Jael seděl při pokladně a hleděl do prázdna. Byl to jediný způsob, jak dokázal vyplnit mezeru mezi tím, než se objeví další zákazník, kterého bude muset obsloužit. Stále mu sice povídání si s lidmi dělalo radost, ale přišlo mu, že už to není jako kdysi. Už nedokázal rozpovídat každého, už se nedokázal bavit tak nenuceně a upřímně. Jako by část temnoty v jeho srdci zůstala a změnila se v něco neviditelného, co mu sice tolik neubližovalo, ale stále to tam bylo. Věděl ale, že tak to není. Temnota za to nemohla, ta už byla pryč. Bylo to jím samotným. Změnil se a ta změna se mu nezamlouvala.

Doufal, že když se dozvěděl, že mu Převozník stále může pomoct, hned zachrání svou ženu a všechno bude zase v pořádku. Muž mu však překazil plány. Řekl mu, že je ještě na něco takového příliš oslabený a že by to nemuselo jeho tělo unést. A pak by byl stejně ztracený jako ta, kvůli které to všechno podstupoval. Tehdy mu to přišlo zvláštní, že se Převozník tak stará, a nechtěl ho uposlechnout, ale Lanna ho nakonec přemluvila. Ostatně, měla ve spoustě věcech pravdu, například v tom, že jeho úkol mu nikam neuteče. Postupně ale stále více chápal, proč ho bývalý čaroděj prozatím odmítl.

U toho jezera mu to tak nepřišlo, ale cítil se stále hodně unavený. Spal mnohem déle než obvykle, dokonce kvůli tomu změnili otevírací dobu obchodu, ale stejně mu přišlo, jako by dohromady naspal jen pár hodin. Všechno ho bolelo a zejména hlava. Trochu se toho bál, ale snažil se věřit vysvětlení Lanny, že mít v sobě temnotu a málem zemřít se nemohlo obejít bez následků. Doufal jen, že to nepotrvá dlouho. Nepřál si nic více, než se znovu vrátit k jezeru a celé to dokončit.

Hnědovláska před chvílí odešla do jedné z vedlejších místností. Za tu dobu, co tady spolu žili, pochopil, že zkrátka někdy chce být sama a nebral si to osobně. Moc to sice nechápal, jemu její přítomnost pomáhala každou sekundu, ale Lanna byla úplně jiná než on. Takže zůstal sám jen se svými myšlenkami a nebylo mu to moc příjemné, ale snažil se, aby do toho ostatní nezatahoval také. Strýci se zmínil jen velmi stručně, co se vlastně stalo. Nechtěl tím nikoho zatěžovat více, než je nutné, a to ani Lannu. Měla svých problémů dost.

Náhle ucítil hrozný tlak v hlavě. Netušil, co přesně se děje, ale raději doklopýtal ke dveřím a zamkl je. Všiml si, že se pod nimi k jeho kotníkům blíží jakési podivné světlo, ale nedokázal přemýšlet nad tím, z jakého zdroje pochází. S vypětím všech sil se vrátil za pult a ztěžka zase dosedl na židli. Zavřel oči. Stále kdesi cítil přítomnost světla, ale hlava ho bolela tak úporně, že to příliš nevnímal.

Po chvíli ale bolest začala polevovat a on se rozhlédl po místnosti. Světlo už bylo téměř u něj. Polekal se a položil chodidla na sedátko, aby se ho nedotklo už za pár vteřin. Poté ale několikrát zablikalo a přímo před jeho zraky se zjevila Siela. Zalapal po dechu. Čarodějka zavrávorala. Byla celá pobledlá, ale když chtěl vstát, aby se mohla posadit, zavrtěla hlavou.

„Odcházím. Nemůžu vás dál ohrožovat, ichariové mě co nevidět najdou. Ale chtěla jsem s tebou ještě naposledy mluvit. A nemusel jsi zamykat, udělala bych to za tebe."

„Mohla jsi přijít normálně. Sielo, ne se přemístit. Já tomu nerozumím, ale nemyslím si, že bys teď měla používat kouzla. Jsi slabá a..."

Bláznivě se zachechtala. „Kdybych nepřišla takhle, potkala bych Lannu. Myslíš si, že mi na tom ještě záleží? Možná je lepší smrt na vyčerpání než to, co mě doopravdy čeká." Odmlčela se. „Vždycky jsem se snažila se šetřit, nejít nad své schopnosti. A skoro nic nedokázala. Když je mi teď všechno jedno, konečně vím, jak jsem silná a co všechno dokážu. A promiň, pokud ti teď bylo zle, potřebovala jsem se na tebe napojit."

Jael zoufale zavrtěl hlavou. „To je jedno. Každopádně, možná není pozdě. Něco vymyslíme a..."

„Ne, Jaeli. Nechci tě do toho zatáhnout. Když jsi mě zachránil tehdy u mě doma, hodně jsem si to vyčítala. Nic se ti nestalo, ale to je spíš zázrak. Stačilo, aby přišli jiní ichariové a taky by tě zabili. Nechci, abys mi víc pomáhal, nezaplétej se do tohohle světa."

„Ale já už jsem se do něho zapletl."

„Ne tak, aby nebylo cesty ven." Siela se odmlčela. „Víš, jak jsem jednou prohlásila, že tvoje setkání s Lannou nebylo ve hvězdách? Přemýšlela jsem nad tím. Myslím si, že vy dva jste lidi, kteří mají potenciál změnit svět. Kdybyste chtěli, mohli byste udělat něco velkého, jste pro to zrození." Sledovala, jak se Jael tváří čím dál sklíčeněji. „Ale to neznamená, že tohle musíš udělat. Je to tvůj život, Jaeli, a je mi jasné, že ty nic velkého nechceš. Zachraň svou ženu a pokračuj v tomhle životě, protože tenhle obchod je místo, kam doopravdy patříš. A právě proto mi nepomáhej. Je jen otázka času, kdy vyvraždí všechny čaroděje a jak jsem řekla, jsem s tím smířená."

„A... proč jsi teda chtěla zabít Lannu?" zeptal se. Svíralo se mu hrdlo.

„Protože tehdy jsem si ještě myslela, že se z toho nějak dostanu a měla jsem důvod k tomu, se pomstít. Ale pak jsem narazila na tvé ochranné kouzlo, a i když jsem ho nechtěla prolomit, něco se pokazilo a..."

„Převozník mi to vysvětlil. Vůbec to nebylo ochranné kouzlo." Pokusil se jí vysvětlit, co se u jezera dozvěděl. Siela jen přikyvovala. „Ale jedna věc mi stejně není jasná. Proč ses pokoušela ho prolomit, když jsi mi nechtěla ublížit?"

„To to kouzlo. Nemohla jsem ho zastavit. Problém takového kouzla je, že když už ho jednou připravíš, snaží se se dostat k člověku i přes všechny obrany, bez ohledu na to, jestli je ten čaroděj zvládne překonat nebo ne. A ta temnota v tobě byla obrannému kouzlu velmi podobná."

„Mrzí mě, že se to na tebe přeneslo."

„Nemůžeš za to. Vím, že jsi jenom chtěl ochránit Lannu. Divím se, že se mnou vůbec po tomhle mluvíš."

Jael se pokusil usmát. „Chápu, že se zlobíš. Jenom chci říct, že to neudělala schválně."

Siela si odfrkla. „Musela vědět, co se stane. A nesnaž se ji omlouvat, je mi jasné, že se jí budeš zastávat. Zamilovaní lidé mají zkreslený pohled."

Jael se ušklíbl. „Tak v tomhle se pleteš. Nejsme do sebe zamilovaní a nikdy nebudeme. Chci ti jen říct, že ona to prozradila icharimu, kterému věřila. Byl k ní od začátku milý a pomáhal jí a..."

„Jestli tomu opravdu věřila, je neskutečně naivní, ale nemyslím si to. Ale nebudu ti kazit pohled na ni, jednou to snad pochopíš sám."

„Sielo, já nemám zkreslený pohled. Prosím tě, můžeš mě chvilku poslouchat? Vysvětlím ti, proč to udělala a..."

Ironicky se ušklíbla. „Neboj se. Neublížím ji. Nechci ublížit tobě. Než jsem sem šla, netušila jsem, že se máte rádi. Kdyby nikoho neměla, byla by to jiná situace." Jael chtěl něco namítnout, ale pak si to rozmyslel. Mohlo mu být jedno, co si Siela myslí, hlavně že už nebude Lannu ohrožovat. „Vím, co si myslíš. Ale jestli ti můžu dát poslední radu, měl by ses od své ženy začít odpoutávat. Nebo jí snad chceš být do konce života věrný?"

Jael zavrtěl hlavou. „To asi ne, ale než to dořeším..."

„Dořešíš to brzy. Je úplně jasně vidět, jak se máte s Lannou rádi."

Jael se uchechtl. „Promiň, ale nic ti do toho není. Nechci, aby Lanna byla jenom nástroj k tomu, abych se odpoutal. Chci jednou najít holku, kterou budu milovat doopravdy. A hlavně je taky důležité, co cítí ona. Viděla jsi nás pár minut, nemůžeš soudit..."

„Je mi jedno, co si z mé rady přebereš. Ale myslím, že se tomu oba bráníte úplně zbytečně."

„Co tímhle chceš docílit?" zeptal se jí na rovinu, protože měl pocit, že ho do toho Siela z nějakého důvodu tlačí.

„Chci, abys byl šťastný," pokrčila rameny. „Ale pokud si myslíš, že víš více o dění světa než čarodějové, prosím." Jael se ušklíbl. Zase měla tu tendenci hrát si na mocnou kouzelnici, která všechno znala. Tou ovšem nebyla a on jí nevěřil. „Je to tvůj život. Chtěla jsem se jen rozloučit."

Jael se konečně odvážil vstát ze židle a dlouze ji objal. Ničil ho pocit, že ji vidí naposledy živou, ale opravdu se s tím zdála být vyrovnaná. Možná měla přece jen v jedné věci pravdu. Možná nemusel být někým, kým nechce být, možná nemusel být hrdinou. Bylo to sobecké, ale možná by měl opravdu žít svůj život a jen se snažit být šťastný. Možná to nebylo správně, ale bylo to správně pro něj. Když však čarodějka stejným způsobem, jako přišla, také zmizela, nebyl schopný odemknout prodejnu. Viděl sice pár siluet, jak netrpělivě čekají před dveřmi, ale bylo mu to jedno. Jen složil tvář do dlaní a rozplakal se. Styděl se za to, ale nemohl si pomoct.

Náhle však vrzly dveře. Zpanikařil, ale nedokázal zastavit slzy. Byla to Lanna, to poznal podle kroků. Pomalu k němu přešla a opřela se lokty o pult naproti němu. „To byla Siela? Měla jsem ti pomoct, ale bála jsem se. Když mě předtím chtěla zabít..."

„To je v pohodě," pravil tiše a zadržel vzlyk. „Nic mi neudělala."

„Fakt?"

„Fakt. Chtěla se jenom rozloučit." Pak ho něco napadlo. „Slyšela jsi, co říkala, nebo..."

„Ne, jenom její hlas. Proč? Co ti řekla?"

„Pak ti to řeknu, jenom..." Ztichl.

„Jenom co?"

„Nevím."

Lanna protočila oči. „U všech bohů, řekni mi, co ti pověděla."

„O nic nejde, fakt. Jenom mě něčím rozhodila a musím to zpracovat, ale nic důležitýho."

„Stejně mi řekni, co tě rozhodilo."

Jael se zvedl a beze slova odemkl prodejnu a netrpěliví zákazníci vešli dovnitř. Věděl, že se mu Lanna snažila pomoct a že je to vůčí ní nespravedlivé a ošklivé, ale on se toho v tuhle chvíli bál. Bál se, že by ní opravdu mohl začít něco cítit a to byl poslední problém, který teď potřeboval. Věděl, že nejlepší řešení by bylo se od ní držet co nejdále, ale měl strach, že to už nedokáže.

Myslíte si, že to Siela s Jaelem myslí opravdu dobře? A že je Jael do Lanny zamilovaný, a obráceně? Jak si myslíte, že to s čarodějkou dopadne? Myslíte si, že Jael opravdu nakonec zachrání svou ženu?