Toho rána měla Lily natržený ret a bojovnou náladu, Savage měl zase hubu plnou keců, takže si koneckonců nebyli nic dlužní. Oba teď postávali v kuchyňce a zuřivě se na sebe nedívali, aby nemuseli zaútočit, jak je pohled na toho druhého rozčiloval. Lily si odkrajovala z jablka nožem tak nebezpečně, až se Savage klidil na druhou stranu kuchyňky.

"Jsi nebezpečná," poznamenal, když Lily pohodila nůž na linku a s křupnutím se zakousla do jablka. 

"Díky, tolik chvály si po ránu snad ani nezasloužím," zavrčela na něj zpátky, takže starší bystrozor vzdal veškeré snahy o smír. S Lily to stejně nemělo toho dne cenu.

Společně udržovali nepříjemnou atmosféru ticha, v němž se mohli utápět z nenávisti k celému cvičení. Savage jakožto služebně starší přesně o dva roky se učil zaučováním nováčků, kteří ho týrali a poukazovali na chyby, které stále neměl vychytané. Podle Moodyho dokonalé cvičení pro obě strany, podle účastníků hotové peklo.

"Chceš to ošetřit?" zeptal se z bezpečné vzdálenosti Savage a připravil si hůlku. Lily nebyla pozadu a také vytáhla hůlku, pro jistotu ji namířila přímo do jeho obličeje. 

"Na to ti už podruhé neskočím. Radši budu krvácet než se ti svěřit do rukou znovu."

"Ale nekrvácej příliš, i krev se dá totiž..." přiběhl do kuchyňky rozesmátý James.

"Využít proti tobě," odcitovala Lily s kamennou tváří a naštvaně probodla Jamese pohledem. "A nesměj se tolik nebo ti Savage taky málem rozrazí hlavu o hranu židle." 

Savage za Lily ukazoval, že jeho chyba to nebyla, čemuž se James zasmál. Jakmile to udělal, už věděl, že večer bude čelit Lily a jejímu vzteku. Někdy proklínal poučky Moodyho, který jim radil nedržet vztek v sobě, aby si ho pak nemuseli vybíjet v bitvě. Sice by se jim to nemuselo vyplatit, zato by mohli mít jeden klidný večer v teple domova.

"Docela to ušlo, Pottere," vkráčel do místnosti také John Dawlish, který byl ze stejného ročníku jako Savage, proto dostal stejný nevděčný úkol. Jeho partner byl James Potter, se kterým se ale naučil vycházet mnohem lépe, než se to dařilo Savageovi s Lily.

"Víte co, pánové? Užijte si to tu, já musím trénovat," naštvala se zcela bezdůvodně Lily, když pochopila, že James i John jsou rozesmátí a nezranění. Než ale stihla opustit kuchyňku, zarazil ji překvapený nádech od Savage. Následovalo ho zalapání po dechu ze směru Dawlishe a nervózní uchechtnutí od Jamese. Lily se otočila zpátky, aby zjistila, co ty tři tak rozhodilo, když spatřila naprosto perfektní dívku.

Postavu měla lepší, než o jaké Lily v noci snila, vlasy si jistě musela vyživovat řadou výrobků, jinak by nebyly tak lesklé, zářivé a pevné. Mohly by se jí aspoň třepit na koncích, napadlo Lily, ale její naděje vzala za své, když dívka pohodila vlasy. Hned potom si dívka zvedla z očí sluneční brýle ve stylu holka-z-velké-Ameriky a použila je jako čelenku do vlasů. Odhalila tak svoje dokonale modré oči, jaké snad nemívaly ani panenky. Lily nechtěla být ani trochu škodolibá, stejně si ale představila, jak dívka na svých vysokých podpatcích aspoň zaškobrtla. 

"Promiňte," usmála se na ně, přičemž získala Lily pocit, že se je snaží oslepit bílými zuby. "Jsem správně na bystrozorském odboru?" nejistý tón hlasu nemohl být přirozený, stejně jako její prsa, kam Savage, John i James civěli. Lily do svého přítele velmi nenápadně kopla a litovala, že nemá dívčiny podpatky. U bystrozorů se ale hezké oblečení nenosilo, sukně byla cesta do pekel a šaty cesta k nahotě. 

"Podle toho na co," usmála se Lily stejně falešně jako mluvila, "pokud jste přišla žádat o práci, máte poslední šanci odejít s krkem vcelku."

"Hledám Siriuse," vypadlo z ní, načež Savageovi uteklo tiché zaskučení a mumlání o nějaké boží spravedlnosti. John se vzmohl jen na ukázání směru a nervózní polknutí. James se naproti tomu nevzmohl vůbec na nic.

Dívka poděkovala a vycupitala z kuchyňky. Při chůzi pohybovala boky a dávala tak svým dlouhým nohám zcela nové rozměry. Lily trvalo celé dvě vteřiny než našla jejich konce, jen půl vteřiny jí stačilo k tomu, aby pochopila, že takové nohy ona nikdy mít nebude. Byla na ně příliš malá a oproti dívce i tlustá, navíc by je nikdy nedokázala tak ladně nést. Druhý konec nohou končil zadkem, kam - jak si s hrůzou uvědomila - všichni tři budoucí bystrozoři zírali.

"Děláte, jako byste nikdy neviděli obyčejnou holku," stoupla si před jejich pohled.

"Nezacláněj, Evansová," odsunul ji Dawlish, až Lily pochopila, proč měla ještě před pár minutami vztek na kluky bystrozorský a ne na tu novou holku. Blackovu přítelkyni, jak z toho pochopila.

"Jamesi, nečum na ní. Ti dva mají už nejspíš pěkně dlouhý absťák od holek, ale ty tam nekoukej," napomenula si ho ještě a chtěla už podruhé odejít, aby zjistila reakce ostatních stále ještě bojujících bystrozorů na přítomnost modelky s mílovýma nohama.

"To víš, Evansová, vztah po roce začíná umírat a každý muž začne pochybovat, když je kolem taková hezká sukně," bavil se na její účet Savage.

"Předně nemáte ani páru o tom, jaká byla její sukně," zašermovala mu Lily prstem před obličejem, "a za druhé prostě sklapni, na ty tvoje kecy o vztazích, o kterých nemáš ani páru, není nikdo zvědavej. Jsi jako Sirius, oba o vztahu nic nevíte."

"Dovolím si tě opravit, že Black už očividně zjistil, co je to vztah," poukázal Dawlish hlavou k otevřeným dveřím do místnosti, kam vešla dívka. Sirius se tam s ní přivítal polibkem tak hlubokým, že bylo Lily trapně i za něj.

"Vždyť si ani nesáhne," vzdychl Savage skoro zoufale při pohledu na Siriuse, který se dívky dotýkal pouze okolo pasu.

Naštvaná Lily vydupala z místnosti a šla rovnou do středu místnosti, kde už nikdo nebojoval. Všichni ohromeně zírali na dvojici a v hlavách jim běželo jen několik myšlenek. Jak zrovna Black dostal tuhle holku, kdo to je a jak by ji mohli dostat taky. Lily nechápala, kam se poděli ti ostřílení bojovníci, kteří ji jediným mávnutím hůlky dokázali poslat do bezvědomí na zbytek dne a možná i života.  A v tom možná byl ten zakopaný pes, byli to bystrozoři, ne bystrozorky.

"Vážení, vážení," volal Sirius Black a pohledy svých kolegů usměrňoval na sebe. Dívka vedle se jen culila.

"Zajímalo by mě, kdo to je," přitočil se James Lily za záda a objal ji kolem pasu, aby si ji usmířil. Dívka se mu prvně chtěla vytrhnout, ale nakonec povolila a zůstala. Aspoň blondýna s nohama jak věže pozná, že ona - Lily - je taky schopná najít si kluka, na kterého se nesahá ani nekouká.

"Ty to fakt nevíš?" vyjela na něj. "To jste v tý kuchyňce oslepli všichni tři nebo co?" Chvíli čekala, co jí James odpoví, ale když na ni jen nechápavě koukal, ujala se slova sama. "To je Marlene McKinnonová, ta Marlene, která chodila o ročník pod nás."

Její slova potvrdil Sirius, který svoji přítelkyni představil a předvedl všem na odiv. "Před dvěma dny skončila v Bradavicích, tak si na ni dejte pozor, ještě má hlavu plnou kouzel, které vám můžou dost slušně znepříjemnit život," smál se a Marlene s ním.

"Tak ta jestli něco umí, to ať mě dneska Moody vyválí v prachu," založila si ruce na hrudi Lily a v obranném postoji se dívala, jak se všichni s Marlene seznamují. "Už v pátém ročníku prý NKÚ získala jen díky svému tělu," pomlouvala ji a závistivě si ji přejížděla pohledem. "Ne, to bylo vážně hnusný," opravila se. Navíc to nebyla pravda. Lily netušila, co ji to popadlo. Vymyslela si tak ošklivou lež jen kvůli Marlene.

Očekávala, až se k nim připojí Alice, která si právě s Marlene potřásala rukou. Lily odmítala přijít jako první, Jamese chytila za předloktí a zamezila mu v pohybu. "Nebudeš se za ní plazit jako oni, máš přece svoji důstojnost, ne?" drtila mu kosti v zápěstí a cedila skrz zuby povzbuzující slova o vnitřní síle.

