Malá hnědo-bílá kočička se zavrtěla ve svém pelíšku. Ocitla se v lese, ale cítila, že nestála na svém území. Ze stromů padaly oranžovo žluté listy a na zemi tvořily barevnou měkkou podestýlku. Všude kolem se povalovaly šedé kameny, některé porostlé lišejníkem. Ještěřička se rozhlédla kolem sebe, ale ani pach jí nebyl povědomý. Nepříjemně ji štípal do čumáčku. To je pach Kamenného klanu! uvědomila si. Rozešla se po lese, aby našla někoho, kdo by jí pomohl najít cestu zpátky do tábora. Najednou se před ní zjevilo husté široké křoví a uprostřed něj jakýsi tunel. Ještěřička nečekala a prošla křovím. Zjistila, že to byl nejspíše vchod do Kamenného tábora, protože se objevila na mýtince, kde se nacházely kočky a jimi vytvořená doupata. Čekala, že svým příchodem upoutá něčí pozornost, ale nikdo si jí nevšiml. Přišla tedy k jedné černé kočce, která si právě čistila srst. ,,Ehm, promiň," zamňoukla, ale kočka neodpovídala. ,,Nevíš - nevíš, jak se mám dostat... Haló?" Černá kočka vypadala, jakoby ji neslyšela. Ještěřička do ní šťouchla, jenže místo toho, aby se jí dotkla, propadla skrz ní. Najednou jí došlo, že je pro ně jako duch. Neviditelná. Vyděšeně vykulila oči a zacouvala zpátky. Jen klid. Tohle nemůže být reálné... Všimla si kocoura blížícího se k té cizí kočce. ,,Ahoj Ostružino," pozdravil ji. Ostružina kývla hlavou. ,,Mám špatnou zprávu," řekl. Ostružina vypadala, jakoby jí to vůbec nezajímalo a pokračovala v čištění srsti. ,,Jde o Krvinku a Snížka."
Ostružina okamžitě zvedla hlavu a přestala se čistit. Zabodla do světlého kocoura její tmavě modré oči. ,,Už se rozhodlo?" zeptala se vážně se strachem v hlase. Kocour lítostně přikývl. ,,Bohužel. Když mají ve Slunečním klanu matku, nedá se nic dělat." Ostružina smutně sklopila hlavu a zavřela oči.
Zafoukal vítr a všechno listí se zvedlo ze země a odletělo o kousek dál. Ještěřička se kvůli chladnému vzduchu zachvěla, ale pořád zvědavě sledovala dvě Kamenné kočky.
,,Trn měl předtuchu," pokračoval. ,,Prý se v ní říkalo, že když dáme koťata Slunečním, zajistíme našemu klanu bezpečí. A velitel si myslí, že důležitější je ochrana klanu, než abychom se museli utkat se Slunečními v bitvě o dvě malá koťata, " vysvětlil. Ostružina pomalu přikývla, ale oči měla zalité slzami. Kocour jí lítostně olízl hlavičku a přitiskl se k ní. ,,Chápu, že je máš ráda a za tu dobu ti přirostli k srdci. Ale je čas je nechat jít." Chvíli jen tak seděli v celkem opuštěném táboře, opření o sebe. Pak se začalo celé prostředí rozmazávat, až hnědo- bílá kočička skončila v úpné tmě...
Otevřela oči.

