému sluhovi? Tomu, který pro tebe poslal?" rovnou se netečně zeptal král Eric, když uchazeče krátce přivítal. Dostalo se mu jen nicneříkajícího pohledu. „Nalákal jsem ho k sobě a zavřel mu všechna zpětná vrátka. Nemá se kam vrátit."

Vyměnili si s pomocníkem pohled a vládce naklonil hlavu na stranu.

„Pojď sem," dotkl se prsty desky stolu na místě, kde ještě před pár minutami stála loužička krve. Světlovlasý Callan bez váhání přistoupil těsně před onen nábytek. „Tolik stojíš o to, pro mě pracovat?"

„Stojím," pevně odvětil tázaný. Král si ho důkladně projel pohledem. Veškerý pohyb ustal. Pomocník se díval na zeď za ním, jako voják. Něco na něm nesedělo... všechno na něm nesedělo. Uběhla další dlouhá vteřina. Ani jeden z nich se nehnul. V místnosti vládlo naprosté ticho. Další a další vteřina. Ubyly tak klidně, že bylo nemožné, aby nadále zůstalo ono pohlcující ticho.

Strhl se mohutný spád mrštných pohybů! Oba naráz do sebe přes stůl zaklesli. Eric vytasil nožík. Překonal překážku mezi nimi, částečně pomocí protivníka. Spleť napjatých končetin sebou hodila o knihovnu a ostří jen těsně minulo nechráněný krk zvěda. Nato však tento bojovník zbraň z pevného sevření vyrazil. Stačil krok dva, aby jeden z nich znovu získal přesilu. Po několika úderech z obou stran po nožíku Callan doslova skočil. Jen ho čapnul, už ho pár silných paží táhl za kotník zpátky. Podařilo se mu se za pohybu přetočit čelem k soupeři. Neváhal a využívaje setrvačnosti rozťal maso na stehně nepřítele. Nesekl ho, vbodl mu nástroj špičkou šikmo a v tu samou chvíli nechal ránu prázdnou. Provedl obratný chvat a dostal staršího pod sebe, přičemž mu nožíkem přitisknutým ke krku bránil chytit si bolestivé, krvácející místo na noze. Zároveň ho držel za vlasy. Starší by se mu mohl vysmeknout, ale nožík ho už tak řezal na kůži. Tekla mu krev a jediný ukvapený pohyb by znamenal smrt. Bojovník ho nenechal dlouho vymýšlet plány útěku a silným, přesto propočítaným trhnutím za přichycené prameny ho omráčil o podlahu.