Jako první mu ukázal abecedu. Vzal klacík a začal na zem kreslit písmenka. Zároveň Jiminovi vysvětlil, jak to funguje. Že abeceda jsou písmenka a z těch se skládají pak slova a nakonec i věty. Pak klacíkem na zem napsal Jiminovo jméno. To bylo první co se naučil napsat.
Byli do toho tak zabrání, až si neuvědomili kolik je hodin a šli spát opravdu pozdě, což pro ně nebylo dobré, když ráno museli vstávat a pokračovat v cestě.

Když sluníčko vyšlo, seděli již všichni tři na svých koních a ujížděli ke svému cíli. Na Yeleně šla znát radost z toho, jak se do města těší. Jimin byl unavený a tak jen seděl na koni a Yoongi se to snažil nevnímat.
Byla doba oběda, když projeli městskou bránou. Teď bylo vůdcovství předání zase jemu. I když byl palác, totiž místo kde Yoongi vyrůstal ve městě, tak jej skoro neopouštěl a také si kladl otázku kde, do nebíčka, najít lékaře?

Stejně tak jak neznal město, tak neznal ani lidi v něm. Ale teď si vzpomněl na princeznu a situaci před jeho útěkem. Byli přece v hostinci a Taehyung, totiž chlapec co je obsluhoval, byl velmi milý a kdyby mu slušně zaplatil, tak by určitě nic neřekl a jistě mu řekne o nějakém doktorovi.
Protože lepší plán neměl, tak udělal přesně tohle.

Naštěstí aspoň cestu k onomu hostinci si pamatoval a vyhnul se tak dalším trapným chvílím. Zároveň byl opravdu překvapen, když se opravdu dostal, tam kam chtěl bez toho, aby se ztratil. Myslím, že si zaslouží potlesk.

Kdyby se zde nějaká nevinná duše ptala, pročpak jej místní lidé nepoznali, tak odpověď bude jednoduchá. Z panství vyjížděl párkrát do roka a teď si nasadil takè kapuci. Za tu se mu Jimin s Yelenou smáli, protože ten den sluníčko vydatně svítilo a vysvětlili si to tak, že se z něj přes noc stal upír. Těžcí vtipálci s až moc velkou fantazii...

Sesedl z koně a ostatním řekl, že tu na něj mají počkat. Sám pak zamířil do hostince.
Přesně jak čekal, tak Taehyung obsluhoval zákazníky a smál se na celé kolo. Yoongi ho zastavil a zatáhl někam do soukromí, aby je nikdo neviděl. Sundal si kapuci.
Taehyungovi málem vypadly oči z důlků.
„Veličenstvo- Co tu děláte? Nemáte se léčit?" vypadlo z chlapce.
Yoongi v tu chvíli zapomněl na to co potřeboval a vyhrkl: „Jak jako léčit?"

„No přeci z nějakého traumatu. Vzpomeňte si, král posunul i Vaše zásnuby do doby než se plně nezotavíte."
Neuvědomoval si to, ale pomalu začínal rudnout vztekem. Yoongi chlapci vysvětlil, že to co se o něm povídá není pravda a řekl mu hned několik faktů o skutečnosti a že teď potřebuje, aby mu řekl, kde najít lékaře.
Pro jistotu mu ještě dál do ruky váček peněz se slovy: „Za to, že budeš mlčet."
Chlapec sice odmítal, že je to moc. Tolik přetse není ani jeho měsíční výplata. Ale Yoongi kýval hlavou, že na tom nezáleží, stačí když mu řekne co potřebuje a nikomu o tom co ví neřekne.
Poprosil ho taktéž o soukromou místnost pro tři lidi, aby se mohli naobědvat.

On, Jimin i Yelena seděli u stolu. Čekali na jídlo. Po nějaké té minutě čekání se otevřely dveře a Taehyung se třemi miskami vkročil ladně dovnitř. Jednu položil před jeho, pak před Yelenu a před Jimina.

„Taehyungu?"
„Jimine?"

x

Dnes je kapitola o trošku kratší než obvyklé. Jako vždy zase platí, že chyby a překlepy opravím později. Snad jste si ji užili a uvidíme se zase někdy příště.

Zároveň Vám děkuju za všechny ohlasy. Pište komentáře, dávejte hvězdičky, motivuje mě to pak k napsání další části. To zní trošku jako škemrání..

Mám Vás ráda vhk<3

©vhkqxx