Nemám, co bych řekla. Tahle povídka vznikla na základě některých mých životních úprav a momentálního stavu. Je to podle mě totální fluffy příběh a úplně jsem se do něj ponořila. Tak, že sem se z transu probrala přesně 30 minut po půlnoci a nyní doufám, že Vás nadchne a napíšete mi, co se Vám líbilo a co ne. 

Užijte si můj dárek do nového roku 2024.

...

Severus Snape seděl v tiché místnosti, plné stínů a mystérií a nechal své myšlenky plynout volně jako řeku vzpomínek. "Čas, nemilosrdný strážce, nikdy nezastaví svůj běh," zamumlal sám k sobě, zatímco sledoval nekonečný tikot starých hodin. "Blížím se k dalšímu životnímu mezníku, který bych kdysi považoval za pouhý počet let. A o kterém jsem si myslel, že se ho možná ani nedožiji. Ale teď... teď přichází s novou nadějí." Pousmál se.

V temné chvíli po Vánocích, kdy se světlo svíček v jeho příbytku prolínalo s chladným svitem zimní noci, si uvědomil, jak nezadržitelně plyne čas. "63 let. Neuvěřitelné," poznamenal s lehkým nádechem údivu. "A přesto tady sedím, sníc o něčem, co bych kdysi považoval za naprosto nemyslitelné."

Zavřel oči a ponořil se do svých myšlenek. "Co kdybych mohl sdílet tyto narozeniny s ním?" zamumlal, obracejíce se k představě, jak své narozeniny slaví v náručí muže svých snů. "Možná bychom procházeli společně zasněženou krajinou, kde by nás obklopovalo ticho a klid a magie ledové krajiny. Sněhové vločky by tancovaly kolem nás, jako něžné polibky, které teplem naší lásky roztávali na tvářích."

Ačkoliv byl známý svým tvrdým vzezřením, představa takové chvíle mu v srdci způsobila tajemné tepání. "Možná bychom našli společně klid v objetích, kde by láska a porozumění byly naším průvodcem skrz studené větry minulosti." Poklepal si na bradu a zatočil skleničkou burbonu v ruce. Pousmál se, když mu před očima vyvstala představa těch krásných zelených očí.

Severus Snape potřásl hlavou: „Věčný osamělý vlk, nyní sní o něčem, co by kdysi považoval za naprosto neuvěřitelné. Můj muž snů nemůže být nikdo jiný než Harry Potter," promluvil Snape s lehkým nádechem ironie. "Chlapec, který kdysi symbolizoval všechno bolestné a komplikované v mém životě." Přivřel oči, vzpomínajíc na doby, kdy byl jejich vztah plný nepřátelství.

Za některých temných nocí se občas probouzel z neklidných snů, které byly spíše zhmotněním jeho vlastních vnějších démonů. "Ale v těchto nočních chvílích," poznamenal, zatímco se pohodlněji usadil do svého křesla: "si uvědomuji, že existuje něco, co by mohlo osvětlit mou cestu. A tím on."

"Chci tě poznat lépe, Harry," promluvil k představě chlapce, který se stal symbolem změny. "Nejenom jako čaroděje a hrdinu, ale také jako člověka." Snape se rozhodl vykročit za hranice minulosti a otevřít se novým možnostem. "Náš vztah byl vždy komplikovaný, ale ta komplexnost mě fascinuje. Jsem připraven překročit stíny minulosti a ponořit se do neznámého světa, kde se naše cesty mohou vzájemně proplétat."

V myšlenkách se vrátil k vysněné procházce ledovou krajinou, když náhle ucítil, jak mu v hrudi buší srdce. Náhle ho přepadl intenzivní strach, jaký dlouho nepoznal. Myšlenka na to, že by se odvážil a pozval mladšího muže na setkání plné něhy a přátelského porozumění, mu způsobila v srdci náhlý tlak.

"Co když mě odmítne?" zeptal se sám sebe a v jeho mysli se začaly probouzet stíny minulých zklamání. Byl to muž, který prošel příliš mnoha odmítnutími a strach z dalšího zranění ho naplňoval až po okraj. Zavřel na okamžik oči, pokoušejíc se potlačit vzestupující úzkost. V tu chvíli se mu vybavily slova Albuse Brumbála, jeho přítele a moudrého rádce: "Bez riskování, nemůžeme dosáhnout toho, co bychom si přáli," znělo mu v uších. Brumbálova slova o odvaze a odklonění se od pohodlí ho povzbudila, i když zcela nezahnala jeho strach.

