"Ačkoliv nesouhlasím s tím, že by se některý z vás měl dostat do neřízené přestřelky na Obrtlé ulici," přecházel Moody kolem řady nastoupených budoucích bystrozorů, "musím s politováním konstatovat skutečnost, že přišel váš čas. Ulice na vás připraveny nejsou ani v nejmenším, vy na ně ale budete!"

"Jestli je tohle motivační proslov, pak se jen modlím, aby tenhle člověk nešel dělat motivačního kouče k famfrpálu. Už takhle se poslední dobou výkony horší," šeptal Sirius k Jamesovi, zatímco Lily protáčela oči.

"To je pravda, četl jsi to, co se stalo nedávno tomu španělskému týmu?" naznačil James rukou totální propadák nebo Vrónského fintu, na tohle Lily ani za ty roky, kdy ho znala, nepřišla. 

"Jo, pěkně zmrvený zápas, kdyby tam byla Meadowesová, ta by jim natrhla prdel," souhlasil Sirius.

"Zmrtvený? Co je zmrtvený zápas?" zapojila se do jejich hovoru i Lily, protože tuhle záhadu potřebovala vyřešit.

"Zmrvený, Evansová," smál se Sirius, "to říká Marlene. Je to něco jako pokažený špatným jednáním. Když něco zmrvíš, tak to slušně řečeno posereš, aspoň takhle mi to vysvětlila."

Lily jen pozvedla obočí, na odpověď už ale nedostala prostor, protože se jí Moody zeptal, co právě říkal. Lily musela improvizovat, což nikdy nedopadalo dobře. "Že se máme soustředit a při boji myslet?" tipla si jednu z nejčastějších odpovědí.

"Výborné, Evansová," zavrčel Moody, načež se Lily rozzářila, "výborné tak na to, abyste se vrátila po kouskách. Říkal jsem, že se nemáte bezdůvodně vrhat do boje a začít pálit kletby, jakmile se přemístíte, že Savagei? Vy a ten váš Plymouth," zavrtěl hlavou a zvedl pohled k nebi. Pak se otočil zpět na Lily a zamračil se. "Neměla byste Savage tolik poslouchat, budu vás muset přeřadit," mumlal si pro sebe. "No jo, ženský."

"Mlč, Lily," chytil dívku Sirius zezadu za ramena, aby nemohla říct, co si o jeho předsudcích myslí. "Mysli na kytky a motýly, ne na mrtvolu Moodyho na naší podlaze, jo?"

"Až poprvé otevřete oči na místě, co uděláte?" přejel si je pohledem Moody. "Ano, Fortescueová?"

Dívka poslušně svěsila paži a začala mluvit. "Prvně vykouzlíme štít, pak se rozhlédneme a zanalyzujeme situaci."

"Výborně, Fortescueová. Vidíte? Takhle to má vypadat," pochválil ji Moody a jal se udílet poslední rady před velkou výpravou.

"A tady nevadí, že je holka?" vztekala se Lily, čímž na sebe jen přitáhla Moodyho pohled a po zbytek kázání musela zůstat zticha a sklápět pohled kajícně k zemi. Nepřišlo jí to spravedlivé, ale nebýt Siriusových rukou, které jí držely na místě, už dávno by něco řekla.

Moody tleskl rukama a vyzval Savage a Dawlishe, aby zůstali zde a hlídali základnu, dokud jsou jejich tři další bystrozoři z jejich ročníku na vlastní akci. "Longbottom, Fortescueová, Potter, Black a Evansová, vy se dostáváte do akce poprvé, nemusím vám snad ještě jednou připomínat pravidla, že ne, Evansová?"

James měl kdysi teorii, že ji Moody takhle dusí zejména kvůli jejímu potenciálu, který prý vidí a cítí se ohrožený. Alice to upravila na to, že ji Moody prostě nemá rád, ale chce jí pomoct vytrénovat se na nejlepší bystrozorku. A Lily si z toho vzala ponaučení, že ji Moody nemá rád.

"Potter jde se mnou, Longbottomovi spolu a Evansovou si vezme na starosti Black. Nedívejte se tak, Evansová, je načase naučit se spolupracovat i s jinými lidmi, než je Potter," rozdal jim Moody opravdu poslední pokyny a následně kývl na Jamese, že je čas se přemístit.

Lily cítila, jak se jí v těle začal tvořit adrenalin. Bylo to tady. První akce, po roce tvrdého tréninku a bolesti duševní i fyzické, po roce konečně mohla ukázat všem, že na to má. Už jí nebude vysilovat jen Savage, tentokrát to bude skutečný protivník. Zhluboka dýchala a nutila se ke klidu, když vzala Siriuse za ruku, aby je přemístil na místo určení.