Slunce vystouplo na oblohu a zalilo krajinu příjemným teplem. Ve vzduchu voněly květiny a zpívali práci. Období zeleného listí právě končilo, ale po chladném období padacího listí nebyly žádné památky.
Zlatá hvězda si lehla do vlažné zelené trávy a všechny přítomné přejela rychlým pohledem.
Hurikán, Slunéčka, Vítr, Špičoun a Hašínní dráp leželi v kruhu na trávě za Velkým balvanem v opuštěné části tábora, aby je nikdo nerušil.
,,Vítře, zopakuj nám to proroctví ještě jednou, prosím," mňoukla Hvězda.
Vítr si odkašlal. ,,Kočičí krve mezi kamenem a sluncem se spojily. Jen jeden z nich však osud má mít. Krveprolití se každým dnem blíží. Vypukne to dnem, kdy se štěstí k jinému klanu sníží. Je jen jeden způsob k vyřešení hlubokého sporu. Buď nezemře nikdo, nebo oba a spolu."
Velitelka přikývla. ,,Takže, co zatím navrhujete?"
Chvíli všichni mlčeli a koukali se do prázdna. Bylo slyšet jenom šumění větru a tlumené hlasy dovádějících koťat před školkou.
,,Já tomu pořád nerozumím," ozval se Špičoun.
,,Čemu konkrétně?" chtěla vědět.
,,Konkrétně? Konkrétně všemu. Tak zaprvé, kočičí krve mezi kamenem a sluncem se spojily. Co to má znamenat?"
,,Nejspíš se jedná o Oblačnou tlapu s Šedohřbetem. Spojili dvě krve v jednu tím, že spolu mají koťata," mňoukla Zlatá.
,,Tak dobře, ale... krveprolití se blíží -"
,,Kamenní na nás v blízké době zase zaútočí. To je jasné," vložil se do toho Hašínní dráp klidně.
,,Vypukne to dnem, kdy se štěstí k jinému sníží. To máme pochopit jak?" Špičoun nevrle mrskl ocasem.
Hvězda mlčela a sklopila zrak. Špičoun se podíval po ostatních, ale nikdo nic neříkal.
Panovalo mezi nimi ticho.
,,Potřebujeme nějakou nápovědu," řekl po chvilce Hurikán.
Hvězda zakývala hlavou. ,,Vítře, neříkala ti Pampeliška ještě něco?"
Vítr zavrtěl hlavou.
Zase byla chvilka ticha, kdy všichni přemýšleli.
,,Zlatá hvězdo?"
Velitelka i ostatní se otočili za jejím jménem. Vedle Velkého balvanu stála malá hnědo bílá kočička.
,,Copak chceš, Ještěřičko?"
Ještěřička přišla trochu blíž. ,,Dneska se mi zdál takový... hodně divný sen," mňoukla.
,,Promiň kotě, ale teď na to nemáme čas. Řešíme důležitější věci, než jsou tvé noční můry," zavrčel Vítr.
,,Ale já si myslím, že tohle je důležité!" bránila se.
,,No dobře, tak nám to řekni," vzdychala Hvězda a nechala koťátko, aby se posadilo vedle ní.
,,Ocitla jsem se v lese, na území Kameného klanu..." Všichni při vyslovení 'Kamenného klanu' zpozorněli. Ještěřička odvyprávěla celý její sen i s podrobnostmi.
Když skončila, zavládlo mezi nimi další ticho.
,,Odehrálo se to v období padajícího listí, říkáš?" zeptal se Hašínní dráp a kočička přikývla.
,,To znamená, že se jedná o blízkou budoucnost," dokončil jeho myšlenku Hurikán.
Vyměnili si mezi sebou znepokojený pohled.
,,Může to znamenat, že právě předpověděla budoucnost?" zeptala se Hvězda, otázka byla mířená spíše na Vítra. Kocour se chvíli rozmýšlel.
,,Je to možné." Zamyšleně přikývl.
Ještěřička zazářila štěstím.
,,A nebo to byl jen obyčejný sen. Koneckonců, kdyby chtěl Hvězdný klan někomu sdělit předtuchu nebo proroctví, byl bych to já nebo Slunéčka. Nebo ty. Navíc, takové sny jsou běžné."
Malá kočička poklesla.
Slunéčka, která do teď tiše ležela vedle Vítra a sledovala, jak se situace vyvíjí, se ozvala
,,Ale na minulém Shromáždění jste žádali Ostrého měsíce, aby Tlapiny koťata předal nám, jelikož je Tlapa jejich matka. Takže pokud nám na příštím Shromáždění ta koťata předají, má Ještěřička pravdu, tudíž předpověděla budoucnost."
Vítr nedpověděl.
Ještěřička se zaradovala. ,,Mám prorocké sny! Jako léčitelka!" vykřikla a poskočila.
,,Ne tak zhurta, maličká," mňoukl Špičoun chladně. ,,To, že se ti možná zdál prorocký sen, neznamená, že je z tebe léčitelka," řekl Ještěřičce, přitom se ale nejistě podíval na Vítra, aby se ujistil, že má pravdu. Světlý mourek vypadal hluboce zamyšleně.
,,Možná, že jo," odvětil zamračeně.
,,Možná se nám tím snaží Hvězdný klan něco říct..."
Na mýtině zavládlo další ticho. Bylo slyšet jen zpívajících ptáků.

