Ohňodrápek opatrně našlapoval lesem. Pokládal tlapku za tlapkou a nasával vůni lesa. Ucítil trpký pach a prudce vyprsknul. ,,Fuj!" odprskl si. Rozeznal vůni klanu, který je napadl. ,,To jsou kouřoví!" obeznámil ho Dýmák. Ohňodrápek kývl hlavou na souhlas a snažil se ten siřičitý smrad co nejlépe zapamatovat. ,,Páchne proto, že se jejich území a tábor nachází velmi blízko hromové stezce" vysvětlil učitel. Chvíli šli mlčky, až došli k velkému stromu. ,,Tohle je liščí strom. Je pod ním stará nora, ale neboj, liška tam už dávno nežije." vysvětloval Dýmák. Prachotlapka vyrazila dál za strom do hustého lesa. Obratně proběhla kručinkovým keřem a zmizela jim z dohledu. ,,Musíme zkontrolovat hranici s kouřovými!" vysvětlil kocour. Ohňodrápek se vydal za svým učitelem.

Když se učedník se zbytkem hlídky vrátili do tábora, byl Ohňodrápek docela utahaný. Naštěstí pro mlžné, po kouřových nezbyl ani ocásek. I tak se toho kocourek naučil víc než dost. Dostal svou první lekci a pořádně se zapotil. Na druhý pokus se mu dokonce podařilo ulovit vrabčáka. Toho teď nesl v tlamičce starším. Když svou práci vykonal, přidal se k sourozencům do pelíšku. V duchu si zopakoval rady, které od svého učitele obdržel. Za chvíli ho ale přemohl spánek a on spočinul hlavou na měkkém mechu.

Začalo svítat a Přeslička se zvrtěla v pelíšku. Temnou jeskynní si k ní našly cestu sluneční paprsky a pošimraly jí na čumáčku. Doširoka rozevřela nozdry a zhluboka se nadechla. ,,Už je ti lépe?" ozval se odněkud hlas. Patřil léčitelce. Slza opatrně olízla Přesliččin čumáček. ,,Myslím, že už je to o dost lepší" odvětila učednice.

Ležela chvíli se zavřenýma očima, pak otevřela pravé oko. Léčitelka jí pozorovala s neurčitým výrazem. Přesliččina nálada rychle klesla. Vzpomněla si na události včerejšího dne. ,,A to oko?" zeptala se opatrně. Slza přivřela oči. ,,Je mi to moc líto, ale nepovedlo se mi ho zachránit. Dostala se ti tam infekce, tak tam máš obklad z bylin." vysvětlila.

Do jeskyně vešla Šerotlapka. ,,Mami?!" mňoukla Přeslička. ,,Ano zlatíčko?" odpověděla jí starostlivě matka a obtočila ocásek okolo učednice. Ta spokojeně zavrněla a přitiskla se k Šerotlapkce. Chvíli tam seděly a tulily se k sobě. ,,Je mi to líto, že jsem tam nebyla" začala se omlouvat matka. ,,To bude dobré" odvětila Přeslička a zahnala špatné myšlenky.

Blesk se už od rána nemohl dočkat svého prvního výcviku. Mlčky přešlapoval uprostřed tábora a čekal na svého učitele. Jakmile se Sivá srst oběvil venku z válečnického doupěte, už se k němu blesk hrnuly. ,,Vezmeš mě dnes na trénink?" zeptal se a nasadil smutný výraz. Kocour si něco zašeptal sám pro sebe. ,,No tak dobře, dojdu si pro něco k Slze a pak půjdeme" odpověděl. Blesk měl co dělat, aby se udržel a neskákal radostí.

Za chvíli opravdu oba vyrazili z tábora. Oběhli párkrát cvičební mýtinku a pak mu učitel dával rady. ,,Když budeš chtít lovit, nesmíš stát proti větru, jinak tě kořist ucítí!" vysvětloval. Blesk pozorně naslouchal a hned na první pokus se mu povedlo ulovit myš. ,,To nebylo vůbec špatné" pochválil ho Sivá srst. Blesk se nadmul pýchou. ,,Budeme se muset vrátit do tábora!  Budu mít dnes hlídku" vysvětlil kocour. A tak Blesk popadl svou kořist do zubů a uháněl do tábora.

Posadil se s malým vrabečkem vedle sněhotlapky. ,,Tak co, jaký byl tréning" zamumlala mezi polykáním jídla. ,,Bylo to moc fajn" rozzářila se Blesk. Popisoval Sněhotlapce, co všechno dělal. ,,Já mám jít s Poštolkou dneska odpoledne" vysvětlila učednice.

Pak se zvedla a uháněla někam doprostřed tábora. Její tlapky jí dovedly až ke skále léčitelky. Mňoukla a čekala, až se jí dostane odpovědli. ,,Pojď dál Sněhotlapko" pobídla jí Slza. Kočka vkročila do přítmí jeskyně. V rohu spatřila léčitelku. ,,Pojď za mnou" pobídla jí. Slza vedla Sněhotlapku ať za roh jeskyňky. Sem už téměř nedopadaly sluneční paprsky. ,,Přesličko, máš tu návštěvu" oznámila léčitelka. Slza se otočila a okamžitě poznala sestru. ,,Díky moc, že jsi mě zachránila" otřela se jí o kožíšek. ,,Má pravdu, vážně jsi jí zachránila. Patří ti velký dík. Chovala jsi se skoro jako léčitelka." pochválila jí Slza. ,,Díky, můžu přijít ještě večer?" prosila učednice.  Léčitelka jí prosbu schválila a vyprovodila ji před doupě. ,,Díly" poděkovala ještě jednou.

„Ahoj" zasmála se na ní Půděnka. ,,Nechceš si zkusit jít zalovit? Ptala jsem se a mohli by jsme!" halekala. ,,Tak dobře. Alespoň budu mít nějaký tréning" souhlasila. Kočky vyrazily z tábora. Prohledávaly les a snažily se nachytat co nejvíce kořisti. Lov se nakonec ukázal jako výborný nápad. Nalovenou kořist musely do tábora odnášet nadvakrát.

Do tábora přicházely po boku s Proudotlápkem a Krovkou. ,,Tak co, jak se ti dařilo ve výcviku?" ptaly se kočky. ,,Lov mu jde skvěle, ale fyzičku má..." Křivka nedokončila větu a zakroutil a hlavou na nesouhlas. Proudotlápek zrudl studem. ,,To se naučíš, neboj" podpořila ho Půděnka a Sněhotlapka přitakala.

K večeru se všech pět učedníků sešlo u své sestry. Slza si sice něco mumlala sama pro sebe, ale nakonec je do jeskyně pustila. Sourozenci na přeskáčku vyprávěly, jak probíhal jejich den a co všechno se naučili. Ze začátku se Přeslička cítila špatně, ale když skončily, byla ráda, že je má. ,,Díky moc, že jste mě přišli navštívit. Víte, jsem ráda, že vás to baví. Kéž bych já mohla říci, co budu dělat."

Tak, je tu nová kapitola. Jak se vám líbí? Vím že jsem jí slibovala dřív, ale nějak jsem se k tomu nedostala, i když času bylo dost. Tak snad mi odpustíte. Vaše
ebrhart ♥️ ♥️ ♥️ ♥️ ♥️ ♥️