Lanna stála se sklopenou hlavou před skupinou výše postavených ichariů, kteří zrovna neměli na práci nic neodkladného. Nebylo jich mnoho, což ji trochu uklidňovalo. Kdyby se tu sešli skoro všichni, znamenalo by to, že je opravdu zajímá, co jim chce říct. Takto jí přišlo, že to řeší raději jen tak pro jistotu. Uvítala by, kdyby tu s ní byl Jael, on by se z té situace určitě dostal s nadhledem, ale jednak na tom byl ještě špatně a jednak by jí to nespíš ani nedovolili. Zhluboka se nadechla. Vrhla se do této bitvy, tak ji musí vybojovat sama. S úlevou si všimla, že v místnosti seděl i ichari, který ji od začátku tolik pomáhal.

„Jak jsi si tak jistá, že ten chlapec není čaroděj?" položila starší žena první otázku a poslední slovo téměř znechuceně vyplivla. Několik hlav souhlasně přikývlo.

„Protože ho znám. Je to můj přítel," odvětila Lanna a snažila se znít sebejistěji, než se doopravdy cítila.

„Nemusel ti to říct. Chápu, že je ti ho líto, ale musí být zničen jako všichni ostatní. Zlo nesmí dostat šanci," ozval se ichari skoro v Lanniném věku. Dívka krátce zalitovala toho, jak je slepý, ale snažila se na sobě nedat takové myšlenky znát.

„Jenže on není čaroděj, já to prostě vím. Kdyby byl, tak..." Odmlčela se. Už když s tím začala, věděla však, že něco jim říct bude muset. „Tak by přišel na lepší způsob, jak zachránit svou ženu." Viděla zmatek v mnoha tvářích, nic jiného ale ani neočekávala. Věděla také, že následujícím pokračováním své řeči hodně riskuje, ale strach, co by Jaelovi udělali, kdyby to neřekla, byl silnější. „Oba jsme se zapletli se... světem mrtvých."

„Jak?" ozval se dotaz. Povyprávěla jim vše o Mole a o tom, jak ji nezachránila, a o Jaelově snaze vytrhnout jeho manželku ze spárů Stínů. Věděla, že existence Převozníka je jim dávno známa, ale nemůžou ho zabít, proto o něm mohla hovořit. Když skončila, místnost zašuměla.

„Moment," vynikl ovšem jeden hlas. Byla to žena, která se jí ptala jako první. „To kvůli své sestře jsi tady?"

Lanna znervózněla. „Proč... proč se ptáte?"

„Protože to celé vyznělo, jako bys tady byla jen kvůli tomu, že jsi ztratila důvod žít." Lanna se jen taktak ovládla, aby se nepraštila do čela. Je tak hloupá. Neměla zmiňovat, že se chtěla zabít. „Jsi vůbec potomkem hvězd?"

„Samozřejmě," pravila tiše.

„Několikrát jsem vedle tebe seděl při modlitbách," ozval se mladý ichari. „Myslíš si, že mi neuniklo, že neznáš ta správná slova?" Lanna na okamžik zavřela oči. Doufala, že když bude sedávat mezi mladými, bude jim jedno, že se nemodlí správně.

„V naší rodině panoval názor, že je jedno, jaké slova používáme. Jde hlavně o víru samotnou." To prohlášení nevzbudilo tak jednoznačný odpor jako ta předchozí. Zdálo se jí, že někteří s ní souhlasí.

„Ale když někdo přijde do chrámu, měl by dávno cítit víru tak silnou, že se naučí, jak správně s hvězdami mluvit," oponoval mladý ichari. Lanna se v něm spletla. Přišlo jí, že jeho názory byly mnohem radikálnější než názory některých starších. „Co vůbec o hvězdách víš?"

„Myslím, že předmětem tohoto setkání nejsou znalosti naší členky, které koneckonců může doplnit, a dokonce ji rád budu učit, ale ten chlapec," zachránil Lannu ichari, který ji pomáhal od samého začátku. Obrátil se k Lanně a usmál se na ni. Tělem jí projelo příjemné teplo. Byla nesmírně ráda, že tady není úplně sama. „Shodneme se, že to, že jste hledali záchranu u posla smrti, není právě nejšťastnější, ale měli jste pro to ušlechtilé důvody. Každopádně to dokazuje, že ten chlapec není čaroděj, jinak by si pomohl sám."

„Možná není tak silný, aby to sám zvládl," namítla žena. V místnosti nastalo ticho. Lanna horečně přemýšlela, jak jí takové tvrzení vyvrátit bez toho, aby prozradila Sielu.

„Není. Protože není čaroděj," odpověděla. Věděla, že to není argument, ale nic lepšího ji nenapadlo.

„A jak tedy věděl o existenci Převozníka? A jak jsi o něm věděla ty?" otázal se mladý ichari.

„Vy o ní taky víte," odvětila Lanna bez přemýšlení. Zase natrefili na jedinou věc, kterou jim nemohla prozradit, a to byla Siela. Věděla však, že její odpověď icharie spíše rozhněvala. Nejhorší na tom bylo, že musela vymyslet hned dvě výmluvy, protože předtím zmínila, že se s Jaelem poznali až u jezera. „Pokud jde o mě, moje sestra... ona se hodně zajímala o temnotu. Jednou mi o něm řekla, a proto jsem u něj začala hledat pomoc." Využila Molu, protože už jí nemohli ublížit, když byla mrtvá. Připadala si ale hrozně. Mola byla ten poslední člověk, který by se za normálních okolností o Převozníkovi dozvěděl. Vždy byla tak plná světla.

„Jistě. Pak se dá pochopit, proč zemřela," pravila starší ichari. Lanně vnikly do očí slzy. Samozřejmě takové prohlášení čekala a myslela si, že je na něj připravená, ale nebyla. Žena si toho všimla, ale náhle se jí ve tváři zjevil soucit. „Odpusť. Vím, že jsi ji milovala, i když byla špatná." Lanna se zmohla jen na přikývnutí.

„A pokud jde o toho chlapce," promluvil její nejoblíbenější služebník hvězd. „I jeho žena si zahrávala s temnotou tak dlouho, dokud ji nepohltila?" Lanna přikývla. Ostatně, tentokrát možná ani nelhala. Z toho, co Jael říkal, by to tak mohlo být. Vzápětí si však uvědomila, co ichari dělal. Pomáhal jí s odpověďmi. To ale znamenalo, že jí nevěřil. Proč nic neřekl? Byl přece také služebníkem hvězd.

„Ještě se musíme poradit," prohlásil muž, který zatím nepronesl jediné slovo. „Ale tentokrát bez tebe. Odejdi nazpět za nemocnými. A postarej se i o toho chlapce." Lanna přikývla a s pozdravem odešla s místnosti. Za dveřmi prudce vydechla. Chtělo se jí plakat, nejen kvůli Mole, ale i kvůli tomu, jak beznadějně to v některých chvílích vypadalo. Raději se vrátila k nemocným. Nedokázala udělat více než pár rutinních úkonů a zamířila k muži, který měl kvůli podezření na čarodějnictví vlastní, uzamčenou místnost. Ona naštěstí měla klíč.

Jael už ležel v nemocnici několikátý den. Stále měl pocit, že se zcela nezbavil doteků Stínů, jeho srdce jako by svírala temná a chladná ruka, ale alespoň jeho tělesná schránka se zdála být trochu v pořádku. To však ichariům neřekl, neřekl jim, že se jeho stav zlepšil. Koneckonců, stále měl horečku, takže ho zde bez problémů nechali. Ničilo ho však, že nevěděl, co s ním bude, a co bude s lemetou, a především, jak je na tom Lanna, která slíbila, že ichariům prozradí celou pravdu. Nemohla to myslet vážně, nebo snad ano?

Náhle se otevřely dveře a dovnitř vklouzla známá dívka. Věděl, že se mu nejspíš vysměje, ale natáhl k ní ruce. Chyběla mu společnost. Ichariové se o něj sice starali, ale nerozuměl si s nimi. Sice věřil ve hvězdy, ale jejich pohled na ně, skrze který viděli celý svět, mu přišel příliš vzdálený. K jeho překvapení k němu Lanna přistoupila a chytila ho za natažené ruce. Trvalo to jen okamžik, ale překvapivě mu to pomohlo.

„Jak se cítíš?" zeptala se dívka.

„Chceš pravdivou verzi nebo verzi pro icharie?"

„Ty jim lžeš?" podivila se.

„Odkládám svoji popravu," odvětil. Snažil se to říct s lehkostí, ale slyšela v jeho hlase strach. „Říkám jim, že mi je pořád stejně, ale je mi líp."

