„Chci se naučit základy boje.“

„Cože? Co tě to popadlo, Zethe?“

„Pane Ride -.“

„Faithe.“

„Dobře, Faithe,“ povzdechl si mladík a pokračoval: „Patřil jsem mezi děcka, které se nervaly a když jsem se náhodou už do nějaké bitky dostal, vyřešil to za mě bratr. Nikdy jsem se nic takového učit nepotřeboval. Teď je situace jiná. Rodlen a jeho poskoci nám jdou po krku a nemůžu pořád spoléhat na lidi kolem sebe. Vy všichni se musíte věnovat tomu, jak ho zastavit a starat se  především sami o sebe. Možná se mýlím, ale mám dojem, že až se Monato vrátí, tak se mě bude snažit chránit místo odpočinku a přípravy na konečný střet, jenomže pokud Rodlena nebo tedy vlastně Nea nezastaví, tak všechno půjde do kytek. K tomu ten výcvikový program. Mám takový pocit, že nás nebudou chtít doopravdy vycvičit, protože cílem rozhodně není naše přežití. Honesta už bojovat umí a postará se o sebe a já chci taky. Nechci, aby Monato trnul hrůzou, že se mi něco stane a ani nechci, aby mě někdo musel chránit. Chci se o sebe umět postarat a nebát se o svůj život na každém kroku.“

Stále ho nepřestal udivovat a pořád mu připomínal Varma. Začínal si být jistý tím, že Zeth má něco společného s Averagou, protože taková podoba opravdu nebyla normální.

„Na strachu není nic špatného, Zethe, právě naopak. Je důležité mít strach, jen tak ze sebe můžeš vydat to nejlepší. Monato by tě jistě nepochválil, kdyby slyšel, že se chceš přestat bát.“

„To je jedno. Chci se naučit bránit,“ mávl Zeth netrpělivě rukou.

„Promluvím o tom s Morenem. Možná by ti mohl zajistit pár lekcí s Baiem, ale nic neslibuju. Ty se ale zamysli nad tím, že strach v jakékoliv podobě je tím, co nás posunuje k lepším výkonům.“

Bylo opravdu zvláštní, jak rychle se mladík přizpůsoboval. Netušil, co přesně mu Keram řekl, ale ve výsledku souhlasil s pobytem v Monatově bytu. Faith jel s ním, aby mu pomohl převézt těch pár věcí a ukázal, jak funguje zabezpečení bytu. Nečekal, že by mu při odchodu Zeth přednesl takovouto žádost.

Do domu vešel s dobrou náladou a už na chodbě zavolal na bratra: „Morene!? Neuvěříš, co by se Zeth chtěl naučit!“

Místo odpovědi se před ním objevil Call s vážným výrazem ve tváři. Jediný pohled stačil Faithovi k tomu, aby pochopil závažnost situace, protože jeho synovec byl oděn v uniformě do terénu. Jako v mrákotách ho následoval do pokoje, kde již čekal Moren a kupodivu Talon.

„Tak mluv,“ povzdechl si a novinky o Zethovi si nechal pro sebe. Teď nebyly podstatné.

„Ozval se Monato, jakmile se připravíš, vyrážíme,“ pronesl neutrálně Moren a Faith střelil pohledem po Talonovi. Monato přece požadoval, aby o něm nikdo nevěděl, ani Desítka, tak proč tady byl dočasný velitel Desítky? Moren si jeho pohledu všiml. „Talon se sám nabídl, že podepíše mlčenlivost a já souhlasil. Monato mu důvěřuje natolik, že mu předal velení a já zase Talonovi důvěřuji natolik, abych ho bral s sebou. Honestě jsem řekl, že se vyskytl vážný problém v jednom z výcvikových táborů, tak na to mysli, pokud ji potkáš. Nyní se jdi připravit, nemáme moc času.“

„Nemáme moc času?“ zopakoval po něm a ta slova do něj udeřila jako lavina. „Tím chceš říct -,“ začal, ale Moren ho přerušil.

