Úplněk prozářil temnou noc, jeho paprsky dopadaly na mýtinu a vytvářely tak tlumené bílé světlo.
Zlatá hvězda začala shromažďovat kočky u východu z tábora. V táboře bylo celkem rušno. Všichni mezi sebou diskutovali a přemýšleli, zda jim Oblačný klan předá Tlapina koťata.
Hurikán kývl na Hvězdu na znamení, že jsou u východu všichni, kteří mají jít dnes na Shromáždění.
Hvězda se rozběhla s Hurikánem po boku (a se zbytkem skupiny v patách) z tábora.
Kočičí těla se pravidelně pohybovala při běhu, jejich svaly neustále pracovaly a srst se ve svitu měsíce stříbrně leskla.
Stříbřínek s třpytivým kožíškem běžel s Jiskřičkou, jejž měsíc zbarvil srst na krémovo šedivou a Oříškopackou, která měla bledě hnědou barvu, jako poslední. Sotva ostatním stačili.
Hnali se doprava přes roklinku, běželi údolím keříků dolů, přeskočili padlý strom a zastavili se na místě, kde stromy končily a začala louka.
Hvězda zůstala stát ve stínech stromů a sledovala krajinu před sebou. Zbytek skupiny udělal totéž.
Na louce poletovaly světlušky a stébla trávy se pohupovala v mírně chladném větříku. Ve vzduchu bylo cítit rané období padajícího listí.
Pár liščích délek od nich se nacházelo malé jezírko, ve kterém se odrážela noční obloha s tisícemi hvězd a jasným úplňkem. Uprostřed jezírka trčela plochá skála. Stříbřínek cítil, jak se mu úžasem ježí srst na zátylku. Jezírko doslova zářilo modro bílým světlem. Vzpomněl si na příběh, který mu kdysi Kopřivka - stará mourovatá kočka s natrhlým uchem - vyprávěla, když byl ještě malé kotě. Říkalo se, že když se za úplňku sejdou všechny klany na mírové Shromáždění u Hvězdného jezírka, dávní váleční předkové se díky odrazu z hvězd v jezeře dostanou k do jejich světa, kde je mohou navštívit.
Stříbřínek nevěděl, zda tomu má věřit nebo ne. Věděl však, že na tomto místě se skrývá rozhodně něco magického.
Po chvilce ucítil pach Vrbového klanu, který se z prava, kde se začal zvedat kopec, neslyšně dostavil na plácek u jezírka. Učedníci mezi nimi rozpoznali jejich velitele - Jasného měsíce. Mohutného mourovatého kocoura s bílým bříškem, náprsenkou, tlamičkou a tlapkami. Vypadal přátelsky a klidně, vyzařovala z něj dobrá nálada. Přesto se však v jeho očích mihl záblesk jakési tajemnosti.
Jiskřička se podívala na velitelku, jestli nedá pokyn k tomu rozběhnout se k ostatním, ale Hvězda se jen upřeně dívala na přicházející kočky. - Deštný klan s Lotusovou hvězdou v čele se prohnal o kus dál vedle nich. Musí totiž chodit na Shromáždění přes jejich území, drží se však na okrajích. To je dohoda, kterou dodržují už spoustu generací, tudíž si ji netroufnou porušit.
Dlouhosrstá bílá kočka s tmavohnědou tlamičkou, tlapkami a špičkou ocásku a s modrými oči se zastavila u jezírka a šla se přivítat s Jasným měsícem. Válečníci, učedníci i starší z obou klanů si začali mezi sebou povídat a vyprávět, co se jim přihodilo.
V tu chvíli dala Zlatá hvězda ocasem pokyn k přemístění mezi ostatní dva klany. Kočky se pár plavými skoky dostaly až k jezírku. Velitelka se přivítala s Jasným a Lotusovou hvězdou a sluneční válečnici i starší se zapojili do řeči ve vytvořených skupinkách.
Stříbřínek, Jiskřička a Oříškopacka strnule stáli vedle sebe a vyjeveně se rozhlíželi po shromažděných kočkách.
,,U Hvězdného klanu, podívejte," mňoukla tiše Jiskřička a ukázala čumáčkem na dohněda mourovatého kocoura s hustou srstí, žlutými oči a velkou jizvou na rameni.
,,To je nejspíš Orel, zástupce Vrbových," šeptla a všichni tři se na něj s obdivem dívali. ,,Říká se, že zabil jezevce jednou ranou."
Oříškopacka se rozhlédla dál. ,,Koukejte!" zašeptala a zadívala se na krásného mladého světlounce mourovatého, do modra zbarveného kocourka s jantarovo- bílými oči. ,,Kdo to je?" zeptala se a nemohla z něj odtrhnout pohled. V měsíčním světle zářil jako hvězda.
