Někdo klepe na dveře. Beztak zase Zuzka. No jasně! Je to ona!
"Moniko? Doufám, že jsi nezapomněla!" řekla.
"No-" odpověděla jsem rozpačitě. Vůbec jsem nevěděla, o čem Zuzka mluví. Zuzka se zamračila. Ach jo!
Strašně snadno naštve. Nechtějte vědět, jak je potom hysterická.
Dala si ruku vbok. Začala jsem panikařit. Nehodlám poslouchat její scény.
"N-ne, v pohodě, jasně že jsem nezapomněla," snažila jsem se jí uklidnit.
Zuzka se usmála. ''Tak vem ty peníze a jdeme."
Marně jsem hledala v paměti. Popadla jsem stovku a Zuzka nás zamkla v pokoji. Pak jsem si vzpomněla na ty emaili, co jsme si psaly. Byla tam zmínka o... Krvárně! No jasně! Jdeme do krvárny!
Zuzka řekla zaříkávadlo a objevily jsme se ve světě nadpřirozených bytostí. Odhrnula jsem si své červené vlasy z čela a vyrazily jsme.
V krvárně měli dnes narváno. Byly tam nějaké slevy nebo co. Hemžilo se to tam upíry a bylo tam i pár jednorožců. Měli vybledlou červenou barvu a krev dobře obarvovala. Duha nemůže být bez červené barvy! Hm... Kdyby do té krve dali nějaká barviva, tak by měli i ostatní barvy.
"Haló! Už zase se utápíš ve svých myšlenkách?" křičela Zuzka.
"Buď ticho! Nemusíš tak na mě křičet," ušklíbla jsem se.
Zuzka obrátila oči v sloup. "Když mluvím normálně, neslyšíš. Už po několikáté se ptám: Dáš si tu krev s mlékem?!" Vypadalo to že je dost vytočená.
"Eh, promiň, ano." Cítila jsem se kapku trapně. Moje myšlenky mě občas dost omezují.
Objednaly jsme tedy tu krev s mlékem. Byla jsem zvědavá, jak to bude chutnat.
Kupodivu to bylo hodně dobré. Krev a mléko je zajímavá kombinace.
Při popíjení krve jsme si prohlíželi módní časopis, který Zuzka vzala s sebou. Byly tam různé stylové šaty, sukně, košile, šperky a další doplňky. Sem tam na stránkách plných módy byly i celé outfity.
Chtěla bych o nějaký takový stylový kousek obohatit svůj šatník, ale nějaké módní obchody jsou moc daleko. Mámě se určitě nebude chtít zase někam jezdit.
Ale tady, ve světě nadpřirozených bytostí, tady mají docela slušné obchody. Mohla bych si tam zajít.
"Zuzko, kolik máme času?" zeptala jsem se. Možná by jsme tam mohly zajít ještě teď.
Zuzka mrkla na hodinky. "Už jenom pár minut. Dopij to a vypadnem."
Sakra. Tak příště.
Dopila jsem zbytek krve a šli jsme.

Doma jsme si ještě s Zuzkou povídaly.
"Hele, nechtěla bys někdy jít nakupovat do světa nadpřirozených bytostí?" zeptala jsem se.
"Asi by to šlo, mohli bychom vzít i Martina."
"Prosímtě, kluky nakupování nebaví!"
"Jo, já vím, ale nemuseli bychom jenom nakupovat. Co třeba zajít do cukrárny nebo do tělocvičny?"
"Do té staré, rozpadající se tělocvičny? Blázníš?! Ještě že tam staví novou!"
"No jo, já vím, však jsem ti o tom říkala."
"Už budu muset jít, tak čau."
"Čau, uvidíme se v pondělí ve škole!"
Oddechla jsem si. Jsem tu sama, celý byt pro sebe, a ještě navíc je víkend. Co takhle uspořádat tu párty? Ne, blbost. Den lenošení začíná za 3... 2... 1... TEĎ!
Popadla jsem deku, vzala jsem si chipsy a radostně skočila do postele s knihou. Konečně mám klid nejen od školy, ale i od těch dvou blbých nepřítelkyň! Dobře jim tak, že jsou po škole!