Callovi se ten tunel ani trochu nelíbil. Nikdy neměl rád temná stísněná místa. Přesto se do chodby dobrovolně vydal, protože někde na jejím konci měl být Monato. Neustále si udržoval víru, že mladík byl v pořádku. Nebo alespoň na živu. Na zádech táhl těžký batoh s lékařským vybavením stejně jako ostatní. Vzali a sebou vše, co mohli potřebovat, protože si nemohli být jisti, v jakém stavu Monato bude. Věděli pouze o zraněních, která utrpěl při boji s povstalci, ale museli předpokládat, že Neo s ním nejednal v rukavičkách. Call si vzpomněl na jeho poslední setkání s Monatem než nastoupil do vězení.

„Monato, uklidni se!“

„Nech mě bejt, Baii!“

Kdyby dál utíkal, nejspíše by jim zmizel z dohledu, ale jeho mysl v tu chvíli zajímalo jen to, že se za ním vydal sám Monato. Musel se zrovna vrátit. Místo, aby přidal a utekl, zastavil se a čekal, než k němu Monato dorazil.

„Asi nemá moc velký smysl říkat promiň, co?“ ušklíbl se na Monata a sledoval, jak Monatův výraz ztvrdl.

„Promiň? Myslíš, že nějakým zasraným promiň to zachráníš? Flákal ses po nocích a bylo ti u prdele, že se o tebe teta bojí, pak jsi začal mizet na celé týdny a když jsi náhodou dorazil, tak s průserem v patách, ale to ti zjevně nestačilo, co? Fakt by mě zajímalo, kdy se u tebe stal tak prohnilý zmetek, žes dokázal uhodit vlastní mámu?! Stojí ti ta tvoje parta za to?“

„Zas tolik se nestalo, ne? Máma je přece ok,“ lhal a provokoval dál. Věděl, že musel udržovat zdání opravdového parchanta.

„Zas tolik se nestalo,“ zopakoval po něm tiše Monato. Špatně skrývaný vztek vyplul na povrch a mladík se na něj vrhl. Bylo to tak rychlé, že ani nestihl zareagovat a v šoku do sebe nechal mlátit. Ostatně, zasloužil si to.

„No tak! Nech toho!“

„Pusť mě!“ vrčel vztekle Monato a Call přes natékající oči viděl, kolik práce Baiovi dalo udržet Monata na místě.

„Přestaň blbnout, idiote! Když budeš takhle pokračovat, tak ho umlátíš!“

„No a!?“

„Seš blbej? On bude pod drnem a ty skončíš na doživotí v base! Fakt si myslíš, že tím Soi a Propenovi pomůžeš?“

Teprve po těch slovech se Monato přestal vzpouzet. V pohledu, který na Calla vrhl, byla jen nenávist a znechucení.

„Dám ti dobrou radu, zapomeň na naši rodinu. Ty do ní nepatříš. Pokud to neuděláš, tak až se příště setkáme, bez váhání tě zabiju.“

Tohle Monato řekl a přesto, když se setkali udělal pravý opak. Vzdal se, aby mu zachránil zadek. Byl prostě nenapravitelný. Bohužel, jeho plán se jistě opíral o možnost používat sféry a tomu Neo zaručeně zamezil.

„Nepřijde vám ten vzduch stále těžší a smradlavější? Předtím tady byl průvan, ale od doby, kdy jsme prošli tou vesnicí, vzduch jakoby houstne,“ ozval se Faith a Call s ním musel souhlasit.

„Můžeme předpokládat, že konec chodby je zavalený, proto tady už není průvan. Nicméně, taky to znamená, že se blížíme k místu, kde by měl být Monato. Velkou část trasy jsme vzali poklusem a s minimálním odpočinkem, takže je pravděpodobné, že na Monata brzy narazíme,“ odpověděl Moren a sotva to dořekl, tunelem se prohnal vítr a nesl s sebou zápach, který všichni s jistotou poznali. Zatímco Talon neměl ani ponětí, odkud se náhlý poryv větru vzal, Ridovi znali odpověď okamžitě.

