Lanna mířila za nemocnými, když ji zastavil ichari, který jí tolik pomohl. Kývl na ni a naznačil jí, aby ho následovala. Když tak učinila, zavedl ji do malé a poměrně prázdné, ale přesto jaksi přívětivě působící místnosti. Viděla jen dřevěné stoly, židle a obrazy inspirované vírou v hvězdné bohy, ale cítila se tu mnohem lépe než ve zbytku chrámu. Pohlédla na svého zachránce.

„Kde to jsme?"

„Je to jedna z místností, kde učíme děti." Lanna krátce zalitovala, že se nevydala touto cestou. Neměla na to sice předpoklady, ale líbilo se jí tu. „Je ti tu dobře, viď?"

Lanna přitakala. „Ale proč jste mě sem vůbec vzal?" Ichari se s mírným úsměvem posadil.

„To, co jsi řekla, nás velmi pobouřilo. Máš v sobě mnoho temnoty, příliš mnoho, a návštěvou toho jezera jsi jí málem propadla. Ale to, že jsi sem přišla, znamená, že se chceš přinejmenším očistit." Hvědovláska se nad tím zamyslela. Možná by to přece jen nebylo na škodu. Nevěděla, jak takové očištění probíhá, ale pokud by bylo účinné, možná by se zbavila alespoň části toho, co ji tížilo. „Vím, že jsi tady přišla, aby ses schovala, ale možná by nebylo na škodu to přehodnotit. Když se očistíš od všech hříchů, možná i uvěříš. Budeš dobrou boží služebnicí."

Lanna si skousla spodní ret. Tento ichari však nebyl jako ostatní, mohla mu říct pravdu. „Jsem vám opravdu vděčná za to, co jste pro mě udělal, a vlastně to ani pořádně nechápu. Ale... dostala jsem ještě jednu nabídku."

Ichari zvědavě naklonil hlavu. „A jakou?"

„Ten zraněný, Jael..." Odmlčela se. „Vy víte, že sem nepatřím. Že jsem si myslela, že mi to pomůže srovnat se s tím, co se stalo mojí sestře. Ale on mi řekl, že můžeme začít znovu společně. Že on taky ztratil svou ženu a vzájemně si pomůžeme. A... já nevím, jestli by to nebyl lepší způsob."

„Můžeš sem patřit, Lanno," odvětil ichari. „Ten chlapec se tě jen snaží svést na scestí. Kdo nemá žádnou víru, snadno uvěří, že si dva lidé plní temnoty můžou pomoct, ale jen budou předávat temnotu jeden druhému."

„Ale Jael věří. Jen... svým vlastním způsobem," namítla, ale věděla, že ji ichari nalomil. Teď už vůbec netušila, co by měla dělat. „Bere si z víry jen to, co se mu líbí."

„Víra je celek. Nemůžeš vzít část, a část zahodit. Pak nejsi skutečným božím dítětem," pronesl ichari.

„To jsem mu říkala taky. Ale chtěla jsem tím jenom říct, že on v sobě tu víru má."

„Ne. Nemá, když si vybírá jen to, co se mu zrovna hodí. Jen si myslí, že ji má. Lanno, vím, že tady nejsi spokojená, ale můžeš být." Dívka jen sklesle přikývla. Zaznamenala povzbudivý úsměv, ale příliš jí nepomohl. „Povíš mi vlastně, co se stalo doopravdy?"

Lanna zaváhala. „Řekla jsem víceméně všechno. Nelhala jsem." Silně se jí rozbušilo srdce, ale nedala na sobě nic znát. Tento muž se k ní sice choval více než hezky, ale nechtěla mu stoprocentně věřit. Už jen to, že jí tak moc pomáhal, bylo podezřelé.

„Rozumím ti. Chráníš toho chlapce, viď? Nicméně já nikomu nepovím, že je čaroděj."

Lanna povytáhla obočí. Byla nervózní, takže si začala pohrávat s lemem svého hábitu. Alespoň na ten už si zvykla a dokonce jí přišel dost pohodlný. „Cože? Ne. Jael není čaroděj, fakt ne. On... on o tom nic neví."

