Doba velkého slunce, Schromáždění

Celé Schromáždění zalapalo po dechu. Škeble nervózně pohlédla na Deště a Hlubokého.
Rudý Měsíc se opravdu vrátil.
Velitelka Rubínových pokračovala: ,,Napadl nás, se svým novým klanem. Jmenovali se Smrtící klan"
Všude to zašumělo.
,,Dokázali jsme útok odrazit. Ale jeden náš válečník přišel o život" zavrčela Krvavá Hvězda.
,,Nenecháme však, aby ten zrádce zabil někoho dalšího" zvolala, a kočky z Rubínového klanu souhlasně pokřikovali.
Když se zase všichni utišili, pohledy se upřeli na velitele.
,,Omluvte nás" řekl Zářivý Měsíc, a něco začal řešit s velitelkami.
Škeble se otočila k Stříbrnému klanu. Tam má údajně být další kotě proroctví.
Zamířila k černému kocourovi, který tam sám, zmateně seděl.
Proplétala se mezi kočkami, a přišla k němu.
,,Ahoj" usmála se. Kocour zvednul hlavu. ,,Škeble, nebo Papuchalka?" Zeptal se zvědavě.
,,Škeble" odpověděla Škeble stručně. ,,A ty jsi Půlnoc. Že?"
Půlnoc přikývl.
Při pohledu na něj se v Škebli rozlil pocit, jakoby ho znala od jakživa. Jakoby to byl její dávno ztracený bratr.
,,Pojď" řekla a Půlnoc naklonil hlavu na stranu. ,,Najít další koťata proroctví" vysvětlila mu, a černý kocour se zvedl.
Proplétali se kočkami ze Zlatého klanu, a ne jednou řekli: ,,Promiňte" nebo: ,,Pardon"
Jelikož všem šlapali na ocas.
Pak spatřili bílo zrzavou kočku, která si povídala s černou kočkou se zlatýma očima, a vedle ní byl mourovatý kocour.
,,Ahoj" zvolala Škeble. Ohnice se otočila a pohlédla na ní.
Stejně jako u Půlnoce, měla Škeble pocit, jakoby jí znala odjakživa.
,,Jsem Škeble, tohle je Půlnoc" představila je Škeble.
Ohnice nadšeně vyskočila na nohy. ,,Vy jste taky z proroctví!" Vypískla nadšeně.
Otřela se o ně a Škeble se usmála. ,,Teď najedeme tu... Jakže se jmenovala? Jo, už vím. Najdeme Rosu" řekl Půlnoc, a tři koťata proroctví se zvedli.
Ohnice kývla na své kamarády, že se za chvíli vrátí a pokračovali dál.
Teď když byli tři, si je kočky měřili pohledem.
Naštěstí většině ještě nedošlo kdo jsou.
Aspoň Škeble doufala že je jednou z nich. Pořád tu byla možnost, že tou kočkou proroctví je Papuchalka.
Když došli ke Smaragdovému klanu, uviděli kaštanově hnědou kočku, která sedí otočená zády k dalším dvěma učedníkům.
S nikým se nebavila, ale nezdálo se že jí to vadí.
,,Roso?" Zeptala se Škeble. Kočka se otočila, a dva učedníci zmlkli a poslouchali je.
Stejně jakou u dvou předchozích měla Škeble pocit že jí zná celý život.
Rosa k nim ladně přišla a změřila si je pohledem.
,,Škeble nebo Papuchalka?" Zeptala se Škeble. Ta otázka už jí dráždila.
,,Škeble" řekla Ohnice rychle, a usmála se.
Rosa začichala, a pohlédla na Půlnoce. ,,Ty budeš Půlnoc, a ty Ohnice" kývla k těm dvěma.
,,Poslední je Kámen, ne?" Zeptala se Škeble.
Rosa se vydala s nimi, a Škebly se moc nelíbilo že se drží v jejich čele.
