Asi si právě teď říkáte: ,,Nebylo by lepší psát poděkování až na konci knihy?" 

Na to vám dám jednoduchou odpověď: V tomto případě ne.

Tento příběh by totiž nevznikl bez dvou skvělých lidí, které jsem měla čest zde na Wattpadu "potkat". 

Tou první je RaSoKim díky jejíž skvělé výzvě jsem se konečně rozhodla oprášit svou slovní zásobu a inspiraci, která ležela někde v rohu uvnitř zaprášené krabice. Odhodila jsem 'psací blok' stranou, zbavila se vší temnoty, která mou tvorbu halila a pustila se do psaní a prožívání dalšího z mých mnoha životů.

A tou druhou osobou není nikdo jiný než alexcoorne která mi svěřila do péče její nádhernou obálku 'Kostiďasové' a díky níž jsem dostala nápad na tento příběh a novou chuť do psaní, protože řekněte, není ta obálka brutálně kouzelná? 

Děkuju. Díky vám jsem se vrátila zpět k tomu, co mě tak baví. ❤💛