„A ty snad víš?"

„Naznačujete, že jsem čarodějnice já?" zeptala se s úsměvem. Lanna věděla, že se pohybuje na tenkém ledě, ale doufala, že si s ní ichari jen tak povídá a nic tím nesleduje.

„Ne. Jen si myslím, že nějakého čaroděje znáš."

„Ne, jen..." Vzpomněla si na to, co jim předtím řekla. „Mola, moje sestra, ona prý nějakého znala. Ale nechtěla jsem o tom nikdy nic vědět, nevím, kdo to je ani kde je ani nic." Viděla, jak se ichariho tvář stáhla hněvem. Museli kouzelníky opravdu nenávidět.

„Mně nemusíš lhát, Lanno. Já vím, že neříkáš pravdu." Dívka zpanikařila, ale doufala, že to nepozná.

„Proč si to myslíte?"

„Pokaždé hrozně znervózníš, když na to přijde řeč." Zarazila se. Takže se jí to skrývat nepovedlo. „Ale bez obav, zdá se, že ostatním ichariům to nedošlo, oni toho o tobě neví tolik, co já. Lanno, nic se ti nestane, pokud znáš nějakého čaroděje. Nikomu to neprozradím. Myslím, že je to první krok k tomu, se očistit. Nemůžeš to navždy držet v sobě."

Lanna se marně snažila zadržet slzy. Neuvědomila si to, ale opravdu to potřebovala říct někomu, kdo o tom nic nevěděl. Potřebovala se se vší tou bolestí a tajemstvími svěřit. Ichari ji trpělivě poslouchal a když skončila, dokonce ji i objal. Dívku však náhle zachvátil strach.

„Ta čarodějka... nebudete po ni pátrat, že ne?" Sielino jméno je to jediné, co mu neprozradila.

„Ať je to kdokoli, nyní je součástí chrámu. Její duše tady bude vykoupena," odvětil. Lanně se dost ulevilo, ten vzácný klid však ichari zničil další větou. „Musíš se tedy rozhodnout, jestli zůstaneš tady a spasíš svou duši od temnoty, nebo půjdeš s Jaelem."

Lanna zaťala pěsti. Nechtěla na to teď myslet. „Já prostě... nevím."

„Nemáš ještě vůči nám žádné závazky. Pokud bys chtěla odejít, bude lepší, když to uděláš co nejdříve. I zítra už může být pozdě. Ale samozřejmě si to dobře promysli. Já osobně si myslím, že bys odcházet neměla. Ještě je tady pro tebe naděje."

„Ještě se rozhodnu," odvětila. Ichari jen přikývl. Pomalu se s ní začal loučit. Lanna věděla, co bude jejím dalším krokem.

Ještě před obědem je čekala polední motlitba. Už jí ani obecně až tolik nevadily, začala je vnímat jen jako nutné zlo, ale dnes byla dokonce ráda, že se uskutečňují. Bylo to jediné místo, kde se setkávali všichni ichariové. Už se o to dávno nepokoušela, ale dnes si dala záležet na tom, aby si přisedla vedle Siely. K jejímu štěstí se z nějakého důvodu vždy odklidila někam dozadu a dále od ostatních. Nezdálo se, že by si jí vůbec všimla, ale Lanna věděla, že ano. Počkala si, až zazní první slova k bohům.

„Možná jsem tě ohrozila. Dávej si pozor," zamumlala směrem k čarodějnici. Siela jí věnovala rychlý pohled. Odrážel se v něm strach. Začala se modlit mnohem hlasitěji. Lanna netušila, jestli si myslí, že ji bohové spasí, nebo jestli to dělá z jiného důvodu. Na okamžik jí bylo znovu líto, že s ní Siela nechce mít nic společného, ale pak si vzpomněla, že tady má alespoň Jaela.

Na okamžik byla přesvědčená o tom, že půjde s ním, ale vzápětí si uvědomila, o čem se bavila s icharim. Nevěřila sice ve spásu a nemyslela si, že má v sobě temnotu v takovém smyslu, v jakém to zřejmě mínil on, ale snad by jí opravdu dokázal pomoct, když by to nečinil jen skrze víru. Ostatně, už ten rozhovor její srdce udělal o něco lehčí. Možná, i když si nemyslela, že někdy uvěří, jí systém chrámu bude vyhovovat. Ostatně, byla to jistota. Když odejde s Jaelem, nebude vědět, jak pokračovat.