Stříbřínek pokrčil rameny. ,,Nemám tušení."
Křišťál seděl a mile se usmíval na přicházejícího světlého mourka. Vítr ho pozdravil a posadil se vedle něj. Začali si spolu povídat, ale učedníci nevěděli o čem, protože stáli moc daleko. Po chvíli k nim přišel i Stinný - tmavošedý kocour, léčitel Deštného klanu, ale chyběl mu skoro celý ocas a celkově působil dost staře a křehce. Přesto se tvářil vesele a kamarádsky a oba kocoury pozdravil. Stříbřínek s Oříškopackou přemýšleli, co se mu asi mohlo stát, že nemá ocas.
Jiskřička nedávala moc pozor. Ucítila pach blížícího se Kamenného klanu a vzhlédla. Z druhé strany mýtiny se z lesa vynořila velká skupina koček a řítila se naproti nim k Hvězdnému jezírku.
Trojbarevná učednice drkla do svých dvou kamarádů. Oba se otočili jejím směrem a sledovali, jak se kočky z cizího klanu přibližují rychlými pohyby.
Všechny vedl mohutný tmavě hnědý kocour s modrými oči, ve kterých se dala vyčíst jistota a ráznost. Doběhli k Hvězdnému jezírku a smíchali se s ostatními. Ostrý měsíc zamířil rovnou za ostatními veliteli.
,,Nikde nevidím ta koťata," zavrčel Hašín tiše Sedmikrásce, přitom chladně pozoroval Ostrého. Sedmikrásku to očividně moc nezajímalo. Očima hledala jejich kamarádku Bledou lilii, ale nenašla ji. Došla k názoru, že se dnes Shromáždění nezúčastnila. Bílý kocour s tmavými pruhy se už chystal říct další kousavou poznámku, ale někdo ho přerušil.
,,Zdravím, Hašínní drápe," pozdravil je přátelským a zároveň tichým hlasem cizí kocour z Kamenného klanu. Obě kočky se na něj otočili. ,,Sedmikrásko," kývl hlavou i na ni.
,,Vítej, Noční válečníku," pozdravil i on. Sedmikráska také kývla na pozdrav. Mourovatý kocour s bílými částmi byl jediný, kdo o jejich kamarádství s Bledou lilií věděl. Mohli si být jisti, že jejich tajemství nikomu neprozradí.
Všichni se posadili a zapovídali se.
Stříbřínek, Oříškopacka i Jiskřička se usadili u skupinky učedníků ze všech různých klanů. Kteří si nepovídali o nijak zvlášť zajímavých věcech.
Jiskřička se zadívala do očí Nočního válečníka. Byly hluboké a tmavě modré a odrážely se v nich hvězdy, tudíž připomínaly noční oblohu. Byly jí něčím podvědomé, ale neměla tušení čím. Z myšlenek ji probral Oříškopacčin hlas.
,,Kopretinka nám právě chce říct, proč Stinnému chybí ocas, tak poslouchej," mňoukla a otočila se zpět na proti ní sedící učednici. Pěkná bílá kočička s hustým ocáskem a čupřinou, ve které měla zasunutou kytičku na okrasu, pohodila hlavou a naklonila se blíž k ostatním, aby zvýšila napětí a aby jí bylo lépe slyšet.
,,Stalo se to jednoho slunečného dne," začala a pohlédla do Stříbřínkových očí. Její žluté oči se zaleskly a stříbrný kocourek rozpačitě uhnul pohledem. ,,Stinný chtěl jít nasbírat bylinky, tak poprosil mě a Bílka," kývla na bílého kocourka s černými fleky a hnědými oči, kterému se na čumáčku rozprostírala menší jizva. ,,Abychom mu šli pomoct. A jelikož jsme zrovna nalovili velkou spoustu kořisti, neměli jsme co na práci. Vypravili jsme se s ním na louku natrhat pár makovic, všechno probíhalo klidně. Dokud se neobjevila ta liška. Vyskočila na nás z vysoké trávy a zaútočila na Stinného. Rvala se s ním tak zuřivě, až mu ukousla úpně celý ocas! Kdybychom se na tu bestii nevrhli, možná by mohl být mrtvý - tekla mu krev a nebyl schopný se udržet na nohou. Podepřeli jsme ho každý z jedné strany, a i navzdory zranení jsme mu dopomohli odpotácet se až do tábora. Bylo to jen o fous. Každopádně jsme tu lišku pořádně prohnali. Vsadím se, že se už jen tak neobjeví," ušklíbla se.
Ostatní posluchači napjatě, a někteří dokonce vyděšeně seděli, jen Jiskřička, celkem nezaujata Kopretinčiným příběhem pokrčila rameny.
