Lanna plánovala odchytit Jaela, až bude zamykat obchod, a vyzvídat, co mu Siela řekla, že z toho byl tak rozhozený. Nicméně přišla pozdě, předběhl ji Jaelův strýc. Stála v temném rohu, zatímco jejich tváře osvětlovalo jen tlumené světlo malé lampy. Nebylo třeba většího zdroje, za chvíli všichni místnost opustí. Věděla, že to není úplně správné, ale skryla se do stínů a poslouchala jejich rozhovor. Možná Jael řekne něco, co by nikdy neřekl jí.

„... vyřešit, ale čeho je moc, toho je moc," pravil starší muž.

„Já vím," povzdechl si Jael. „Vyřeším si to, slibuju."

„Ale to říkáš pořád. Jaeli, chtěl jsem ty všechny divné situace, které se kolem tebe teďka dějí, tolerovat. Ale zašlo to moc daleko. Zákazníci si stěžovali, že jsi jim dneska na chvilku zavřel prodejnu, přestože jsi prý pořád byl u pokladny a jenom tam tak seděl a pak ses taky vybavoval s Lannou. Přeskočilo ti? Půlka z nich určitě ztratila trpělivost a odešla. Přicházíme takhle o peníze. Myslel jsem, že tuhle práci děláš rád. Jestli ale ne, můžu si místo tebe najít kohokoli. Byl jsi nenahraditelný, ale poslední dobou o tom pochybuju."

„Strýčku," zaúpěl. „To nebylo schválně. Ta čarodějka, Siela, mi tu přišla oznámit, že odchází. Ale taky mi řekla pár divných věcí a..." Lanna zatajila dech, když se dostali k tématu, o kterém chtěla vědět více.

„Jasně, zase jsi do toho zatáhl kouzla a všechno tohle." Zavrtěl hlavou. „Říkal jsem ti, že jsi to měl nechat být. Maira bude tak jako tak mrtvá, nic na tom..."

„U všech bohů, prosil jsem tě, ať nevyslovuješ její jméno," zaúpěl. Lanně až nyní došlo, že mluvili o Jaelově ženě a že jí nikdy neříkal jménem. Kdyby to sama nezažila, nepochopila by to, ale i ona nesnesla moc dobře, když někdo včetně ní vyslovil Molino jméno. „A není mi jedno, jestli bude odpočívat v pokoji nebo ji budou mučit Stíny, víš."

„Může si za to sama."

„Strýčku..."

„Ne, Jaeli, ty víš, že mám pravdu. Je jasné, že ji Převozník nebude chtít ochránit, když tam půjde jenom tak ze zvědavosti. Mai byla vždycky bláznivá, ale jít jen tak z nudy navštívit místo, kde vládne smrt, nemůže dopadnout dobře." Lanna zaťala pěsti. Vážně někdo zemřel proto, že chtěl bezdůvodně vidět prokleté jezero? Okamžitě pocítila k Jaelově ženě antipatie.

„Ona se tady prostě nudila. Chtěla poznat něco nového, co jí pomůže s těma obrazama a... ty víš, že jsem jí to rozmlouval. Ale ona byla vždycky tvrdohlavá."  Lanna povytáhla obočí. O jakých obrazech to mluvil?

„Proto říkám, že si za to mohla sama. Ale ty to tak prostě nemůžeš nechat, že? Chováš se stejně hloupě jako ona."

„Ale já už jsem skoro u konce. Strýčku, prosím. Co nevidět se zase vydám k jezeru a dodělám to a všechno zase bude jako dřív."

„No to doufám." Odmlčel se. „Teď se tě ptám jako tvůj strejda, ne jako nadřízený, tak mi prosím tě odpověz popravdě. Baví tě tahle práce ještě?"

Jael si povzdechl a hodnou chvíli mlčel. „Já vlastně nevím. Přijde mi, že se ve mně něco změnilo. Ale možná se to spraví, až zachráním svoji ženu." Jeho strýc nevypadal příliš přesvědčeně a Jael to poznal. „Vyhodíš mě?"

„Prosím tě, co blbneš," zamumlal muž, ale zdálo se, že ho ta otázka znervóznila. „Jenom mám strach, že to začne čím dál tím víc narušovat obchod." Jael jen mlčky přikývl. Lanně to lámalo srdce, ale nemohla zakročit.

„Jestli mě vyhodíš..."

„Nechci tě vyhodit, prosím tě. Chci jenom, aby to bylo jako dřív."

„Ale kdyby, tak Lannu tady necháš?" Jmenovanou dojalo, že se vůbec o něco takového zajímal.

Naklonil hlavu. „Proč tě to zajímá? Nechci se ti do toho plést, ale hned si hledat další holku..."

„Ještě ty s tím začínej. Není to v tomhle, jenom prostě nemá kam jít a nechci, aby zase udělala nějakou blbost, jako když šla do chrámu."

„Jak myslíš. Neboj se, ani jednoho z vás nechci vyhodit." Odmlčel se. „Tak doufám, že se co nejdřív vzpamatuješ." S těmito slovy odešel. Jael zůstal v prodejně a předstíral sám sobě, že něco přeskládává, ale dívka viděla, jak jsou jeho pohyby trhané a nesystematické. Na pár chvil přemýšlela, jak přijít z takové strany, aby si myslel, že to neslyšela, ale pak si uvědomila, že není dobrá herečka a nezvládla by předstírat, že o tom rozhovoru neví. Proto se vynořila ze stínů. Poplašeně se k ní obrátil, když zaslechl kroky.

„Nepřijde ti, že je to moje práce?" usmála se a ukázala na kus sýra v jeho ruce.

„Ty... jsi to slyšela?"

