Uviděl jsem dvě velké naježené kočky a za nimi stála ještě jedna, kterou jsem viděl ale jen matně. Ta, co mě držela na zemi jejími ostrými drápy, byla tmavě mourovatá. Druhá byla asi nejstarší a byla šedobílá a měla vyceněné tesáky a poslední...šedá s nádechem modré a vypadla že mi ublížit nechce. Hromový klan?. To musí být to o čem mluvila mamka!. ,,Bodláku," řekla ta modrá kočka šedivému kocourovi, ,, Je to jenom malý mazlíček!" .,,Právě proto Modroočko nás ohrožuje tím, že je to mazlíček!" zaprskal šedobílý kocour. Najednou jsem uslyšel hlas nademnou. ,,Myslím si že by si tenhle zakrslík zasloužil lekci a tom kam se lízt nemá!" zavrčel hrozivě, chytil mně do zubů a hodil mě o strom. Stelka mi slza, když jsem ucítil štiplavou bolest v zádech. Mourovatý kocour se přikrčil a hodlal to se mnou skončit.

Najednou přede mě předskočila Modroočka, či jak se jmenuje a sykla na něj. ,,Drápku to stačí! Válečníci nezabíjejí když nemusí, vzpomínáš?" Chvíli bylo ticho a pak Drápek naštvaně prskl. ,,Jenom jsem bránil naše území" ,, Myslím že na tebe nezapomene" řekla Modroočka a podívala se na mně. ,,Jo nezapomeneš ... Že?!"zaprskal a vytasil drápy. Třásl jsem se po celém těle. Když odešli, začal jsem utíkat pryč z lesa. Chci domů, ale...já se vrátit nemůžu...nechtějí mě tam a stejně by to bylo stejné, jako do teď.. řekl jsem si v duchu a utíkal jsem co mi nohy stačily. Když jsem se zastavil byl jsem vyčerpaný a zjistil jsem, že mám natržené ucho a jizvu na boku. Teplá...krev mi stékala po boku k nohám. Zaklepal jsem hlavou, když jsem si uvědomil, že se třesu. Musím být silný... Poté jsem si uvědomil že jsem ve městě. Co?...co tu dělám? divil jsem se a zalezl jsem za roh kde byla spousta koček. Byly vychrtlé a několik se jich na mně podívalo...jedna se dokonce olízla jako by mně chtěla k obědu. ,,Hej prdě!" řekl někdo kousek ode mně. Lekl jsem se, ale ta kočka ležela a měla něco v tlamě. ,,Jo ty...nechceš něco k jídlu?". ,,No...jo děkuju" odpověděl jsem jí a došel k ní. Posunula ke mě cosi hnědého co krásně vonělo. Zakousl jsem se do té věci a byl překvapený, jak je to dobré. ,, Hmmm.... To je úžasné co je to?" zeptal jsem se mezi sousty. ,,No" odpověděla ,, to je kuře....jsem překvapená že to nevíš, protože si no...mazlíček". To slovo mně zarazilo., Už jsem nechtěl být mazlíček! ,,Mazlíček?!" Udivil jsem se. ,,Proč jako?...To slovo už nechci ani slyšet...".

,,No máš obojek...to tě poutá k tomu že si mazel...." vysvětlila a došla k něčemu blyštivému. Podíval jsem se tam a uviděl svůj odraz. Já. Jsem. Mazlíček. . Odběhl jsem a když jsem se zastavil, zkoušel jsem si ten obojek sundat. ,,Hurr!" zavrčel jsem mezi zuby. Najednou sem s zarazil, když jsem uslyšel jak se mi někdo směje. ,,Hej koukej Billy na tohle!" zasmál se hnědý kocour. ,,To je švanda" chechtal se béžový kocour s jizvou na čumáku. ,,Hahahaha přestaň nebo mně zabiješ!" smáli se všichni. Zamračil jsem se a odešel. Blbé kočky, blbý obojek! Neví, co mě tíží! bručel jsem si v duchu. Došel jsem do další ulice a vzhlédl. Pak se zarazil. Uviděl jsem psa! Ahh! Pes...psi jí kočky a..huh? řekl jsem si když pes pořád ležel. Ten pes je asi moc starý na to, aby mně sežral . Najednou zavolat nějaký dvounožec na toho psa. ,,Pojď Koky" a pes odešel. Zůstal po něm jenom...zub? Ano zub. Došel jsem k němu a pomyslel si. Můžu s ním zkusit sundat obojek! . Vzal ho a rval ho skrz obojek, aby se roztrhl a uvolnil tak můj krk. Zub ho ovšem protrhl a zůstal v něm. ,,Kruci! Debilní obojek!" prskl jsem naštvaně a odešel zase dál. Tam si lehl do velkého černého kola na kusy krabice a usnul.