Přestože mu v srdci stále bušilo s nejistotou, připomínal si, že někdy je třeba podstoupit riziko, aby se otevřely nové možnosti. A tak, s odvahou, kterou nalezl v Brumbálových slovech, se Snape rozhodl vstoupit na neznámou půdu a pozvat Harryho Pottera na tu osudovou romantickou schůzku.

Už se zvedal z křesla, když si uvědomil, že by se měl nejprve připravit a tak se ponořil do hlubokých úvah o tom, co by od vztahu s Harrym Potterem ve skutečnosti chtěl. Seděl v temné místnosti a jeho mysl byla naplněna otázkami a představami o tom, co by mohl najít ve vztahu s mladším mužem.

"Co já vlastně od Harryho chci?" zamumlal si pro sebe, zatímco si procházel své city. "Hledám víc než pouhé intimní spojení. Toužím po něčem, co bude hluboké a opravdové," zamumlal s nádechem smíchu. "První věc, kterou bych chtěl, je porozumění. Porozumění pro mou temnou minulost a mé vnitřní démony. Chci, aby se na mě díval nejen jako na starého mrzutého muže, ale také jako na muže, který hledá své místo ve světě a o kterého se může druhý opřít."

Pohlédl k oknu, za nímž se míhal temný vodní život jezera a pokračoval, "A touha po podpoře a bezpečí. Chtěl bych s ním sdílet nejen radosti, ale i bolesti života. Vědět, že mám spojence. To by bylo jako nalezení útočiště ve stínech minulosti."

Severusova tvář se zahalila do jemného úsměvu, když vzpomínal na Harryho sílu a odvahu a promluvil, jako by Harry stál přímo před ním: "Tvá síla mě přitahuje, Harry. Tvá schopnost čelit výzvám a zůstat silný je něco, co obdivuji." Zvedl skleničku s lahodným nápojem a pokračoval, "Ale nechci tě jen obdivovat z dálky. Chci být tím, kdo tě podporuje a chrání, když to budeš potřebovat."

Severus se na moment ztratil ve vzpomínkách a pak s vášní v hlase prohlásil, "A především chci lásku. Lásku, která překračuje hranice minulosti a otevírá dveře k novým možnostem. Chci se naučit znovu milovat. A chci společně budovat náš společný vlastní svět."

Při té myšlence se Severusova tvář rozzářila teplem a romantikou. "Ať už jsme ve světle nebo ve stínu, chci, abychom si byli oporou. Chci s tebou sdílet nejen vzlety, ale i pády, a vědět, že náš vztah je pevný jako nejpevnější kouzelnická pouta."

Severus Snape, muž věčně zahalený do stínů minulosti, pohlédl k nebi a tiše dodal, "To, Harry, co od tebe chci, je náš vlastní příběh. Příběh lásky, porozumění a vzájemného růstu. Vím, že to nebude snadné, ale bez rizika nemůžeme dosáhnout toho, co bychom si přáli."

Severusova touha nebyla jen o tom lépe pochopit Harryho, byla také o romantickém přiblížení se k němu. "Chci objevit ty jemné nuance, které se skrývají za tvým odolným povrchem," přiznal s nádechem touhy. "Toužím po hlubších spojeních, po vzájemném porozumění, které přesahuje hranice naší minulosti."

Severus věděl, že jeho životní cesta nebyla snadná, ale právě teď cítil, že se otevírá nový prostor pro lásku a nové možnosti. "Život není pouze bolest a temnoty. Může být také plný světla a lásky," přiznal si, a jeho srdce tlouklo v synchronii s tikáním hodin. "Možná... možná to bude ten nejlepší dárek k 63. narozeninám, který jsem si kdy mohl přát." S těmi slovy pohlédl opět na hodiny a on si uvědomil vzácný okamžik klidu končí a blíží se čas na novoroční oslavu, která se konala ve velké síni Bradavického Hradu. Jemně se usmál při myšlence, že kdysi tyto události pro něj by utrpěním a nyní je považoval za příležitost, kdy může na chvíli odložit své každodenní starosti a ponořit se do atmosféry svátečních radostí.

Vstal z křesla a zamířil ke koupelně. Konečně se rozhodl věnovat péči svému vzhledu. Rozsvítil si několik svíček, které vytvářely teplé světlo, a pustil do místnosti jemnou vůni levandule. Voda ve vaně byla již připravena, hřejivá a lákavá. Jako kdyby skřítci mysleli za něj.

Severus si stáhl kabát a s grácií, kterou měl od dob, kdy vyučoval lektvary a vkročil do koupele. Voda ho obklopila, uvolňujíc svaly a mysl. S každým střípkem levandulové vůně se mu zdálo, že se zbavuje tíže minulosti a otevírá srdce nadcházejícímu roce.

