Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

😊1 den,Tábor😊

"Ahoj mami" Rozloučila jsem se s mamkou
"Papa zlato" Rozloučila se maminka

Tak a jela jsem.
Hledám místo.
V jedné uličce sedí Kája. "Ahooj Kájo!" Řekla jsem své kámošce
"Je Ahoj Kikuš!" Odpověděla Kája
S Kájou se dá fakt povídat o čemkoliv. A za to jsem fakt ráda.
"Tak jak se máš Kájo?" Zeptala jsme se.
"Jo jde to,co ty?" Odpověděla Kája
"Tak to je dobře. Já se mam fajn"
Řekla jsem.
A takhle jsme si povídali než jsme dojeli na místo.

"Už jsme tady!!" Začali děti křičet s námi...
"Tak dětičky,už jsme tady a ještě předtím než vylezte z autobusu,tak bych vás o něco chtěla poprosit....buďte Hodný a nezlobte." Řekla naše třídní paní učitelka.
"Nebojte se!" Odpověděli jsme s ostatními dětmi.
"Pojďte ven!" Říká nadšeně paní učitelka.
Děti se začali cpát do dveří aby náhodou nebyli poslední. ..
Před v chodem na nás čekala nějaká pání.
"Dobrý den dětičky!" Řekla nadšeně paní.
"Dobrý den" Odpověděli jsme s dětmi.
"Tak pojďte seznámíme se" Řekla paní.
Odložili jsme si tašky a kufry k nějaké stodole. Pak jsme si posedali do kroužku a představovali jsme se.
Začínala ta paní.
"Tak Já se jmenuji Jitka." Říká tak paní učitelka.
"A teď ty." Ukázala na nějakou holčičku z blonďatými vlasami.
"Já se jmenuji Nella Jasmínová." Řekla trochu se strachem.
"Ok,teď ty." Ukázala na Káju.
"Já se jmenuji Karolína Jakoubková" Řekla Kája úplně v pohodě.
"Tak jo a teď ty." Ukázala na mě.
*a je to tady...*
"Já...se jmenuji...Kristýna Flameová" Řekla jsem trochu nervózně.
"No vidíš není to tak hrozné že?" Řekla s úsměvem ta Jitka.
"Tak teď ty." Ukázala na nějakého kluka s černými vlasy a modrými oči.
"Já se jmenuji Jiří Kuba." Řekl odhodlaně.
Tak a takhle to šlo až zase k Jitce.
Potom jsme se šli ubytovat.
Bylo to v chatkách. My jsme si vybrali spolu.
Jirka byl s tou Nellou.
A jinak už nevím..ale byli jsme hrozne rády že nás nechali spolu. Skoro jsem musela byt s Jirkou.
Ale asi by nebyl špatný...ale lepší je Kája.
"Tak dětičky jdeme si vybrat koníka?" Zeptala se Jitka.
"Ano!" Začali jsme všichni křičet.
"Tak pojďte" Řekla šťastně Jitka.
"První si vyberou holky" Řekla Jitka.
"Jojojo! !" Začali holky křičet.
"Tak první ty." Ukázala na Káju.
"Bezva" Řekla si Kája pro sebe.
"Tak jakého ti vyberu" Řekla si Jitka pro sebe.
"Jitko Pomoc!" Zakřičela Kája.
"Co je?!" Zeptala se Jitka starostlivě.
"Ten kůň!" Zakřičela Kája znova.
"Jdu ti na pomoct!!" Zařvala jsem.
"Opovaž se!!" Křičela na mě Jitka.
Ale pozdě!
Odhodlaně jsem se rozběhla do ohrady.
"Stůj!" Křičí na mě Jitka.
Ale ji nevnímám.
"Kájo vydrž!" Křičela jsem na Káju.
Běžela jsem co nejvíc jsem mohla.
Ten krásný hřebec jí kopal a honil.
Ale ja jsem furt za ním běžela a běžela.
Už jsem byla pokopaná ale ja furt za ním.
Vzala jsem ho za uzdu kterou měl v případě nouze.
A uklidňuji ho.
"V klidu hochu" Řekla jsem ještě trochu udejchaně.
Ten hřebec jako kdyby ho střelil uklidňující šíp. Najednou byl úplně v klidu.
"Ty jo!! Ty si šikovná dívka" Řekla Jitka úžasně.
"Děkuji!" Řekla jsem šťastně.
"Nemáš za nic děkovat. To spíš já tobě." Řekla Jitka.
Usmála jsem se a šla za Kájou.
"Si v poho?" Zeptala jsem se ustaraně.
"Jojo v pohodě" Řekla Kája.
"Tak holky tady aspoň vidíte co dělá správná kamarádka!" Řekla Jitka.
A přitom se na nás podívala.
"A Kikčo dám ti toho hřebce protoze se k tobě fakt tulí a chce te Mít za paničku" Řekla Jitka.
"Jasne Já ho také chci" Řekla jsem.
Měl: hnědého tělo a krémovou hřívu.
"Ale jestli se  ještě něco takového stane tak ho dam na jatka." Řekla Jitka přísně.
"Neee,to nee,Prosím!" Vykřikla jsem zděšeně.
"Ale jo." Řekla Jitka.
"Tak teď si vybere Kája." Řekla Jitka.
"Tak pojď." Řekla šťastně Jitka.
Tak Kája šla do ohrady a tam v zadu ležela krásná klisnička.
"Mohu tuto?" Zeptala se Jitky.
"Jestli to s ní zvládneš tak klidně" Řekla Jitka.
"Jupi!" Zakřičela.
Jitka se pousmála a takhle to šlo dal a dál než všichni měli koníka.
"Tak dětičky,už půjdeme na večeři jo?" Zeptala se nás Jitka.
"Tak jo" Odpověděli jsme ji.
"Tak pojďte za mnou" Řekla nám Jitka.
Tak jsme šli až nás zavedla k velkému ohništi. Tam seděl nějaký pán a rozlaďoval kytaru. "Jitko kdo je to?" Zeptala se Kája.
"To je druhý vedouci" Odpověděla Jitka.
"Aha" Řekla Kája.
"Dobrý den" Řekli jsme s ostatními dětmi.
"Dobrý den" Odpověděl ten pán.
"Jmenuji se Martin" Řekl šťastně.
A pak jsme opékali buřty a tak dále.
Ten Martin nám při tom hrál na kytaru a všichni jsme zpívali.
Až jsme se nevečeřeli tak jsme si šli lehnout a spát.
Rozloučili jsme se s Jitkou a Martinem. A šup do postele a spat.😴

Doufám že se to líbilo:819 slov.

Můj rekord!! 😄😄
A Kája je @kitty_matrinez😄
Nevadí Kájo?
Doufám že ne 😆

Kikinka ❤

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro