Čekal u jezera dlouho, ale jeho duši začínala pohlcovat temnota. Musel to udělat. S neochotou se sebral a pomalým krokem se vydal zpět do kopců. Proklínal jezero, jako by snad nebylo dost prokleté, že se nachází v údolí. Nikdy nebyl ten druh muže, který by miloval hory a dlouhé poutě. Vlastně od života nechtěl nic jiného než být doma, v klidu, než být se svou ženou. Jenže ona nyní byla pryč a ztracená a ho nejspíš čeká ještě dlouhá a dobrodružná cesta k tomu, aby ji zachránil. Nemyslel si, že to bude až tak složité. Nyní však musel riskovat a vsadit na jedinou kartu. Na kartu, která ho mohla něco stát.

Se vzpomínkami na ni v mysli došel až k malému dřevěnému obydlí porostlému popínavými rostlinami. Navenek na něm nebylo nic zvláštního, ale to bylo pochopitelné. Ani tak mocná čarodějnice nechtěla být odhalena. Zhluboka se nadechl a zaklepal. To minulé setkání s ní bylo tak zvláštní, stále ho nemohl dostat z hlavy. Co když toto setkání bude mít ještě dalekosáhlejší důsledky? Dveře se otevřely a on málem zapomněl dýchat.

„To jsi ty," vydechla. Nechápal, jak si ho může pamatovat, ale přičítal to její moci. „Prostě, nevím, proč jsem mu neřekl, proč tam vůbec jsem. Že nechci spáchat sebevraždu ani zachránit svoji ženu před smrtí. Že ji chci jenom vytrhnout z moci Stínům. Nějak mi k tomu prostě nedal příležitost. Myslel jsem, že to celé bude probíhat jinak. Myslel jsem..."

Čarodějnice zvedla ruku. „Zadrž. On ti nepomohl?"

„Ne. Nevysvětlil jsem mu to." Rozpovídal se o tom, jak celé setkání s Převozníkem probíhalo. Někdy uprostřed jeho dlouhého monologu ho dívka vzala dovnitř. Nechtěla riskovat, že je venku někdo uvidí. Nakonec jen vážně přikývla.

„Povídala jsem ti, že je Převozník velmi zvláštní. Jeho osud ho dělá zvláštním. Nemůžeš od něj očekávat stejné reakce jako od běžných smrtelníků."

„No to je sice hezké, ale radši mi řekni, co mám teď dělat." Dívka mlčela, proto jí položil další otázku. „Proč jsi mi aspoň neřekla, že je němý? Bylo by to celkem užitečné, víš."

Dívčiny rysy ztvrdly. „Pověděla jsem ti, jak zachráníš svou ženu. Nepřísluší mi poskytovat ti další informace, i pro tebe je to příliš nebezpečné.

„Nebezpečné?" odfrkl si. „Čemu by asi tak mohlo vadit, když mi prozradíš, že si s ním moc nepopovídám?"

„Ty nejsi čaroděj. Nerozumíš tomu," prskla na něj. Poprvé u ní viděl nějaké emoce. „Věnovala jsem ti již dost svého času. Odejdi, prosím." Nechápal proč, ale při posledních slovech se zachvěl. Přesto se nechtěl tak snadno vzdát.

„Čemu mám rozumět, když mi nic nevysvětlíš? A nic si vysvětlit nenecháš. Jsi skoro jako Převozník. Máš svůj vlastní svět, myslíš si, že všechno víš nejlíp, ale..."

„Mlč," zavrčela tak mrazivým hlasem, že Jael opravdu ztichl. „Vím, že jsi to měl těžké a stále máš, že ti zemřela ta nejmilovanější osoba, která pro tebe tolik znamenala. Ale to ti nedává právo být zlý na ty, kteří za to nemohou. Zvláště když se ti snaží pomoct. Jael sklopil oči. Nelíbilo se mu, že má pravdu. „Vím, že ti to tak nepřipadá, ale existuje i něco většího, než to, co se stalo tobě. Něco, co nemůžeš nikdy pochopit.

Nevesele se ušklíbl. „Další taková. Když jsem byl u jezera, přišla tam taková holka, hrozně zamyšlená. Ani nemusela říct, co chce, a Převozník ji hned vzal. Já jsem tam byl děsně dlouho mezi Stínama, a ona si jenom tak přišla a on..."

„Zadrž," ozvala se čarodějnice. „Jaká dívka?"

„Taková normální," odvětil muž. „Tvrdí, že se jmenuje Lanna. Ani ne moc pěkná. Obyčejný hnědý vlasy, oči, ňáká halena, plášť a kalhoty..."

„Měla ve vlasech rudou stuhu?"

Jael krátce zaváhal. „Asi jo. Proč?"

„Takové setkání ve hvězdách nebylo," zamumlala si pro tebe. Poté na něj pohlédla. „Vím, kdo je ta dívka. Věř mi, že má velmi dobrý důvod pravidelně přeplouvat jezero."

„Ona...?"

„Ano. Byla u jezera již mnohokrát. Není divu, že si ji Převozník pamatuje a nemusí mu nic vysvětlovat.

„Proč jde tolikrát dobrovolně k jezeru? Vždyť..."

„Nepřísluší mi vyprávět ti cizí život. Již nyní jsem ti toho řekla příliš."

„Tak to i rovnou můžeš říct všechno, když jsi mi už teď toho řekla moc, zlato."

Čarodějnice pevně semkla rty. „Dám ti jednu poslední radu. Snaž se nedosáhnout za každou cenu svého. Je chvályhodné nevzdávat se, ale je nutné vědět, kdy přestat. Tvé jednání se ti nevyplatí." Jael by se komukoli jinému vysmál, ale z nějakého důvodu jejím slovům důvěřoval. Proto jen přikývl. Sice věděl, že ji neposlechne, ale alespoň si mohla myslet, že ano.

„Co mám teď dělat?" zeptal se na to nejpodstatnější.

Čarodějnice se mu zadívala hluboko do očí. Z nějakého důvodu ho to znervózňovalo. „Nerozumím tomu, proč zde vůbec jsi. S tím, že ti Převozník nemohl pomoct, protože jsi mu nedokázal vysvětlit, proč tam jsi, já nemám nic společného. Měl bys být rád, že tě to tehdy nic nestálo."

Jael nahlas polkl. „A dneska stát bude?"

Čarodějnice přivřela oči. „Ne. Podívej, nebudu ti říkat, ať sem již nechodíš, protože vím, že mne neuposlechneš. Ale nyní musíš odejít a vrátit se k jezeru. A říct Převozníkovi, co přesně chceš."

Jael se zamračil. Nahlas to neřekl, aby na to nedoplatil, ale čekal od ní něco více. Čekal, že mu pomůže. Byl si jistý, že mu Převozník nepomůže, když to neudělal doteď. Ale neměl šanci nic namítat. Cítil, jak ho něco táhne pryč z čarodějčina obydlí.

„Odejdi," řekla mu. „Je to kouzlo. Když tomu budeš vzdorovat, bude tě to bolet." Jael si jejími slovy byl jistý, už nyní cítil tu sílu. Odešel. Když se ocitl venku, ulevilo se mu, ale zároveň si uvědomil, jak zbytečně sem šel. Co se vlastně dozvěděl?

Alespoň v první chvíli mu přišlo, že se nic nedozvěděl. Ale vzápětí mu došlo, že to možná není tak úplně pravda. Jednak se dozvěděl, že Lanna chodí k jezeru už nějakou dobu. To v něm vzbudilo zvědavost. Chtě nechtě ho osud té dívky zajímal. Ale to nebylo to nejdůležitější. Nemohl zapomenout, jak se na Lannu čarodějka vyptávala a poté prohodila, že jejich setkání ve hvězdách nebylo. Co to mělo znamenat?

Chtěla tím říct, že se setkat neměli? Tak proč k tomu došlo? Od té doby, co jeho žena zemřela, Jael často přemýšlel nad osudem a nad cestami, jak ho zvrátit. Byla to snad nějaká chyba ve hvězdách, že k tomu došlo? Ale proč se stala? Má se v jejich životech stát něco důležitého? Po chvíli nad tím však zavrtěl hlavou. On přece na hvězdy nevěřil. Vlastně doopravdy nevěřil ani na osud, jen mu pomáhalo si myslet, že se to tak mělo stát a on se jen snaží dokázat si, že to není nevyhnutelné. Ale když čarodějnice na toto všechno věřila, nebude na tom přece jen něco? Někdo tak mocný by přece nevěřil bludům.

S těmito myšlenkami dorazil zpět k jezeru. Opět cítil Stíny, ale dařilo se mu si jich nevšímat. Uslyšel totiž něco mnohem zajímavějšího. Uslyšel dívčí hlas. Nejprve si ho nepřiřadil, ale poté mu došlo, že je to Lanna. To bylo zvláštní. Myslel si, že s Převozníkem komunikuje jen znakovou řečí. Ale možná, i když se mu to nelíbilo, to tak dělala jen proto, aby jim nerozuměl. Nyní však mluvila a on se o ní mohl dozvědět něco více. Věděl, že by je možná poslouchat neměl. Nic mu do toho nebylo. Ale co když je pro něj ta dívka nějakým způsobem důležitá? Jinak by se o ni přece tolik nezajímal, když se mu ani tolik nelíbila. Nastražil uši.

„...a zhoršuje se to. Nejprv ty bolesti hlavy, pak přišly horečky, kašel, a teď má skoro úplně průhlednou a promodralou kůži. Fakt se bojím, že..." Na chvíli zmlkla. Nejspíš zrovna „hovořil" Převozník. „Někdo tady je? Kdo?" Jael usoudil, že nebude riskovat, že na něj Převozník pošle Stíny, a vystoupil z temnoty. Lampa nad ním se rozzářila. Počkal, až k němu připlují.

„Ahoj, tak se znovu setkáváme," usmál se na ně. „Jak jste se měli?" Přísahal by, že oba protočili oči. Dívka krátce pohlédla na Převozníka.

„Odejdi. Už tady nemáš co dělat."

„Smůla, už se znovu nenechám poslat pryč, dneska už toho bylo dost." Poté ovšem zvážněl. „Lanno, myslím, že zrovna ty bys mě ani posílat pryč neměla. Myslím, že tady už jde o víc než o to, že oba potřebujeme Převozníka."

Dívka na něj zmateně pohlédla. „Nechápu, co to mluvíš za nesmysly."

„Čarodějka říkala, že naše setkání nebylo ve hvězdách či co. Asi to je nějaká blbost, teda, doufám v to, ale trochu mě to děsí, jestli víš..."

Dívka vykulila oči a pohlédla na Převozníka. Jael sledoval jeho posunky, ale nic z nich na rozdíl od Lanny nevyčetl. Ta se roztřeseně nadechla a pohlédla na muže na břehu. „Nastup si. Ale nemysli si, že jsme teď nějací kamarádi či co." Jael si ještě před pár minutami přesně takové pozvání přál, ale nyní byl vyděšený. Co velkého se tady dělo, že Převozník změnil názor? A o čem to Lanna předtím mluvila?