Velitel seděl na vysokém kameni. Pod ním se rýsovaly stíny válečníků. Pod velitelem se krčila Hrdlička.
"Hrdličko" promluvil vážným hlasem. "Tím co si dnes udělala jsi ohrozila životy dvou učedníků. Zasloužíš si trest."
Hrdlička sklopila nenávistný pohled.
"Není to poprvé, kdy jsi málem někoho zabila. Proto budeš ode dneška brána jako učecnice."
Zahleděl se do davu a oslovil hubeného kocoura: "Soumraku, budeš hlídat Hrdličku dokud neuvidím že se snaží a trest neodvolám"
Soumrak opatrně přikývl.
"Klanové shromáždění končí!"
Zakřičel a jeho hlas se rozléhal po celém lese. Hrdlička se otočila a šla do válečnického doupěte. Před ní skočil Soumrak "Kam jdeš? Jsi přeci jen učedník"
Hrdlička zuřivě zavrčela a zprudka se otočila.
Došla k doupěti učedníků. Všichni už spali. Lehla si do rohu a otočila se zády... netrvalo dlouho a usnula

Mýtinu osvítil měsíční svit. Bílá kočička tiše našlapovala a mířila k hranicím. Nesnáším tenhle klan! Nenávidím ho! Přála bych si aby navždy zmizel z povrchu zemského!
Najednou prudce zabrzdila.
Před ní se objevil mohutný hnědý kocour a promluvvil
"mám pro tebe nabídku"
''Co?"
Kocour nenechal válečnici promluvit, sklonil se k ní a začal cosi šeptat.
"Kdo jsi?" Zeptala se tiše když domluvil a ucouvla. "Nezáleží na tom kdo jsem, ale na tom co jsem ti nabídl. Přijímáš? Náš klan je mocný a dokáže všechno."
Mluvil chladným a tichým hlasem.
Kočka se ušklíbla.
"Přijímám"