Po osvěžujícím koupání vystoupil z vany a oblékl si elegantní kouzelnický hábit. Kabát byl z těžkého sametu, kombinujícího hlubokou černou a smaragdově zelenou barvu. Miliony jemných knoflíčků zdobili jeho přední část, každý z nich pečlivě zajištěn, jako by každý z nich nesl příběh neřešených otázek a skrytých tajemství. Malá umělecká díla.

Dlouhé černé vlasy mu padaly volně po zádech, hladce a s jemným leskem, který naznačoval zdraví a péči. Vlasy, které byly kdysi symbolem jeho tajemného vzhledu, teď vyzařovaly čistotu a péči. Každý pramen byl pečlivě upraven do precizního účesu, který zdůrazňoval jeho aristokratický půvab, ačkoliv jeho rodina mezi aristokraty nikdy nepatřila a zároveň skrýval jejich historii.

Tyto černé kadeře byly nejenom ozdobou, ale i prostředkem, jak podporovat jeho krycí identitu. Severus Snape, vysoký muž s bledou pokožkou, zahnutým nosem a dlouhými černými vlasy, připomínajícími netopýra, byl mistrem přetvářky. Jeho vzhled byl pečlivě udržován tak, aby ho chránil před pohledy a zároveň splňoval požadavky jeho náročných rolí.

Tyto vlasy byly svědky jeho minulosti jako smrtijeda, vyznavače černé magie a profesora na škole čar a kouzel v Bradavicích. Když je pečlivě upravoval před zrcadlem, cítil v každém prameni pulzující magii minulých událostí. Byly svědky jeho boje, jeho věrnosti, ale také tajemství.

Severus si byl vědom síly, kterou jeho vlasy nesly, a jak je proměna každého pramene spojená s jeho vlastní transformací. Ačkoliv byl znám svým temným vzhledem, v tomto okamžiku se do jeho očí prodralo odhodlání ukázat svou vnitřní sílu a moudrost, která vyplývala z bohatých zkušeností. Tato jedinečná kombinace činila jeho vzhled nejenom esteticky působivým, ale také nositelem příběhu, který se chystal prožít.

Znovu se prohlédl v zrcadle a s nádechem narovnal ramena. Očekával nový začátek, možnost najít radost a možná i něco, co překročí hranice minulosti.

Během chůze koridorem ho však napadla myšlenka, která způsobila jemné zakolísání v jeho jinak pevném kroku: "Mohl bych pozvat Harryho na romantickou schůzku již dnes večer," zamyslel se nahlas, jako by tato myšlenka potřebovala zaznít ve vzduchu. Strnul, ale pak se usmál a pokrčil rameny: "Proč ne? Nový rok, nové začátky."

*

Lucius Malfoy stál v klidu své zahrady, kde každý strom a každý keř byl svědkem nespočetných příběhů jeho života. Byl to večer pod hvězdnou oblohou, a světlo měsíce osvětlovalo každý detail kolem něj. Mohlo by se zdát, že jeho zahrady nebyly dotčeny zimním obdobím a koncem roku. V jeho mysli se honily myšlenky na minulost, na chyby, které udělal, a na nečekané zvraty, které mu život přichystal.

Zavřel oči a ponořil se do vzpomínek, které se vynořily z hlubin jeho mysli.

Pamatoval si ten první večer, kdy Hermiona Grangerová přišla s odvahou a nabídla společnou večeři. Byl to začátek něčeho neočekávaného, něčeho, co proměnilo jeho pohled na svět.

Stále cítil v ruce teplý dotek její kůže, když si vyměňovali sliby lásky. Byly to okamžiky radosti a výzev, které spolu procházeli, a Lucius byl svědkem proměny svého srdce pod vlivem této silné a odvážné ženy.

Usmál se při pohledu na hvězdy a vzpomněl si na další milník v jejich vztahu. Vzpomínal si samozřejmě si na každý smích, každý dotek a každý okamžik, který sdíleli. S nostalgií vzpomínal na okamžik, kdy mu Hermiona položila jednu z nejdůležitějších otázek v jeho životě. Zavrtěl hlavou, když si uvědomil že ji slyšel dvakrát.

"Hermiono," zašeptal, ačkoliv byl sám, "pamatuji si, jak jsi mi nabídla ruku k tanci v tomto zahradním pavilónu. Tehdy jsme nevěděli, co nás čeká, ale společně jsme kráčeli k něčemu krásnému."

Otevřel oči a pohlédl na hvězdnou oblohu, kde se blýskaly minulosti a budoucnosti. Srdce mu zaplesalo, když si uvědomil, jak daleko od minulosti přišel, a jaká světla lásky a štěstí teď v jeho životě září. Obrátil se zpět k domu, kde skrze okno viděl jasně usmívající se tvář své ženy, promlouvající do duše svému nejlepšímu příteli.