Přešla to ale, a pokračovali dál. Když se dostali na stranu Rubínových, kočky vypadali mnohem zvědavěji.
Mnozí se rozestoupili, aby mladí učedníci mohli projít k poslednímu z nich.
Kámen je spatřil dřív než oni jeho. ,,Ahoj" zvolal a přiběhl k nim.
Teď se konečně Škeble cítila úplná.
Procházeli se údolím, a kočky si jich začali všímat.
Ne jeden zašeptal: ,,To jsou ti z proroctví"
Ale oni je nevnímali.
Povídali si, smáli se a seznamovali se.
Škeble se rozhodla že je všechny bude vést. Samozřejmě jim nechtěla rozkazovat, a bude je zapojovat do svých plánů.
Půlnoc, jak brzo zjistila byl velmi chytrý, věděl snad o každém příběhu co kdy existoval. I když Škeble podle jeho postoje uznala že není moc dobrý bojovník, jeho inteligence jí udivovala.
Pak tu byla Ohnice. Zatím se jí zdála neskutečně milá, ale to by se mohlo obrátit proti nim. Přesto se zdála velmi hbytá, a i když se jí příčilo zabijení, docela jí boj šel.
Rosa se jí líbila nejvíc. I když se hned zezečátku ukázalo, že bude mít se Škeblí rozpory, vypadala že umí slušně bojovat. Navíc byla ledově klidná, což se bude v boji hodit.
Kámen byl taky super. Možná nebyl ledově klidný jako Rosa, chytrý jako Půlnoc, nebo vůdcovský jako Škeble, ale dřímala v něm velká síla. Hned šlo poznat, že by pro přátele udělal cokoliv.
Spolu se procházeli, doprovázení pohledy válečníku.
Škeble se cítila lépe než kdy dřív. Jakoby s těmito kočkami vyrůstala celý život.
Byla zabraná do hovoru s Kamenem, když v tu někdo nahoře zavřískal.
Ani si nevšimla že se kolem nich uvolnilo místo, takže na ně velitelé zpříma vidí.
Když spatřili jak se spolu skvěle baví, Zářivý Měsíc kývl na ostatní velitelky, jakoby tím něco potvrzoval.
,,Rozhodli jsme se" zvolala Tyrkysová Hvězda. ,,Že tu pětici rozdělit nemůžeme"
Škeble se podívala po svých přátelých. Překvapeně zjistila že by bez nich nedokázala žít. Za tu krátkou chvíli co se seznámili jí přirostli k srdci.
,,Nevíme ještě, jak je nechat spolu, ale něco vymyslíme" pokračovala po ní Zelená Hvězda.
,,Pokud mají porazit Rudého Měsíce, musí zůstat spolu" řekl Zářivý Měsíc.
Krvavá Hvězda něco zašeptala veliteli do ucha, a ten se rozzářil. Přikývl, a zvolal: ,,Krvavá Hvězda má nápad. Kromě vašeho obvyklého učednického výcviku, se budete každý druhý den setkávat tady. Bojovat spolu, lovit spolu, poznávat se"
Škeble by byla spokojenější, kdyby je viděla každý den, ale i tohle šlo.
,,Počkat" zvolala Tyrkysová Hvězda. ,,Jak poznáme jestli se proroctví týká Papuchalky, nebo Škeble?"
Rozhostilo se ticho.
,,Myslím že tohle je jasný důkaz" ozval se hlas v davu, a přišla k nim Perla. Jejich léčitelka vypadala elegatně, jako vždy.
Pohlédla na Škebly a její nové kamarády.
Kočky proroctví zase upřeli pohled na velitele, a ti kývli.
,,Schromáždění je u konce!" Zvolala Písečná Hvězda, a kočky se začali rozcházet.
Škeble se usmála na své přátelé, rozloučila se s nimi, a s dobrým pocitem zamířila za svým klanem.