„Ne schválně. Ale už jsem tu byla, tak jsem chtěla vědět, co se stalo se Sielou, když už jsi to nechtěl říct mně. Ale nemluvili jste o tom."

Podrbal se na zátylku. „Promiň." Čekala, že bude pokračovat, ale neměl se k tomu. „Hm... fakt sis myslel, že by tě vyhodil?" začala z jiného soudku.

„Už mám dneska vážných rozhovorů po krk. Jdi spát, Lanno."

„Ne. Mluv se mnou, prosím tě."

Povzdechl si. „Ty ho neznáš. To, co mi řekl, znamenalo v podstatě pokud se ti tentokrát nepodaří zachránit tvoji ženu, tak už se nevracej."

„To určitě ne. Má tě přece rád."

Jael se ušklíbl. „Nemáme mezi sebou nějaký zvláštní vztah. Akorát nám už nikdo jiný nezbyl a po smrti... no, Mairy, už vůbec ne. Jsem víc jeho pracovník než... do háje, jak se tomu říká, když je to bratr mýho otce?"

Lanna věděla, že musí být nějakým způsobem mimo, na něco takového obvykle nezapomínal. „Synovec?"

„No přesně to jsem myslel."

„I tak si myslím, že by tě nevyhodil. Stejně jsi v podstatě neudělal nic zle."

„Jo, ale asi jsem ho naštval. On ví, že bych si poradil. Našel bych si nějakou práci. Ale nechci, aby spolu se mnou vyhodil i tebe."

„To jakože já bych si nic nenašla?" zeptala se naoko dotčeně. Myslela to jako legraci, ale Jael se zamračil. „Já už jsem v pohodě. Teda, docela. Měl jsi pravdu. V tom chrámu bych se utrápila."

Pohlédl na ni. „Fakt je ti líp?"

„Jo. Asi jsem prostě potřebovala něco úplně jiného a zároveň podobného, jako když byla ještě Mola naživu. Knihovna by mi ji moc připomínala, ale tady dělám skoro stejnou práci, akorát ne s knížkama. Nejsem doma, ale některá místa tu vypadají podobně. A taky jsi tu ty. Nejsi Mola, ale taky mám pocit, že ti můžu tak nějak říct všechno."

Jael se konečně usmál. „Jo."

„A stejně, už ti v tom, abys uspěl u jezera, nic nebrání, Jaeli."

„Co když se zase něco pokazí?"

Lanna se ušklíbla. „Promiň, že ti to takhle říkám, ale buďto se ti to povede nebo umřeš. Myslím, že jiná možnost už teď neexistuje." Jael se nad tím zamyslel.

„Možná máš pravdu." Chvíli mlčeli a přerovnávali spolu potraviny.

„Jaeli," odhodlala se po chvíli Lanna k další otázce. „Tvoje žena, ona šla k tomu jezeru fakt jenom tak?"

Jael se několikrát zhluboka nadechl, než odpověděl. „Ona byla malířka. Smrt bylo její oblíbené téma. Hledala tam inspiraci. Jenom jsem jí prosil, aby nešla až úplně na břeh. Kdyby zůstala dostatečně daleko, mohla tu ještě být."

„No... docela se divím, že tě nenapadlo Převozníka chtít zabít nebo něco. Teda, jasně že by to nešlo, ale spousta lidí by se o to pokusila."

„Napadlo. Ale on za to nemůže. On lidem pomáhá a Maira prostě udělala moc velkou blbost na to, aby ji mohl ochránit. To jsem věděl, i když jsem tam šel."

„Za to by sis zasloužil obdiv, Jaeli. Že jsi to viděl s takovým nadhledem. Miloval jsi ji, nebo ne? Lidi pak dělají fakt pitomé věci."

„Jo, miloval. A asi víš, jak to chodí, když někoho miluješ, víš, proč musel udělat to, co udělal, i když to nebylo zrovna nejlepší rozhodnutí. Ale uvědomuju si, že si za to může sama. Jenom jsem nechtěl, aby to říkal zrovna strýc."

„Je asi pravda, že kdyby Mola umřela svoji vinou, asi bych to taky věděla," přemýšlela Lanna nahlas. Jael si něco uvědomil.

„Vím, že to je dost divná otázka, ale... Lanno, milovala jsi vůbec někdy někoho takovým tím romantickým způsobem?"

Bez zaváhání zavrtěla hlavou. „Já jsem ti to neřekla?"

„No, ne takhle přímo."

Založila si ruce na prsa. „Ale nejsem naivní."

Ušklíbl se. „Myslíš si, že to, co říkal strýc, něco znamenalo? Nesnažím se s tebou chodit. Je moc brzo, o tom už jsme mluvili. A taky si myslím, že Siela..."

„Co je se Sielou?" zeptala se. Vypadalo to, že se konečně dozví to, co od začátku chtěla, přestože netušila, že to bude takto. Jael se nakonec pustil do převypravování jejich rozhovoru. Začal o oné zamilovanosti a o svém podezření, že by tím Siele přihráli do nejspíš jejích posledních plánů, ať byly jakékoli, a skončil u toho, že kdyby chtěli, mohli by zachránit svět.

Lanna nevěřícně vrtěla hlavou po celou dobu. Když skončil, dlouhou chvíli ještě mlčela. „Možná že chtěla, ať jsi se mnou, fakt proto, že to s tebou myslí dobře. Alespoň to tak zní. Ale jestli si myslí, že teď vyskočím a zachráním svět jenom proto, že je tady ta možnost, tak se plete. Možná nás tím chtěla právě k tomu přinutit, ale já už mám všeho dost."

„To jsem rád, protože já taky," odpověděl Jael. „Tak dobrou," zakončil rozhovor a bez dalšího slova odešel. Měl v hlavě hodně věcí k přemýšlení.