"Nemusíš být nervózní..."

"Ještě řekni, že mě ochráníš, a zlomím ti žebro," vyjela na něj a připravila si hůlku k boji. 

"Jak chceš, Evansová," zasmál se Sirius, načež Lily ucítila trhnutí v podbřišku a točení hlavy. Vždycky měla po přemístění pocit na zvracení, už ale překonala prvotní přehoupnutí se od pocitu ke skutečnosti. Teď dokázala vykouzlit štít a chvíli nerušeně oddechovat. Až pak se podívala kolem sebe.

Vypadalo to klidně. Stála vedle Siriuse a rozhlížela se po všech stranách. "Vidíš něco?"

Sirius zavrtěl hlavou a ukázal na kamenný sloup. Kývl, že k němu půjde ze strany, aby se Lily připojila k té druhé. Dívka šla opatrně ke sloupu a nahlédla za něj. Nikdo tam nebyl. Možná už odešli, napadlo ji, pak se ale zastyděla, jak naivně přemýšlela. Určitě jen číhali někde ve tmě a chystali se zaútočit, tak by to řekl Moody. Kde vůbec byl?

Rozhlížela se kolem sebe a skoro zoufale hledala ostatní. Neviděla nikoho, ať se snažila, jak se snažila. Sirius zatím procházel spodní patro starého domu. Šlapal přitom do slámy, která šustila po celém okolí. Lily se ubírala za ním a hleděla si trámů nad nimi, po nich by někdo mohl přebíhat. Pak by ho srazila kletbou dolů a slavila by úspěch.

"Pozor!" zaječela najednou a skočila na Siriuse, aby ho strhla stranou od hrozby. Povalila ho do sena a on ji v reflexu převalil pod sebe. Lily cítila, jak se jí do vlasů zaplétají stébla slámy, která ji nutila kýchat. Dvakrát tak i udělala, než pochopila, před čím se to snažila Siriuse chránit. "Netopýr?"

"A cos myslela? Že by se Smrtijedi schovávali v balíku slámy?" slezl z ní Sirius a začal se oprašovat.

"To mi ani nepomůžeš vstát?" rozhořčila se Lily a natáhla ruku jako princezna, kterou by měl její princ zvednout z balíku sena ve starém domě plném netopýrů.

"Sama jsi řekla, že když se tě budu snažit ochraňovat, zlomíš mi žebro, a já svoje žebra rád v jednom kuse."

Lily se naštvaně zvedla sama a oprášila si aspoň největší nánosy špíny. Sláma ve vlasech jí zůstala, s tím už nemohla za tak krátkou dobu nic dělat. "Je tu někdo?" zavolala do ticha. Nikdo jí neodpověděl. Už stejně udělali tolik hluku, že několik vět navíc nemohlo škodit. "Moody? Alice!"

Prošla ještě za další roh, ale už se neplížila s hůlkou připravenou k boji. Tady nikdo nebyl, začínala mít nepříjemný pocit, že je Sirius idiot. Došla až ke vratům, která byla zamčená na závoru zevnitř. Zuřivě se otočila na Siriuse a  namířila proti němu hůlku. "Už nemám nepříjemný pocit, že jsi idiot, ty jsi korunovaný idiot! Kam jsi nás to přemístil!"

Sirius hůlkou osvětlil celou stodolu, ale nikdo ani po tomhle nevylezl. "To je divný," přiznal si pro sebe.

"Ne, to není! Moody mě sežere, protože se neumíš přemisťovat. Idiote! Celý jsi to... Zmrvil!" vzpomněla si na slovo, které jako by bylo pro danou situaci stvořené. "Nenatahuj ke mně ty svoje pařáty, přemístím nás já," praštila ho přes ruce, které se jí chtěly dotknout. "Modli se, aby ještě nebylo dobojováno."

Ani si neuvědomila, že má ve vlasech stále slámu, prostě je přemístila. Ve svém stavu zapomněla na štít, takže ji během první vteřiny zasáhla umlčovací kletba. Tím se jí všechno ztížilo a ji to rozhodilo z rytmu boje. Chvíli váhala, jako by zapomněla, co se v takové chvíli dělá. Nakonec namířila hůlkou proti prvnímu muži v černém cestovním plášti s kapucí přes hlavu. Vyslala na něj odzbrojující kouzlo, ale netrefila se, takže k zemi málem poslala Franka Longbottoma.

