Doba velkého slunce, Stříbrný klan

,,Notak! Hýbej se trochu!" Vykřikla kaštanově hnědá kočka a vrhla se na Půlnoce.
Ten couvl a nervózně mrskl ocasem. ,,Je to zbytečné" Brblal, zatímco se jeho učitelka zvedala. ,,Nikdy nebudu válečník"
Tmavě Červená se zašklebila. ,,Blbost! Jsi kocour proroctví, tak se trochu snaž!" Štěkla a ohnala se po něm.
Ano. Podle všeho byl jeden z pěti koček proroctví, o kterém se jejich léčitelka Šedovouska nedávno dozvěděla. Hned to řekli celému klanu, a teď ho oslavují jako nějakého hrdinu.
Jenže on nebyl hrdina. Boj mu nešel, lov mu nešel. Kdyby neuměl logicky přemýšlet, nepřežil by ani minutu.
Možná byl jedním z nejchytřejších v klanu. Ale rozhodně tím nejslabším.
Červenina tlapka ho zleva pleskla po hlavě. Půlnoc zaprskal a couvl.
,,Ale, copak? Kotěti proroctví se nějak nedaří co?" Uslyšel posměšný hlas. Půlnoc sklopil uši, otráveně se otočil a pohlédl na zrzavou učednici která, stála na kraji mýtinky kde cvičili. ,,Nech toho Ohnivá" Řekla mourovatá kočka Lišejníka, která stála vedle ní. Bavila se s Ohnivou, ale nebýt jí, Ohnivá by Půlnoce rozsekala na kusy. ,,Co?" Vyšťekla na ní Ohnivá a Lišejníka se naježila. ,,Chráníš svího přítele, co?" Ušklíbla se. Lišejníka varovně zamrskala ocasem.
Půlnoc vyděšeně pohlédl na Tmavě Červenou, která seděla a upřeně pozorovala obě učednice. Nehnula ani brvou, aby je zastavila ale tvářila se divoce, jakoby v nich viděla zabijáka, kterého se tak usilovně snažila probudit v Půlnocovi. Vypadala že se skoro těší na to až uvidí kdo je z těch dvou silnější.
Lišejníka zaskřípala zuby: ,,Není to můj přítel"
To Půlnoce zasáhlo u srdce. Přesto ale, nenechá aby jí Ohnivá zabila. ,,Dost!" Řekl tak nahlas, a vůdcovsky jak to jen šlo. Ohnivá se na něj otočila. ,,Copak? Budoucí měsíc se snaží převzít vládu už teď?" Ušklíbla se Ohnivá a rozběhla se. Půlnoc se skrčil, a zavřel oči, když ucítil ledový stisk Ohnivyných zubů. Vzápětí bolest ustoupila a on uviděl, jak Lišejníka srazila Ohnivou z jeho zad. Tmavě Červená zajásala.
Obě učednice kolem sebe začali kroužit. Ohnivá s posměšným výrazem, a Lišejníka s odhodlaným.
První zasadila úder Ohnivá. Přeskočila Lišejníku a napadla jí ze zadu. Přistála jí na hřbetě, a zakousla do zátylku stejně jako předtím Půlnoce.
Lišejníka jí zhodila a zavrčela. Vrhla se na Ohnivou a zaryla drápy do jejího boku.
To nebyli jako cvičné souboje které, Půlnoc vídal.
Tohle byl souboj kdy se ani jedna strana nebála ublížit té druhé.
Tmavě Červená nevypadala že by to chtěla zarazit. Spíš jako by byla schopná hned teď je učinit válečníky.
Takže ta to nezarazí, pomyslel si Půlnoc, a odvrátil se když Ohnivá skočila na Lišejníku a zakousla se jí do krku.
Musím to zarazit já, zamračil se a nervózně na ty dvě pohlédl. Lišejníka už Ohnivou setřasla a teď stáli čelem k sobě.
Půlnoc si pozorně prohlédl obě učednice.