Alice se konečně odpojila a rozešla se jejich směrem. "Docela fajn holka, ne?" začala hovor. "Chci říct, že jsem čekala něco trochu jiného, jak si sem nakráčela, ale ona je milá."

Lily si přejela Alici pohledem. Byla vyšší než ona, ani nepotřebovala podpatky, aby si svoji výšku užívala, krátké vlasy vypadaly jako klučičí a Alice se ani nezatěžovala s jejich úpravami. Někdy byla stejná jako všichni ostatní bystrozoři. Na levém prsteníčku se jí teď ale leskl diamant vsazený do stříbrného kroužku. Možná v tom byla ta jistota, protože Alicin Frank nekoukal Marlene do výstřihu ani pod sukni.

"Neměli bychom se vrátit k tréninku?" snažila se znít klidně a vyrovnaně Lily, stále ale držela Jamese, aby nikam nemohl odejít. 

"Že zrovna tobě to vadí," pochopila Alice a vesele šťouchla do Jamese, jestli se prý také zná s Marlene. "Studovali jsme s ní, vzpomínáš? Taková nevýrazná holka, mám pocit, že jsem s ní mluvila jen dvakrát v životě."

"Moody jde, vrátíme se k práci," hnala je Lily.

"Lhát moc neumíš," smála se Alice a ani ji nenapadlo, že Moody skutečně jde na kontrolu. 

"To ani nemusí, Fortescueová," zavrčel zmiňovaný za Alicí, až dívka nadskočila. "A co je to tady? Myslíte si, že uprostřed boje jen tak začnete koukat po holkách?" rozehřměl se jeho hlas celou tréninkovou místností. "Savage se přestane natřásat a zaútočí na Evansovou, Dawlish nechá skládání poezie na obědovou pauzu a vezme Pottera do skleníku," udílel rozkazy a snažil se všechny rozehnat na svá místa. "A Black přestane tokat, Smrtijedy neudoláte vaším uměním milovat ženy. Znáte nějakou Smrtijedku?" rozohnil se Moody.

"Popravdě moje dvě sestřenice jsou horké kandidátky," hořce se pousmál Sirius, naposledy políbil Marlene na tvář a odešel za svými povinnostmi. 

"Bellatrix není Smrtijedka," slabý šepot se sotva rozléhal místností, ale Lily se i tak ušklíbla nad naivitou toho oznámení. Jednou Bellatrix viděla a sama by ji tipla tak na pravou i levou ruku zla, možná samotnou hlavu. Dokonce by pochybovala i o totožnosti Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, aby si ověřila, že náhodou není žena. Možná žádný Voldemort neexistoval a všechno to byla jen léčka Bellatrix. Až ve chvíli, kdy dostala Lily zásah přesně mířeného odzbrojovacího kouzla, pochopila, že se nechala příliš unést představami.

"Evansová, nečum nám po klucích nebo bude James žárlit," dobíral si ji Savage, kterému se jako vždy kouzlo perfektně povedlo. 

To, že pro bystrozory a bystrozorky platila dvojí měřítka, si Lily dokázala toho dopoledne ještě několikrát. Na obědě navíc musela sedět vedle stolu Siriuse s Marlene. Poprvé si začala uvědomovat, jak vlastně hierarchie u bystrozorů funguje. Vždycky jí připadalo, že je tam jako jediná holka, samozřejmě i s Alicí, méněcenná, ale nikdy nenašla jediný důkaz pro její tvrzení. Teď jich měla tisíce.

Odpoledne v pauze při tréninku se jí navíc naskytl pohled na Savage soupeřícího o Marleninu pozornost s Dawlishem. V tu chvíli se Lily podívala na svoje nohy opřené o sedadlo druhé židle a pochopila, že s Marlene se nemůže měřit. Marlene byla holka se vším všudy, ženská a bezbranná, milá a roztomilá, zatímco Lily by se pro svůj názor nechala i zabít.

"Můžu si přisednout?" vytrhla ji z myšlenek právě Marlene, které se nějak povedlo od sebe dostat všechny bystrozory. Lily bez odpovědi zvedla nohy ze židle a kopnutím ji poslala přes půlku kuchyňky co nejdál od stolu. Původně neplánovala ji odsunout tolik, nakonec by jí to vlastně ani nevadilo, kdyby Marlene zůstala tam.

"Prosím," kývla Lily k židli a odložila na stůl sklenici s vodou, ze které ještě pár kapek vystříklo na dřevěnou desku. 

"Díky," usmála se blondýnka a přitáhla si židli chytře na druhou stranu stolu. "Víš, tak mě napadlo, jestli jsme se v Bradavicích bavily," mluvila mile a položila na stůl svoji hůlku. "Nějak jsem si říkala, že je to tu s ní bezpečnější," vysvětlila ten pohyb. 

