Ozve se křik. Všude je spousta krve, která zalévá i máminu blůzu. Skloním se nad ni. „Maminko, neumírej i ty." Hlasitě vzlykám. Všechno se semlelo hrozně rychle. Smrt pronesla nějaké zaklínadlo. A máma padla k zemi s ránou na hrudi. Nechci o nic přijít.

Od tátovy smrti uplynuly dva roky. Je mi patnáct. Přestěhovali jsme se na nové místo, našla jsem si pár přátel. Milovala jsem svůj nový život. Ano, viděla jsem všechno černě, ale pomalu jsem se z toho dostávala s pomocí Eureky, Isydory a Serafim. Prosím, Bože, jestli mě slyšíš, slituj se.

OPRAVENO: 15.04. 2019