"Diffindo," mával Sirius hůlkou a přitiskl se k Lily zády. Dívka se nebránila, sama nebyla schopná přijít na lepší formaci. Neverbálně kouzlila mnohem hůře, zvláště složitá kouzla, ta bradavická ale ještě dokázala. S jejich pomocí dala dvěma mužům pořádně zabrat, zatímco Sirius si musel poradit se třemi dalšími. 

Periferním viděním si všimla, že Alice poslala k zemi svého protivníka, Frank také vítězil, jen Jamese nikde neviděla. Ve chvilce nepozornosti utržila první zranění. Chtěla vyjeknout, ale z úst se jí nedostalo zvuku. Nemohla tak dát Siriusovi vědět, že jí nejspíše vykloubili rameno. Z očí se jí začaly valit slzy bolesti, sama se ale nehodlala vzdát. Byla to přece jejich první akce!

Výkřik od Alice znamenal, že Frank ztratil spolupracovníka. Byl tak mnohem méně neporazitelný, snadnější terč, proto se na něj také sesypali hned čtyři muži v pláštích. Frank nemohl vydržet dlouho. Lily konečně zaslechla i Moodyho hlas, James už ale musel být uprostřed svého boje. 

Musela se soustředit. Rozmazané vidění se ne a ne zlepšit, proto raději pálila naslepo, už se toho nemělo moc co pokazit. Pochopila, že jednou zasáhla, sice neviděla koho, ale každý zasažený se počítal. Cítila, jak se její záda přestávají dotýkat Siriusových, nejspíše ho zasáhli a on spadl na zem.

"Dost!" zařval náhle Moody a boj ustal. Lily překvapeně ztuhla uprostřed pohybu a rozmrkávala slzy. Prach kolem se začal usazovat na poražených ležících a těch pár přeživších si začalo sundávat kápě. Kdyby Lily dokázala mluvit, vykřičela by svoji zoufalost do světa. Nebyli to Smrtijedi ani jiní padouši, šlo o bystrozory. Starší a zkušené, aby je prověřili. Nebyla to akce, jen cvičení.

"Vzbuďte laskavě Fortescueovou a Longbottoma, Blacku, Evansová vás ošetří a přestane se divit. Musím říct, že něco takového jsem dlouho neviděl," začal, aniž by z jeho hlasu bylo poznat, jestli to myslí v dobrém nebo špatném. "A dokázalo mi to jedinou věc. Že nejste na skutečné akce ani trochu připravení!" rozeřval se na ně a povolal k sobě nejbližšího bystrozora. "Kingsley, postarejte se tu o to a za deset minut vás všechny čekám v tréninkové místnosti."

Sám zmizel a zanechal všechny ve svých problémech, kterých měli až po uši.

***

"Savage," zvolal Moody a když se muž zvedl, Moody po něm hodil knihou, "kouzla prvního ročníku. Jak může někdo pokazit Alohomoru?!"

"Potter," po chlapci okamžitě letěla kniha. James byl ale ne nadarmo chytač Nebelvíru, protože nedostal jako Savage ránu do obličeje, ale vše obratně chytil. "Negativní dopady nepřesné magie na své okolí, ještě jednou uvidím, že se vám kouzlo nepovedlo kvůli špatné výslovnosti a osobně vám zařídím trest z Zapovězeném lese i přes Brumbálovy protesty!"

"Dawlish," mávl rukou Moody, "vás sice Alohomoru učili, ale schovat správně obličej pod kápi, to už neumíte, co? Mohl jste všechno prozradit! Jako Smrtijedovi by vám to nešlo." Kniha vyletěla o vteřinu později, proto se John nestihl bránit a dostal ránu jako Savage.

"Fortescueová," Alice v obraně nastavila ruce, ale Moody k ní jen kývl, "pozor na nedokonalé štíty, Longbottom i vy se jim budete zítra věnovat."

"A teď k vám dvěma," otočil se s planoucím pohledem k Lily se Siriusem. Dívka v ruce žmoulala několik stébel slámy a druhou ruku měla nepřirozeně ztuhlou v ramenním kloubu. Sirius měl na hlavě tržnou ránu, jak padl spánkem na zem a řízl se o kámen, jinak vypadal v pořádku. "Jak," odsekával jednotlivá slova, "je," blížil se k nim, "možné," ukázal na ně prstem, "že," naklonil se, "jste se přemístili jinam?!"

