kapitola 4. aneb proč?
Sivelan se ráno vzbudila s divným pocitem. Byla neděle. Vedle postele měla Lentilky :3¹. Vzala si je a začala jíst. Najednou jí začal amulet svítit. Vyzařoval stříbrné světlo. Sivelan vyhodila krabičku od Lenitek :3 tak rychle, že se jí rozsypaly po pokoji. Hned, jak odešla z pokoje, tak svítit přestal. Šla si pro další Lentilky :3 - to víte, co kdyby náhodou. Zavřela se do pokoje, i když věděla, že je doma sama. Chytla jo pevně do rukou a amulet se rozzářil ještě víc. Pomalu sebe objevila dívka skoro stejná, jako Sivelan, ale měla stříbrnou škrabošku a stříbrný oblek. Sivelan měla znovu tolik otázek jako ve snu, ale postava ji přerušila. „Teď není čas na otázky, Sivelan! Svět je v nebezpečí a ty ho musíš zachránit!" řekla ta podivná dívka. „J-já?" koktala Sivelan. „Ano, ty! Máš kouzelný přívěsek a tak to můžeš být jenom ty! Vždy stačí, aby ses dotknula čumáčku té kočičky a před tebou se objeví svítící tvar a vtáhne tě do sebe. Propůjčí to velmi mocné schopnosti. Buď opatrná!" řekla postava s obavami v očích. Zmizela. Sivelan nevěděla, co si má o postavě myslet. Byla velmi zmatená. Poslední slovo, které k postavě promluvila bylo: ,,Ale- Ale Proč?''
¹ Lentilky :3 - moje fantasy značka Lentilek (jednou sem dám i obrázek :3)
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro