Doba velkého slunce, Safírový klan

Škeble kývla na Deště a Hlubokého. ,,Velitelka s léčitelkou někam jdou" Zašeptala s nadšeným výrazem. ,,Budem je sledovat!"
Déšť se zamračil. ,,Uslyší nás. A navíc budeme mít problémy"
Hluboký protočil očima. ,,Nebuď srab" Řekl mu černý kocour, a poposedl.
Škeble přikývla, a Déšť si povzdechl.
,,Tak jdeme!" Vykřikla a rozběhla se k řece. Skočila do chladivé vody a začala kopat nohama. Hluboký s Deštěm skočili za ní. Těm třem voda nikdy nevadila. Když chtěli někoho špehovat u řeky, stačilo se jen potopit.
Proud byl klidný, a plavalo se v něm dobře. Spatřili velitelku s léčitelkou které, seděly opodál. ,,Nadechnout, a poslouchat " Zašeptala Škeble, a ponořila se pod vodu. Nechala vyčuhovat jen svoje uši. Občas se nadechli, a hned se zase ponořili.
,,Velitelko" Řekla léčitelka Perla. Obě dvě kočky si sedli naproti sobě, srst jim ve svitu zapadajícího slunce zářila. Škeble se znova ponořila pod hladinu a poslouchala.
,,Ano, Perlo?" Zeptala se Tyrkysová Hvězda.
,,Mám zprávy od Hvězdného klanu... Ohledně proroctví" Začala Perla pomalu.
Škeble a Déšť si pod vodou vyměnili pohledy. Proroctví?
Škeble se vynořila aby se nadechla, a spatřila velitelku jak kývá aby pokračovala. Pak se zase ponořila.
,,Hvězdný klan řekl toto" Řekla Perla a odmlčela se.
,,V každém klanu učedník je, který klany zachrání:
Černý měsíc jako tůně nebeské z Měsíčního.
Bílo zrzavá, hvězda zelená ze Zlatého.
Drobná hnědá, ta smaragdovou hvězdu nosí.
Potom tu je hnědý měsíc, oči zlaté, z Rubínových.
Hvězda šedá co zeleně se dívá, ze Safírového"
Škeble v proudu bublinek vykřikla. Déšť a Hluboký se na ní podívali. Také to slyšeli.
Ona a Papuchalka byli jediné šedé učednice se zelenýma očima v Safírovém klanu.
,,Takže..." Uslyšeli hlas Tyrkysové Hvězdy. ,,Škeble, nebo Papuchalka je jedna z těch koček proroctví?"
Škeble se vynořila aby se nadechla, a spatřila jak Perla přikývla.
Velitelka se podívala stranou. ,,Co teď? Jak zjistíme která, z nich to je?"
Léčitelka zavrtěla hlavou ,,Mám pocit že to bude Škeble. Víš jaká je Papuchalka... Nemyslí na nikoho jiného než na sebe" Řekla Perla a Tyrkysová Hvězda přikývla. ,,Nechci ohrozit naše válečníky... Ale, myslím že musíme poslat skupinu špehů, abychom zjistili kdo jsou ti další z proroctví. Můžeš jít" Mrskla ocasem a Perla kývla na rozloučenou. Odklusala zpátky do tábora. Tyrkysová Hvězda tam pořád seděla, se zavřenýma očima.
Škeble se ponořila a kývla na Hlubokého s Dešťem. Začali pádlovat nohama, a když se dostali z dohledu velitelky, vylezli na břeh.
Otřepávali se a notnou dobu si olizovali kožíšek, aby se nikdo nedivil proč jsou tak mokří. Pak se vrátili do tábora. Slunce zapadlo a oni si lehli do učednického doupěte.
Tiše se spolu bavili, a nevšímali si zmatených pohledů ostatních učedníků.
Jen jeden je poslouchal dost dlouho na to, aby vykřikl: ,,To se na vás poví!"
Škeble, Hluboký a Déšť upřeli pohled na snobskou kočku Papuchalku. To byla ta druhá šeda učednice, která by údajně mohla být kočka z proroctví.
Škeble se na ní ušklíbla, a Hluboký se zvedl. Papuchalka před černým kocourem trochu couvla a vycenila na něj zuby.
Hluboký na ní skočil a přitiskl k zemi. Papuchalka zasyčela a ohnala se po něm.
Škeble ho zastavila: ,,Počkej, nevíme co všechno slyšela"
Hluboký zavrčel, a nechal Papuchalku, která vykřikla: ,,Špehovali jste velitelku!"
Pro změnu po ní skočila Škeble. Hluboký za ní se ušklíbl. ,,Neřekneš nic! Jinak budu jenom já šedá učednice se zelenýma očima!" Zavrčela na ní a Papuchalka zběsile přikývla. Škeble jí pustila, a zase si lehla. Papuchalka si něco brblala, ale jinak už je neotravovala.
Škeble si ještě s Dešťem a Hlubokým chvíli povídala, ale pak zavřela oči a usnula.