,,Možná, že kdybyste se na tu lišku vrhli už rovnou, nemusel by Stinný přijít o ocas."
Kopretinka propálila Jiskřičku pohledem. ,,Chtěla bych vidět tebe," zašklebila se a odešla s Bílkem i s ostatními někam jinam.
Stříbřínek se za ní ještě chvíli díval a obdivoval její půvab a krásnou bílou srst, která v měsíčním světle skoro svítila.
Oříškopacka se zamračila a silně dloubla do kamaráda.
,,Nenechávej se jí oblbnout. Je namyšlená a touží jen po pozornosti," zabrblala. Stříbřínek poslechl, i když trochu neochotně. Věděl, že má pravdu.
Dál už nic neříkal, protože se z Obřího kamene (plochá skalka trčící z jezírka) ozvalo zavřísknutí.
Všichni vzhlédli na velitele, kteří právě zahajovali Shromáždění. Jasný měsíc popostoupil dopředu na okraj a shlédl na shromážděné kočky. Jiskřička si všimla, že mají všichni velitelé mokré nohy, protože vstoupili do jezírka, aby mohli lépe vyskočit na Obří kámen.
,,Vítám vás na dnešním mírovém Shromáždění," prohlásil hlubokým, zvučným a přátelským hlasem. ,,Před pár dny zemřela naše léčitelka - Javorka. Na místo léčitele tedy nastoupil její učedník Křišťál," pohlédl dolů na krásného mladého kocoura, který seděl hned u vody vedle ostatních léčitelů.
,,Javorka se nyní prohání na lukách Hvězdného klanu se svými nejbližšími a shlíží na nás dolů. Zachránila za svůj život spoustu nejen kočičích životů a určitě si od nás všech zaslouží naši poctu." Sklonil hlavu a na chvíli zavládlo ticho.
,,Křišťál se v příštích dnech vydá za doprovodu k Měsíčnímu kameni, aby promluvil s Hvězdým klanem. Toť vše," zase zacouval mezi ostatní.
Vystřídal se s Lotusovou hvězdou, která také popisovala klanové novinky. Pověděla také o incidentu s liškou, kterou jim vyprávěla Kopretinka. Nakonec zmínila objevení hadího doupěte na hraních a zacouvala zpátky.
Teď byla na řadě Zlatá hvězda nebo Ostrý měsíc. Oba velitelé se na sebe koukli a postoupili o krůček dopředu.
,,Minulé Shromáždění jsme my - Sluneční klan, požádali Ostrého měsíce o předání koťat naší matky," začala Hvězda klidně, avšak rázným tónem. ,,Ptám se tě tedy, Ostrý, zda ses rozhodl nám koťata předat. Jejich matka se o ně skvěle postará, máme vše zařízené. Otce bude možno navštěvovat vždy o Shromáždění." Zadívala se do koucourových tmavě modrých očích neutrálním pohledem a trpělivě čekala na jeho odpověď. Celý zbytek Slunečního klanu se zatajeným dechem čekalo s ní, nikdo se neopovážil vydat jediný zvuk.
Měsíc mrskl ocasem a odpověděl. ,,Nepochybuji, že by o ně bylo dobře postaráno. Nemám nijak zvlášť velký problém, klidně ti vyhovím. Ale přemýšlej, Hvězdo. Nemyslíš, že ti dva budou pochybovat o svém původu a o své loajalitě? Teď, jakožto malá koťata to nebudou tolik řešit, ale postupem času..."
Ostrý nechal Hvězdě trochu času na to, aby o tom zapřemýšlela, ale ne tak dlouho, aby mohla myšlenku dokončit.
,,Každopádně, jestli jsi pevně rozhodnuta, že o koťata stojíš, buť tu zítra, až bude slunce nejvýš." Mňoukl nakonec.
Velitelka, která byla pořád rozhozena z jeho poznámky přikývla. ,,Ano, jsem rozhodnuta. Zítra se mnou počítej."
Ostrý měsíc se s náznakem škodolibosti usmál.
,,Dobrá," zavrněl. ,,Mám však jistou podmínku," s úsměvem znovu mrskl ocasem a pohlédl na kočky pod nimi.
Hašínní dráp se Sedmikráskou si vyměnili nervózní pohledy a srst se jim naježila na zátylku. Tři učedníci na sebe znepokojeně pohlédli a Zlatá hvězda podezíravě přivřela oči.
Všechny kočky ze Slunečního klanu tiše čekaly, co velitel Kamenných řekne dál.

,,Předáme vám koťata za té podmínky, že nám přenecháte území Zlaté louky."

__

Ahoj! Po dlouhé době vyšla nová kapitola... pokud se vám líbí, zanechte hvězdičku🖤
A pokud ne, i tak zanechte hvězdičku ^^

Užijte si Vánoce!

mey