Když vešel, podívali se na něj dva páry očí. Jeden zelený a jeden hnědý. Zvedl ruku: „Nenechte se rušit!" a posadil se na pohovku.

*

Hermiona Grangerová stála ve svém obývacím pokoji a zvažovala, jak pomoci svému dlouholetému příteli Harrymu. Věděla, že poslední měsíce byly pro něj obtížné, plné samoty a ztrát. S odhodláním se na něj podívala a spustila: "Harry, poslouchej mě! Chci abys ses přestal užírat a začal znovu žít. Nový rok je před námi a myslím, že bys měl přehodnotit to rozhodnutí, že na tu oslavu nepůjdeš!" s tím se podívala na Luciuse, očekávajíc podporu. Ten se však jen usmál.

"A co mám dělat? Oslavit to sám?" zeptal se Harry s naléhavostí v hlase: „Budu tam jako pitomec."

Hermiona se usmála, ačkoliv věděla, že Harry není v nejlepší náladě. "Nebudeš! Půjdeš s námi a můžeš dělat společnosti Severusovi. Pozvi jej, jsem si jistá, že je taky na vážkách, stejně jako ty!"

"Jako Snapea?" zamračil se Harry.

"Ano, Severuse," odpověděla Hermiona a v jejím hlase se ozvala umíněnost. "Neměl bys zůstávat sám. A navíc, Severus Snape se mi zdá jako ten pravý člověk, který ti může pomoct vykročit do nového roku s novou nadějí."

Harry zmlkl na chvíli a přemýšlel o jejích slovech. Nakonec pronesl, "Severus Snape? A proč by chtěl trávit čas se mnou? Zapomněla jsi, že mě hluboce nenávidí?"

V ten okamžik se ozval Lucius, "Myslím, že i on potřebuje nový začátek. A navíc, kdo ví, co všechno se může stát, když se dva lidé spojí. Nemusíš ho nikam zvát, vím najisto, že tam bude. A že tam bude sám. Oslava nového roku ve Velké síni by mohla být právě tím, co oba potřebujete."

Harry zvažoval jeho slova a nakonec přikývl. "Dobře. Až mi ukousne hlavu, tak se třeba zasmějeme. Alespoň to bude zajímavý začátek."

Hermiona protočila oči, i když Harry nemohl vidět a řekla: "Věř mi, nebudeš litovat. Začni nový rok s odvahou a otevřeným srdcem. Ať je to začátek něčeho krásného."

*

Harry Potter stál v pokoji v Luciusově domě, kde byl ubytován a připravoval se na odchod na oslavu ve Velké síni Bradavického hradu. Stále si nemohl zvyknout, jak se změnil jeho vztah k pánovi domu.

S pečlivostí si začal oblékat elegantní hábit, který mu Lucius půjčil pro tuto příležitost. Hnědá barva a jemné zlaté zdobení dodávaly oděvu noblesní vzhled a v jeho mysli zatím probíhaly vzpomínky na doby, kdy mu Lucius nebyl vůbec blízký. Na začátku byl skeptický a nedůvěřoval mu. Lucius byl pro něj dlouho spojen s minulostí plnou nevraživosti a nepřátelství.

Avšak postupem času a zejména poté, co Lucius prokázal svou schopnost být skvělým partnerem pro Hermionu, Harry začal měnit svůj pohled na věc. Viděl, jak se Lucius změnila proto se ho rozhodl přijmout jako součást svého kruhu důvěryhodných přátel.

Tato změna vztahu byla pro něj nejen o uznání Luciusovy proměny, ale také o zakopání válečné sekery s Dracem Malfoyem. Věděl, že pro budoucnost je důležité překonat minulost. V té chvíli si Harry uvědomil, že ho ta minulost stále pronásledují, a to jej přivedlo zpět k myšlenkám na Severuse Snapea.

Snape byl pro něj člověkem, kterého měl na jedné straně za mentora, na straně druhé ho však nesnášel pro jeho tvrdý přístup a jejich společnou problematickou minulost. Navíc cítil, že propojení mezi Severusem a Harryho matkou, vždy vytvářelo mezi nimi nepřekonatelnou bariéru.

I přesto, že byl jejich vztah plný konfliktů, Harry nemohl popřít, že Snape do jeho života vnášel ve velké míře významné momenty. Ovládal černou magii s brilantností, která byla až obdivuhodná a s příchutí zakázaného ovoce a jeho intelekt působil na Harryho jako něco impozantního.