Tiché vlny toho největšího jezera které kdy Škeble viděla. Měla hroznou žízeň a tak se napila. Překvapeně zjistila že voda je slaná!
Zaprskala a trochu se od vody odtáhla.
Stála na písečné pláži, která jí neustále usedávala na šedém kožíšku.
,,Škeble..." Uslyšela za sebou hlas. Škeble se bleskově otočila, a ocitla se naproti Perle.
Léčitelka se na ní usmála. ,,Vím že jsi ta pravá. Ty jsi učednice z toho proroctví" Perla mluvila jinak. Uvolněně... Bezstarostně.
,,Co? Jaké proroctví?" Zalhala Škeble.
Perla se melodicky zasmála a Škebli to zarazilo.  ,,Já vím že si nás poslouchala... V té řece.. Jenže myslíš že by si nás dokázala poslouchat, kdyby jsme to nechtěli?" Zeptala se Perla. Škeble mlčela.
,,Musela si to slyšet. Jsi součástí proroctví, spolu s ostatními" Zašeptala léčitelka. Škebli tu něco nesedělo. Byla tu malá drobnost, která k Perle neseděla. Perla nemá tak hustou srst, pomyslela si Škeble, a neježila se.
,,Ty nejsi Perla!" Vykřikla a vytasila drápy. Její tělo se prohýbalo když běžela k Perle. Vyskočila a Perla uhnula.
Škeble dopadla do písku. Otočila se a zavrčela.
,,Ne... To nejsem!" Vykřikla léčitelka, tentokrát kocouřím hlasem. Písek kolem ní se rozvířil a zčernal.
Vzápětí na místě Perly stál mourovatý, skoro černý kocour s pronikavýma rudýma očima.
,,Rudý Měsíc!" Vydechla Škeble vyděšeně. Kocour se zasmál.
,,Škoda že tě budu muset zabít" Ušklíbl se a přistoupil blíž ke Škebli.
,,Je to jen sen!" Vykřikla. ,,Nemůžeš mě zabít!"
,,Opravdu?" Zeptal se Rudý Měsíc, a zakousl se Perle do ramene.
Ta zavřískala a probudila se.

Otevřela oči a hlasitě oddechovala.
Ohlédla se na své rameno, a zděšeně zjistila že ho má krvavé.
Déšť se překulil, ale jinak nic neslyšela.
Musím za Perlou, pomyslela si a vylezla z doupěte.
Belhala se táborem, z krvavým ramenem až k léčitelčinému doupěti.
,,Perlo!" Zašeptala tak aby to léčitelka slyšela.
,,Anó?" Ozval se zevnitř stanu hlas.
,,Jsem zraněná" Řekla Škeble a Perla jí pozvala dál.
Léčitelka právě rozmačkávala nějaké byliny, a když spatřila Škebliino rameno vyděšeně otevřela tlamičku.
,,Co se stalo?" Ptala se zběsile, a mezitím si vytahovala pavučinky, a nějaké bylinky.
Škeble se zarazila. Může jí to říct? Bude jí věřit?
Nadechla se a vypustila ze sebe jedno slovo: ,,Sen"
Perla se na ní nechápavě podívala. ,,Sen?" Zopakovala.
Škeble přikývla.
Perla si povzdechla, podívala se stranou a pak řekla: ,,Co přesně se stalo?"
A tak jí Škeble vyprávěla o všem co se jí zdálo.
Když se dostala do části, kdy "Perla" Říkala: ,,Já vím že si nás poslouchala... V té řece..." Jí Perla přerušila: ,,Vy jste nás špehovali?!"
Škeble opatrně přikývla. Perla se zamračila. ,,Máte štěstí že to neřeknu velitelce" Poznamenala a nechala Škebli dál mluvit.
Když skončila, čekala na léčitelčinu reakci. ,,Rudý Měsíc se vrátil" Řekla a Škeble nechápavě naklonila hlavu na stranu.
,,Musel se ti nějak nabourat do snu, a fyzicky ti ublížit" Vysvětlila Perla. Mrskla ocasem, a začala přecházet sem a tam po doupěti.
,,A víš o proroctví " Povzdechla si, zatímco dávala Škebli na rameno pavučinky. ,,Co budeš dělat?"
Škeble pokrčila rameny. ,,Nevím. Nebudu na to reagovat, dokud se neukáže co musím udělat" Přesto jí to ale, vrtalo hlavou. Proč ona?
Když léčitelka skončila s obvazováním Škebliina ramena, řekla že může jít.
Škeble se zvedla a poděkovala jí.
U vchodu se zastavila. ,,To proroctví... Mluví o budoucích hvězdách a měsících... Znamená to že... Se stanu velitelkou?" Zeptala se opatrně.
Perla pokrčila rameny. ,,Podle proroctví ano, ale nikdy nevíš co se může stát" Řekla jen a Škeble vyšla z doupěte.
Šedou srst pročísl ledový vánek, a ona se svýma zelenýma očima dívala po celém táboře.
Ať se stane cokoliv, pomyslela si. Ochráním svůj klan.