https://youtu.be/F3nCVLlhXmc
Ahojte!
Vlivem celkem zajímavé nálady a výše vloženého videa mě zcela netypicky napadla jednodílovka o kterou jsem se rozhodla s vámi podělit.
Snad se alespoň někomu bude líbit a třeba jich takových časem bude i víc 😁

Harry byl nervózní stejně, jako když tenkrát žádal Draca o ruku.

Od té doby však uplynula dlouhá doba a nyní manželé Potterovi slavili desáté výročí svatby.

Harry pracoval jako úspěšný manažer v mudlovském světě a Draco jako bystrozor v tom kouzelnickém.

Dnes měli odjet na dovolenou a užít si tak výročí v soukromí na Novém Zélandu. Draco již doma připravoval vše potřebné k odjezdu, zatímco Harry se musel účastnit důležité porady na které měl přednést svůj návrh na zlepšení ekonomiky. Návrh, který by mohl celou jejich firmu posunout na úplně jinou pozici ve světě financí.

Stál před promítací tabulí a chystal se pronést svůj projev, když mu začal vibrovat telefon položený na stolku vedle něj. Rychlým pohledem zkontroloval volajícího. Draco. Jistě nemůže něco najít nebo se mu zase podařilo spustit protipožární alarm, tak jako posledně. Jistě se však nejedná o nic, co by nepočkalo.

Odtrhl oči od telefonu a spustil. Jeho nápad měl mnohem větší úspěch než v jaký doufal a Harry z konferenční místnosti odcházel se skvělým pocitem.

Okamžitě vytočil Dracovo číslo. Telefon však nevyzváněl a vzápětí se ozvala hláška nahraná operátorem.

Volaný účastník není dostupný.

Harry znervózněl, ale stále si z toho nedělal těžkou hlavu. Draco a technologie nejsou zrovna nejlepšími přáteli.

Jeho klid zmizel, když se k němu chodbou hnali dva policisté.

„Dobrý den. Pan Harry Potter?"

„Ano, to jsem já."

„Váš manžel je Draco Malfoy Potter?"

„Ano, co se děje?"

„Je mi to velmi líto, ale váš muž se dostal do dopravní nehody a na následky zranění na místě podlehl. Upřímnou soustrast, pane Pottere."

Harry nic dalšího nevnímal ani v tu chvíli, ani v dalších dnech.

Pohřeb si příliš nepamatoval, ani netušil co vše dělal celý následující měsíc. Pak se vrátil do práce. Musel. Nedokázal trávit celé dny v domě, ve kterém tolik let žil s Dracem a který teď byl tak nezvykle tichý a prázdný.

Dny plynuly dál a Harry se naučil fungovat jako normální člověk. I když sám sobě si připadal spíše jako robot.

Rok utekl jako voda a najednou se přiblížil den Dracova úmrtí. Už rok nebyl s Harrym.

Mladý manažer si vzal na ten den volno. Nedokázal by být v práci.

Ráno ho však místo budíku vzbudilo naléhavé zvonění u dveří.

Ještě rozespalý na sebe hodil župan a šel otevřít. A zůstal šokovaně stát.

„Proč vždycky necháš klíče ve dveřích? Jak se mám asi dostat domů?"

Harry neodpovídal a stále zíral na mladého blonďáka, který ho už dávno opustil.

Nebo snad ne?

„Země volá Harryho! Pustíš mě už?"

Draco nečekal co Harry udělá a jednoduše se vecpal do domu.

Harry ho jako mátoha následoval do kuchyně, kde si blonďák začal chystat kávu.

Zahleděl se na kalendář visící vedle dveří a nedokázal uvěřit svým očím. 13.8.2018!

Dnes by mělo být 13.8.2020!

Rychle vběhl do ložnice, aby se podíval na telefon, ale i na chytrém přístroji bylo datum stejné.

Tryskem se vřítil do kuchyně a objal blonďáka tak pevně, až si Draco začal stěžovat na špatné dýchání.

„No tak co blbneš, Harry? Děláš, jako kdybych vstal z mrtvých."

„Jen tě tak strašně moc miluju."

„Vždyť to já vím, ty blázne! Já tebe taky."

Každý další den si Harry užíval přítomnost svého muže. Každý den děkoval Bohu, že mu ho vrátil. Ale čím více se blížilo to osudné datum, tím větší měl hrůzu z toho co přijde. Dokonce si plánoval vzít volno, aby mohl celý den být s Dracem a měl tak jistotu, že mu už nezmizí, ale mladý blonďák jeho rozhodnutí odmítal.

„Netuším, co to do tebe vjelo, ale nemůžeš přijít o takovouhle příležitost!"