„Nezdržujme se, každá vteřina může být rozhodující,“ vydal rozkaz velitel a rozeběhl se. Netrvalo dlouho a dolehl k nim zvuk, který je na okamžik ochromil. Křik plný bolesti. Už nebylo potřeba dalších rozkazů, všichni rychle pokračovali vpřed a snažili se ignorovat další a další výkřiky, které k nim doléhaly. Jedno ale věděli jistě – Monato byl naživu.

Call nebyl v používání sfér tak zběhlý jako Monato, přesto dokázal zjistit, že mladík byl už nedaleko před nimi. Ve chvíli, kdy byl tímto zjištěním uklidněn se ozvala rána a celý tunel se otřásl.
Oblak prachu jim na okamžik znemožnil postupovat dál, ale to nepovažoval za takový problém jako ticho, které nastalo. V chodbě byl slyšet jen jejich dech.

Nedbal na téměř nulovou viditelnost ani na volání ostatních, šel stále vpřed. Byl si vědom všech rizik, které ho mohly potkat, ale nehodlal ztrácet čas čekáním, až si prach sedne. Potřeboval se ujistit, že přišli včas. Jakmile se vzdálil od ostatních, použil vzduch, aby trochu rozehnal prach a viděl na cestu. Za sebou slyšel opatrné kroky jeho společníků, kteří se ho pokoušeli následovat.

„Calle, sakra-!“ rozkašlal se Faith a mladík se ušklíbl. Možná jednal unáhleně, ale aspoň si zakryl ústa.

„Jsem v pohodě. Zatím jsem nenarazil na žádnou překážku,“ zavolal dozadu a pokračoval dál svižným tempem. Po pár krocích se konečně zastavil. „Mám ho!“

Ležel na břiše a celé jeho tělo pokrýval prach. Kolem něj se válely trosky stropu, který zavalil tunel a způsobil onu hlasitou ránu. Když se k němu Call skláněl, modlil se. Nikdy dříve se tak neodvolával k nějaké vyšší moci jak v tu chvíli. A nejspíše byl vyslyšen, Monato žil. Byl potlučený, zraněný, vysílený a dost pravděpodobně i psychicky zdeptaný, ale stále byl mezi živými. 

Talon k nim dorazil jako první a Call mu ochotně uhnul. Jako bývalý zdravotník věděl, že k ošetření je potřeba dostatek prostoru. Pamatoval si, že vždycky nenáviděl, když se na něj lepili spolubojovníci nebo rodiny zraněného. Zatímco se Talon věnoval Monatovi, Moren a Faith dorazili a v tichosti se postavili vedle Calla.

„Dle zranění soudím, že ztratil dost krve, je dehydratovaný a vysílený, ale není v ohrožení života. Vypadá to, že ho povstalci ošetřili, což je zvláštní, když ho chtěli pohřbít zaživa,“ promluvil po chvíli Talon a Call se zamračil. Nedávalo to smysl. Pak si uvědomil, co Talon řekl.

„Právě proto ho ošetřili. Chtěli ho pohřbít zaživa, chtěli, aby do poslední chvíle vnímal. Pokud by vše šlo podle plánu, byl by to pro Monata opravdu krutý trest. Umíral by s vědomím, že Neo vyhrál a že Monato nebyl schopen dodržet nic z toho, co slíbil,“ vysvětlil Call a všiml si, jak Faith zaťal pěsti.

„Nevím, jestli se šéfovi bude lépe žít s vědomím, že díky jejich ošetření přežil,“ konstatoval Talon a pokračoval se základním ošetřením.

„To máš nejspíše pravdu,“ pronesl konečně Moren, „ale my jim za to můžeme být vděční. Nicméně, už rozumím tomu, proč Monato trval na tom, aby nikdo nevěděl, zda přežil. Předpokládám, že se jedná o nějaký jeho další plán, takže stále platí, že o něm nic nevíme.“

Rozuměli tomu, ale neznamenalo to, že by všichni souhlasili. Call si nebyl jistý tím, že Honesta, Ai nebo Zeth by jim něco takového uvěřili. A měl pocit, že si snad takovou lež ani nezasloužili. Faith taky nesouhlasil, ale on už věděl, co s tím bude muset udělat.