Honesta se nemohla zbavit pocitu, že jí otec lhal. Něco vážného a neodkladného se stalo ve výcvikovém táboře? Samo o sobě by to nebylo podezřelé, ovšem přítomnost Calla i toho muže z Desítky, který otci předal Monatův vzkaz, divná rozhodně byla. Pokaždé s sebou bral pouze Faitha, proč najednou tolik dbal na bezpečnost a vzal si ty dva?

„Pořád nad tím přemýšlíš?“ zeptal se Keram, když vešel do pokoje.

„Něco mi na tom nesedí. Pořád mám pocit, že to nějak souvisí s Monatem,“ odvětila Honesta a posunula se, aby udělala Keramovi místo v posteli. Byl to takový jejich večerní rituál. Povídali si, dokud Honesta neusnula a Keram se pak přesunul do své postele. Jeho zásadovost jí někdy přišla až přehnaná, ale nic nenamítala. Když se takhle cítil lépe, neměla s tím problém.

„Je fakt, že trochu divné to je. Ono celkově chování tvého otce bylo jiné než obvykle. Připadal mi mnohem vážnější a docela ve stresu. I když to by pasovalo i na to, kdyby se něco stalo v táboře,“ lehl si k ní mladík a dbal na to, aby byla řádně přikrytá.

„To je sice pravda, ale co ty jeho řeči o bezpečnosti? Klidně jel na velitelství bez ochranky, do toho tábora s náma jel jen Faith a teď najednou si vezme chlápka z Desítky a Calla? Neříkal náhodou, že Call nemá standartní vojenský výcvik a není vhodný pro boj? Že je to voják v utajení, informátor? A z celé Desítky si zavolal zrovna toho, kterému Mon předal velení? Nepřijde ti to podezřelé? Vždyť já přece chápu, že mi nemůže sdělit každý svůj krok, však to po něm ani nechci! Ale kdyby se jednalo o Monata, tak by mi stačilo vědět třeba jenom to, že se ozval!“ divoce gestikulovala rukama a ani si nevšimla, že si Keram kryl obličej, aby náhodou neskončil se zlomeným nosem.

„Podezřelé to opravdu je, Hony, ale nemusí to být tak jak si myslíš. Zkus se nad tím zamyslet z jiného pohledu. Do teď před tebou Moren mluvil o Monatově misi naprosto otevřeně, tak proč by najednou lhal? Chce s tebou vycházet a tímhle by si to u tebe podělal. Pokud se nemýlíš a jejich odjezd měl něco společného s Monatem, tak co když to byl Monato, kdo nechtěl, abys to věděla,“ vysvětloval opatrně své úvahy.

„Proč by něco takového dělal?“

„Třeba nechce, aby to zjistili ti lidé, kteří nás sledují. Podle tvého otce i Monata nám hrozí nebezpečí. Možná je Monatovým plánem zůstat stranou. Nevím, jen mě to tak napadlo, ale nezdá se mi pravděpodobné, že by Moren mlčel jen tak, musel k tomu mít důvod. Taky se můžeme mýlit a opravdu jeli do tábora.“

Honesta si začala kousat spodní ret, jak usilovně přemýšlela nad Keramovými slovy. Hledala něco, čím by mohla svému příteli oponovat, ale s hrůzou zjišťovala, že jeho slova zní logicky.

„Mohl bys mít pravdu, K,“ připustila a začala situaci znovu rozebírat. „Kdyby měl Mon podezření, že nás to může ohrozit, asi by opravdu tátovi zakázal něco říkat. Jenomže zase nás zná, minimálně mě a ví, že bych mlčela.“

„Mlčení je jedna věc, ale naše chování druhá. Opravdu by ses dokázala tvářit tak nešťastně, kdybys věděla, že se Monato vrací? Jsi si jistá, že bys nedala nijak najevo, že to víš? Já si sebou tak jistý nejsem. Nevíme, kdo nás sleduje ani jak blízko nám je,“ naznačil možné riziko Keram a dívka se k němu překvapeně otočila.