Začal přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby byli přátelé. Vzduch kolem nich by byl nasycen diskusemi o kouzlech a procházkami temnými chodbami Bradavického hradu. V jeho myšlenkách se vytvářely obrazy vzácných chvil klidu, které by strávili spolu. Harry si najednou uvědomil, že by mu vůbec nevadilo, kdyby takové přátelství přerostlo v něco víc.

Avšak i když tato představa v jeho mysli rostla, Harry věděl, že to nikdy nemůže být skutečnost. Snape byl příliš uzavřeným člověkem a Harryho myšlenky se tak pohroužily do zákoutí, kde snily o něčem, co bylo odsouzeno být jen nejistým snem.

"Sakra, Snape," zamumlal si pro sebe, zatímco rukou procházel svými vlasy. "Proč mi nedáš pokoj?" Cítil v sobě touhu po pochopení a odpuštění, ale současně věděl, že je to cesta, kterou Snape nikdy nepřijme.

S naléhavostí v srdci si naposledy přejel přes hnědý hábit a pohlédl na odraz v zrcadle. Byl připravený na oslavu v Bradavickém hradě, kde se setká se svými přáteli a několika známými tvářemi, včetně Severuse Snapea. Možná by to byl začátek nového roku plného překvapení a změn, ale Harry věděl, že minulost a její stíny ho budou pronásledovat i přes všechny snahy o osvobození.

*

Harry Potter a Malfoyovi vešli do Bradavického hradu, kde již byla oslava nového roku v plném proudu. Již při vstupu do Velké síně byli ohromeni velkolepou výzdobou, která se nesla v duchu tradice. Sál byl zalitý teplým světlem svící, které se odráželo od stěn. Výzdoba Velké síně byla okouzlující kombinací všech čtyř kolejí. Červené, zelené, modré a žluté barvy se prolínaly a tvořily nádherný kontrast. Na stěnách visely vlajky s různými symboly, představujícími každou kolej zvlášť. Stropy byly zdobeny třpytivými hvězdami, které zářily jako skvostné diamanty.

"Je to nádherné," vydechl Harry, když se obklopil tou kouzelnickou atmosférou. "Nemohl jsem si ani představit, jak krásné to bude."

Hermiona se usmála a odpověděla: "Bradavice mají vždycky speciální kouzlo, zejména během oslav. Každý rok je tu něco výjimečného. Vždycky mě fascinuje, jak každá kolej přispěje k výzdobě a vytvoří jedinečnou atmosféru. To je něco, co nelze zažít nikde jinde než v Bradavicích."

Sál byl plný štěbetání a smíchu, a všechny barvy a symboly kolejí vytvářely jedinečný dojem spojení a jednoty. Velká síň byla jako magický obrazec, který odrážel pestrou komunitu Bradavic.

Harry Potter pokračoval ve svém vstupu do Velké síně a náhle zpozorněl. Mezi hromadou hostů spatřil postavu, která ho zcela uchvátila. Jeho srdce začalo být rychleji a jeho mysl se naplnila údivem nad změnou, kterou Severus Snape prošel.

Severus stál v elegantním kouzelnickém hábitu v černozelené barvě, který přitahoval pozornost všech okolo. Na dálku Harry neviděl, z jakého materiálu je, ale zdál se těžký. Obešel pár lidí a úplně se ztratil Malfoyovým, jen aby se mohl podívat na Severuse blíž. Vzal skleničku z podnosu skřítka, který prošel okolo něj a zastavil se asi 2 metry od Severuse, který nevěnoval pozornost okolí, jelikož byl pohroužen do konverzace s jinou profesorkou. Konečně si jej mohl Harry pořádně prohlédnout: Kabát byl z těžkého sametu, kombinujícího hlubokou černou a smaragdově zelenou barvu. Každý detail byl promyšlený a každý prvek kabátu vyprávěl svůj vlastní příběh. Ten kabát byl sám o sobě malým uměleckým dílem, které vystihovalo jedinečnost Severuse Snapea. A pak ty vlasy. Jejich lesk a hebkost lákaly Harryho prsty, aby se jich dotkl. Polkl a naráz vypil obsah své sklenice, jen aby si vzal další a hrdinně vykročil k němu v okamžiku, kdy se profesorka rozloučila.

Harry byl ohromen proměnou, kterou Severus prošel. Měl dojem, že stojí před novým člověkem, člověkem, který se nejenom zbavil stínů minulosti, ale také nalezl novou sílu a sebejistotu. Bylo to jako pozorovat, jak starý portrét ožívá novými barvami a příběhem.

"Vypadáte úžasně, profesore," promluvil Harry s úsměvem. "Tahle změna vám sluší."