„Nevím nic jiného, než že mi zavolal se žádostí o pomoc a pak nejspíše ztratil vědomí. Nikdo z nás nemá ani ponětí o tom, co se tam dělo.“

Faith jen přikývl a vyšel z pokoje. Call se za ním chvíli díval. Přemýšlel, zda je vhodná doba, říct mu pravdu. Nikomu nenahlásil, že mu Neo podal látku blokující sféry. Neměla trvalý účinek, pokud se neustále neobnovala její hladina v krvi, ovšem netušil, jakou dávku Neo dal Monatovi.

„Můžu jít za ním?“ zeptal se Morena a ulevilo se mu, když muž přikývl.

Dveře do Faithova pokoje byly otevřené. Call se ani neobtěžoval s klepáním, vešel a zavřel je za sebou.

„Musím ti něco říct a budu rád, když mě zabiješ až jak přivezeme Monata zpátky,“ pronesl vážně a Faith se ohlédl.

„Něco, cos neřekl ani Morenovi, že jo? Myslel jsem si, že něco takového bude. Tak mluv.“

„Neo vyvinul látku dočasně blokující sféry.“

Faith si v šoku sedl na postel a nevěřícně na Calla zíral. „Takže Monato neměl sféry? Nemohl si nijak pomoct ani ulevit? Musel se odtamtud dostat vlastními silami, bez jakéhokoliv použití své moci?“

„Je to pravděpodobné. Účinek toho, co podávali mě byl krátkodobý, ale netuším, jakou sračku Neo dal Monovi. Rozhodně z něj měl větší strach než ze mě.“

„Proč jsi to neřekl Morenovi?“

„Ze stejného důvodu, proč ty jsi na něj naléhal, aby Monata poslechl. Oba víme, že není dobrý nápad narušovat Monatovy plány a věřím, že kdyby neměl šanci, svou žádost by nepotvrdil. Jakmile bych Morenovi řekl, že je bez sfér, poslal by tam rovnou celou armádu. Myslím, že Monato na tom bude špatně, ne na těle, ale tady,“ poklepal si Call prstem na spánek.

„Je tvrdší než si myslíš, Calle. Nějaké zajetí ho nemůže srazit na kolena,“ oponoval Monatův otec.

„Zajetí samo o sobě ne. V tom prvním telefonátu mluvil o dětech a nutné lékařské pomoci. Teď už pro ně žádnou pomoc nechtěl, ale…,“ odmlčel se Call a zadíval se z okna za Faithem. „Moren mi pustil nahrávku jejich rozhovoru. Faithe, on ty děti nejspíše musel zabít.“

„Cože?“ vyskočil muž na nohy a výrazně zbledl.

„Slyšel jsi správně. Na prstech jedné ruky spočítám, kolikrát jsem slyšel Monata brečet a tím myslím opravdu nahlas vzlykat. Brečel, že je musel zabít a prosil Morena, že chce domů. Tohle vypovídá o mnohém. Znáš Monata stejně jako já. Tohle není člověk, který by se takto choval ať by na tom byl sebehůř.“

Faith zaťal pěsti a pak se otočil k batohu a dál do něj skládal potřebnou výbavu.

„Za chvíli budu dole,“ oznámil Callovi a více si jej nevšímal. Mladík opustil jeho pokoj a vydal se zpět za Morenem. Pokaždé, když Faitha sledoval, mísil se v něm hněv s obdivem. Tehdy i teď. Dokázal obětovat syna pro mír. Obdivuhodné a zároveň zavrženíhodné.

„Už je téměř připravený,“ oznámil Morenovi a nasadil si batoh nachystaný na křesle. Talon mlčel. Byl připraven po celou dobu, jen čekal na rozkaz vyrazit. Call souhlasil s Morenovým rozhodnutím. Ten člověk prošel X-dvanáctkou a měl Monatovu plnou důvěru. Bylo dobře, že ho budou mít s sebou.

„Jedeme?“ ozval se Faith ode dveří a Moren jen přikývl. Všichni čtyři se vydali na cestu, aniž by věděli, co je čeká.