Ani když modlitební čas skončil, netušila, co si počít. Přemýšlela o tom i při starání se o nemocné, i při cestě za jedním konkrétním. Hned, jak otevřela dveře k místnosti, kde stále z nějakého důvodu ležel sám, ji překvapilo, že se prudce posadil. Přispěchala k němu.

„Opatrně," vyhrkla.

„Copak ty se o mě bojíš?" usmál se na ni. Lanna nad tím protočila oči.

„Bojím se o všechny nemocné. Je to moje poslání, však víš." Jael se viditelně zarazil.

„Počkej, tohle byla ironie, že jo? Mám rád tu nevěřící a všechno zpochybňující Lannu."

„Já už vlastně nevím, co si myslet," povzdechla si. Zaujalo ji však, co řekl. Vážně ji měl rád takovou, jaká byla? Vážně nepotřeboval, aby něčemu uvěřila, a nechtěl ji k tomu opravdu nikdy přimět? Nikdo kromě Moly ji takovou, jaká byla, nevnímal úplně jako sobě rovnou. „Jaeli, já jsem asi... asi jsem to pokazila. A ještě k tomu teď nevím, co mám dělat." Převyprávěla mu celý rozhovor s icharim až po to, jak varovala Sielu. Jael neprohodil nic vtipného ani rádoby vtipného, což považovala za velmi špatné znamení.

„No, doufám, že ten ichari je tak laskavý, jak si myslíš. Protože jestli ne, je to sakra problém."

„Neřekla jsem Sielino jméno."

„Já vím. Ale přišla skoro ve stejný čas jako ty. Dojde jim, že je to u ní nejpravděpodobnější."

Lanna se opět málem rozplakala. „A do háje. Já jsem... Neuvědomila jsem si to." Jael ji se zaváháním objal.

„To nic. Možná to nebude řešit. Možná je tady taky z nějakýho jinýho důvodu, než je víra. Nebo tak sem aspoň přišel." Lanna se nad tím zamyslela.

„Snad máš pravdu."

„Já mám vždycky pravdu," zazubil se, ale pak opět zvážněl. „Už je mi docela dobře, takže už můžu odejít. A upřímně, Lanno, zítra ráno odcházím. Nechci tu už být ani minutu." Lanna opět ucítila tlak na hrudi. Musela se opravdu rozhodnout rychle. „Co je?"

Lanna ho chytila za ruku. Věděla, že to asi není úplně správné, ale pomohlo jí to. „Buďto odejdu s tebou nebo už nikdy. Neodhodlám se sama... ale nevím, jestli chci odejít. Nevím, co budu dělat. Tady aspoň funguje řád."

Jael pokrčil rameny. „Nebudu tě nutit nebo přesvědčovat. Ale byl bych rád, kdybys šla. Nejenom kvůli sobě, ale... asi to tady pro tebe nikdy nebude úplně dobré. Ani já bych sem nešel a to věřím."

„Vidíš, o tom jsem taky mluvila s tím icharim. Prý tvoje víra není správná. Taky si myslí, že nemůžeš věřit jen tak napůl."

Jael se ušklíbl. „A víš co? Je mi jedno, co si kdo myslí, a hlavně co si myslí on. Já to prostě cítím takhle a je to pro mě správné. Ale to je fuk. Tak teda, přijdeš tu aspoň hned po probuzení a řekneš mi, jestli jdeš?"

„Přijdu," slíbila mu. Poté bez pozdravu odešla. Nechtěla, aby viděl její slzy bezmoci.

Myslíte si, že si ichari nechá pro sebe, že mezi sebou mají čarodějku? A že mu došlo, že je to Siela? Jak byste se rozhodli na Lanniném místě, a jak si myslíte, že se rozhodne ona? Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Jo, a taky máte z nějakého důvodu chuť napsat něco o apokalypse?