Severus Snape se na něj podíval s úsměvem a odpověděl: "Někdy je třeba přijmout změnu, Pottere. A věřte mi, že některé tajemství jsou lepší vykouzlit až ve správném okamžiku. Jak se Vám daří?"

Harry přikývl: "Docela dobře. Právě jsme měli jednání v Ministerstvu a teď mám pár chvil volna. A co vy, profesore? Jak se máte?"

Severus pohlédl směrem k oknu a odpověděl: "Můj den byl poměrně klidný. Věnoval jsem se několika lektvarovým experimentům a poté si dopřál chvilku vzpomínání."

Harry se zvědavě zeptal: " To zní zajímavě. Můžete mi říct něco víc?"

Severus se usmál: "Samozřejmě. "Možná si na to ještě vzpomínáte z lekcí lektvarů ve škole, Pottere." A pak si uvědomil při pohledu na Harryho rudé uši, že by neměl nechat svoje arogantní já tolik vystrkovat růžky a zmírnil: "Práce lektvaristy spočívá v pečlivém míchání a kombinování magických ingrediencí tak, aby vznikl nápoj s přesným účinkem. Je to o preciznosti, schopnosti správně rozpoznat a použít sílu jednotlivých složek. Kdo by si pomyslel, že taková zdánlivě jednoduchá činnost může mít takový význam v magii."

Harry se nadchl a vypustil z pusy dotaz: "A jak jste k tomu přišel?" za což by si okamžitě nafackoval. Právě ze sebe udělal totálního idiota před Severusem Snapeem a znemožnil svému večeru probíhat v přátelské atmosféře. K jeho překvapení se Severus Snape rozesmál tak, že se za ním ohlédla polovina sálu a když se trochu uklidnil, měl v očích slzy smíchu, které setřel a odpověděl: "Naučit se vytvářet lektvary je součástí vzdělání každého správného čaroděje, Pottere. A co se týče mého zvoleného oboru, prostě mě to bavilo, a tak jsem u toho zůstal. Co víc dodat?"

Položil Harrymu ruku na rameno: „Slyšel jsem, že jste opustil práci Aurora. Co Vás k tomu přimělo?"

Harry ucítil Severusovu ruku na svém rameni a pohlédl na něj s mírným překvapením. "Ano, opustil jsem práci v Aurorském úřadu," odpověděl s vážným výrazem. "Práce to byla zajímavá, ale uvědomil jsem si, že chci od života něco víc. Chci najít místo, kde mohu opravdu přispět a cítit se užitečný."

Při těchto slovech se Harryho myšlenky začaly ubírat směrem k něčemu skoro neuvěřitelnému: "Představte si, že bych mohl být profesorem na Bradavické škole čar a kouzel. Možná obrana proti černé magii? Měl bych příležitost sdílet své znalosti a zkušenosti s mladými čaroději a čarodějkami."

Severus na něj pohlédl s tázavým pohledem a pak poznamenal s jemným úsměvem: "Máte ambice a to se cení. Někdy je dobré přijmout změnu a hledat to, co vás opravdu naplňuje. A pokud mi dovolíte, můžeme přejít k tykání. Myslím, že jsme oba již dospělí, nemyslíte?"

Harry překvapeně přijal Severusovo nabízené tykání, ačkoli se jeho srdce v té chvíli rozbušilo až nesnesitelně, a snažil se udržet vnější klid. "Děkuji," odpověděl nakonec s upřímným úsměvem.

Severus se elegantně naklonil dopředu: "O profesorské pozici na škole bych mohl promluvit s Minervou McGonagallovou. Určitě bych tě doporučil, což možná nebude ani třeba s ohledem na tvoje zkušenosti a pověst. Navíc vím, že je ta pozice neobsazená."

Harryho tvář se rozzářila nadějí. "To by bylo skvělé!"

Severus poté přešel k otázce koníčků a rodiny, vykreslujíc svou vášeň pro čtení knih. "Když mluvíš o práci a ambicích, měli bychom v životě hledat radost i v dalších oblastech. Sám najdu pohodu v hlubokém ponoru do světa knih a literatury, což mi vždy poskytuje intelektuální bohatství. "

Harry přitakal s respektem. "Mám rád, jak váš, eh tvůj vztah k literatuře září z tvého pohledu." Přičemž se zarazil, jelikož mu přišlo že jeho zájem o Severuse se začíná vymykat v rukou. V duchu si slíbil, že žádné další šampaňské pít nebude.

Severus odhalil odstín nostalgie ve svém pohledu pokračoval, jako by si Harryho poznámky nevšiml: "Můj život vždy utíkal k složitějším vztahům, co se týče osobního života. Ale občas mám chuť hledat radost i mimo svou profesní dráhu."

