Celé týdny jsem chodila jako tělo bez duše. Potřebovala jsem světlo a vzduch. Okolní svět jsem směla pozorovat pouze přes zavřené okno. Ani závan větru ke mně nemohl proniknout.

Mé vlasy začaly časem ztrácet lesk a pokožka bledla čím dál tím více. Nikdo mě neutěšoval. Život pro mě ztrácel smysl.

Někdo se musel z mého neštěstí radovat. Věděl, že mě má takhle blíže, ačkoli mě máma ochraňovala při každé příležitosti.

Stěny pokojů vyzdobila různými obrázky s amulety a ve vzduchu se vznášela vůně pronikavých vonných svíček a tyčinek.

Jen dobromyslná duše Ariadné mě stále chodila navštěvovat. Předčítala mi stále ty stejné báje o řeckých bozích.

OPRAVENO: 14.04. 2019