Uchechtnutí ze stran Jamese nebylo dobrým krokem, neboť se na něj Moody otočil a věnoval mu takový pohled, že na něj James nedokázal jen tak zapomenout. Pozornost ale obrátil opět ke dvojici, kterou ještě nezkritizoval. "Uvědomujete si, že být v bitvě, tak jste mrtví? Dvě vteřiny jste se dívala jinam, Evansová! Během toho bych vás trefil kletbou nejméně šestkrát. Už můžete mluvit?"

Lily zavrtěla hlavou. Moody mávl k Dawlishovi, aby své kouzlo zrušil a Lily se na něj překvapeně zadívala. To on? Najednou se cítila trapně, že nepoznala jeho styl boje a kouzla. Mohla si s ním poradit pěkně po svém, jenže ho nedokázala odhalit. Možná měl Moody v něčem pravdu. Rozhodně nebyli připravení.

"A Black!" skoro zavyl Moody. "Sláma ve vlasech, nepřítomný pohled, už jste jako Evansová! Vy dva jste pohroma pro bystrozory, vždycky jsem si myslel, že na Savageovy první akce nikdo mít nebude, ale vy jste to překonali. Styďte se! Ráno nastupujete v šest hodin a končíte v deset večer, budete trénovat tvrději, déle a každý den. I víkendy až do odvolání."

Ode dveří se ozvalo uznalé hvízdnutí. "Páni, že by někdo překonal šest omráčených bystrozorů Savageových?" vkráčel do místnosti snědý vysoký chlap, kterému nemohlo být o mnoho více než právě zmiňovanému Savageovi. Už v takovém věku ale měl Moodyho respekt, aspoň částečný. "Přišel jsem jen vyřídit vzkaz od toho stvoření v účtárně," začal se Lily okamžitě líbit. "Máte se prý ihned dostavit na zkonzultování několika podezřelých plateb ještě z doby před pěti lety."

"Díky, Kingsley," zavrčel Moody. Své díky mu vyjádřili svými pohledy i ostatní, načež na ně muž jen kývl a vyšel za Moodym ven. To ticho bylo kouzelné.

"Naše první akce," povzdechla si Alice.

"Tebe aspoň tolik nesjel," odsekl jí Sirius.

"Ty, Savagei," pousmál se nevinně James, "co se to stalo s těmi šesti bystrozory tehdy při tvém cvičení?"

"Pravda, to bych taky docela rád věděl," připojil se Frank k všeobecnému veselí.

Savage se na ně zamračil. "Nemáte si teď někde lízat rány po boji a neotravovat skoro hotové bystrozory? Co abyste radši odvedli Evansovou k Mungovi? Vypadá, že to docela potřebuje."

Lily stále gestikulovala beze slov a neukazovala zrovna pěkná gesta. Zrzavé vlasy jí lítaly do všech stran a jen si do nich víc a víc cuchala slámu. Ta jen rozesmívala Dawlishe se Savagem, protože konečně někdo překonal jejich vlastní poklesky. Sami si tak mnohem snadněji vzpomněli na dobu, kdy měli mít první akci. Tehdy je ještě cvičili lidé jako Kingsley nebo Perkins, Moody byl teprve první rok u nováčků a tehdy ještě naplno, dnes se jim už věnoval jen z poloviny času.

"Finite," zasmál se Dawlish a propustil Lily ze svých kouzel. Jakmile mohla dívka zase mluvit, nedokázala sestavit ani jedinou smysluplnou větu, jak byla vzteky bez sebe. Celou dobu tu tvrdě dřela a teď se kvůli Siriusovi musela vrátit i na víkendy a přes celé dny. Takový režim už nechtěla nikdy zažít, osm hodin spánku, čtrnáct hodin tréninku a dvě hodiny utrpení při léčení zranění. A teď se jí to mělo všechno vrátit zpátky.

"Já vás tak nenávidím," dostala ze sebe konečně vcelku srozumitelnou větu.

"To Moody tebe taky," zasmál se Savage a pomohl přehodit Lilyinu zdravou ruku Siriusovi na rameno. "K Mungovi to nemáte daleko, tak se snažte přijít včas na vaše večerní kolo tréninku, jinak vás tu Moody nechá klidně do půlnoci. Dneska nemá dobrou náladu."

"Díky, to bych si sama ani nevšimla," odsekla mu Lily a s pomocí Siriuse se rozešla pryč z tréninkové místnosti bystrozorů. Nastávaly jí těžké časy, příliš těžké na to, aby si ještě toho dne mohla dovolit sarkasmus nebo ironii.

