Lanna se každou chvíli vykláněla z lodi a hledala sebemenší známku toho, že se Jael vynořuje. Než se potopil, byla si jistá, že to zvládne, ale každou vteřinou o něj měla větší strach. Děsila ji představa, že by to všechno vyšlo vniveč a Jaela by čekal stejný osud jako jeho ženu. A také, i když to bylo sobecké, se bála, co by s ní bylo, kdyby opravdu zemřel. Ano, mohla by se určitě vrátit k jeho strýci, ale dobře věděla, že by to neudělala. To by vyšlo nastejno jako vrátit se do domu, kde konec potkal její sestru. Myslela to vážně, když Jaelovi tehdy říkala, že mu důvěřuje a že ho má ráda.

Převozník ji obezřetně pozoroval. Měl totiž strach, že přepadne přes okraj lodi. Pak by nemohl ovlivnit, co se s ní stane. Možná by se jen namočila, ale možná by si ji vzaly Stíny. To nemohl dopustit. Zároveň bylo pro něj nějakým způsobem příjemné vidět, že někomu na jiném člověku tak záleží. Většinou tu chodili zlomení a prázdní lidé. Ostatně, Jael ani Lanna zpočátku nebyli výjimkou. Přál si, aby byl člověk, na kterém tolik záleží na něm, nicméně si byl vědom toho, že si vybral život, ve kterém něco takového není možné.

Vzpomněl si, jak Lanně došlo, že býval čarodějem. Ona tu chvíli možná jen tak přešla, ale pro něj byla více než významná. Ne, že by nikoho nezajímal jeho osud, ale většinou ho chtěli lidé znát, aby ukojili svou zvědavost. Ale Lanna se ho nikdy na nic nevyptávala, vždy respektovala zákony jezera, a i když potřebovala jeho pomoc, nikdy nežádala více, než jí mohl snadno splnit. Vždy chtěla jen přeplout jezero, a to v podstatě i v čase, kdy už byla Mola mrtvá. Vzal do rukou svůj list papíru a se zaváháním na něj napsal několik slov. Hnědovláska na něj pohlédla, ale jaksi prázdně. Převozník přestal psát. Ne, bylo to hloupé. Lanna se o to nestarala, nezajímal ji jeho osud, a zbytek by možná neměla vědět. Odložil papír.

Dívka povytáhla obočí. „Nechtěl jsi mi to ukázat?" Převozník však zavrtěl hlavou. Zdálo se, že se Lanna zastyděla. „Promiň. Myslela jsem, že je to pro mě." Odvrátila tvář nazpět k jezeru. Převozníka zachvátil zvláštní smutek. Věděl, že by neměl, ale nakonec k ní přece jen přisunul papír s blednoucími slovy.

Minule ses ptala, jestli jsem býval čaroděj. Jsem připravený ti říct všechno. Mohlo by tě to rozptýlit, protože budeme čekat ještě dlouho. Jael jistě není ani na dně.

Lanna se zhluboka nadechla, aby nezpanikařila. Copak mu ještě mohl stačit dech? Poté si ale uvědomila hlavní pointu Převozníkova sdělení. Pohlédla na něj. „Jestli fakt chceš, ráda bych věděla, co se stalo." Převozník přikývl a dívka se opět navzdory jeho slovům zahleděla do hlubin. Jael se musí vrátit. Všechny její myšlenky odehnalo, až když jí Převozník podal papír. Nepohlédl na ni, čemuž dobře rozuměla.

Budu ti to psát po částech, aby tento text nezmizel. Nemám odvahu psát to podruhé. Tak tedy, jak již víš, býval jsem čaroděj. Dokonce jeden z nejmocnějších. Víra v hvězdné bohy není víra. Je to skutečnost. Hvězdní bohové existují a zároveň nikoliv. Když jsem říkal, že to všechno dělám kvůli nim, byla to pravda. Dělám to, protože já jsem hvězdným bohem.

Lanna znejistěla. Věděla, že je jeho víra silná, ale netušila, že se dočista pomátl. Opravdu si myslel, že je bůh? Zaťala pevně pěsti. Nechtěla už ani číst, ale něco ji k tomu přimělo. Ta slova byla neskutečně hloupá, ale něco v nich bylo. Jakási zoufalá naléhavost. Obrnila se, a když dopsal další část, přece jen na ni pohlédla.

Vidím na tobě, co si o tom všem myslíš. Ale není to tak, jak se domníváš. Ichariové ani netuší, jak je jejich víra paradoxní. Zabíjejí čaroděje ve jménu víry, ale netuší, že zabíjejí svou víru jako takovou. Vesmír nestvořili bohové. Je to výsledek miliard let velmi složitých fyzikálních procesů, které nikdy nemáme šanci zcela pochopit. Ale kdysi dávno se nejmocnější čarodějové včetně mě dohodli, že změní svět. Že ho učiníme lepším, protože ho budeme ovládat. Rozdělili jsme si elementy od těch přírodních, jako je voda, vítr, oheň a země, až po ty komplexnější jako je láska nebo právě smrt, kterou jsem dostal na starost já. Snažili jsme se učinit svět dokonalým. Ale nefunguje to. Vesmírné zákony nikdy neporazíš.

Lanně se prudce rozbušilo srdce. Nechtěla tomu věřit, ale zároveň to dávalo smysl. Určitě to dávalo větší smysl než řízení vesmíru hvězdnými bohy. Už chápala, proč se jí nikdy nepodařilo věřit, ale proč věřili jiní. Všechno to, v co věřili, tady bylo, jen ne tak, jak si mysleli. A jí to, jak si to vykládali oni, nedávalo smysl. Převozník jí podal další část vzkazu.

Chvíli to fungovalo, ale začalo se to obracet proti nám. Když uvedu příklad na sobě, mohl jsem lidem zachraňovat životy, mohl jsem je nenechat zemřít. Nicméně, smrt nelze zničit. Pokud ji zabráníš, aby se konala tam, kde má, vybere si daň jinde. Začala umírat příroda. Rostliny, zvířata, vše živé. To jsem nemohl dopustit. Přišel jsem na způsob, jak vkládat smrt do věcí neživých. Kámen nemůže zemřít, takže jsem do něj mohl vpustit smrt. To ovšem způsobilo, že když si například z toho kamene někdo vyrobil amulet, zabil ho. Nebo když se někdo vykoupal ve špatné vodě, zemřel. Teď s tím již nejde přestat, musíme sklidit, co jsme zaseli, a udržovat svět v chodu. Musíme zůstat hvězdnými bohy.

Lanna téměř nemohla dýchat, ale přesto se musela zeptat na jednu otázku. „No... když se někdo vykoupal ve špatné vodě, zemřel. Takhle vzniklo tohle jezero?"

Převozník přikývl a dal si opět chvíli na napsání dalšího vysvětlení. V podstatě ano. Ostatní čarodějové se rozhodli jen převzít moc přírody a řídit ji co nejpřirozeněji podle zákonů vesmíru. Ale to jsem já nemohl. Ztratil jsem kontrolu nad svou mocí a ona ze mě proudila, aniž bych chtěl. Za chvíli by zemřelo úplně všechno. Tak jsem se rozhodl tu moc koncentrovat jen na jediné místo. A vybral jsem si toto jezero, protože je na odlehlém místě, ale byla to nešťastná volba. Lidé se přes něj stále musejí dostávat. Ale o tom za chvíli. Takovou věc jako já ostatní čarodějové udělat nemohli, protože by neudrželi moc na jednom místě. Kdyby se například čaroděj vody rozhodl někde vytvářet nekonečnou vlnu, jednou by ji nezvládl a ona by se přelila přes celou krajinu. Ale smrt se může koncentrovat a koncentrovat a toto jezero může být stále prokletějším. Dokážu to udržovat i navěky. Protože smrt pohltí všechno, a to i sebe samotnou. Jako černá díra.

Lanna jen chabě zavrtěla hlavou. „Nevím, co je černá díra."

Je to paradox vesmíru. Je to hvězda, která zemřela, a pohltila samu sebe. Její obrovská hmotnost je pak soustředěná v tak malém prostoru, že nepustí nic ven, a to dokonce ani světlo. Jinak řečeno, z obrovské hvězdy se stane malá černá tečka, která je ale stejně těžká jako ta obrovská hvězda. Jako bys zmenšila slona do velikosti mravence. Já jsem vytvořil něco jako černou díru z tohoto jezera. Ani z jednoho není návratu.

Hnědovláska musela tento vzkaz číst až téměř do vyblednutí, aby to všechno pochopila. Najednou se tady vůbec necítila bezpečně, když věděla, kolik smrti hlubiny skrývají. Ale nakonec přikývla. „No... a proč jsi začal převážet některé lidi?"

