Jako vždy - Sivelan zase vstala, zase se nasnídala a zase šla do školy.
Zase začla první hodina. Zase se učili. Zase psali úvodní test. Zase zazvonilo na přestávku. A zase si chtěla vytáhnout sešit, kam píše blog, který přepisuje doma do počítače. Jenže v tu chvíli prošla kolem Livla - Sivelanina sousedka. Vždy dělala, jako když neexistuje, ale tentokrát ne! Zastavila se u Sivelaniny lavice - v ní by se krve nedořezal. Čekala, co jí zase provede, nebo co zničí. Ale tentokrát jen řekla zvesela a kamarádsky: „Ahoj Sivelan! Jak je?” I Milon to překvapilo. Milon je Sivelanina spolusedící. Občas s ní prohodí nějaké to slůvko, ale za kamarádky se nepovažují.
♦♥♦
Sivelan přišla domů o něco později a šťastná. Maminka byla dlouho v práci, tak si lehla do postele a začala na mobilu psát na Wattpad (😂)  .
♦♥♦
V noci se jí zdál podivný sen.

Ve snu: Vzbudila se a viděla podivné malé světýlko - něco jako světluška, ale modré. Vstala z postele a šla za světýlkem. To se neustále pohybovalo. Šla a šla až došla na nějaké podivné místo. Záblo jí od nohou. Začínala jí být zima. Rozhlížela se kolem, ale viděla jen tmu. Najednou se vznesla. Opravdu. Nedotýkala se nohama země. Najednou někdo promluvil: „Sivelan, Sivelan! Tak jsi to ty! V tvém životě se stala velká změna.” „Jaká změna? Kdo jsi? Kde jsi? A kde jsem já?” nechápala Sivelan. „Je jedno kde jsi, je jedno kdo jsem, změna v životě. Ve škole. Dnes.” řekl znovu hlas. „Teď mě ale musíš dobře poslouchat. Toto není obyčejný sen. Toto je skutečnost. Byla jsi narozena abys chránila svou rodinu a své blízké.” znovu se ozvalo. Sivelan zpozorněla. „Až teď znovu usneš, dostaneš váček a amulet. Amulet Ti propůjčí zvláštní schopnosti. Ale buď s tím opatrná!” slyšela Sivelan naposledy. Poté se na ní snesl oblak červeného třpytivého prachu. Měla tolik otázek. V tu chvíli spala.

Hello! Další kapitola. Jj. Celkem mě to baví. Názor? Mám psát dál? Pá u další kapitoly!