„Kam Monata vezmeme? Určitě bude potřebovat lékařské ošetření,“ ozval se Talon za volantem RO – čka a pohlédl na zástupce Rida.

„Jsem domluvený s nemocnicí v městečku Amica na Rudých pláních. Je nedaleko Vony a k místním lékařům mám důvěru. Jsou to vesměs lidé, kterým povstalci udělali ze života peklo a kteří s nimi odmítli spolupracovat. Není mezi nimi nikdo, kdo by mohl zradit,“ odvětil Moren s naprostým klidem.

„Budou tam mít dostatečné vybavení? Přece jen se jedná o malou nemocnici,“ zajímal se Talon a ze zadních sedaček se ozvalo uchechtnutí.

„Tuhle nemocnici založila Monatova matka. Moren i Monato do vybavení a do kvalifikace lékařů hodně investovali. Taky tam pracují jen vybraní lidé, kteří prošli bezpečnostní prověrkou. O vybavení rozhodně nemusíte mít obavy, když jsem tam byl naposledy, byli na tom lépe než hlavní nemocnice v Puris,“ odpověděl místo Morena Call.

„Pokud bude ve špatném stavu, tak ho do Amicy ani nestihneme dopravit,“ zamumlal Faith polohlasně, aniž by odvrátil zrak od krajiny míhající se za oknem.

„Jsem náhradním zdravotníkem jednotky. Nejsem zdaleka tak dobrý jako Ray, ale pokud to bude potřeba, udržím šéfa naživu než dorazíme do nemocnice,“ pronesl sebejistě dočasný velitel Desítky a Faith na něj překvapeně pohlédl.

„Domníval jsem se, že Desítka má jen jednoho lékaře. Netušil jsem, že jste taky lékař,“ pokusil se znít trochu příjemněji Faith.

„Nejsem lékař. Jediný opravdový lékař v jednotce je Ray, všichni ostatní máme jen vojenský zdravotnický kurz. Nějakou dobu před nástupem do X – dvanáctky jsem pracoval jako dobrovolník na pohotovosti. Nebylo to tak, že bych ošetřoval pacienty, ale základní znalosti jsem pochytil, proto jsem byl vhodným kandidátem na dalšího zdravotníka. Ray mě toho naučil dost, abych v případě nouze udržel chlapy při životě,“ vysvětlil Talon a Monatovu otci se ulevilo, ovšem jen na malý okamžik, protože mladý muž pokračoval: „Jako hlavní problém nevidím Monatův stav, ale čas. Původně jsme jeli dva dny autem a deset dní nám trvala cesta do vesnice. Se šéfem jsme měli zato, že tunelem by cesta k autu byla o dvě třetiny kratší. To by znamenalo, že k Monatovi dorazíme za více než pět dní a stejné množství času nám bude trvat cesta do nemocnice. Naštěstí tuhle dobu můžeme zkrátit. Už známe cestu a nemusíme dávat pozor na pasti, takže z RO – čka můžeme vyždímat, co se dá. V tunelu budeme taky mít výhodu, naše propočty vycházely ze situace, kdy jsme s sebou měli dva muže v bezvědomí a všichni byli vyčerpání, to se nás ovšem netýká. Pokud sebou opravdu hodíme, mohli bychom se k němu dostat za necelé tři dny možná i dříve.“

Call pohlédl na tachometr a trochu se mu zhoupl žaludek. Talon jel nebezpečně rychle. Ovšem jestli tohle opravdu pomůže k tomu, aby se za Monem dostali včas, nehodlal si stěžovat. Sám sebe neustále přesvědčoval, že Monato bude v pořádku, přesto jeho srdce svíral strach. Bez sfér byl Monato v hodně špatné situaci a Neo toho jistě využil. Byl si jistý, že stejně jako jeho, i Monata udržoval v pořádku pomocí své sféry, otázkou však bylo proč. On byl nástrojem k získání Monata, ovšem jaké plány měl se svým bratrem, to netušil. Bál se, že mladíka chtěl jen nechat dlouze a bolestivě umírat.

„Jak velké škody podle tebe ty bomby udělaly,“ zeptal se ho náhle Faith a přerušil tak jeho myšlenky.

„Těžko říct. Předpokládám, že Neo odjel jako první, takže jemu se nic nestalo,“ zamračil se Call. „V dole bylo odhadem čtyřicet povstalců a skoro všechny Neo poslal na Desítku, kde už utrpěli nějaké ztráty. S Neem odjeli jistě jeho nejvěrnější a nejdůležitější lidé, takže Soran i doktor, který měl laboratoř na povel. Určitě tam zemřelo hodně povstalců a myslím, že z vybavení nezůstalo použitelného vůbec nic. To bude Nea nejspíše srát víc než mrtví lidé. Podle informací, které jsem měl, hlavní jednotka nebo jak to nazvat, se v dole nezdržovala. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, kde je jejich sídlo. V base byli vesměs Neovi poskoci než nějaké velké ryby. Ale všichni se shodovali na tom, že je tak trochu blázen. Údajně si velmi často povídal sám se sebou, občas sám na sebe křičel. Jeden z vězňů, který se nechal raději zavřít, než aby setrvával v jeho společnosti, tvrdil, že Neo trpí rozdvojenou osobností. Asi už mu přeskočilo.“

Talon tiše poslouchal, pro něj to byly nové informace. Jeho obdiv k lidem z jednotky nula stoupnul. Oni byli bojovníci, některými označováni za vrahy a krvelačné bestie, ale chlapi, kteří museli žít v utajení a neustále čelit riziku odhalení, to byli hrdinové. Bez jejich informací by velká část jednotek nemohla své mise splnit bez zranění či úmrtí.

„Počkej!“ vyhrkl náhle Faith, až se všichni v autě lekli. „Říkal jsi rozdvojená osobnost?“

„Tak to ten chlapík tvrdil. Prý to vypadalo, jako kdyby mluvil s nějakou neviditelnou osobou, kterou oslovoval Neo,“ odvětil Call nechápavě a najednou na Faitha vytřeštil oči. „Ty myslíš…,“ vydechl nevěřícně.

„Nevím, ale nezní mi to až tak nemožně. Nixa byla nevyzpytatelná a nikdo vlastně nezjistil, jak daleko se ve svých výzkumech dostala,“ pronesl vážně Faith. Moren se do rozhovoru nezapojil, přestože věděl o kom mluvili. Nixa, Sunonova a Neova matka.

„Ale jak by se dostala sem?“

„Na tohle zatím neznám odpověď, ale Neo není někdo, kdo by se jen tak pomátl. Troufám si tvrdit, že jeho mysl je silnější než kohokoliv z nás. Jakákoliv psychická porucha mi zní nepravděpodobně,“ pokrčil rameny Monatův otec a znovu se zadíval z okna. Mohla by jeho žena opravdu pokračovat ve svém díle? Mohla se nějak dostat na Belecu? Tolik otázek a žádné odpovědi! Kdyby mohl, vztekle by do něčeho praštil.

„Odpočiň si, za hodinu vystřídáš Talona,“ oznámil Moren a ušklíbl se do zpětného zrcátka. „A my všichni se řádně připoutáme a nasadíme si helmy.“

„Ha, ha, ha, moc vtipné, vidíš, jak se směju,“ zavrčel Faith. „Ještě nikdy jsem neboural, abys věděl.“

„Tak jsem to nemyslel. Já narážel na rychlost. Když už teď Talon jede rychle, tak netuším, jak rychle pojedeš ty,“ uchechtl se zástupce a Call zbledl. Vážně neměl rád, když někdo řídil příliš rychle.

„Opravdu jsi nikdy neboural?“ zamumlal tiše.

„Ještě ty začínej!“ založil si uraženě ruce na hrudi a zavřel oči.

Zatímco Moren se bavil, Call se začal modlit k zakladatelům Averagy. Byl by opravdu rád, kdyby tuhle záchrannou misi přežil. Při té příležitosti si vzpomněl na příběh o vzniku jeho rodné planety. Poprvé mu ho vyprávěl Sunon a on se do něj okamžitě zamiloval. Rozhodně se mu líbil více než verze, kterou se učili ve škole.