Ohnivá vypadala divoce, a nezkrotně ale podle jejího držení těla poznal že je unavená. Navíc už znal její taktiku.
Připlížit se k soupeři ze zadu, a zakousnout se mu do zátylku.
Teď si změřil pohledem Lišejníku.
Ta vypadala také odhodlaně, ale jakoby jí tolik nezajímalo kdo vyhraje, hlavně když přežije. Byla ale, méně unavená, protože povětšinu dobu stála a bránila se.
Půlnoc si rozvrhl čas, a co by jaká kočka mohla ve vhodnou chvíli udělat a připravil se. Tlumeně zavrčel, a vrhl se na Ohnivou.
Jak čekal, uhnula a skočila na jeho záda.
Půlnoc se skrčil, a Ohnivá překvapeně přeletěla přes něj a otočila se. Podle všeho ještě nikdy nebojovala s nikým, kdo si vypočítal její strategii.
I Lišejníka vypadala překvapeně, a Půlnoc se chtěl pousmát, ale to už běžela Ohnivá k němu.
Znovu se skrčil, ale tentokrát Ohnivá zasekla drápy do jeho zad a on zavřískal. Kolem nich zavířil prach, jak se začali válet na suché zemi.
Půlnoc se snažil usilovně bránit, zatímco Ohnivá útočila.
Odplazil se od ní a zavrčel. Naježil se a zkoumavýma očima si jí prohlédl.
Kdybych jí unavil, neměla by šanci, pomyslel si a rozběhl se. Jak čekal, Ohnivá běžela za ním. Několikrát obkroužil mýtinu až Ohnivé došlo že tu něco nehraje.
Zastavila se a oddechovala.
Už už se chtěla po Půlnocovi vrhnout, ale přerušil jí ostrý hlas: ,,Dost!"
Všichni se otočili. Stál tam Ostrodráp učitel Ohnivé, a Ohnivý Dráp, učitel Lišejníky.
Šedý kocour přistoupil ke své učednici a vrhl na Tmavě Červenou zlostný pohled. Ta pokrčila rameny.
Ostrodráp zakoulel očima, a odvedl si Ohnivou sebou.
Druhý, hnědý kocour s oranžovýma očima přešel k Lišejníce a pleskl jí po tváři.
Cukla sebou, ale neuhnula i když i Půlnoc poznal že by se jí vyhnula.
,,Jdeme" Zavelel a Lišejníka sklonila hlavu. Cupitala v závěsu za Ohnivým Drápem, a na Půlnoce se ani nepodívala.
Ohnivý Dráp byl přísný, a nepřátelský učitel, a pořád Lišejníku za něco trestal.
Mourovatá kočka se ze začátku bránila, ale pak zjistila že to ještě zhoršuje a tak se nechala.
Pohlédl na Tmavě Červenou, která se podívala na nebe.
Už se stmívalo, a tak si povzdechla. ,,Můžeš jít" Řekla a Půlnoc kývl.
Rozběhl se k táboru a letmo spatřil Lišejníku, která právě něco říkala Ohnivému Drápovi.
Lehl si do doupěte, a nudil se.
On, Lišejníka a Ohnivá byli jediní učedníci, a on neměl žádné kamarády.
Pak si vzpomněl, že dneska by mělo být jmenování nových učedníků, a rozzářil se.
O notnou chvíli později uslyšel Zářivého Měsíce: ,,Všechny kočky co mohou sami bojovat a lovit, ať se schromáždí pod Bílou skalou!"
Půlnoc vyrazil z doupěte, a málem porazil Lišejníku, která krvácela na rameni a mířila za léčitelkou.
Bílá skála byl asi deset koček vysoký vrchol, který byl z vybroušeného bílého kamene. Zářivý Měsíc na ní seděl, a za ním byl Sněhovous.
Půlnoc se posadil na nejlepší místo a nedočkavě mrskal ocasem.
Letmo spatřil Lišejníku, s obvázaným ramenem, jak si sedá co nejdál od Ohnivého Drápa.
