„Chytej! Ty vůbec nechytáš!" Můj bratr protáhl obličej do své obvyklé grimasy. Vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se na svou sestru. Hrála si na trávníku s květinou.

Moji rodiče teď seděli poklidně na dece a smáli se přitom. Nikdy jsem je neviděla takhle uvolněné. V jednom kuse nás hlídali na každém kroku. Ani na zahradu jsme bez jejich svolení nemohli, tedy vlastně já.

OPRAVENO: 14.04. 2019