Dvojice stála na břehu jezera a hleděla do jasného světla lampy. Jael se dost bál sem jít, ale zdálo se, že ho tentokrát Stíny nechávaly na pokoji. Ne, že by měl naději ohledně své ženy, ale měl naději alespoň v nalezení odpovědí. Navíc poté, co několikrát přežil svou smrt, chtěl ještě více než kdy předtím žít. Lanna na něj krátce pohlédla a věnovala mu mírný úsměv. Na nic jiného se nevzmohla, to jezero v ní vzbuzovalo až příliš mnoho vzpomínek.

Po chvíli už spatřili Převozníkovu loď. Jaelovi se silně rozbušilo srdce. Když je muž uviděl, povytáhl obočí. K jeho překvapení Jael nezačal hned povídat, co tady dělají. Vlastně neřekl vůbec nic. Jen kývl směrem k trupu lodi. Převozník přikývl a přizval je k sobě. Celou dobu Jaela upřeně sledoval a čekal, kdy začne. Co se stalo, že se mu do toho nechtělo? Udělal snad Jael něco zle, nebo ho to všechno, co se kolem něj dělo, změnilo natolik, že už nehovořil bez rozmyslu? Nakonec si přece jen odkašlal.

„To s moji ženou jsem pokazil, to je jasný. Pak mě zachránila ta lemeta. Proč vlastně?"

Převozník na něj chvíli jen hleděl. Asi se opravdu změnil, nevybalil na něj všechny informace hned jako předtím. Pak vzal svůj kus papíru a začal na něj psát odpověď: Vím, co jsou lemety zač. Vůbec to totiž nejsou kouzlem proměněné kočky, ale kouzlem proměnění lidé. Pomalu svou lidskost v těle té stvůry ztrácejí, ale ty jsi ji zřejmě v té, která tě doprovázela, nějakým způsobem probudil. Proto s tebou soucítila a pomohla ti. Neumíš si ani představit, jaký trest ji za to čeká, až ji k sobě čaroděj přivolá, nicméně ti zachránila život.

Jael a Lanna na sebe po přečtení překvapeně pohlédli. To nečekal ani jeden. Lanna se odvážila znovu promluvit jako první. „No, a proč jim změnil podobu tak moc? Stačilo jen vylepšit nějaké smysly, to by jako čaroděj dokázal."

Převozník se zamyslel, kolik jim toho vlastně může říct. Poté ale usoudil, že ti dva nemají v plánu toho využít. Nechtěli změnit svět, jen se nějakým způsobem probojovat svými životy. Aby v nich nikdo tu lidskost nehledal. Chtěl z nich udělat jen své pomocníky, nic více, nic méně. Jael pocítil úzkost. Vzpomněl si na svou lemetu a zkoušel si představit věci, kterými za svou pomoc jemu zaplatí. Není to tvá chyba. Nevyčítej si to," připsal Převozník ještě několik slov, když viděl jeho rozrušení. Nepřál si, aby si ho Stíny vzaly i podruhé.

„Má pravdu," pravila Lanna. „Zaprvý jsi to ani nevěděl, a zadruhý to bylo její rozhodnutí." Chtěla vzít jeho dlaň do své, ale levou rukou jí jako upomínka projela vlna bolesti, když s ní příliš prudce pohnula. Měla sice dlaně namazané nějakou mastí a ovázané, ale pomohlo to jen trochu. Z oka jí unikla slza. Když se na ni Převozník zkoumavě podíval, ukázala mu své zranění. Zdálo se, že ho to nezasáhlo, nejspíš viděl horší věci, ale překvapilo ho to.

„Je to popálené," objasnil Jael. „To byla Siela. Já se k tomu dostanu. Totiž... když mě zachránila ta lemeta, přenesla mě k chrámu ichariů. Asi věděla, že mě tam nejlíp vyléčí, když jsem u sebe neměl moc peněz. No, a tam jsem potkal Lannu a..."

„Siela už tam v té době byla. Ale já jsem... ji omylem prozradila ichariům. Teda, ne přímo, ale řekla jsem, že je tam čarodějka a pochopitelně jim došlo, že je to ona." Skousla si spodní ret. „Vyslýchali mě." Neviděla v Převozníkových očích odsouzení, jak se bála. Nebyl tam ovšem ani soucit. Jen chlad. Těžko říct, co si o tom myslel, možná si o tom nemyslel nic.

„A ona se pak přišla pomstít. Totiž..." Jael znejistěl. Bylo velmi složité vysvětlit, co se stalo. „Siela utekla. Ale Lannu zradil jeden ichari, kterému důvěřovala, když ostatním prozradil, že je Siela čarodějka. Takže ichariům přestala věřit a uvědomila si, že ve chrámu štěstí nenajde." Lanna přikyvovala, když mluvil o ní. „No, a tak se mnou chrám opustila, když jsem se dal dohromady. Šli jsme ke mně domů a chvilku to bylo fajn, bylo nám oběma líp, ale pak přišla Siela."

„Samozřejmě se na mě kvůli tomu prozrazení naštvala a chtěla... vlastně nevím, co chtěla. Ale chtěla na mě použít nějaké kouzlo. Ale nevím, co se vlastně stalo. Každopádně to odnesl Jael, nebo... jak se to vezme."

„Chtěla něco udělat Lanně. Ale postavil jsem se jí do cesty a vzal ji za ramena. Začaly jí svítit ruce a tvrdila, že už to kouzlo nemůže zastavit či co a omlouvala se mi, že mně nechtěla ublížit. Dostal jsem křeč do celého těla a místo toho, abych se jí pustil, jsem ji ještě víc stiskl. Chtěl jsem se odtrhnout, ale nešlo to, nemohl jsem vůbec ovládat svoje tělo. Všechno mě hrozně pálilo bolelo a... to je vlastně jedno. Lanna mě pak odtrhla a spálilo jí to teda ruce. Ale... mně to neublížilo. A to je právě to, proč jsme tady."

Převozník se zamyslel a opatrně začal. Mohlo by to souviset s tím, že jsi málem padl do moci Stínům.

Jale přikývl. „No to já vím." Povzdechl si. „Když mě málem vzaly, cítil jsem u srdce takovou divnou... temnotu. Jako by mi něco pořád sedělo na hrudi a někdy mi došel dech a udělalo se mi zle. Ale od té doby, co přišla Siela, to zmizelo. Chci vědět, co udělala a co se mnou teď je."

Převozník dlouho přemýšlel. Jaelovi se nervozitou potily dlaně. Když začal psát, téměř už to napětí nevydržel. Lanna však byla trpělivá, takže se snažil být také takový. Převozník mu nakonec sám papír předal. Četl tak nedočkavě, že občas vynechal i nějaký řádek a musel se k němu vrátit.

Podle toho, co jsi mi řekl, si jsem dost jistý, co se stalo. Ta temnota se ve tvém srdci objevila, protože jsi byl jednou nohou ve světě mrtvých. Tvá mrtvá část už nepotřebovala dýchat, ale ta živá stále ano, proto se k tvým plicím nedostávalo dost vzduchu, respektive jej neuměly přijmout. Časem by tě to doopravdy zabilo.

Jael se roztřásl. Věděl, že to s ním bylo zlé, ale netušil, že až tolik. Bylo vlastně štěstí, že tohle předtím nevěděl, snášel by to určitě mnohem hůře. I přes tak překvapivé informace chtěl však znát celou pravdu, takže se spolu s Lannou znovu začetl do Převozníkových slov.

Co se týče Siely, již víš, že není žádná mocná čarodějka. Domnívám se, že se pokusila o kouzlo, které je nad její síly, ale ovládla ho. Ovšem pod jednou podmínkou. Když kouzlo, a myslím si, že spočívalo v tom, že chtěla Lannu spálit bleskem, vyvolávala, trvalo jí to jistě hodiny a hodiny a nesmírně jí to vyčerpalo. Proto si to kouzlo připravila předem a pomocí jiného kouzla si ho uložila do svého nitra. Když však čaroděj takové uschované kouzlo vyvolá, už nemůže přestat. Vyvolala ho kvůli Lanně, ale nakonec zasáhlo tebe, protože už ho nemohla zastavit.

„Blesk," zašeptala ohromená tmavovláska. Něco takového by jistě nepřežila. Oba však četli dále, chtěli vědět všechno.

Jenže narazila na tu temnotu. Protože se domnívala, že se jedná o ochranné kouzlo, snažila se ho prolomit. Upřímně pochybuji, že doopravdy zničila tu temnotu, to by mnoho čarodějů nedokázalo. Mnohem pravděpodobněji ho vtáhla do sebe, takže nyní ji bude trápit to samé, co tebe. Ale ty díky tomu v sobě temnotu nemáš, Jaeli. Zachránila tě na úkor sebe, i když nechtěla. Co se týče tebe, Lanno, odnesla jsi to jen těmi popálenými dlaněmi, tím jsem si jistý, nemusíš se ničeho bát.

Oba chvíli mlčeli. Jaelovi se tlačily do očí slzy. Siela trpěla kvůli němu. Ano, ona to kouzlo vyvolala a chtěla ublížit Lanně, ale měla k tomu dobrý důvod. A nyní jí za to všechno, co pro ně zpočátku udělala, čekala jen jistá smrt a byla otázka, jestli zemře dříve díky temnotě nebo icharirům. Připadalo mu to nesmírně nespravedlivé.

„Proč teda Siela omdlela?" zeptala se Lanna, která se snažila nedat najevo, že si čarodějčino neštěstí také vyčítá.

To je jednoduché, odepsal Převozník. Byla velmi vyčerpaná. To uchování kouzla jí stálo hodně sil, a také se pokoušela prolomit temnotu. A pokud ji do sebe i vtáhla, její tělo to zkrátka nemohlo unést. V tomto ohledu by měla být v pořádku, ale bude velmi zesláblá.

Když si to přečetli, pustil se do psaní dalších slov, ale dvojice už jim nevěnovala pozornost. Ponořili se do svých nelítostných myšlenek, a stále si přehrávali okamžiky v obchodě znovu a znovu a přemýšleli, jestli nemohli udělat něco lépe. Trochu se probrali, až když jim Převozník znovu vnutil svůj kus papíru. Ani jeden mu už nechtěl věnovat pozornost, ale poté, co si přečetli pár prvních slov, si zase získal jejich plný zájem.

Měl bys ještě vědět jednu věc, Jaeli. Všechno, co se stalo od útoku Stínů, se stát nemuselo. Nenechal jsi mne ti to vysvětlit, okamžitě jsi ztratil naději a vše vzdal. Sice nemáš kouzlo, které by ti pomohlo mluvit pod vodou, ale ani ho nepotřebuješ. Nejsem již čaroděj v takovém smyslu, v jakém je například Siela, ale v tomto konkrétním ti stále můžu pomoct.

Jael se chtěl zeptat, jak mu může pomoct, ale Lanna ho předběhla s mnohem banálnější a zároveň mnohem důležitější otázkou.

„Ty jsi kdysi býval čaroděj?" Převozník jen přikývl.

Tak... Tohle byla spíše taková vysvětlovací a opakovací kapitola, snad se mi to všechno povedlo napsat srozumitelně a zodpověděla jsem vám některé vaše otázky. Zároveň je tu několik nových informací. Co si o tom všem myslíte? Máte ještě nějaký dotaz, který by potřeboval objasnit, dokud je na to prostor? Jak Převozník může Jaelovi pomoct a jak se stalo, že už není čaroděj, ale Převozník, samozřejmě vysvětlím tak či tak.