***

"Musíte to nechat v klidu a dnes s tím nehýbat," mluvila ošetřovatelka u svatého Munga k Lily, načež jí dívka naštvaně odsekla, ať to tedy zkusí říct Moodymu. "Vy jste bystrozorka?"

"Ne, asi ne. Nejsem a nebudu, mám toho tak akorát plný zuby, já jim s tím asi seknu."

Lékouzelnice párkrát přikývla a nechala Lily, aby se vypovídala ze svých problémů. Nakonec ji poslala domů s tím, že dostane papír podepsaný vedením nemocnice, že s tímto opravdu na trénink nemůže. Tím dívku dostatečně upokojila, aby se vydala domů.

Lily se nejvíc těšila na sprchu, která jí zbaví vší té slámy a prachu, pak na postel a na Jamese, který by byl ideálně v té posteli. A pokud ne, jeho smůla. Ani v nejmenším nečekala, že až přijde zničená domů, setká se tam se svojí druhou největší živoucí můrou. 

"Nevěřila bys, kdo se na náš přišel podívat," oznámil jí ihned James u dveří. 

"Nechám se poddat, stejně neuvěřím. Správná odpověď asi není: Vyhoď návštěvu a pojď do sprchy?" zkusila to, když ale zaslechla hlasy z kuchyně, zamrazilo jí. "Co ti tu dělají? Neměli by nás někde v klidu nenávidět a nemíchat se do našich věcí?"

"Jsou to tvoji příbuzní, ne moji, vyhoď si je sama," kapituloval James a zmizel do sklepa s tím, že nějak zlobí vodoměr. Lily mu sice vyčítala, že ani neví, co takový vodoměr je, ale James na to nedbal. Prý to slyšel od Alice a ta to přece musí vědět. Nevěděla, ale Jamesovi to stejně nebránilo v používání takových cizích slov.

Lily zničeně vyšla schody do kuchyně a tam našla sedět ji. Přesněji ji i Vernona. "O co jde? Nevyjádřili jste se dost jasně v dopise?" zavřela za sebou dveře a sotva se doplazila na pohovku. Věděla, že kdyby si tam lehla, už se nedokáže zvednout, proto se spokojila s posazením na samém kraji pohodlného a měkkého potahu stejně měkce vycpaného gauče.

"Přišla jsem ti jen oznámit, že pohřeb proběhl předevčírem," načechrala si Petunie své vlasy. Tím pohybem Lily okamžitě připomněla Marlene, jenže ta měla co pořádně načechrávat. 

"A co na tom změním?" uvolila se Lily hrát její chladnou hru plnou nezájmu.

"Očekává se od tebe, že se nebudeš míchat ani do ostatních záležitostí. Dům, auto, peníze, na nic z toho nemáš právo," pokračovala Petunie a vyžádala si od Vernona pohledem papír, který měla Lily podepsat. Podala jí ho a s očekáváním šlechtičny na čaji vytáhla kuličkové pero.

"Bylo to už dávno, už před několika měsíci jsem ti řekla, že nic nechci. Vezmi si všechno, nemám o to zájem. A rozhodně nechci řešit pohřeb, táta by si nic z toho nepřál, tak mu to nedělej," mluvila odtažitě Lily, ale papír podepsala. Nezáleželo jí na tom.

"Sbohem, Evansová," zvedla se Petunie ze svého místa. 

"Ty jsi snad taky Evansová!"

Starší dívka se usmála a mávla k ní rukou, na které se zaleskl prsten. "Dursleyová, paní Dursleyová."

Najednou to bylo Lily všechno jasné. Nešlo o podepsání papíru, nešlo o pohřeb a rozhodně nešlo o dědictví. Přišla se pochlubit svatbou a Vernonem. Jenže to byla na špatné adrese. Lily neměla nejmenší chuť závidět zrovna své sestře. Jednak na to neměla sílu, taky ale už záviděla jinde a naplno. Nedokázala závidět tolika lidem najednou.

Rozloučila se s Petunií stejně chladně jako se Petunie loučila s ní. Jakmile za dvojicí zapadly dveře, zhroutila se zády na pohovku a vydala ze sebe frustrovaný výdech. Dnešní den byl peklo. A ten zítřejší měl být daleko horší.

Tak koho z vás zajímá, co se stalo během doby, kdy studoval Savage? Mě rozhodně, musím říct, že na to jediné mám v příběhu jasný plán, protože Savage je momentálně moje oblíbená vedlejší postava, takže o něm vím první poslední :D V příští kapitole se zkusíme podívat víc do hloubky tréninkových dní a našeho vztahu Marlene s bystrozory, pokud mi do toho zase některá z postav nehodí vidle.