„Mám prostě pocit, že se stane něco špatného!"

„U Merlina, Harry! Co by se mohlo stát? Už dávno není válka, nic zlého se neděje. A jsme kouzelníci, pamatuješ?"

Harry nesouhlasil, ale jeho muž byl neoblomný.

Stál před promítacím plátnem, ale ani trochu nepociťoval to nadšení, které cítil tenkrát. Osazenstvo ho nevrle sledovalo, už dávno měl začít mluvit, jenomže Harry stále mlčel.

A pak jeho srdce vynechalo úder. Telefon vibroval a na displeji zářilo Dracovo jméno.

Bylo mu jedno, že se na něj dívali jako na blázna. Nezajímalo ho, že pravděpodobně přijde o práci. Teď ho zajímal jen jeho blonďatý manžel.

Popadl telefon a vyřítil se z místnosti. Ještě za běhu přijal Dracův hovor, ale na druhém konci bylo slyšet jen praskání.

Neváhal a běžel tam, kde se tenkrát stala ta nehoda. Nebylo to daleko a on se jen modlil, aby to stihl včas.

Uviděl ho. Stál s ostatními u přechodu a čekal na zelenou. V jedné ruce měl tašku a v té druhé přenádhernou kytici.

„Draco!"

Neslyšel ho. Ulice byli příliš hlučné, aby k němu dolehl Harryho zoufalý hlas.

Běžel dál a pak si toho všiml. Černé auto se řítilo neuvěřitelnou rychlostí k přechodu, na kterém se právě rozsvítila zelená.

Co by právě teď dal za možnost použít kouzla! Ale bylo zde příliš mnoho mudlů, proto ještě přidal, přestože stále nevěděl, co se v následujících vteřinách stane.

Vběhl na přechod zrovna, když se přiřítilo ono černé auto. Draco, místo aby udělal krok zpět nebo popoběhl dopředu, zůstal nehybně stát zírajíc na přijíždějící auto.

Harry nezaváhal ani na vteřinu a strhl svého muže stranou. Celé tělo ho od pádu bolelo a hlava mu třeštila, ale na tom nezáleželo. Zachránil ho. Jeho Draco je naživu.

Pak nastala tma. Dlouhá nekonečná tma. Nic ho nebolelo a nic necítil. Zajímala ho jediná věc. Kde je Draco? A kdy ho zase uvidí?

„Jste si jist, pane doktore?"

„Slečno Grangerová, pan Potter utrpěl zranění neslučitelná se životem, je naprostý zázrak, že přežil. Ale jeho stav se nelepší, právě naopak. I přes veškeré přístroje je defakto mrtvý."

„I po tak dlouhé době stále nedokážu pochopit, že ho potkal stejný osud a na stejném místě jako Draca."

„Jsem lékař a jako takový nevěřím na žádnou vyšší moc, kouzla nebo třeba osud. Ale zrovna tenhle případ mi znovu a zase připomíná, že ne vše lze vyřešit chladnou logikou."

„Nejspíše. Myslím, že Draco někde na Harryho čeká. Měli bychom ho nechat jít."

„Proto jsem vás volal, slečno Grangerová. Mimo svého manžela pan Potter ustanovil vás jako blízkou osobu, která by ve vážných situacích měla rozhodnout o dalším postupu."

„Takže mám rozhodnout, jestli ho odpojit nebo ne?"

„Ano."

Hermiona Grangerová přistoupila k lůžku a zadívala se na svého kamaráda, kterého při životě držely jen přístroje. Věděla, co musí udělat. Věděla, co by si Harry přál.

„Nechme ho jít."

Tma se začala protrhávat a Harry spatřil louku zalitou sluncem. Když se pořádně rozhlédl uviděl i lavičku ve stínu mohutného stromu. A na ní seděl jediný člověk, který ho zajímal. To jediné, kvůli čemu má smysl žít i zemřít.

Blonďák se na něj smutně usmíval.

„Přišel jsi brzy."

„Přece tě tady nenechám čekat."

Harry se posadil vedle svého muže a vzal jeho ruku do své.

„Pořád nevím co se stalo. Myslel jsem, že jsi vstal z mrtvých."

„Ne, zlato, nevstal."

„Tak jak?"

„Hned ten den, co jsi šel poprvé do práce, jsi vlezl na červenou do cesty. Byl jsi v kómatu. Ať se ti zdálo cokoliv, byl to jen sen."

Harry se usmíval a byl spokojený. Smrt byla to nejlepší, co ho mohlo potkat. Nedokázal by být bez Draca.

„Miluju tě, Harry."

„Já tebe taky, Draco."

„Navždy."

Harry se zadíval na zapadající slunce.

„Ano, navždy."