Když se všichni dostavili, a rozhostilo se ticho Zářivý Měsíc promluvil: ,,Dnes se dvě Mlžiny koťata stanou učedníky" Půlnoc si všiml bílo-šedé kočky s dlouhou srstí, a nadšenýma očima. To byla Mlha.
,,Tlapko, přistup" Poručil Zářivý Měsíc, a z davu vystoupila drobná žlutá kočka, s odvážným pohledem.
Vylezla na Bílou skálu, a pohlédla veliteli zpříma do očí.
Ten se usmál a řekl: ,,Odteď jsi Písková. Tvojí učitelkou se stává Měsíční Květina"
Na skálu dlouhými skoky přiběhla stříbřitá kočka, se zlatýma očima. Dotkly se s novou učednicí čumáčky, a pak sestoupili dolů.
,,Křišťálíku, přistup" Řekl Zářivý Měsíc. Chvíli se nic nedělo, ale pak z davu ostýchavě vylezl bílý kocourek s černými fleky. Pomalu vyšel na skálu, a sedl si k veliteli, ale nepodíval se mu do očí. Toho to očividně zklamalo, ale nedal to na sobě znát.
Půlnoc slyšel že Křišťálíkova matka zemřela při porodu, a tak žije s Mlhou.
,,Křišťálíku, teď jsi Křišťál. Tvojí učitelkou se stává Zmrzlá Růže" Řekl Zářivý Měsíc, a Půlnoce bodlo u srdce, když uviděl černou kočku s modrýma očima jak šplhá nahorů a seznamuje se s Křišťálem.
Ani se na Půlnoce nepodívala, a odešla.
Povzdechl si. Jeho matka byla šťastná že je kotě proroctví, jenže z něj byla zklamaná.
Ona sama byla jednou z nejlepších válečníků Stříbrného klanu, a on to po ní nezdědil.
Možná jsem to zdědil po svém zbabělém otci, pomyslel si Půlnoc naštvaně.
Jeho otec utekl když na ně zaútočili Zlatí, a nepomohl jim.
Zmrzlá Růže mu říkala že byl velice chytrý. Ale, zbabělý.
Potřásl hlavou, a když jmenování skončilo, hned vlezl do doupěte a lehl si. ,,Ahoj" Překvapil ho tichý, provinilý hlas.
V šeru zahlédl Lišejníku.
Půlnoc naklonil hlavu na stranu. ,,Doufám že nevěříš tomu co jsem řekla" Špitla, což Půlnoce překvapilo. Takhle jí ještě nikdy nezažil.
Půlnoc se nechápavě zamračil.
Lišejníka se v měsíčním světle pousmála. ,,Že nejsi můj kamarád "
,,Aha... No.. Samozřejmě že ne... Tedy jo.. Ale, jako ne... Víš.. Zapomeň na to" Nervózně se usmál, a Lišejníka se zasmála.
Drcla do něj, a lehla si na konec doupěte, vedle Ohnivé.
Půlnoc hleděl na hvězdy. ,,Taky se rád díváš na hvězdy?" Uslyšel hlas. Překvapeně se otočil. Ani si nevšiml že vedle něj leží Písková.
Půlnoc se usmál. ,,Mám pocit... Že tam bych se hodil víc" Řekl a sklonil hlavu. ,,Všechny ty věci kolem proroctví..."
Povzdechl si a pohlédl Pískové do zelených očí. Povzbudivě se na něj usmála.
,,Nejsem hrdina" Zašeptal. Najednou se cítil neskutečně trapně, a zároveň šťastně.
Zamyslel se nad tím co to mělo znamenat.
,,To se naučíš" Řekla Písková, položila si hlavu na tlapky a zkoumavýma očima pozorovala hvězdy dírami v doupěti.
Na to že se učednicí stala před chvílí, mluvila nějak dospěle.
Půlnoc se usmál a taky hleděl na hvězdy, dokud ho neukolébali ke spánku.