Nebe se zatáhlo a nabralo šedou barvu. Bylo však dusno a zvířata očekávala velkou bouři.
Zlatá hvězda seděla před svým doupětem a znepokojeně sledovala oblohu. Hurikán se posadil vedle ní a podíval se jí do hnědých očí.
,,Jestli se do pár dnů ty mraky nerozplynou, budeme muset zrušit Shromáždění," poznamenala s pohledem nahoře.
Hurikán na to nic neříkal a zadíval se na pracující kočky v táboře. Mladí učedníci vyměňovali starším podestýlku a sem tam se vraceli válečnici z lovu s čerstvými úlovky.
Na svém obvyklém místě v trávě u kraje tábora odpočívala skupinka válečníků.
Špičoun se Sedmikráskou si vesele povídali, jak se jim vydařil dnešní lov. Levhart ležel na kmenu padlého stromu a okusoval králičí kost a Hašínní dráp vypadal poněkud zaraženě, jakoby nad něčím horečnatě přemýšlel.
Sedmikráska si toho všimla, tak zvážněla. ,,Děje se něco?" zeptala se.
Hašína tak vytrhla z hlubokých myšlenek a trhl sebou. Teď se na něj dívali všichni přátelé.
,,Přemýšlel jsem," mňoukl chladně a mrskl ocasem.
,,O čem?" chtěl vědět Levhart.
Mohutný kocour se rozhlédl po táboře, zda není někdo na doslech. Když si byl jistý, podíval se po všech přítomných.
,,Už mě nebaví Hvězdina pohostinnost. To, že vzala do v klanu domácího mazlíčka je poslední kapka! Nejdřív u nás nechala přespat pár tuláků, nezabránila Oblačné tlapě mít koťata s nějakým válečníkem z Kamenného klanu a teď tohle! A to nemluvím o jejím kamarádíčkováním s Lotusovou hvězdou." Špičoun se Sedmikráskou si vyměnili znepokojené pohledy. ,,Kdybych já byl velitel, nic z toho bych nikdy nedovolil. Hvězda má měkké srdce a to náš klan jednou přivede do hrobu."
Zavládlo ticho.
,,Máš pravdu," přikývl Špičoun.
Levhart hned zasouhlasil a Sedmikráska dál mlčela dívala se Hašínovi do očí.
Jejich pohled vyrušil až Hurikán, který k nim přišel. ,,Hašíne, dnes večer máš na starost hlídku. Vem s sebou koho chceš," mňoukl a odešel.
Hašínní klidně kývl hlavou a podíval se na své přátele.
,,Co takhle jít navštívit Lilii?" navrhl s úsměvem.
Všichni ostatní se taky usmáli a Sedmikráska přikývla. Vstali a rozešli se k východu z tábora.

Čauky, dnes taková kapitolka o ničem 😅 no nevadí, příště to bude větší vzrůšo :D snad...

Informace o Ještěřičce: pikolodrago

Informace o Ostružině: (já)

• Válečnice, kočka
•3 roky
•Kamenný klan
• Tvrdá, chladná a upřímná, nemá ráda naivní nebo až moc optimistické kočky. Nerada vyznává city, je spíše uzavřená.
• Něco o: Měla koťata, ale ta umřela na zelený kašel. Proto se starala o Snížka a Krvinku, oblíbila si je, jenže na Shromáždění řekla Zlatá hvězda, že mají oba předat Bouřkovému klanu, protože tam mají matku. Kočky z ní mají respekt, i když není moc agresivní, spíše ledově chladná.
•Co se týče boje, pere se jako medvěd. Nezná slabost a nevzdává se. Mrštnost sice není její silná stránka, ale to jí nahradila síla. Nemá ráda vodu, i když skvěle plave.