"Jo, je tu nebezpečná zóna, zvlášť pro ty, kteří se neumí bránit," pokusila se Lily získat převahu nad dívkou. Aspoň v tomhle by ji porazit mohla. Sama nad sebou se zarazila, když pochopila, že potřebuje Marlene převálcovat na všech frontách dnešního dne, jinak nebude spokojená.

Marlene se jen usmála a raději neodpovídala. "Rozhodně jsme nebyly kamarádky. Pochybuju, že si mě pamatuješ, bavila jsem se hodně s mrzimorskými a v Nebelvíru se ani tolik nevyskytovala," představovala se Marlene. "Ráda bych to změnila," tímhle Lily překvapila, "slyšela jsem tu na tebe jen samou chválu a navíc Sirius o tobě pořád mluví."

"O mně, jo?" rozesmála se Lily, až na chvíli zapomněla na svoji nenávist k Marlene. 

"Jo, povídá o tom, co jste spolu prožili ještě v Bradavicích, pak i tady. Hrozně často se vrací k nějakému trestu v Zapovězeném lese," napověděla jí.

Lily pozvedla obočí. "Zrovna les? Vždyť tam přece..." vzpomínala na všechno, co se té noci stalo. Byla to snad její jediná vzpomínka, kterou sdílela pouze se Siriusem. Trest měli spolu, když se pokoušeli vytáhnout Jamese z průšvihu a obrátilo se to proti nim. McGonagallová je nechala hledat nějaká vajíčka podivných tvorů, které ale nakonec nenašli. "Jo, to byly fajn chvíle."

Obě mlčely, Lily z přesvědčení a Marlene z vlastní chytrosti. "Poslyš, Marlene, jak ses vlastně dostala k němu? Chci říct, že jsi jeho přítelkyně, což není u jeho holek zrovna obvyklý status," v duchu ji pálila otázka Co na tobě proboha viděl jiného než na všech ostatních?, kterou nakonec potlačila a pokračovala v přátelském duchu, "a navíc jsi z Bradavic jen dva dny. To jste se museli vídat i předtím, ne?"

Marlene pokrčila rameny. "Byl milý," zněla její odpověď na všechny otázky, na něž ale neodpověděla. 

"Neodpověděla jsi mi, Marlene," naklonila se k ní Lily přes stůl.

"Já vím," zvedla se od stolu. "Už musím jít, uvidíme se zítra, Lily."

"Počkej," skoro zaječela Lily a vyskočila od stolu bleskovou rychlostí. "Jak jako zítra? Návštěvy sem nesmí."

"Oni ti to kluci neřekli?" podivila se. Lily se v duchu začala modlit, aby Marlene neřekla to, co mohla říct. Hlavně žádný výcvik, hlavně žádný výcvik, opakovala si v duchu. "Od zítra vám tu povedu papírování jako záskok za Eloise."

Lily se doslova zatmělo před očima. Sexy účetní Marlene McKinnonová, už viděla tu jmenovku, kterou by pověsila na svoje dokonalá prsa. Nejlépe vyvedenou ve stříbrné nebo zlaté, stříbrná by se ale jistě více hodila k černým minišatičkám, které zítra jistě předvede. A ode dneška každý den. 

Eloise Warrenová byla jedna z těch žen, u kterých si muži říkají, jestli se skutečně jedná o ženy. Vždycky měla knírek asi jako James v šestém ročníku, když se rozhodl, že je třeba světu dokázat svoji mužnost, výraz připomínal Irmu Pinceovou, které by před očima pálili knihovnu, vystupování měla ale milé a příjemné. Pár dní zpět musela odejít kvůli zdravotním potížím a vrátit se měla za tři měsíce. A Lily teď měla výhled na budoucnost prosluněnou blond vlasy Marlene.

"Jen jsem ti chtěla říct, abys pytel s předsudky zkusila odhodit někam daleko," vytrhla ji z přemýšlení Marlene, když zavírala dveře. Klapot podpatků dával všem znát, že zbytek dne už proběhne postaru.

"Já se neřídím předsudky," zamumlala si naštvaně Lily pro sebe a naráz vypila zbylou vodu ze sklenice. Hned potom se vydala veškerou svoji frustraci vybít do souboje se Savagem. A bylo jí úplně jedno, že by jí Moody za svůj vztek a horkou hlavu nepochválil.

První kapitola je za námi. Co říkáte na vstup Marlene na scénu? Myslím, že je hned ze začátku jasné, co se to tam peče a jak to celé je, ale snad vás bude takové čtení i přes to bavit. Lily jsem tu vykreslila trochu negativně, to si ale spraví hned na další kapitole, kdy ji konečně vyšlu do akce.