Harry, vnímaje Severusovu otevřenost, přiznal: "Také bych chtěl najít radost mimo svoji práci. Mít koníčky a možná i rodinu. Strávit více času s lidmi, které mám rád. Lidmi jako jsi ty."

V tu chvíli pochopil, že Harry nejen projevil zájem o jeho nabízenou pomoc, ale že by mohl projevovat i jiný druh zájmu. Rozhodl se tuto příležitost využít a pozvat Harryho na večeři:

V tu chvíli pochopil, že Harry nejen projevil zájem o jeho nabízenou pomoc, ale že by mohl projevovat i jiný druh zájmu. Rozhodl se tuto příležitost využít a pozvat Harryho na večeři.

Severus se na Harryho zářící oči díval a snažil se potlačit lehkou nervozitu. "Harry, co bys řekl na společnou večeři?" zeptal se se snahou zachovat klidný tón.

Harry se v duchu málem zalkl a nejprve na něj pohlédl s překvapením, které rychle vystřídalo zářící teplo: "Večeře? To zní skvěle, Severusi! Kdy a kde?!" zakončil skoro bez dechu.

Severusovi v duchu vyskočilo srdce radostí, ačkoliv se snažil tuto emocí potlačit. "Skvěle. Myslím, že si najdeme vhodné místo i čas." Pozvedl sklenku a s jasným pohledem se na Harryho usmál. Ten zčervenal a v hlavu proběhla smršť myšlenek a málem se zbláznil radostí a očekáváním. Jeho srdce bušilo vzrušením, zatímco si představoval, jaký bude ten večer. Očekávání vývoje v jejich vztahu mu způsobovalo mírnou nervozitu, ale zároveň pociťoval vnitřní teplo a radost z možnosti trávit čas s mužem, který se stal v jeho životě významnou figurou.

Najednou se jej zmocnilo nepříjemné pnutí v žaludku, když si uvědomil, že to, co vypadalo jako pozvání na romantickou večeři bylo možná myšleno jen jako přátelské setkání. Jeho mysl se začala točit a přemýšlel, jestli Severus myslel jejich večeři úplně jinak než on. Začal zpochybňovat všechny momenty, které považoval za náznaky možného zájmu. Znejistěl, zda byl schopen správně interpretovat Severusovy signály a gesta. Toužil mít jistotu, ale zároveň se bál položit otázku, která by mu mohla odhalit pravdu. Cítil, že je na to brzy. Snažil se uklidnit a odbourat to pnutí. Ale každé to gesto, každé slovo, které si připomněl z toho večera, ho vedlo k nejistotě a zmatení. Byl v pasti svých vlastních představ a očekávání, nejistý ohledně toho, co vlastně mezi nimi bylo a v tomto rozpoložení se přiblížilo posledních pár minut do konce roku 2023.

*

Severus si pečlivě vybíral, kde a jak stráví poslední chvíle starého roku a nástup nového. V mysli mu vytanula představa klidného prostoru, kde by mohl zpomalit čas a zaměřit se na své myšlenky. Rozhodl se pro starou knihovnu, místo plné moudrosti a historie, kde se cítil vždycky jako doma.

Představa posledních minut starého roku však ve své mysli rychle sklouzla k Harrymu. Cítil v sobě vzrušení a naději na to, co by mohli společně zažít v nadcházejícím roce. Jako kdyby ho něco táhlo k tomu mladému muži, který do jeho života vnesl světlo a nový smysl.

Přestože byl mistr v ovládání svých emocí, tentokrát to bylo jiné. Cítil, jak v něm pulzuje vzrušení, ale také jistá dávka obavy. Jeho mysl se ponořila do společné konverzace s Harrym, do těch momentů, kdy vzduch byl napnutý a plný očekávání.

Když si vzpomněl na Harryho souhlas s večeří, uvědomil si, že se něco změnilo. Bylo to, jako by někdo otevřel dveře do temného pokoje a nechal dovnitř proudit světlo. Severus se zhluboka nadechl a pak vydechl. Jeho srdce bilo, jako kdyby právě doběhl závod s časem.

A pak přišla ta chvíle, kdy ucítil tu potřebu najít Harryho, než starý rok skončí. Vzduch byl napnutý očekáváním, lidé společně odpočítávali poslední sekundy roku, když Severus vešel. V davu hledal Harryho tvář a jeho srdce hrozilo prasknout strachem a nadějí. A pak ho uviděl. Stál tam, s očima plnýma radosti a nadšení, a Severus se k němu pomalu přiblížil. V to, hodiny začaly odbíjet půlnoc. Na pozadí Severus slyšel štěkot ohňostroje a eufonický smích oslavujícího davu. A právě v té poslední vteřině starého roku Severus poodhrnul starosti stranou, sklouzl prsty do Harryho vlasů a prudce ho políbil.