Protože, jak už jsem povídal, vybral jsem si špatné jezero. Spousta lidí ho potřebuje a snažili se ho přeplouvat i poté, co v něm již bylo tolik smrti, že je pohltilo a nikdy už se nedostali ven. Všichni mrtví se pak promění ve Stíny, kteří jsou také pohlcenou temnotou. Proto nemají duši a snaží se ulovit další život, ale ten v nich také zmizí a jen posílí jejich temnotu. Jaelovi by se za běžných okolností nikdy nepovedlo zachránit jeho ženu, i kdyby nějakým zázrakem dokázal dýchat a mluvit pod vodou. A také by se mu už nikdy nepovedlo vrátit na hladinu. Jak jsem říkal, jezero je jako černá díra. Pohltí vše bez možnosti návratu. Jael nejspíš ještě předtím, než se dostane na dno, pocítí něco, čemu se u černých děr říká horizont událostí. Je to zjednodušeně řečeno bod, odkud už není za normálních okolností návratu. Co se dostane za tento bod, už se z jezera nemůže nikdy vrátit. Před tím bodem se to ještě, i když velmi těžce, dá. Ale Jael se musí dostat nejen za něj, ale ještě mnohem dále.

Lanna se zachvěla. „Ale dostane se odtamtud, že jo?"

Ano. Protože čaroděj, za kterým se vydal spolu se Sielou, je ve své podstatě bohem života. Já sice můžu dovolit někoho nenechat zemřít, ale nemůžu zachránit už mrtvého. On může. Nebudu ti nyní vyprávět, v čem se to pokazilo u něj, koneckonců, když nad tím vším budeš přemýšlet, možná na to přijdeš. Nedaroval mu jen možnost dýchat tam, kde by dýchat neměl, ale daroval mu možnost nejen přežít svou vlastní smrt, ale i vymanit ze smrti jeho ženu. Neměl to dělat. Narušil tím vesmírný zákon. Ale zřejmě si myslel, že vy dva to celé napravíte. Protože máte tu moc. Ale dělat to nemusíte a neměli byste se do toho zaplétat.

Lanna zuřivě zavrtěla hlavou. S takovými věcmi nechtěla mít nic společného. Svět se stále točil, neviděla důvod, proč by měla něco napravovat. Nebude zachraňovat čaroděje. Co si nadrobili, to si musí sami sníst. Raději se zeptala čaroděje na poslední otázku, která ji zajímala. „Souvisí s tím nějak to, že jsi němý? Nebo prostě nemluvíš přirozeně?

Souvisí to s tím. Bohužel, i přes moc, jakou jsem měl, jsem nemohl čarovat prostě jen tak, jako například i Siela. Potřeboval jsem nahlas odříkávat zaklínadla, což většinou dělají jen ti nejslabší čarodějové. Když jsem ale očarovával toto jezero, vložil jsem do něj veškerou svou moc, do poslední kapky. A protože hlas byl ten nejsilnější prostředek, vlastní moc mi ho vzala. Vzpomeň si na černé díry. Pohltily hmotu, ze které byly vytvořeny. Ale Jaelovi jsem ho mohl darovat, protože on nyní dočasně zvrátil smrt, takže v podstatě může vytáhnout to, co zmizelo v černé díře.

Lanna pokývla a hodnou chvíli nad tím vším přemýšlela. Nevěděla, jestli tomu úplně správně rozumí, ale zároveň jí to všechno dávalo smysl. Všimla si, že čaroděj píše další vzkaz. Netušila, jestli ještě zvládne další informace zpracovat, ale zároveň chtěla vědět, co má ještě na srdci.

Pokud to bude jen trochu možné, neříkej o ničem z toho Jaelovi. Někteří lidé zkrátka potřebují v něco věřit, a jeho víra mu pomáhá přežít. A koneckonců, není zase tak nesmyslná. Hvězdní bohové v určitém smyslu přece existují.

Hnědovláska souhlasila, ale věděla, že jednou mu stejně řekne pravdu. Ale ne v nejbližší době. Nebyl na to připravený.

Dobře... neplánovala jsem, že tato kapitola bude tak epická. Chtěla jsem to všechno vysvětlit mnohem jednodušeji, ale nešlo to, protože jsem to celé vymyslela právě takto. Zejména si nejsem jistá s tím, že jsem do toho zatáhla černé díry, o které se sice hodně zajímám, ale nejsem fyzik. Ale snad to pomůže a ne zmate. Tady bych vážně prosila váš názor, jestli jste to pochopili. Určitě něco když tak dovysvětlím v komentářích, ale ráda bych věděla, jestli vám to takhle dává smysl. Snad se vám každopádně kapitola líbila.