„Začínám mít pocit, že pobyt s naší rodinou ti nesvědčí,“ pokusila se o úsměv, ale stejně její tvář zdobily zamyšlené vrásky. „Všechno, cos řekl, zní až příliš reálně. Jak je na tom asi Zeth? Na rozdíl od nás je sám. A ještě pořád jsi mi nevysvětlil, proč sis ho zavolal ven.“

„Tak jako ty znáš Monata, tak já znám Zetha, tedy z velké části. Nikdy nepatřil mezi zvlášť sebejisté lidi, ale po tom, co zjistil o rodičích i bratrovi, se to jen zhoršilo. Jak jsem to pochopil, tak Monato mu celkem jasně dal najevo, že s ním plánuje být, jenomže Zeth to nějak nechtěl pochopit. Nebo si to spíše nechtěl připustit. Nedivím se mu, lidé, kteří mu měli být nejblíže, se k němu chovají jen jako k nějaké věci. Pořád sám sebe přesvědčoval o tom, že bude narušovat Monatovo soukromí, když se mu nastěhuje do bytu. Prostě ho svazovala nejistota.“

„A cos mu teda řekl? Když se vrátil, tak bez okolků souhlasil.“

„Nic zvláštního. Jen jsem mu připomněl, že do Monatova soukromí už dlouho patří,“ pokrčil rameny Keram. „Myslím, že tam začal patřit už dávno. Ty sis předtím všimla Zethova chování a upozornila mě na to, ale já zas viděl Monata. Zpočátku se na Zetha ani nepodíval a když mohl, tak se mu vyhnul, přitom ho koutkem oka vždycky pozoroval. Pak se se Zethem začal ze dne na den bavit. Bylo to do očí bijící. Jasně, šli spolu ze Zihly a opravovali okna v Centru, ale stejně to byla příliš nečekaná změna. Když nad tím přemýšlím, nevím, kdo do koho se zamiloval dříve,“ ušklíbl se mladík a přehodil ruku přes Honestin pas.

„Nevěděla jsem, že tak bedlivě pozoruješ svoje okolí,“ uchechtla se dívka a přitáhla se peřinu až k bradě. Noci byly stále chladné. Připadalo ji nefér, že když přišlo pořádné teplo, tak už končily prázdniny a oni museli do školy.

„Svoje ani ne, spíše to tvoje. Tudíž i  Monata.“

Honesta se nadechovala k uštěpačné poznámce, ale nakonec si to rozmyslela. Raději se jen tiše zasmála. Moc dobře věděla, že Keram měl dlouhou dobu strach z Monatovy reakce a nechtěla být tak zlá, aby mu to připomínala.

„Teoreticky by bylo možné, že by to byl Monato, kdo se zamiloval dříve. Byl to on sám, kdo ustoupil a pustil si Zetha k sobě blíž. A na rozdíl od Zetha, on měl ve své orientaci vždycky jasno, i když jsem si dlouho myslela, že si ze mě dělá prdel,“ uvažovala nahlas a vzápětí se rázně posadila.

„Co se děje, Hony?“

Neodpověděla. Vyskočila z postele a začala z psacího stolu vytahovat papírové složky, které si přivezla ze svého bytu.

„Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že Zetha odněkud znám a konečně jsem si vzpomněla. V době, kdy mi Monato řekl, že se nedělá srandu a opravdu se mu líbí kluci, jsem ho pořád otravovala s tím, jak by měl teda vypadat kluk, který by ho zaujal. Tady to je!“ vytáhla ze složky list papíru a okamžitě ho ukázala stále nechápavému Keramovi. „Podívej, tohle mi nakreslil místo odpovědi. Jenomže to bylo ještě před tím, než na dva roky odjel.“

Keram nevěřícně zíral na naprostou kopii jeho nejlepšího kamaráda. Mladík na obrázku vypadal úplně stejně jako Zeth, jen měl trochu delší vlasy než jak je nosil vedoucí senior. Jak sakra mohl Monato nakreslit přesnou kopii Zetha, když ho v té době neznal?