„Ahoj, zlatíčko," zasyčí zlověstně. Vím, že myslí mě, ale já ji přesto ignoruji. Máma se ji snaží hystericky zabouchnout dveře před nosem. Smrt se zachechtá suchým sarkasmem a mávne rukou. Mámu zmrazí.

„Ale, ale, Deméter, víš, co se stane, když budeš odporovat. Přišla jsi už o manžela. Jak by to dopadlo, kdybys ztratila i sladkou Aridné a nadaného Damiána?" Vstoupí dovnitř. Bratra pohladí po hlavě a sestru po tváři. Její pozornost je odvedena jinam.

Máma se ze své pasti dostane. „Odejdi! Už mi nikoho nevezmeš! Nikdy!" Opět ztrácím pohled o situaci. Mamka se nejmenuje Deméter, ale Helene. „Ach, asi to nikdy nepochopím. Mateřská láska. Dokázala jsi ji před ním schovávat přes dva tisíce let. On zuří. Trest tě nemine."

OPRAVENO: 15.04. 2019