Ten pes se na mně ani nepodíval. Musím utéct...musím...ne, nemusím'  vrčel jsem si v duchu. Nemužu utéct ani nemám kam.... budu bojovat i kdyby mně měl roztrhat! Vyběhl jsem a postavil se tomu psovi. Ten se na mně okamžitě otočil a zavrčel zatímco za mnou se začaly sbíhat kočky. Ten pes vrčel hrůzostrašně, od jeho tlamy odkapavyly sliny... ale najednou se otočil doleva a vyděsil se a začal vrčet spíše podrážděně a vyděšeně než naštvaně.

Proč se nedívá na mě... co ho to-' Otočil jsem se doleva a viděl jsem.....můj stín.. akorát v jiné podobě...ve strašidelné a s ostrými zuby a samozřejmě mnohem větší. Ten pes se bojí mého stínu?'  uchechtl jsem se. Psi jsou takoví hlupáci. Pes se rozštěkal a vyrazil na útěk. Něco jsem začal, ty nikam nejdeš!' zavrčel jsem a přikrčil se. Vyskočil jsem a dopadl na jeho záda. Zaryl jsem se do něj zuby a drápy, on se ale vykroutil a mně v drápech zůstal jen chuchvalec jeho zlatých chlupů. Přeskočil kočky a zmizel všem z očí. Kočky koukali, některé s otevřenými tlamičkami.

Přiběhla ke mně jedna taková špinavá strakatá a s vděčným pohledem mňoukla. ,,Děkuji ti moc, zachránil jsi nám životy.....nám všem" zavrňela přátelsky. ,,Jak se jmenuješ?" oči se jí rozzářily. To bylo poprvé co se mně někdo zeptal na moje jméno. V tu chvíli jsem věděl, že se nejmenuji mým starým, zašpiněným jménem. ,,Jmenuju se Postrach" ušklíbl jsem se. Všichni mi začali gratulovat a děkovat... tedy až na Bona. Bíločerný kocour  vypadal zamyšleně. Pak ke mně přišel, uklonil se mi a potiše řekl. ,,Postrachu...nechtěl by si být naším vůdcem?" V uších mi začala hucet krev. ,,Budeme ti věrní" pokračoval a během toho se zbytek koček také uklonil. Napřímil jsem se, i když jsem nebyl o nic větší. ,,Dobře...budu váš vůdce" řekl jsem hrdě. Všichni se zvedli a utíkali pryč.

Co si myslí, že dělají?!' zavrčel jsem si v duchu. Chtěl jsem na ně prsknout, ale neslyšeli by mně. Když už byl večer tak jsem si řekl že pudu spát, ale koutkem oka jsem uviděl pohyb. Všichni se vrátili a přišlo mi, že i ve větším počtu. Některé s menšími jizvami, ale to jsem nevnímal tolik. Nesly jídlo, kosti, zuby či drápy. Položili to co měli před sebe na zem uklonili se a Brick mňoukl. ,,Přinášíme ti dary...co máme dělat teď?" zeptal se hnědý kocour. Přihmouřil jsem oči a podíval se na svůj obojek. ,,Běžte si najít obojky a pak se vraťte" prohlásil jsem a všichni se otočili a utíkali hledat obojky. Když byli pryč vzal jsem si pár zubů a davál jsem si je na obojek, jako ten první. Jeden mi vypadl, ale dal jsem místo něho jiný. V duchu jsem si vzpomněl na své sourozence. Kdyby... jste mě teď viděli, nesmáli by ste se, viděli by jste kam jsem to narozdíl od vás dotáhl!' pomyslel jsem si pochmurně. Když jsem měl nandané všechny zahlédl jsem kousek ode mně něco blyštivého a železného. Co je to...?' udivil jsem se a přistoupil blíže. Vytasil jsem drápy a přejel jimy po tom. Udělalo to nepříjemný skřípavý zvuk. Zavrčel jsem a ustoupil zpět. Když se vrátili s obojky na krku udivili, jak vypadám. Byl jsem sice mnečí než někteří, ale měl jsem v očích zlost a výhrůžky. Viděl jsem, jak se někteří přikrčili. ,,Teď vy!" prskl jsem a všechny kočky si začaly nandavat zuby a kosti na obojeky. Projížděl jsem je pohledem a zůstal na velkém bíločerném kocourovi. ,,Bone bude můj zástupce" prohlásil jsem a zvedl tlapku. Bone se otočil a přikývl. Jedna kočka zvedla hlavu a její zelené oči zazářily. ,,A co budeme?" mňoukla na dotaz, čímž některé kočky také zvedly tázavě hlavy.

,,My budeme Krvavý klan!"

Ano je pozdě, ale koho to zajímá! XD je to, je to.. zítra zkusím další. Au revoir.