„Asi tě nezabijí. Právě jsem ti... asi jsem ti zachránila život."

Jael se pousmál. „Ty mně? Čím jsem si to zasloužil?"

Lanna zavrtěla hlavou. Neměla náladu si z toho dělat legraci. Posadila se na kraj lůžka a převyprávěla mu, co se právě událo. Po chvíli se rozplakala, ale nezáleželo na tom. Ani slzy nemohly napravit, jak hrozně se cítila. Když skončila, Jael znovu chytil její ruku.

„Je mi to líto. Fakt."

„Co je ti líto?"

Jael protočil oči. „Nemáme asi čas na dlouhé povídání, ale zkusím to shrnout. Jenom... taky jsem se takhle z něčeho musel vymluvit." Pokusil se jí vysvětlit všechno, co se událo se Sielou, až po to, jak si uvědomil, že zapomněl, že musí umět pod vodou i mluvit.

„No," vydechla. „Ještě že jsem tohle nevěděla před tím výslechem, těžko by se to zatajovalo."

„To ti věřím. A co je vlastně se Sielou? Dorazila už sem?"

Lanna odvrátila zrak. Všimla si, že stále drží Jaela za ruku, ale bylo jí to jedno. „Je tady. Ale ona... Ona prostě chce být dobrá služebnice hvězd." Při tom označení protočila oči.

„Nechce, aby zjistili, že je čarodějka. Tak jí to ten kouzelník i řekl."

„Já to chápu, ale nechápu, že nás úplně odstřihla. Myslela jsem, že tady budu mít alespoň někoho, kdo... kdo je na mé straně, teda někoho kromě toho ichariho, ale... ona se prostě chová, jako bychom se nikdy neznaly."

„Patříš k jejímu starému životu. Je to pro ni takhle lepší, Lanno." Odmlčel se. „Odejdi se mnou. Prosím."

„Jaeli, já..."

„Oba nemáme ani tu nejmenší naději. Oba jsme všechno ztratili. Máme toho hodně společného. Můžeme tu být jeden pro druhého."

„Ale já nechci... však víš." Lanna sklopila hlavu.

„Právěže nevím. Co nechceš? Tady tě to zničí, Lanno. Nikdy nedokážeš uvěřit a sama to víš."

„Já... nechci tě, Jaeli. Ne takhle. Nepřitahuješ mě a..." Všimla si, že zrudl, ale zároveň ho to pobavilo.

„Ale já jsem to takhle nemyslel. Spolu jsem myslel jako spolu z chrámu. A že pak můžeme zůstat kamarády a pomáhat si." Pohlédl na Lannu. „Musím teda přiznat, že ses mi časem začala trochu líbit, ale... asi jsem se ještě nesrovnal s tím, že moje žena..."

„Já vím. Ale tak jako tak... já nevím. Nevím, jak bych bez Moly mohla pokračovat."

„Nechceš si to ještě promyslet?"

Lanna se chystala zavrtět hlavou, ale vzápětí si uvědomila, že ta nabídka zní přece jen lákavě. Ne, že by ji mohla přijmout, ale musela samu sebe přesvědčit, že to nejde. „Dobře, ještě to promyslím, ale počítej s tím, že s tebou nepůjdu. Ale ty se teď hlavně pořádně vyléč." Položila mu dlaň na čelo. „Ta horečka trochu poklesla, ale ještě to není ono."

„Já vím."

„Uvařím ti čas a ještě se sem vrátím. Ale ne na dlouho. Ne, že by mi zakázali s tebou být, jsi přece jenom můj kamarád, ale bylo by to podezřelé. Takže teď už jdu." Jael konečně pustil její ruku a dívka vstala. Když byla těsně u dveří, muž znovu promluvil.

„A co se vlastně stalo s tou lemetou?"

„Oblíbil sis ji, že?" usmála se. „Buď v klidu. Utekla a nevypadá to, že by po ní v nebližší době chtěli jít. Koneckonců, je jenom produktem magie, ne čarodějkou samotnou. Možná se tě ještě budou ptát na to, jak ses k ní dostal, ale podle mě bude stačit, že nevíš, že se k tobě prostě jenom připojila."

Jael přikývl. „Díky." Lanna ho opustila, ale už se necítil tak zle.