Ale to nebyl jen polibek. Byla to exploze vášně, která prolétla mezi nimi. V ten moment nebylo nic kolem nich, jen vzduch plný nádherných emocí. Na pozadí zaznívaly zvony hodin oznamující půlnoc, a oni dva se v té chvíli ponořili do nového roku, společně a plní očekávání toho, co by jim mohl přinést.

*

Severus Snape seděl v tiché místnosti, plné stínů a mystérií a nechal své myšlenky plynout volně jako řeku vzpomínek. "Čas, nemilosrdný strážce, nikdy nezastaví svůj běh," zamumlal sám k sobě, zatímco sledoval nekonečný tikot starých hodin. "63 let. Kdo by si to pomyslel? Ale teď... teď přichází s novou nadějí." Pousmál se.

Seděl v pohodlném křesle, v ruce otáčel sklenku s posledním hltem burbonu, který do sebe obrátil. Pohled upíral na dveře koupelny, za nimiž se nacházel Harry a vnímal teplo, přicházející od krbu, kde tancovaly plameny a světlo hladilo stěny pokoje. Jeho myšlenky tancovaly jako stíny v jeho duši, hledajíc smysl a slova pro to, co právě cítil.

Pohlédl na prázdnou sklenku burbonu ve své ruce a vzpomínal na časy, kdy alkohol byl jediným společníkem v jeho osamělém životě. Ale teď, s Harrym po jeho boku, byly ty chvíle jen šedou minulostí, kterou zaměnil za barvy lásky a radosti.

"Harry Potter," promluvil k sobě, jako by vyslovoval kouzelná slova, která změnila jeho svět. "To jméno, které mělo být jednoduše spojeno s minulostí a vzpomínkami na boj, utrpení a ztráty, se stalo symbolem nového začátku. Začátku plného lásky, radosti a naděje. A i když zůstávám loajální sám k sobě a svým principům," pokračoval, "otvírám své srdce novým možnostem. Cesta k sblížení je pro mě nejen cestou k novému porozumění, ale také k objevení vlastní lidskosti a ztracené části mé duše."

Severus si všiml, jak jeho srdce tepá rychleji, jako by s každým úderem přidávalo novou kapitolu do jeho knihy života. Harry byl tím tajemným písmem, které proměnilo stránky jeho osamělé existence v něco mnohem vznešenějšího.

"Změnil jsi můj život, Harry," zašeptal, zatímco před ním stále tancovala světla krbu. "Zatáhl jsi mě do svého světa plného lásky a radosti, a já teď vnímám život v barvách, které jsem si nikdy ani nepředstavoval."

Severus zavřel oči a nechal pocity proudit jeho bytostí. S každým nádechem cítil vůni Harryho, s každým výdechem se mu dostával do srdce láska a vděčnost. Bylo to jako zakletí, které mu Harry daroval, a on byl vděčný za každý okamžik, který mohl sdílet s tímto mužem, který změnil jeho život.

"Miluji tě, Harry," vydechl nakonec, jako by slova byla těžká, ale zároveň plná hluboké pravdy. S odhaleným srdcem a myslí plnou vzpomínek na to, co pro něj Harry znamená, čekal, až se dveře od koupeny otevřou a přinesou do jeho života další okamžiky plné lásky, radosti a naděje.

A tak se ve dveřích objevil Harry. Severus ho pohlédl, a jeho srdce poskočilo radostí. "Severusi," řekl Harry s úsměvem, "připraven oslavit tvé narozeniny?"

Severus vstal a přešel k němu. Pohlédl mu do očí, přitáhl si Harryho k sobě a políbil ho něžně na rty. Byl to polibek plný sladké něhy a touhy, a v té chvíli se jejich svět zastavil. Nebyli tam jen oni dva, ale i začátek nového, společného života.

S přicházejícím rokem 2024 vám posílám vřelá přání plná radosti, lásky a úspěchů. Ať vás nový rok obdaří zdravím, štěstím a naplněnými chvílemi s těmi, které máte rádi. Ať každý den přinese novou inspiraci, možnosti a příležitosti k růstu a osobnímu rozvoji.

Nechť vás provází odvaha k podnikání nových kroků, moudrost k překonávání překážek a radost z drobností každodenního života. Ať se vám podaří uskutečnit své sny a plány, ať už jsou jakékoli.

Věřte ve svou sílu, buďte laskaví k sobě i druhým a prožijte každý okamžik s vděkem a radostí. Těším se na sdílení dalších příběhů a zážitků s vámi v tomto novém roce.

Šťastný a úspěšný Nový rok 2024!

Mimosa