...

,,Nezapomeneš na mně...Že!?" zavrčel Dráp.

,,Ah!" Vytrhl jsem se ze spaní a řekl se zamračeným výrazem. ,,Ne...nezapomenu". Vylezl jsem ven a uviděl přibližně šest koček jak hodují. Přišel jsem blíž a zeptal se toho velkého černobílého kocoura s jizvou přes tvář. ,Promiňte můžu taky?". Když se na mě podíval, lehce jsem se zatřásl. Byl mnohem větší než já. Udivil se. ,,Od kud máš ten zub?" zeptal se. ,,Co tenhle zub?" řekl jsem vážně, abych zněl nebojácně . ,,Jeden pes mně nechtěl pustit k jídlu tak jsem si to sním vyřídil... když byl mrtvý" u toho slova jsem se lehce usmál. ,,Vyrval jsem mu zub a nechal si ji jako trofej." ,,Cože?" udivil se tak, že se na nás ostatní kočky otočily ,,Je to pravda ty... ty si zabil psa a vyrval mu zub?....zeptal se mně zaraženě. ,,Jo" zamumlal jsem lehce naštvaně, jelikož jsem začínal mít opravdu hlad. ,,Fajn vem si" řekl a pustil mně k jídlu. Přišel jsem a zabořil jsem tam hlavu a pořádně se najedl. Přes zbytek dne jsem nic nedělal.

Když byl večer zase jsem si zalezl do toho kulatého a chtěl usnout, když v tom do mně někdo štouchnul. ,,Hej.. prcku... slyšíš mně?" řekl někdo venku. Otevřel jsem oči a a vykoukl ven. ,,Huh?...To mluvíte na mně?" zeptal jsem se dvou kocourů ,,Moje jméno je Kosťák" řekl ten černobílý kocour s tou jizvou přes tvář, kterého jsem už potkal, a pak jakoby ukázal ocasem na hnědého a trošku zrzavého kocoura za ním ,, a tohle je Cihláč" mňoukl nakonec. ,,Chceme si stebou promluvit" ,, Je pravda že si zabil psa?" zeptal se ten hnědý. ,,Um.. ano?" řekl sem trochu zaraženě. ,,Dobře prosím pojď s námi" a odvedli mně snad o tři ulice dál. Když mě zavedli za roh, pořád jsem nevěděl proč mě sem zavedli. Jen nějaká popelnice, kusy něčeho rozbitého a... Pak jsem to uviděl. Obří pes, jak sedí u nějakého velkého zeleného pytle. ,,Tenhle pes stráží pytel jídla...zkoušeli jsem vyjednávat, ale nepovedlo se a několik koček za to zaplatilo životem" řekl Kosťák. ,,Zabiješ pro nás toho psa?" obrátil se na mě Cihláč. Ten blázen po mně chce, abych zabil psa! Neměl jsem o tom zubu lhát! Nevím co dělat..Mám utéct....či se mu postavit? ' rozmýšlel jsem se v duchu, ale někdo mě z mých myšlenek vytrhl. ,,Hej prdě...zabiješ pro nás toho psa nebo ne?!" zavrčel Cihláč. Kosťák už jen dodal. ,,Jestli si si dělal srandu tak to pro tebe dopadne špatně". Chvíli bylo ticho a pak znovu jeden z nich promluvil. ,,Takže?" otázal se a rozlobeně Cihláč. Co teď?

Fajn...konečně jsem se zase sebrala.. Jsem tu.. omlouvám se, že to vždy tak trvá, ale snad mě chápete xd

Adios!